Transcript 10 Logisticka struktura

10 Logistická struktura a
plánování v servisních
podnicích a útvarech
Servisní logistika
prof. Ing. Václav Legát, DrSc.
Technická fakulta ČZU v Praze
Katedra jakosti a spolehlivosti strojů
[email protected]
1
Východiskem pro zkoumání
logistické struktury servisních
podniků a útvarů je hledisko:
1.
2.
3.
4.
Věcné
Funkční
Prostorové
Časové
2
1. Věcné hledisko - servisní
logistické prvky
• Věcným hlediskem zkoumání
logistických systémů je jejich členění
na subsystémy a prvky.
• Prvky logistického systému členíme z
funkčního hlediska na:
 pasivní, jež jsou objektem pohybu a
 aktivní, jež realizují logistické funkce.
3
Pasivní prvky:
• prodávané stroje a
zařízení,
• opravované stroje a
zařízení,
• náhradní díly a
materiál,
• stavební objekty,
• odpady,
• informace aj.
4
Aktivní prvky:
• nářadí,
• diagnostické
přístroje,
• servisní zařízení,
• naskladňovací a
vyskladňovací
prvky,
• nosiče informací,
• lidská pracovní síla
aj.
5
Dále logistické prvky mohou být
členěny na:
• vstupní (jde o prvky, které do servisního
subsystému vstupují, např. nové a poškozené
stroje a náhradní díly apod.),
• transformační (jde o prvky, které jednak
zabezpečují materiálový tok a jednak
zabezpečují přechod stroje, strojní skupiny nebo
součásti ze stavu poruchového do stavu
provozuschopného) a
• výstupní (jde o prvky, které ze servisních
subsystémů vystupují - především nové a
opravené stroje a náhradní díly).
6
2. Funkční hledisko základy organizace
servisního procesu
• K nejvýznačnějším servisním procesům patří
proces obnovy poškozeného stroje (jeho
součástí), tj. jeho transformace ze stavu
poruchového do stavu provozuschopného.
• Obnovovaný stroj má v servisním procesu
charakter pasivního prvku, přičemž servisní
proces má mnoho společných znaků s
výrobním procesem.
7
Výrobu nových strojů můžeme
charakterizovat dvěma základními etapami:
• převážně mechanickou výrobu strojních
součástí, kdy materiál a další suroviny
zpravidla nemění vlastnosti své látkové
podstaty, mění však svůj tvar, rozměry,
fyzikální vlastnosti, jsou opracovávány nebo
tvářeny;
• montáž finálních výrobků ze strojních
součástí, podskupin a skupin, záběh a
zkoušení, povrchová úprava.
8
V servisní činnosti lze výrobní proces charakterizovat
čtyřmi základními etapami, ke kterým patří:
• a) demontážní a další pomocné operace;
• b) kontrola a třídění demontovaných součástí;
• c) kompletace strojních skupin ze součástí;
• d) montáž strojů jako celků nebo jejich částí s
operacemi obdobnými jako při montáži finálních
výrobků ve výrobním procesu.
Zdroje úspor plynoucí z obnovovacích činností jsou
dva:
• úspory nákladů vyplývajících z možnosti dalšího
použití určitého podílu součástí po demontáži bez
jakéhokoliv renovačního zásahu;
• úspory nákladů vyplývající z ekonomicky efektivní
9
renovace poškozených součástí.
Procesy a postupy
Proces je systém činností, který využívá zdroje pro přeměnu
vstupů na výstupy.
Vstupy nějakého procesu jsou obvykle výstupy jiných procesů.
Každý proces v organizaci (v podniku) by měl výrobku přidat (zvýšit)
hodnotu a měl by být řízen.
Proces, jehož výsledek (jakost výrobku) nemůže být snadno a
ekonomicky ověřen, se nazývá zvláštním procesem.
Postup je specifikovaný způsob provádění činnosti nebo
procesu.
Postupy mohou nebo nemusí být dokumentovány.
Jestliže je postup dokumentován, používá se často termín
„písemný postup“ nebo „dokumentovaný postup“.
10
Souhrn všech činností nezbytných pro realizaci obnovovací
činnosti, při nichž nastávají bezprostřední přeměny v
provozuschopný stroj, je tedy nazýván servisním (výrobním)
procesem, který je dále tvořen pracovním a technologickým
procesem, přičemž časový sled jednotlivých technologických
činností se nazývá technologickým postupem.
Pracovní proces je souhrn činností, které v servisním (výrobním)
procesu vykonává pracovní síla pomocí pracovních prostředků
(manipulace s materiálem, kontrolní činnost).
