Transcript EKONOMIE Ing. Mgr. Radim Bačuvčík, Ph.D. U44-209

EKONOMIE
Ing. Mgr. Radim Bačuvčík, Ph.D.
U44-209
[email protected]
www.bacuvcik.com
Náplň přednášek
1. Úvod do ekonomie, ekonomie jako věda
2. Ekonomické názory starověkých a středověkých myslitelů
Trh a tržní mechanismus
3. Merkantilismus (Thomas Mun, William Petty)
Platební a obchodní bilance
4. Filozofové přirozených zákonů a fyziokraté (John Locke, David Hume)
Inflace a její měření
5. Klasická politická ekonomie (Adam Smith, David Ricardo, J. S. Mill)
Směna a bohatství
6. Francouzský socialismus (Henry de Saint-Simon)
7. Karl Marx
Klasifikace ekonomických systémů
8. Marginalistická revoluce - Lausanská, Cambridgeská a Rakouská škola
Teorie mezního užitku, Teorie zaměstnanosti, Teorie peněz, Hospodářský
cyklus
9. Keynesiánství (John Maynard Keynes)
Nezaměstnanost, Domácí produkt
10. Chicagská škola (Milton Friedman)
Bankovní soustava, tvorba peněz, monetární politika
Ekonomie jako věda
Co je ekonomie?
Faktem je, že ekonomie je ve své podstatě pavěda (podobně
jako třeba jazykověda). Stejně jako mluvená řeč, reálná
ekonomika se vyvíjí interakcí obrovského množství lidí a
střetem jejich různorodých zájmů do nichž zasahuje
nezanedbatelným vlivem i příroda, které nejdou popsat
jednoduchou formulkou, podle níž by se dal jednoznačně určit
budoucí vývoj (natožpak ten vývoj dokonce řídit). Samotný
fakt, že v ekonomické "vědě" existují spousty, někdy se i
navzájem zcela popírajících teorií, je jednoznačným důkazem,
že ekonomie je astronomicky vzdálená nějaké exaktní vědě.
Na rozdíl od jazykovědců, kteří jsou celkem neškodní, ale
ekonomové svou sebevědomou a zpupnou snahou řídit
ekonomiku velmi často hodně škodí mnoha lidem.
DrNo, diskuze na idnes.cz
Ekonomie jako věda
ekonomika
- hospodářství
- systém ekonomických
prvků a vazeb mezi nimi
- směna výrobních faktorů
a finální produkce
ekonomie
- věda studující
tyto prvky a vazby
(hospodářský koloběh)
- věda o
hospodářské činnosti
- věda o tom, jak se člověk
rozhoduje v ekonomických
situacích (homo economicus)
Xenofon, žák Sokratův (430 - 350 př. n. l.): Oikonomikos
Hospodářství
firmy
produkty
výrobní faktory
domácnosti
veřejný
sektor
neziskový
sektor
sektor
domácností
komerční
sektor
Ekonomická věda
Klasifikace věd:
přírodní
Vědy
humanitní
živá příroda
biologie, botanika, zoologie
neživá příroda
fyzika, chemie
duchovědné
teologie, estetika
společenskovědné
sociologie, ekonomie
Vědy nomotetické (zkoumající zákonitosti) a idiografické
(popisující jedinečné skutečnosti - historicky zaměřené)
Vědy empiricko-popisné, teoreticko-syntetizující a
matematizující
Ekonomie není věda exaktní
- k ověření hypotéz nelze v hospodářství provádět experimenty
- ekonomické situace jsou jedinečné, neopakují se
- v každé ekonomické situaci působí spousta okolních faktorů,
mnohé jsou neuvědomované nebo přesně nepopsatelné
- ekonomické teorie popisují abstraktní situace (např. vztah
dvou faktorů - ceteris paribus)
- ekonomické teorie mohou popsat určitou situaci, nemohou
ji samy o sobě vyřešit
Ekonomie je věda politická
- ekonomie se zabývá jevy, které mají velký dopad na životy
lidí (jejich blahobyt - inflace, nezaměstnanost)
- ovlivňování těchto jevů je otázkou politickou (a jejich stav
je otázkou kariéry politiků a jejich zvolení či nezvolení)
Laické a odborné ekonomické myšlení
Homo economicus
- maximalizuje výnosy a
minimalizuje náklady
- hledá ekonomicky
optimální varianty
- porovnává nabídku a
poptávku
- používá „selský rozum“
Ekonomická věda
- zkoumá ekonomické
procesy a formuluje teorie
- ekonomické myšlení není
jednotné - pluralita
paradigmat (např.
neoklasická a keynesiánská
ekonomie)
- každý ekonomický model
(myšlenkový systém je
pouze abstrakcí)
- v ekonomické realitě
neexistuje jediné správné
řešení
Definice ekonomické vědy
1. Ekonomie jako věda o bohatství
- v čem spočívá bohatství národa? (merkantilisté: zásoba
drahých kovů, aktivní bilance zahraničního obchodu; Adam
Smith: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů)
2. Ekonomie jako věda o základech společenských vztahů
- Karl Marx - povaha základních společenských vztahů je
ekonomická - jak lidé vyrábějí, spotřebovávají, směňují a
organizují rozdělování
3. Ekonomie jako věda o směně a volbě
- zdroje jsou omezené, zatímco potřeby a přání jsou
neomezené - zdroje je třeba alokovat tak, aby docházelo k
maximalizaci užitku
Definice ekonomické vědy
„Ekonomie zkoumá, jak společnosti rozhodují o využití
výrobních zdrojů, které mají alternativní užití, k výrobě
různých komodit a jak rozhodují o jejich rozdělení mezi
různé skupiny“
P. Samuelson, W. Nordhaus: Ekonomie, Praha: Svoboda,
1991, str. 13
Charakteristiky ekonomické vědy
Pozitivní ekonomie - zkoumá a popisuje reálné
hospodářské jevy, vytváří ekonomické
teorie
Normativní ekonomie - na základně pozitivních teorií
dává doporučení jednotlivcům a
skupinám, jak se chovat - realizace
názorů ekonoma není výsledkem
vědecké analýzy
Charakteristiky ekonomické vědy
Čistá ekonomie
- zkoumá obecné jevy a její závěry
mají univerzální platnost (např. vztah
inflace a nezaměstnanosti)
Aplikovaná ekonomie - řeší konkrétní problémy
ekonomické praxe - např. vliv
investičních pobídek pro zahraniční
investory, vliv konkrétních opatření
politiky zaměstnanosti, specifika
řízení ekonomického rozvoje
třetího světa atd.