Pracovní proces se skládá z pracovních operací:
 pracovní operace je souvislá nepřerušovaná práce,
 pracovní úkon je přesně ohraničená ukončená činnost,
 pracovní pohyb je základní a dále nedělitelná část pracovních
úkonů lidského těla.
11
Typ servisní (výrobní) činnosti je obecně dán
množstvím a počtem druhů servisovaných
(udržovaných, diagnostikovaných a
opravovaných) výrobků v jednom servisním
podniku nebo útvaru, přičemž se rozlišuje servisní
(výrobní) činnost kusová, sériová a hromadná.
Servisní operace jsou základními fázemi
servisního procesu; podíl lidského činitele, tj.
podíl pracovní operace na celé servisní operaci,
se s vědeckotechnickým rozvojem mění; lidská
práce je nahrazována (i když pomaleji než v
klasických výrobních procesech) prací strojů.
12
Servisní operace se z hlediska podílu lidské práce
člení na:
• ruční operace, které vykonává pracovník nebo
skupina pracovníků bez pomoci strojů s použitím
jednoduchých nástrojů,
• strojně ruční operace jsou uskutečňovány stroji,
ale při současném přímém a trvalém působení
fyzické síly a dovednosti pracovníka,
• strojní operace jsou charakterizovány přímým
působením mechanismu na pasivní prvek, přičemž
pracovník usměrňuje a zajišťuje činnost
mechanismu - umísťuje pasivní prvek do stroje,
vyjímá ho po skončení operace, řídí stroj, kontroluje
jeho chod,
• automatizované operace se uskutečňují bez
zásahu člověka na pasivní prvek přímým
působením automatů včetně samočinné regulace,
13
pracovník pouze sleduje průběh procesu.
3. Prostorové hledisko
uspořádání servisní činnosti
V širším logistickém pojetí jde o optimální rozmístění
výrobních závodů, centrálních a územních dealerů a
jiných zásobovacích, odbytových, obchodních
organizací a jejich skladů v území pokrývaném
sledovanými materiálovými toky. V užším pojetí jde o
prostorové řešení servisního podniku nebo útvaru.
Materiálový tok je hlavním kritériem pro prostorové
uspořádání servisních jednotek, tj. rozmístění budov,
komunikací, strojů a zařízení, pracovišť, dílen,
provozů a skladů. Hodnotí se především přímočarost
a nejkratší délka materiálového toku, jednoduchý
průběh bez dlouhých přerušení.
14
Rozmístění pracovišť v prostoru může být individuální a
skupinové:
A. Individuální (na jiných pracovištích méně závislé nebo
nezávislé) rozmístění pracovišť je možné tam, kde je obtížné nalézt
společné znaky operací nebo výrobků. Jde zejména o servisní
jednotky, kde se servisní procesy neopakují a kde je celkový počet
pracovišť malý (malé opravny, vývojové a prototypové dílny,
repasní pracoviště v opravnách, dílna malého zemědělského
podniku).
B. Skupinové rozmístění, které je seskupením pracovišť
uspořádaných podle technologie (technologické) nebo podle
postupu servisního procesu výrobku (předmětné). Skupinový
způsob uspořádání pracovišť je tradiční a orientuje se na dva
typy:
 technologické uspořádání
 předmětné uspořádání
15
Schéma technologického uspořádání
pracovišť
v2
sklad
materiálu
kalírna
5
1
1
v1
kovárna
lisovna
2
soustružna
galvanické
pokovování
6
3
4
6
2
brusírna
frézovna
5
vrtačky
4
7
výstupní
kontrola
7
sklad
hotových
výrobků
3
v1, v2 - výrobky; 1 až 7 - operace
16
Charakteristika technologického uspořádání pracovišť:
Je zpravidla vhodný pro servisní procesy s malou opakovatelností
stejných výrobních (servisních) operací - kusová a malosériová výroba
(servis) - například v univerzálních servisech, opravárenských dílnách
apod.