Charakteristiky ekonomické vědy
Mikroekonomie
- zkoumá ekonomické jevy z pohledu
prvků hospodářství - domácností a
jednotlivců; zkoumá svět
abstrahovaných, ideálních jevů
Makroekonomie
- zkoumá ekonomické jevy z
hlediska hospodářství jako celku,
používá agregované veličiny;
zkoumá svět skutečných jevů
Hospodářství jako celek je možno plně pochopit pouze
syntézou obou pohledů
Základní problémy ekonomické vědy v
dějinách ekonomického myšlení
Hodnota a cena - čím je určena hodnota statků a jaký to
má vztah k ceně
Uspokojování potřeb a růst bohatství - výrobní faktory a
jejich využívání - co, jak a pro koho vyrábět
Peníze (jejich povaha) a úrok - co vyjadřují peníze a jak je
možné s nimi obchodovat
Svoboda volby vs. regulace ekonomiky - přerozdělování,
zajištění veřejných statků
Zlo, dobro, sobeckost, altruismus - existuje ekonomie
dobra a zla? Vyplácí se dobro, nebo je dobro mimo
ekonomický kalkul? Je lidstvu vrozena sobeckost? A lze ji
ospravedlnit, má-li za následek obecné dobro?
Starořečtí filozofové a scholastikové
• ekonomické myšlenky starých filozofů jsou součástí
jejich filozofie nebo etiky - hledání lidských a
společenských hodnot
• hodnotící soudy o tom, jak by ekonomické uspořádání
mělo vypadat - souvislost s politikou, morálkou,
společenským uspořádáním - nejde o analýzu, ale ideje
• hédonistický princip (Epikuros - člověk maximalizuje
individuální blaho - maximalizuje slasti a minimalizuje
strasti - na pozadí koncepce člověka ekonomického) x
princip obecného blaha (lidé jsou ve svých potřebách
stejní a je třeba autority, která pro ně zajistí obecné
blaho - stát - např. Platón)
Střet filozofie stoiků a hédonistů
• Spor: Vyplácí se dobro? Přináší nám dobré skutky nějakou
protihodnotu? Vyrovnává se vysílané a přijímané dobro?
• Stoikové: dobro (=dodržení pravidel) a příjemnost
(=subjektivní užitek) spolu nesouvisejí. Člověk má konat
dobro (čili posuzuje se jen to, zda dodrží pravidla) a
neohlížet se na to, zda mu to přinese užitek - výsledek je
věcí Osudu. Pokud by se člověk zachoval nemorálně a
přineslo by mu to užitek, nemohl by z toho mít uspokojení.
• Hédonisté (zejména Epikuros): dobro a pravidla nejsou
exogenně dány. Dobrota spočívá v důsledku skutku - tedy
v užitku (subjektivního - zdrojem je tedy sobeckost a
prostředkem vypočítavost - což platí obecně snad mimo
přátelství). Dobré (tedy morální) je to, co zvýší užitek tělesný i intelektuální
Střet filozofie stoiků a hédonistů
• Analýzu této polarity v antické filozofii podává Adam Smith
ve svém díle Theory of Moral Sentiments
• Vidí v tom klíčový rozpor antické filozofie i soudobých
ekonomických přístupů - na jedné straně omezenost
pravidly (např. rozpočtem) a na druhé egoismus jako
hnací motor člověka ekonomického
• Smith sám se ve svém díle považoval za stoika a
obdivoval, jak se tento směr dokázal osvobodit od „užitku“
• Dnes je naopak Smith považován za zakladatele klasické
ekonomie, která za své ústřední téma bere maximalizaci
subjektivního užitku, která povede i k maximalizaci
obecného blaha (neviditelná ruka trhu)
• Maximalizace užitku - utilitarismus - J.S.Mill matematizace hédonismu do teorie nabídky a poptávky
Platón (427 - 347 př. n. l.)
• Názory na podobu společnosti ve spisu
Republika (370 př. n. l)
• Utopická představa ideálního státu
• Ideální stát = 3 společenské vrstvy vládci (politici), vojáci, pracující lidé
(rolníci a řemeslníci); dvě horní třídy
nemají mít soukromé vlastnictví - bohatství korumpuje
• Proti demokracii - ta vede k narůstání majetkových
rozdílů a ústí v tyranii - vládu populárního jedince, který
si koupí nebo získá oblibu lidí
• Oligarchická vláda „přirozených“ kast měla být zárukou
stability a pořádku; tyto třídy jsou dány především
dědičně (lepší rodiny)
Platón (427 - 347 př. n. l.)