Výhody:
Nevýhody:
 vyšší využití kapacity
servisních strojů a zařízení i
při změnách programů
 jednodušší organizace práce
 dlouhé materiálové toky, jejich
křížení a náročnější řízení
 snadnější přizpůsobivost a
pružnost při změnách
výrobního programu.
 lepší zaměnitelnost strojů a
zařízení, a tím i rychlejší
odstraňování jejich poruch
 zmetky nebo absence
pracovníka nenaruší tolik
výrobní (servisní) proces
 velké nároky na manipulaci s
materiálem
 vyšší zásoby rozpracované
výrobní (servisní) činnosti
 větší náklady na seřízení strojů,
 mezioperační kontrola jakosti je
náročnější
17
Schéma předmětného uspořádání pracovišť
sklad
materiálu
výstupní
frézování
vrtání
kování
kontrola
1
2
3
4
5
6
7
v1
galvanické
soustružení
broušení
pokovování
lisování
v2
1
vrtání
2
soustružení
3
kalení
4
svařování
5
6
sklad
hotových
výstupní výrobků
kontrola
7
broušení
v1, v2 – výrobky; 1 až 7 operace
18
Charakteristika předmětného uspořádání pracovišť
Je zpravidla vhodný pro servisní procesy s velkou opakovatelností
stejných výrobních (servisních) operací – velkosériová a hromadná
výroba (servis) – např. ve specializovaných opravnách, servisech,
stanicích technické kontroly apod.
Výhody
Nevýhody
 krátké materiálové toky, bez
 horší využití kapacity servisních
křížení a náročnějšího
strojů a zařízení při změnách
operativního řízení
programů
 malé nároky na manipulaci
 složitější organizace práce při
s materiálem
změně programu
 nižší zásoby rozpracované
 obtížnější přizpůsobivost a
výroby (oprav)
pružnost při změnách výrobního
programu
 menší náklady na seřizování
strojů
 horší zaměnitelnost strojů a
zařízení, a tím i pomalejší
 mezioperační kontrola jakosti
odstraňování jejich poruch
je méně náročná a
přehlednější
 zmetky (neshodné výrobky) nebo
absence pracovníka více naruší
 lepší pracovní kontakt
výrobní (servisní) proces
pracovníků
 nákladnější přeskupování strojů a 19
pracovišť
P rost orové uspořádání
T echnolo gické
pracovišt ě
P rincip uspořádání
servisní činnost i
T echnolo gické
seskupení
S
SP
S
SH
V
S
Ukazat elé
F
MS SP
S
P ředm ět né
seskupení
SP
S
V
F
B
B
Okruh
odpovědnost i
Dílenský úsek
Výrobní skupina
Výrobní linka
Druh post upu
St ejnorodý
Různorodý
Různorodý
Uspořádání
post upu
Libovoln é
Skupinové
Mat eriálo vý t ok
Variabilní
Variabilní
Rozsah
zpracování
Základ
uspořádání
Sériové (návazné)
Orient ovaný (sm ěrovaný)
Komplexní
zpracování
Dílčí zpracování
Zpracovávaný předmět
nebo post up
P ost up
SH
Komplexní zpracování
Zpracovávaný předmět
Geom et rie předSt ejnorodá nebo podobná
Mož- m ět u (obrobku) Různorodá geom et rie P odobná geomet rie
geom et rie
nost i
Různorodá t echnologie Různorodá t echnologie
zpraco- T echnolo gie
St ejnorodá
v různém sledu
ve st ejném sledu
předm
ět
u
vání
t echnolo gie
(sekvenci)
(sekvenci)
(obrobku)
S soust ružení
F
frézování
V vrt ání
SP sklady polot ovarů MS m ezisklady
B broušení
SH sklady hot ových součást í
Syst émová hranice
Mat eriálo vý t ok
Znaky různých principů prostorového uspořádání servisní činnosti (podle Schulteho)20
4. Časové uspořádání
servisního procesu
Časovým hlediskem materiálových toků je
jejich průběh v čase; časový průběh materiálových
toků je významným činitelem nejenom při tvorbě
nákladů, ale i při včasném zabezpečování
požadavků zákazníků.
Rozbory časového průběhu
materiálových toků např. i náhradních dílů ukazují,
že od zahájení výroby do jejich namontování do
stroje uplyne cca 6 měsíců, přičemž výroba
spotřebuje cca 2 % tohoto času, doprava cca 3 % a
zbytek času výrobek čeká na své uplatnění.
21
Servisní proces je charakterizován několika
významnými údaji časového charakteru:
• pracností, tj. objemem pracovního času
dělníků;
• sumou dob činnosti aktivních prvků
(servisního a výrobního zařízení);
• průběžnou dobou servisní činnosti, tj.
dobou od zahájení první do skončení
poslední servisní operace;
• časovým využitím dělníků, servisních a
výrobních přístrojů, strojů a zařízení.
22
Optimálního efektu lze u servisního a výrobního procesu
dosáhnout vhodným uspořádáním těchto časových faktorů tím, že
řešíme tyto problémy:
 nejvýhodnější organizace práce za daného rozmístění pracovišť s
ohledem na požadovaný objem servisní a výrobní činnosti i s ohledem na
jakost,
 dodržení, popřípadě zkrácení servisních a výrobních lhůt s
nejefektivnějším využitím všeho servisního a výrobního
zařízení,
 dosažení co nejkratší průběžné doby všech přípravných,
výrobních, kontrolních a dopravních operací (důvody - snížená
rozpracovanost, menší nároky na výrobní plochy).
Největší možnosti zkrácení celkové průběžné doby
servisní činnosti spočívají ve vzájemném překrývání
a současném vykonávání prací u jednotlivých
operací.
23
Jednotlivé operace mohou probíhat:
 postupně (následující operace se vykoná až po skončení
operace předcházející)
 souběžně (operace se časově překrývají)
 smíšený průběh operací (kombinace postupného a
souběžného průběhu)
24
LOGISTICKÉ PLÁNOVÁNÍ A ŘÍZENÍ
SERVISNÍCH PODNIKŮ A ÚTVARŮ
Vývoj servisních technologií dospěl do stadia, kdy je
zaměřen na plnění dvou základních úkolů poskytovat jakostní servisní služby a co nejlevněji.
Servisní logistickou strategii lze rozdělit na:
• servisní činnost na zakázku,
• servisní činnost na sklad.
K základním funkcím logistického plánování a řízení
servisních podniků a útvarů patří dva okruhy
problémů:
• vytvoření struktury servisního podniku nebo
útvaru,
• plánování a řízení servisní činnosti.
25
Logistické plánování a řízení servisních podniků
má určitá specifika v porovnání s výrobními podniky:
v
má charakter podpůrného
(pomocného) procesu a pomáhá zabezpečovat chod
hlavního výrobního procesu
 ve smyslu služby dodavatelské, kdy cizí servisní
podnik prodává své servisní služby na základě
objednávky výrobního podniku a vykrývá zde část
nebo celý pomocný proces
tom
smyslu,
že
Podstata obtížnosti při řízení servisní činnosti, zvláště
opravárenství, spočívá v tom, že pro žádný okamžik
doby provozu stroje nelze předem přesně definovat
obsah a rozsah účelné servisní činnosti vyvolané
26
poruchou.
Přes velkou příbuznost technologické podstaty výroby nových
strojů a jejich prvků a oprav těchto strojů není vhodné použít zcela
stejné nástroje řízení:
1.Při výrobě strojů jsou k dispozici relativně jasné podklady - výrobní
výkresy, kusovníky a servisní postupy, umožňující plánovat spotřebu živé
a zvěcnělé práce, materiálu a energie na každý výrobek jen s velmi
malými, odchylkami a rozdíly od skutečné potřeby.
2.Při opravách strojů jsou požadavky na náplň a rozsah opravy i u
stejného typu stroje po stejné době provozu proměnlivé. Obdobný
problém vzniká i při posuzování stroje po opravě, kdy se v něm vždy
vyskytují tři druhy prvků (součástí, podskupin a skupin):

nové prvky (nové náhradní součásti);

prvky po opravě (např. renovované strojní součásti);

prvky s částečným poškozením,
které nebylo účelné při
uvažované opravě ani vyměňovat, ani opravovat.
27
Při opravách strojů existují v porovnání s výrobou mnohem
rozsáhlejší možnosti "manévrování" - ovlivňování okamžiku i
rozsahu opravy, z čehož vyplývá:
 vyjadřovat kvantitativní požadavky na servisní činnost
(opravy) v určitém okamžiku je obtížné;
 pokud se objemový požadavek na opravy vysloví (stanoví), má
vykonávající servisní podnik (opravna) nebo útvar více
možností, jak ho splnit (především možností ovlivňovat poměr
mezi počty nových, opravených a bez obnovovacího zásahu
dále používaných prvků).
28
Základní podklady pro logistické
plánování a řízení
Při plánování a řízení servisní činnosti se
neobejdeme bez znalosti základních podkladů a
pojmů, k nimž patří:
1.Pracnost servisní činnosti,
2.Časový fond,
3.Požadovaný objem servisní činnosti,
4.Kapacita servisního podniku a útvaru,
5.Průběžná doba a
6.Takt servisní činnosti.