• Přirozená dělba práce - mezi lidmi jsou přirozené rozdíly,
každý má nadání k jiným činnostem a také k jinému
postavení
• Kartalistické pojetí peněz - peníze nejsou zboží, ale
pouhý symbol stvořený a garantovaný státem - je jedno, z
čeho jsou vyrobeny
• jeho představa ideálního systému je v podstatě
komunistická: vládci a vojáci se nemají ženit a vychovávat
děti (ty jsou svěřeny instituci), nemají majetek, který má
pouze nejnižší vrstva (podobně Orwell: 1984), žijí
komunitárně, jsou si rovni
Aristotelés (384 - 322 př.n.l)
• Ekonomické názory v dílech Politika a
Etika Nikomachova - témata
ekonomických úvah: stát a vlastnictví,
směna a ceny, peníze a úrok
• Platónovu utopii vrací k reálnějším
tématům, neodmítal princip obecného
blaha, byl ale příznivce demokracie a
soukromého vlastnictví
• soukromé vlastnictví může nabývat přirozených i
nepřirozených forem - přirozené slouží hospodáři, aby
sobě a své rodině zajistil živobytí (zemědělci); nepřirozené
vede k hromadění peněžního bohatství (obchodníci)
• rozlišuje ekonomiku (cílem je výroba zboží, především
zemědělství) a chrematistiku (peněžní zisky, obchodníci)
Aristotelés (384 - 322 př.n.l)
• Jako první formuloval princip ekvivalence směny - to, co
se směňuje, musí být v nějakém ohledu stejné - nemůže to
ale být užitečnost (pak by směna neměla smysl), ale
objektivně-nákladově chápaná hodnota
• „Spravedlivá cena“ - směna má být spravedlivá, určená
na trhu bez jakéhokoliv nátlaku, nicméně je spravedlivá v
rovině morální, vyhovující etickým normám společnosti předpokládá tedy, že zboží má jakousi „vnitřní hodnotu“
Aristotelés (384 - 322 př.n.l)
• Peníze usnadňují směnu, ale neuchovávají hodnotu proto nemá smysl požadovat úrok za jejich půjčení
• Přirozené a nepřirozené používání peněz - půjčování
peněz na úrok (=lichva) je morálně odsouzeníhodné,
protože směna má být ekvivalentní (peníze jsou sterilní nemůžou se zvětšovat) - zákon by měl lichvu zakázat
• Nerozlišuje peníze a kapitál (není sterilní, ale
produktivní) - tehdejší společnost nebyla kapitalistická,
ale agrární - převažovali drobní rolníci a řemeslníci, kteří
si půjčovali v době neúrody, aby mohli přežít, když to
nemohli splatit, byli prodání do otroctví
Středověcí scholastikové
• Jediní filosofové své doby, jejichž morální filozofie
(zájem o etické hodnoty) obsahovala ekonomické úvahy
• Cítili se být spíše členy církve, než národa
• Ekonomické myšlení směsí aristotelovské filosofie a
křesťanské etiky
Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
• Největší středověký katolický filosof,
ovlivněný Aristotelem
• Summa Theologica (okolo 1270)
- liberální názory na stát
• Moc vládce pochází od lidu a je určena
pro lid (myšlenka kontrastuje s pozdějšími názory
merkantilistů a připomíná liberály 18. století).
• Nejvyšším cílem státu je obecní blaho - zejména
ochrana spravedlnosti a vlastnictví
• Soukromé vlastnictví podporuje dobrou péči o majetek
a udržuje společenský řád a stabilitu
Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
• Cena z morálního hlediska - je nemorální prodávat
zboží za vyšší cenu, než je jeho hodnota (určená vyšší
autoritou) - nikdo by neměl prodávat nic dráž, aby si pak
žil nad poměry běžné v jeho společenské třídě
• Bible: obchod je hříšná touha po obohacení (Ježíš:
Snáze projde velbloud uchem jehly, nežli boháč vstoupí
do království nebeského). Akvinský: obchod je užitečný,
ale zisk nesmí tvořit víc než na běžné potřeby
obchodníka.
• Úrok je stále špatný, ale lze připustit odměnu za
půjčování něčeho, co přináší užitek - např. pronájem
hospodářství - hospodářství je plodné, peníze nikoliv,
ty jsou sterilní - nevidí tedy analogii mezi statkem a
penězi, za které se ten statek dá pořídit
Pojetí úroku - srovnání
• Starý zákon: pro Židy platí zákaz pobírání úroku od jejich
bratrů - Židů.
„Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro ani za pokrm
ani za cokoli, co se půjčuje na úrok. Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému
bratru na úrok půjčovat nesmíš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k
čemu přiloží svou ruku na zemi, kterou jdeš obsadit.“ (Deuteronomium 23,20-21)
Šlo především o sociální nástroj - kdo je v obtížích a musí si
půjčit, nemá být zatížen úrokem; půjčování k investičním
účelům bylo neznámé
• Křesťané tento zákaz přebrali, dlouho bylo půjčování na
úrok zakázáno a veřejně trestáno; bez něj to ovšem nejde,
a tak křesťanské autority povolily (či přiřknuly) půjčování na
úrok právě Židům (které považovaly za nečistý národ) jedno z mála povolání, které mohli Židé ve středověku
provozovat
Pojetí práce - srovnání
• Platón: manuální práce je vhodná jen pro otroky. Práce je
sice nezbytná pro přežití, ale mají se jí věnovat jen nižší
třídy - elita se má věnovat záležitostem duchovním - umění,
filozofii, politice (ctěnou vlastností je zahálka, schólé,
„prázdnění“). Podle Aristotela je práce dokonce
„zkorumpovaná ztráta času, která lidem pouze ztěžuje
cestu k pravé ctnosti“.
• Jde vlastně o pojetí blízké dnešku - těžká práce
přenechána strojům (starověcí otroci), lidé stále více
vykonávají intelektuální činnosti.
• Starý zákon považuje práci za poslání člověka, požehnání.
„Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí (...) Sladký
je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku
sytost (...) Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží
svou odměnu (...) Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci.