29
1 Pracnost servisní činnosti
Pracnost technické údržby, diagnostiky nebo
opravy (obecně servisní činnosti) lze definovat
dvěma způsoby:
a)pracnost je suma spotřeby živé práce,
vyjádřená formou spotřeby pracovního času
dělníka na vykonání určité činnosti (údržby,
opravy),
b)pracnost je suma dob činnosti servisních
prostředků (obráběcí stroje, lisy, diagnostické a
testovací přístroje, demontážní a montážní
zařízení aj.) na vykonání určité činnosti; zde je
podkladem výkonnost servisních prostředků,
nikoliv výkon dělníka.
30
Z plánovacího i řídicího hlediska se obě základní definované formy
pracnosti rozdělují na dva konkrétní druhy:
1. Normovaná pracnost Tnorm je dána souhrnnou normou výkonu,
stanovenou normováním práce, nutnou pro vykonání údržby,
diagnostiky nebo opravy v určitých průměrných podmínkách; základní
jednotkou pracnosti je normohodina (hN). Je-li stanovena uvnitř
konkrétního servisního podniku nebo útvaru, přihlíží se k průměrným
podmínkám a potřebám tohoto podniku nebo útvaru. Takto korigovaná
normovaná pracnost bývá nazývána plánovaná pracnost a je základním
plánovacím a řídicím podkladem.
2. Skutečná pracnost Tsk údržby, diagnostiky nebo opravy se v
závislosti na konkrétních podmínkách liší, především podle úrovně
vybavení, zručnosti pracovníků, dokonalosti postupů apod.; je možno ji
definovat jako množství živé práce nebo sumu dob činnosti servisních
prostředků v normohodinách vynaloženou v určitých konkrétních
podmínkách na vykonání servisní činnosti a vyjádřit vztahem
T
Tsk  norm
k pn
kde kpn je součinitel plnění výkonové normy v daných podmínkách.
31
Pracnost servisní činnosti
několika parametrů:
(zásahu, operace) je obecně
funkcí
 velikosti stroje (složitosti, velikosti a hmotnosti)
 jeho doby používání (kalendářního stáří)
 doby jeho provozu
 úrovně spolehlivostních vlastností (bezporuchovosti,
udržovatelnosti a životnosti)
 kvalifikace a zapracovanosti dělníků
 stupně mechanizace a automatizace servisních procesů
 plnění výkonových norem aj.
Protože rozsah některých servisních zásahů se mění, je nutno
při uvádění zejména pracností posezónních oprav přesně
rozlišovat:
a)průměrné pracnosti jako funkci počtu odpracovaných sezón
b)průměrné pracnosti pro všechny odpracované sezóny
32
Velmi výhodnou formou pro plánování a řízení servisní činnosti
jsou tzv. měrné pracnosti, což jsou pracnosti servisní činnosti
vztažené na vhodnou jednotku, například:
 pracnost servisní činnosti na 1000 hmt práce stroje,
 pracnost údržeb, diagnostiky nebo oprav na 1000 ujetých
kilometrů, 100 sklizených hektarů, 100 jednicových výrobků,
 v mechanizaci živočišné výroby pracnosti údržeb, diagnostiky
nebo oprav připadající na jedno ustájené zvíře a rok apod.
Pracnost chápaná jako spotřeba pracovního času
dělníků na údržbu, diagnostiku nebo opravu je
východiskem při stanovení počtu dělníků;
charakterizuje-li sumu dob činností servisních
prostředků, je východiskem při výpočtech potřebných
počtů tohoto zařízení.
33
2 Časový fond
Časový fond je dán počtem hodin, který může být za
určité období (rok, měsíc, týden, den) v servisním
podniku nebo útvaru odpracován při přijatém
pracovním režimu.
Podle účelu zkoumání je možno hovořit o:
časovém fondu servisního zařízení
časovém fondu dělníků
34
1. U servisního zařízení je maximální teoretické časové využití dáno
ročním kalendářním časovým fondem, tj. počtem kalendářních dnů
znásobených 24 hodinami, tj.
8 760 hodin.
Tento časový fond není zpravidla plně využit, protože:
a) ve většině podniků a útvarů není zaveden nepřetržitý provozní režim,
b) je třeba určitá doba k provedení revizí, údržeb, oprav a seřizování.
Roční nominální časový fond Fnom zařízení je dán počtem pracovních
dnů v roce a počtem pracovních hodin za den.
 jednosměnný provoz F1nom = 254. 8,5 = 2 159 h/ rok
 dvousměnný provoz F2nom = 254. 17 = 4 318 h/rok
Roční využitelný (efektivní) časový fond zařízení Fef je možno
stanovit, odečte-li se od nominálního fondu čas na plánované prostoje
Fpp (na údržbu a opravy zařízení, jeho přemíst'ování, čas na
technologické poruchy).