Trh a tržní mechanismus
Trh
- místo střetávání nabídky a poptávky
Tržní mechanismus - proces střetávání se a vyrovnávání se
prvků trhu
- obsah trhu
Prvky tržního mechanismu - tržní subjekty
- nabídka
- poptávka
- tržní cena
- tržní konkurence
Nabídka a poptávka - rovnovážná cena
cena
zboží
N
P
p
q
Tržní poptávka
Tržní nabídka
Tržní rovnováha
množství zboží - počet
obchodovaných jednotek
Zákon klesající poptávky
cena
A - vyšší cena, menší poptávané množství
p1
B - nižší cena, vyšší poptávané
množství
p2
q1
q2
- poptávka individuální, tržní, agregátní
- poptávka a poptávané množství
počet
Nabídka
cena
p1
B - nižší cena,
nižší nabízené
množství
A - vyšší cena,
vyšší nabízené
množství
p2
q1
q2
- nabídka individuální, tržní, agregátní
- nabídka a nabízené množství
počet
Merkantilisté a merkantilismus
• první „buržoazní“ ekonomická teorie - jde spíše o soubor
doktrín, ne o ucelený systém
• Evropa v období počátku rozpadu feudalismu (16. století),
hlavně v 17. a 18. století
• doba vzniku centralizovaných národnostních států,
kolonialismu, budování impérií - největší ohlas
merkantilismu a Anglii a Francii
• ekonomický nacionalismus - sledování národních zájmů zvětšení národního bohatství - merkantilisté byli většinou
státníci nebo obchodníci se zkušenostmi z obchodu
• Mercator (lat.) = obchodník, Mercurius - římský bůh obchodu
Merkantilismus
Doktrína obchodní bilance
• obecné blaho není dáno štěstím lidí, ale silou monarchie
(státní poklad musí růst rychleji než státní poklad ostatních)
• peníze zvětšují národní bohatství - hlavním zdrojem růstu
bohatství národa je zahraniční obchod - nejde ovšem o
mezinárodní dělbu práce, ale o aktivní bilanci (vyveze se
víc zboží, přijde víc peněz = drahých kovů)
• mezinárodní obchod je „hra s nulovým součtem“ - celkové
bohatství národů je dané a jen se přesouvá od jednoho
k druhému - jeden vždy musí vydělat a druhý prodělat
• metalistické chápání peněz - peníze uchovávají hodnotu
Merkantilismus
Obchodní ochranářství a exportní monopoly
• je potřeba dovážet levné suroviny (a potraviny) a vyvážet
zboží s vysokou přidanou hodnotou - vývoz domácí práce,
dovoz levných základních životních potřeb (>>> likvidace
domácích zemědělců, podpora řemesel - vyšší přidaná
hodnota)
• zákaz vývozu surovin a peněz
• vysoká dovozní cla, subvence na vývoz, exportní
monopoly (britsko-holandská Východoindická společnost koloniální obchod s Indií), navigační akta (Britská navigační
akta - zákaz dopravy zboží na ostrovy na jiných než
anglických lodích)
Merkantilismus
Mzdy, populace a spotřeba
• státní podpora a zakládání manufaktur - podpora výroby
• vysoké mzdy překážkou exportu - zdražují tuzemské
zboží a vyvolávají domácí spotřebu (co se spotřebuje,
nevyveze se)
• dětská práce jako levný zdroj pracovní síly i příprava
budoucích výkonných a levných dělníků
• podpora populačního růstu (vč. imigrace) - více výrobní
síly (která ovšem pracuje za minimální mzdu pokrývající
základní životní potřeby)
Merkantilismus ve Francii
• na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV
• francouzské kolonie: Louisiana, Kanada, Indie, Indonésie
• Jean-Baptiste Colbert (1619 - 1683)
- ekonom, právník a ministr financí
- autor mnoha občanských, trestních, obchodních
a jiných nařízení, která přispěla k sjednocení
zákonodárství ve Francii
- podpora vzniku obchodních společností pro
styk se zámořím a kolonizaci Kanady a Lousiany
- 1666 založil Akademii věd
- francouzská varianta merkantilismu - colbertismus =
zvýšení státních příjmů pomocí zakládání královských
manufaktur, výroby a obchodování
Merkantilismus v Anglii
• Thomas Mun (1571 - 1641)
- ředitel Východoindické společnosti
- Pojednání o obchodu Anglie
s východní Indií (1601)
- Bohatství Anglie ze zahraničního obchodu.
- další ekonomické školy vesměs názory merkantilistů
odmítly, ale např. John M. Keynes prohlásil, že
merkantilismus působil blahodárně na ekonomický rozvoj,
protože přísun peněz do hospodářství oživoval poptávku a
stimuloval výrobu
Platební bilance a obchodní bilance
- platební bilance: platební transakce ekonomiky se
zahraničím v daném období
- platby do zahraničí a platby ze zahraničí
- součásti platební bilance: běžný účet (jeho součástí je
obchodní bilance), kapitálový účet, finanční účet a změna
devizových rezerv
- jeden z nejdůležitějších makroekonomických ukazatelů prostřednictvím obchodní bilance vstupuje také do HDP
Struktura platební bilance
• Vychází z Příručky k sestavování platební bilance MMF
• Běžný účet zachycuje toky zboží (vývoz a dovoz) a služeb (příjmy a výdaje z
dopravních služeb, cestovního ruchu a ostatních obchodních a neobchodních služeb),
výnosy z kapitálu, investic a práce (úroky, dividendy, reinvestované zisky, pracovní
příjmy) ad.
• Kapitálový účet tvoří převody kapitálového charakteru související s migrací
obyvatelstva, promíjením dluhů, vlastnickými právy k fixním aktivům (např. investiční
granty) a převody nevyrobených, nefinančních hmotných aktiv (např. půda pozemky pro zastupitelské úřady) a nehmotných práv (patenty, licence, autorská práva)
• Finanční účet zahrnuje transakce spojené se vznikem, zánikem a změnou vlastnictví
finančních aktiv a pasiv vlády a soukromé sféry ve vztahu k zahraničí. Člení se na
přímé investice (základní kapitál a ostatní kapitál), portfoliové investice majetkového a
dluhového charakteru, finanční deriváty a ostatní investice.