35
Součinitel využitelnosti zařízení kef
k ef 
Fnom  Fpp
Fnom
(obráběcí strojů kef = 0,90 až 0,95)
Roční efektivní časový fond zařízení
Fef = Fnom .kef = d . s . h . kef
kde: d - počet pracovních dnů v roce
s - počet směn za pracovní den
h - počet pracovních hodin za směnu
2. U dělníka je plánovacím podkladem jeho efektivní časový fond
Fdef., který je dán počtem pracovních dnů v roce zmenšeným o
průměrnou dobu dovolené (asi 15 dnů) a asi o 7 pracovních dnů
připadajících na nemocnost, takže
Fdef = (d - 22) . h = 2 000 h/rok
Údaje o časovém fondu dělníka nebo servisního zařízení jsou
dalším významným podkladem pro stanovení jejich počtů.
36
3 Požadovaný objem servisní činnosti
Požadovaný objem servisní činnosti
útvaru
(servisu,
opravny,
dílny)
je
podniku nebo
možno chápat jako
požadavek na objem jejich služeb v určitém časovém
období (ve strojírenství bývá tento termín označován jako
výrobní úkol).
Vyjadřuje se v:
 jednotkách množství (například počet generálních oprav za
rok, počet diagnostických prověrek za měsíc, počet směnových
údržeb za den)
 jednotkách pracnosti - celkovým počtem normohodin
 jednotkách peněžních
37
Způsob stanovení požadovaného
objemu servisní činnosti:
 servisní podniky získávají informace o
požadovaném objemu činnosti především
marketingovým průzkumem,
 značkové servisy mohou vycházet z počtu
strojů, které prodaly a z přímého kontaktu se
zákazníky,
 specializované opravny musejí vycházet
prakticky pouze z marketigového průzkumu trhu
a využívat aktivní nabídku s cílem získat
zakázky
 servisní útvary mohou stanovit požadovaný
objem servisní činnosti kombinací různých
matematicko statistických metod (pro
plánovanou a neplánovanou - operativní
servisní činnost)
38
Podklady pro stanovení požadovaného objemu servisní
činnosti v servisních útvarech:
a) údaje o jednotlivých typech a počtech strojů;
b) předpokládané (plánované) roční využití stroje - roční výkonnost,
udávaná v jednotkách doby provozu t stroje; při přísném respektování
ČSN IEC 50(191) by bylo třeba tuto roční výkonnost, popř. roční využití
stroje definovat pouze jako roční dobu provozu stroje, sezónní dobu
provozu apod.;
c) plánované střední intervaly servisních zásahů - střední
údržbářské, popř. diagnostické intervaly pro plánování požadovaného
objemu servisní činnosti v oblasti technických údržeb a diagnostiky,
údaje o středním technickém životě pro plánování oprav, údaje o počtu
pracovních sezón (pro stanovení počtu posezónních oprav)
d) plánované (normované)
(normohodiny);
pracnosti Tp servisních zásahů v hN
e) náklady či cena servisního zásahu, nebo náklady či cena připadající
na jednu normohodinu.
39
Postup stanovení požadovaného objemu servisní činnosti
spočívá ve stanovení počtů jednotlivých servisních zásahů u
různých strojů (výše uvedené kroky postupu a, b, c) a jejich
převodu na počet normohodin (krok d) nebo peněžních
jednotek.
Metody stanovení požadovaného objemu servisní činnosti:
 grafická metoda
interval
servisního
zásahu
I
ID
tD
doba provozu t
40
tDk
kalendářní čas tk
 výpočetní metody
A. Výpočty pro jednotlivé stroje
t  tm
nrs  r
I rs
kde: nrs - počet standardních oprav
tr - plánovaná roční doba provozu
tm - doba provozu od poslední opravy do začátku roku
Irs - střední interval uvažované opravy
Počet diagnostických prověrek za rok nD
t  tm
nD  r
ID
kde: tm - doba provozu od poslední prověrky do začátku roku
ID - diagnostický interval
Počet údržeb II. stupně
t  tm
nII  r
 nD
I II
kde: tm - doba provozu od poslední TÚ II do začátku roku nebo od poslední
diagnostické prověrky, byla-li vykonána později než samostatná TÚ II
41
Počet údržeb I. stupně
t  tm
nI  r
 ( nD  nII )
II
kde: tm - doba provozu do začátku roku od posledního jakéhokoliv
údržbářského stupně.