• Devizové rezervy představují zahraniční aktiva ČNB (vklady v zahraničních bankách,
poskytnuté úvěry, zásoba zahraničních cenných papírů, zlata a valut, SDR, rezervní
pozice u MMF), snadno mobilizovatelná především jako zdroj přímého financování
platební nerovnováhy i nepřímé regulace prostřednictvím intervencí na devizovém trhu.
• Chyby a opomenutí jsou dopočtovou položkou mezi výsledným saldem běžného,
kapitálového a finančního účtu na jedné straně a změnou devizových rezerv na straně
druhé, představují saldo neidentifikovaných toků v běžném, kapitálovém a finančním
účtu.
Struktura platební bilance
Běžný účet
Obchodní bilance zboží
(+) Vývoz zboží
(-) Dovoz zboží
Bilance služeb
(+) Příjmy ze služeb
(doprava, cestovní ruch, ostatní)
(-) Výdaje za služby
(doprava, cestovní ruch, ostatní)
Bilance důchodů a převodů (+) Důchody ze zahraničí
(mzdy, úroky, dividendy)
(-) Důchody do zahraničí
(+) Jednostranné převody ze zahraničí
(bez protihod. - dary, výživné, penze, zahr. pomoc)
(-) Jednostranné převody do zahraničí
Ostatní
Finanční účet
(+) Investice ze zahraničí (přímé investice=zajišťující vlastnickou kontrolu
nad podnikem, portfolio investice=nákupy cenných papírů, ostatní=půjčky,
vklady do bank)
(-) Investice do zahraničí
Chyby a opomenutí
Změna devizových rezerv - součet A+B+C s opačným znaménkem - platební bilance je
účetně vyrovnaná
Platební bilance ČR 2008
(mil. Kč)
A. Běžný účet
Obchodní bilance
-113 858
103 232
C. Finanční účet
151 187
Přímé investice
150 438
v zahraničí
-32 358
zahraniční v tuzemsku
182 796
Portfoliové investice
-9 145
vývoz
2 465 400
aktiva
-4 456
dovoz
2 362 168
pasíva
-4 689
Bilance služeb
91 992
Finanční deriváty
-14 000
příjmy
377 343
aktiva
36 031
výdaje
295 351
pasíva
-50 032
Bilance výnosů
-288 842
Ostatní investice
23 895
výnosy
135 611
aktiva
-84 328
náklady
424 453
pasíva
108 223
Běžné převody
-10 240
příjmy
46 410
D. Saldo chyb a opomenutí,
kursové rozdíly
výdaje
85 481
Celkem A, B, C a D
B. Kapitálový účet
příjmy
46 410
E. Změna devizových rezerv
(-nárůst)
výdaje
15 383
Celkem A, B, C, D a E
31 027
-28 244
40 111
-40 111
0
Rovnováha platební bilance
- je-li měnový kurz volně pohyblivý, ekonomika samovolně
směřuje k rovnováze platební bilance - vyrovnání běžného
a finančního účtu (≠ účetní vyrovnání platební bilance)
1. Importéři dovezou (prodají) zboží za 1 bil. Kč, exportéři ovšem vyvezou zboží
jen za 900 mld. Kč. Běžný účet má saldo 100 mld. Na měnových trzích chtějí
dovozci prodat nadbytečných 100 mld. Kč (= nakoupit cizí měnu v této hodnotě)
2. Pokud tuto nerovnováhu nevyrovná např. finanční účet (tzn. pokud zahraniční
investoři nechtějí nakoupit tuzemská aktiva za oněch 100 mld. Kč), nabídka korun
bude převyšovat poptávku a její cena vzhledem k jiným měnám klesne - koruna
depreciuje (znehodocuje se - např. za 1 EUR bylo 25 Kč, teď bude 30).
3. To zároveň zlevňuje tuzemské zboží na zahraničních trzích (zboží za 25 Kč,
které se v Německu prodávalo za 1 EUR, se nyní může prodávat za 0,83 EUR) zvyšují se vývozy a obchodní bilance (běžný účet) se dostává do rovnováhy
... to funguje za předpokladu volného kurzu měny - v opačném
případě musí být nerovnováha platební bilance vyrovnávána
změnou devizových rezerv (centrální bankou)
Finanční účet platební bilance
- finanční účet platební bilance závisí především na úrokovém
diferenciálu
- pokud je úroková míra z bankovních vkladů v Česku 6 % a
v Německu 10 %, investoři ze Česka budou své vklady
ukládat v Německu - dojde k přílivu českého kapitálu do
Německa - roste přebytek na finančním účtu Německa
- podstatný vliv má hospodářská politika (měnové kurzy
vyhlašované centrální bankou, úročení vládních dluhopisů)
- to dále souvisí s ratingem země (loni Standard&Poor´s
zvýšila rating ČR z A na AA-, což mimo jiné vedlo k posílení
koruny; např. rating Řecka je CCC)
Vývoj zahraničního obchodu ČR (mld. Kč)
Období
Vývoz
Dovoz
Bilance
Období
Vývoz
Dovoz
Bilance
1993
421,6
426,1
-4,5
2008
2 473,7
2 406,5
67,3
1994
458,8
498,4
-39,5
2009
2 138,6
1 989,0
149,6