Počet denních (směnových) údržeb ns za rok se rovná
n s  dp  ( n D  n II  n I )
kde: dp - počet pracovních dnů (směn) za rok.
B. Výpočty pro soubory strojů
Počet plánovaných servisních zásahů určitého druhu
t
np  rc s z
Iv
kde: trc - celková roční doba provozu určitého typu stroje,
Iv - pečovatelský interval nejvyššího zásahu (například nejvyššího
stupně TÚ) v určitém cyklu
sz - počet uvažovaných pečovatelských zásahů v základním cyklu
42
Roční počet np libovolných servisních zásahů u určitého
typu strojů lze stanovit pomocí součinitele výskytu servisního
zásahu av
np 
n pm
tr
N sa v  N s  N s
N sm
Ts
kde: Ns - počet strojů zkoumaného typu pracujících v daném roce
v příslušném výrobním podniku
tr - střední hodnota roční doby provozu (využití)
Ts - střední hodnota doby provozu do obnovy (technického
života)
npm - počet servisních zásahů uvažovaného druhu
vykonaných v minulém roce
Nsm - počet strojů zkoumaného typu pracujících v témže
podniku v minulém roce
43
Příklady hodnot součinitelů výskytu servisního
zásahu
Druh pečovatelského zásahu
denní údržby traktoru
diagnostické prověrky traktoru
údržba II. stupně traktoru
údržba I. stupně traktoru
posezónní opravy secího stroje
posezónní oprava sklízeče brambor
generální opravy traktorového
motoru
generální opravy převodovky
generální opravy přední nápravy
Součinitel výskytu
pečovatelského zásahu
av
počet zásahů na stroj a rok
200
2
4
6
2
1
0,35
0,25
0,29
Výpočet končí sumarizací požadované servisní činnosti v
servisním podniku nebo útvaru v plánovaných a neplánovaných
servisních činnostech.
44
4 Kapacita servisního podniku a útvaru
Kapacita servisního podniku nebo útvaru je maximální
možnost jeho servisní činnosti za jednotku času vykonávané za
pomoci existujících servisních logistických pasivních a aktivních
prvků při uplatnění dané technologie, organizace a řízení servisní
činnosti.
Kapacita je závislá na:
a) počtu servisního zařízení a velikosti servisních ploch;
b) časovém fondu servisního zařízení (směnnosti, zavádění
nepřetržitého provozu);
c) ovlivňování pracnosti servisní činnosti (zásahů) a výkonnosti
servisního zařízení (uplatňováním nových metod technologie,
organizace a logistického řízení servisní činnosti, využitím
možnosti kooperace, synchronizace a optimalizace).
45
Kapacita servisního podniku nebo útvaru je ve značné míře určována tzv.
úzkými profily (kapacitou některého zařízení, některé dílny, využitelným
časovým fondem dělníků).
Rozdíl mezi kapacitou servisního podniku nebo útvaru a skutečným
objemem servisní činnosti ukazuje velikost vnitřních rezerv.
Menší využívání kapacity umožňuje pružnější reakci a kratší lhůty
na vyřizování objednávek při současném růstu nákladů na poskytované
služby zákazníkům.
Vysoké využití kapacity snižuje pružnost, prodlužuje dodací lhůty a
snižuje náklady při širším sortimentu poskytovaných servisních služeb
zákazníkům.
Logistické řízení servisních služeb usiluje o optimální využití
kapacity, které se případ od případu může měnit v závislosti na charakteru
zakázky.
Plánované servisní zásahy umožňují vyšší využívání kapacity a
neplánované servisní zásahy vyžadují větší rezervy, a tím i způsobují menší
46
využití kapacity.
Servisní kapacita se stanovuje podle dvou základních činitelů:
a) velikosti servisních ploch, které se porovnávají s nároky na plochy
jednotlivých servisních zásahů u příslušného stroje,
b) počtu, sortimentu a výkonnosti instalovaného nejvýznamnějšího
servisního vybavení.
Při konkrétním stanovení kapacity servisního podniku nebo útvaru se
postupuje takto:
 vyberou se základní pracoviště podniku nebo útvaru,
 stanoví se jejich kapacita podle údajů o měrných plochách,
 stanoví se jejich kapacita podle výkonnosti použitého servisního zařízení,
 nižší údaj z obou získaných pro každé pracoviště se považuje za platný,
 pracoviště kapacitně nejslabší, tzv. úzké profily, v daném okamžiku
ovlivňují (určují) kapacitu celého servisního podniku nebo útvaru.