1995
566,2
665,7
-99,6
2010
2 532,8
2 411,6
121,2
1996
601,7
754,7
-153,0
2011
2 770,8
2 573,2
197,6
1997
709,3
859,7
-150,5
7.2012
+10,3%
+4,2%
1998
834,2
914,5
-80,2
1999
908,8
973,2
-64,4
2000
1 121,1
1 241,9
-120,8
2001
1 268,1
1 385,6
-117,4
2002
1 254,9
1 325,7
-70,8
2003
1 370,9
1 440,7
-69,8
2004
1 722,7
1 749,1
-26,4
2005
1 867,6
1 830,0
38,6
2006
2 144,6
2 104,8
39,8
2007
2 479,2
2 391,3
87,9
Zahraniční dluh a státní dluh
- zadluženost země vůči zahraničí ≠ státní dluh
- dluh domácích osob vůči zahraničním osobám - nejde
zpravidla o dluh státu, ale tuzemských firem
- zahraniční dluh: zahraniční investoři ukládají do českých
bank (ty je půjčují českým podnikům) nebo nakupují dluhopisy
českých firem (ty za ně investují do svého rozvoje) - česká
ekonomika splácí tento dluh a jeho úroky
- státní dluh (vnitřní): státní rozpočet má schodek (stát na
svých výdajích zaplatí více, než vybere na daních), stát vydá
dluhopisy a ty si nakoupí české banky a podniky (nejjistější
forma vkladu - je garantována návratnost) - český stát dluží
českým osobám
- jen málokdy si stát půjčuje na pokrytí schodku rozpočtu v
zahraničí (MMF, Světová banka, EU - povodně, bankrot) zahraniční investoři však mohou kupovat státní dluhopisy
Předchůdci klasické ekonomie a
fyziokraté
• Předchůdci klasické ekonomie navazují na merkantilisty
• William Petty (1623 - 1687) a Richard Cantillon (1680 1734)
• Posun ekonomického myšlení - změny v chápání
vztahů mezi národy a mezi jednotlivcem a státem
• Nahrazení státní regulace (merkantilismus) volným
trhem
• Kameralisté - akademická větev tohoto myšlenkového
proudu (poprvé ekonomická pre-věda na akademické
půdě)
William Petty (1623 - 1687)
• Námořník, vojenský lékař, vynálezce,
profesor hudby
• Politická aritmetika - předchůdce
moderní statistiky
• Pracovní teorie hodnoty: Přirozená
cena zboží - vnitřní hodnota = délka
času výroby a doprava na trh - se projeví jako cena
zboží na trhu; později doplnil, že druhým zdrojem je půda
• Teorie úroku - úrok je odvozen od pozemkové renty (z
dlouhodobého hlediska - vzniká jen díky jejímu působení) jinak by vlastníci peněz nenakupovali půdu, ale půjčovali by na
úrok (narozdíl od předchůdců už neřeší morální stránku věci)
Richard Cantillon (1680 - 1734)
• Angličan žijící ve Francii, bankéř, ekonomický teoretik
• Některé názory blízké merkantilismu - státní regulace
zahraničního obchodu, drahé kovy jako nejlepší rezerva přesto považován za předchůdce klasické ekonomie
• Teorie ceny - cena normální (přirozená - práce + půda) a
tržní (mění se působením nabídky a poptávky)
• Teorie peněz: Cantillonův efekt - účinek peněz závisí na
tom, komu přijdou do rukou - pokud pocházejí z dolů,
které jsou v soukromých rukou (Španělsko 16. století zlato a stříbro z amerických dolů), jdou na spotřebu
dělníků a majitelů a zvyšují inflaci, pokud pocházejí z
aktivní obchodní bilance (vývoz zboží, dovoz drahých
kovů), jdou na investice a přispívají k růstu obchodu
Fyziokraté
• Francie poloviny 18. století
• První skutečná ekonomická škola - počátek vydělení
ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny
• Odmítnutí merkantilismu - Aristotelova ekvivalence
směny - obchod nezvýší bohatství země, protože se
pouze směňuje jedna hodnota za druhou, stejně velkou
• „Laissez faire, laissez passer!“ (Nechte být, nechte plynout)
• Ekonomický systém je samoobnovující a samoregulující
se koloběh (podobný přírodě) – ekonomická rovnováha
• Společenské třídy jsou navzájem ekonomicky spojené a
závislé jedna na druhé - v harmonii
• Pouze spojení práce s půdou (zemědělství) dokáže
vytvořit čistý produkt - větší hodnotu, než byla vložena
Francois Quesnay (1694 - 1774)
• Předchůdce statistiků a ekonometrů
• Dílo: Ekonomická tabulka - nová metoda
v ekonomii, popisující a analyzující
meziodvětvové vztahy
• Adam Smith odmítl ekonomickou tabulku a přirozené
zákony - její význam objevil až Karel Marx (pol.19.stol.) inspirace reprodukčních schémat
Anne Robert Turgot (1727 - 1781)
•
•
•
•
Ministr financí Ludvíka XVI.
Sdílel ideál přirozeného řádu, liberalismus
Produktivní je nejen zemědělství, ale i obchod a průmysl
kapitál = produktivní výrobní faktor, úrok = důsledek
produktivnosti
Filozofové přirozených zákonů
• John Locke, David Hume - člověk disponuje „přirozenými
právy“, která jsou výše než stát nebo vrchnost - právo na
život, právo na svobodu a právo na vlastnictví (myšlenka do té
doby kacířská, neboť to znamená, že člověk tu není pro stát, ale stát pro člověka)
• Přirozené = normální, nikoliv spravedlivé (jako např. u
scholastiků - nejde tedy o eticko-normativní přístup)
• Lidská společnost jako organismus, přirozený řád
(přirozené zákony) - ahistorický přístup: „Společnost je
navždy a všude řízena a ovládána stejnými zákony –
zákony, které jsou zakořeněny v povaze člověka“
• Souvislost s myšlenkami osvícenství a liberalismu
• x Thomas Hobbes: Leviathan (1651) - pro člověka je
přirozený egoismus vedoucí k anarchii, proto je nutný silný
stát, vůdce, který dá společnosti řád (viz Platón)
John Locke (1632 – 1704)
• Soukromé vlastnictví jako přirozené právo
• 1690 eseje O občanské vládě:
• „všichni lidé jsou si rovni a že tudíž půdu
a jiné panenské zdroje přírody mají všichni
sdílet rovným dílem“
• „zároveň však má člověk výlučné právo na
plody své práce“
• „přirozené je i dědictví - přecházení majetku z
otce na syna“
• formuloval základy kvantitativní teorie
peněz, kterou později dopracoval David Hume
David Hume (1711 - 1776)
• Politické rozpravy (1752) –
soubor esejí: O penězích,
O žárlivosti obchodu
• Považován za hlavního autora
Kvantitativní teorie peněz
• Teorém: Neutralita peněz: Zvýšení peněz v oběhu se
nakonec vždy promítne do zvýšení cen (bez ohledu na
to, do čích rukou peníze přicházejí) ... za předpokladu,
že výrobní zdroje jsou plně využívány… (popření
Cantillonova efektu)
• Kdyby každý člověk najednou získal dvakrát víc peněz,
nezvýšilo by se ničí bohatství - ceny všeho (jakož i
mzdy) by se zdvojnásobily
David Hume (1711 - 1776)
• odhalení klamnosti merkantilistické doktríny Mechanismus toku drahých kovů (specie flow
machanism) - když do země přicházejí drahé kovy, zvýší
to cenu domácího zboží, které přestává být
konkurenceschopné, a naopak. Proto:
• Humův zákon - Žádná země nemůže zvýšit svůj
relativní podíl drahých kovů, aniž by se zvýšil také
relativní podíl její produkce (musela by tedy zvýšit
efektivitu své produkce; platí přirozená rovnováha)
• Humovy teorie později (např. Keynesem) kritizovány za
předpoklad plné zaměstnanosti (plné využívání
výrobních faktorů), jsou nicméně stále jedním z
východisek moderní makroekonomie
Inflace
= růst cen
= zmenšování kupní síly peněz
= zmenšování objemu zboží, které se dá koupit za peněžní
jednotku
≠ zmenšování kupní síly lidí
≠ zmenšování objemu zboží, které si můžeme koupit za svůj
důchod
= růst cen a důchodů
- desinflace = snižování míry inflace
- deflace = snižování cen
- biflace = inflace u základních komodit s vysokou poptávkou
(díky expanzivní politice CB), deflace u dluhových aktiv (velké
stavby, drahé automobily) - spojeno s nezaměstnaností
- stagflace = vysoká inflace a malý ekonomický růst
Deflace - historický pohled
Inflace
- mírná (jednotky procent)
- běžný stav všech tržních ekonomik
- současný stav v ČR
- pádivá (desítky procent)
- signalizuje závažnější problémy ekonomiky
- česká ekonomika na počátku 90. let
- hyperinflace (stovky, tisíce i více procent)
- značí značné ekonomické potíže země, vede k
rozpadu měnové soustavy, měna ztrácí schopnost
vypovídat o hodnotě zboží, lidé odmítají přijímat peníze,
narůstá šedá ekonomika
- Německo v meziválečném období, rekord Maďarsko
1946 (zdvojnásobení cen každých 15,6 hodiny),
Argentina v 90. letech, Zimbabwe 2008 : roční inflace
dosáhla 516 kvintilionů
(516 000 000 000 000 000 000) %
Měření inflace
deflátor HDP
index spotřebitelských cen (CPI)
cenové indexy
index cen výrobců (PPI)
Měření inflace
index spotřebitelských cen
deflátor HDP
- nominální a reálný domácí produkt
chleby
židle
ks 2009
1000
cena 2009
10 Kč
ks 2010
1100
cena 2010
12 Kč
500
100 Kč
550
110 Kč
- deflátor HDP: DP 2010 v cenách 2010 = 73 700 = 1,12 > 12 %
DP 2010 v cenách 2009 66 000
- nejkomplexnější ukazatel vývoje cen - inflace
- nevyjadřuje přesně vývoj cen spotřebního zboží - jsou zde
zahrnuty též průmyslové produkty (lokomotivy, traktory...)
- vývoj spotřebitelských cen vyjadřuje index spotřebitelských
cen (CPI)
Měření inflace
index spotřebitelských cen
deflátor HDP
- CPI využívá tzv. spotřební koš (váha produktů dle objemu
a četnosti nákupů + meziroční index cen)
statky
chleba
nájemné
jízdenka MHD
tričko
CD
váha
0,2
0,3
0,2
0,1
0,2
1,0
index 10/09
1,10
1,20
1,25
0,90
1,10
index * váha .
0,2*1,10 = 0,22
0,36
0,25
0,09
0,22
1,14
Měření inflace
deflátor HDP
index spotřebitelských cen
- spotřební koš
Počet reprezentantů
Váha v promile
1. Potraviny a nealkoholické nápoje
164
162,6
2. Alkoholické nápoje, tabák
20
40,2
3. Odívání a obuv
71
52,4
4. Bydlení, voda, energie, paliva
41
248,3
5. Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy
82
58,1
6. Zdraví
47
17,9
7. Doprava
83
114,1
8. Pošty a telekomunikace
39
38,7
9. Rekreace a kultura
113
98,7
10. Vzdělávání
12
6,2
11. Stravování a ubytování
43
58,4
12. Ostatní zboží a služby
50
63,0
Celkem
729
1 000,00
Oddíly COICOP
Vývoj inflace 1989-2010 (CPI)
Rok
%
Rok
%
1989
1,4
2006
2,5
1990
9,7
2007
2,8
1991
56,6
2008
6,3
1992
11,1
2009
1,0
1993
20,8
2010
1,5
1994
10
8.2011
1,9
1995
9,1
1996
8,8
1997
8,5
1998
10,7
1999
2,1
2000
3,9
2001
4,7
2002
1,8
2003
0,1
2004
2,8
2005
1,9
Škodlivost inflace
- omezuje informační funkci cen - jsou změny cen
důsledkem vývoje nabídky a poptávky, nebo inflace?