Pro každé pracoviště lze stanovit:
a) velikost vnitřní rezervy jako diferenci vypočtené kapacity a skutečného
požadovaného objemu servisní činnosti,
b) součinitel využití kapacity servisního zařízení jako podíl teoretické roční
výkonnosti a skutečného ročního objemu servisní činnosti,
c) součinitel využití servisních ploch jako podíl potřebné plochy stanovené
výpočtem (pomocí údaje o měrné ploše) a skutečné plochy pracoviště.47
5 Průběžná doba
Průběžná doba servisního zásahu (údržby, diagnostiky nebo
opravy) je dána časovým úsekem do začátku první operace
technologického postupu až do konce operace poslední.
Průběžná doba je ovlivněna:
 Pracností,
 počtem pracovníků, kteří se na činnosti podílejí,
 typem opravovaného stroje,
 technologičností a udržovatelností stroje (umožňující
současnou práci většího počtu pracovníků - překrývání
jejich činností),
 organizací práce uplatňující překrývání činností.
48
Příklad:
Určitý roční požadovaný objem oprav stroje lze plnit různými
organizačními způsoby s určitým dopadem na rozpracovanost a
průběžnou dobu:
a) všichni dělníci pracují současně na opravě téhož stroje (je-li to
technicky možné);
b) každý dělník opravuje sám určitý stroj (deset dělníků - deset strojů)
c) dělníci opravují vždy určitý stroj v různě velkých skupinách (vždy dva,
tři, čtyři dělníci při opravě téhož stroje)
d) práce jednotlivých dělníků je specializována, podílejí se na různých
fázích opravy téhož stroje
Snižování rozpracovanosti má pozitivní logistický vliv v tom
smyslu, že se snižují nároky na servisní plochy, potřebné počty i sortiment
nářadí, zkracuje čas na vyřízení zakázky (je to důkaz tvrzení, že servisní
kapacita je proměnlivý ukazatel).
49
6 Takt servisní činnosti a pracovišť
Takt servisní činnosti (takt údržeb, takt diagnostiky, takt oprav)
je časový úsek (období), po jehož uplynutí se servisní proces ve
všech operacích opakuje. Jinak řečeno, jde o časové období mezi
zahájením nebo zakončením dvou po sobě následujících údržeb,
diagnostických prověrek, oprav atd.
Výpočet nominální hodnoty taktu Tv:
Fef
Tv 
U
kde: Tv - takt servisní činnosti (takt oprav)
Fef - roční efektivní časový fond servisního zařízení v
servisním podniku nebo útvaru
U - požadovaný objem servisní činnosti za rok (roční servisní
úkol, počet servisních zásahů za rok)
50
Příklad:
Roční požadovaný objem servisní činnosti opravny je U = 8 000
generálních oprav (GO) motorů, roční efektivní časový fond Fef = 2
000 hodin. Takt servisní činnosti (oprav) se rovná
2000
Tv 
 0, 25h / GO  15 min/ GO
8000
Převrácená hodnota taktu servisní činnosti, vyjádřená počtem
servisních zásahů za jednotku času, se obvykle označuje jako
rytmus servisní činnosti (prohlídek, údržeb, oprav); rozměrově je
rytmus servisní činnosti totožný s požadovaným objemem servisní
činnosti za jednu hodinu.
51
Výpočet efektivní hodnoty taktu Tvef:
Fef  ( t1  t 2 )
Tvef 
z
U (1 
)
100
kde: t1 - časové ztráty z technologických příčin za období
odpovídající Fef
t2 - časové ztráty z organizačních příčin,
z - procento zmetkovitosti
Pracovní takt pracovišť Tvp je časový úsek, po němž se
opakuje jedna a táž operace na pracovišti.
Výpočet pracovního taktu pracoviště:
Fef
Tv
Tvp 

U. n
n
kde: n - počet stejných prvků
52
Příklad:
Roční požadovaný objem činnosti opravny je 4 000 generálních oprav
čtyřválcových motorů. Při Fef = 2 000 h/rok se celkový takt servisní
činnosti (oprav) rovná 2000/4000=0,5 h = 30 minut
Vypočítejte pracovní takt na pracovišti montáže pístů a ojnic.
2000
Tvp 
 0,125 h  7,5 min
4000 * 4
na montáž pístu a ojnice
Výpočet pracovního taktu v případě, když nelze z technologických
příčin určitou operaci za dobu taktu vykonat:
Tvp = m.Tv
kde: m - počet paralelních pracovišť téhož druhu
53