- znejišťuje dlouhodobé finanční vztahy - např. dohodnutý
úrok nebo pravidelné zvyšování mezd nemusí pracovat se
správným odhadem inflace - snahy zapracovat inflaci do
smluv
- ohrožuje úspory - pokud nejsou dostatečně úročeny
- z krátkodobého hlediska snižuje kupní sílu lidí - z
dlouhodobého hlediska by růst cen a mezd z důvodu inflace
měl být stejný
Poptávkový inflační impuls
- poptávková inflace (tažená poptávkou) a nákladová inflace
(nabídková, tlačená náklady)
- příčiny inflace - inflační impuls a akomodování inflačního
impulsu - impuls sám inflaci nezpůsobí
- poptávkový inflační impuls - zvýšení některé složky
agregátních výdajů (viz měření HDP)
- zvýšení spotřeby (větší ochota nakupovat při nedostatku
zboží tlačí ceny vzhůru)
- zvýšení investic (ochota firem investovat naráží na
nedostatečnou peněžní zásobu, rostou úrokové sazby)
- zvýšení státních výdajů (např. platy úředníků - tlak na
centrální banku, aby zvýšila peněžní zásobu („tisk peněz“)
- zvýšení čistého exportu (zvyšuje se ochota ke spotřebě)
Akomodování inflačního impulsu
- akomodování inflačního impulsu - zvýšení peněžní
zásoby centrální bankou
Na zvýšenou poptávku firem po kapitálu (ochotu investovat)
může centrální banka zareagovat dvojím způsobem: buď ji
považuje za krátkodobou bublinu vyvolanou např. riskantními
podnikatelskými záměry a peněžní zásobu nezvýší, nebo za
dlouhodobý růstový trend, který má šanci posílit ekonomiku, v
tom případě peněžní zásobu zvýší. Toto rozhodování je
ovšem spíše intuitivní a vyžaduje opatrnost centrální banky,
která má takto v ruce „klíč k inflaci“
Největší problém bývá v akomodaci vládních výdajů, která
může přerůst až v hyperinflaci (inflaci v řádu tisíců a
desetitisíců procent)
Nákladový inflační impuls
- inflace tlačená náklady
- inflační impuls - zvýšení nákladů (mzdy - odbory, cena ropy
- ropné šoky...)
- akomodování inflačního impulsu - zvýšení peněžní zásoby
Železniční odbory si vymohly zvýšení mezd. Pokud jde ruku v
ruce s růstem produktivity, je vše v pořádku. Pokud je však
růst mezd vyšší než růst produktivity, vynutí si to zvýšení cen
za přepravu, nebo propouštění. Pokud porostou ceny za
přepravu, zdraží to také produkty přepravované po železnici
(uhlí, průmyslové polotovary...). Také odbory ostatních firem
tlačí na růst mezd, což vede k dalšímu zdražování nebo
propouštění.
AD - agregátní poptávka
- vyjadřuje, jaký reálný HDP jsou lidé ochotni
při určité cenové hladině nakupovat
Inflační spirála
cenová
hladina
AD3
AS2
AD2
AD
AS1
ASL
P4
P3
P2
P1
P
HDP1 HDPP
AS
AS - agregátní nabídka krátkodobá
- vyjadřuje, kolik jsou schopny firmy při dané
cenové hladině vyrábět
ASL - agregátní nabídka dlouhodobá
= potenciální produkt (HDPP)
1. Požadavky odborů vyvolají růst mezd, což
přinutí firmy snižovat počty zaměstnanců.
Křivka krátkodobé agregátní nabídky se
posune nahoru (doleva), sníží se hrubý domácí
produkt a zvýší se cenová hladina
2. Centrální banka zvýší peněžní zásoby, aby
vyřešila problém nezaměstnanosti (firmy mohou
investovat a tudíž i zaměstnat více pracovníků).
Zvýší se cenová úroveň, s ní i mzdy, zvýší se
HDP na úroveň potenciálního produktu
3. Odbory si uvědomí, že zvýšení mezd
nezvýšilo životní úroveň pracovníků (spotřební
zboží se zdražilo o stejné procento). To vyvolá
reálný HDP další požadavky na zvýšení mezd. Firmy musí
snižovat počet pracovníků, sníží se HDP a zvýší
se cenová hladina
4. Centrální banka zvýší peněžní zásobu...
Poptávková a nákladová inflace
- k poptávkové i nákladové inflaci dojde pouze tehdy, když jsou
inflační impulsy akomodovány. Inflace tedy závisí na
zvyšování míry peněžních zásob v ekonomice - inflace je
peněžním jevem (monetaristická koncepce).
Inflační očekávání a setrvačná inflace
- setrvačná inflace je udržována inflačními očekáváními
Výrobci očekávají, že inflace bude v podobné výši jako loni, a
podle toho určují své budoucí ceny. Podobně určují ceny
všichni jejich dodavatelé, stejný růst cen nepřekvapí ani
spotřebitele - „inflační očekávání naplňují sama sebe“
Klasická politická ekonomie
- 1776 (Smithovo Pojednání o bohatství národů) - 1871 (díla
prvních marginalistů)
- základ moderní ekonomické teorie - v jejich díle je
„dořešena“ velká část základních ekonomických otázek,
jejich pohled je ovšem spíše spekulativní protože neměli
nástroje ekonomického modelování, které dokázaly upřesnit
aplikaci teorií na praxi
- 1. generace - Adam Smith (1723 - 1790), Thomas R.
Malthus (1766 - 1834), David Ricardo (1772 - 1832), Jean B.
Say (1767 - 1872)
- 2. generace - John Stuart Mill (1806 - 1872)
- (3. generace) - Karl Marx
Adam Smith (1723 - 1790)
- Bohatství národů (Pojednání o podstatě a
původu bohatství národů, An Inquiry int the
Nature and Causes of the Wealth of Nations,
1776)
- v rovině ideové inspirováno Lockem a Humem, liberální
názory spojeny do uceleného systému politické ekonomie
- v podstatě neodráží myšlení doby - to bylo merkantilistické
- bohatství národa nespočívá na straně poptávky, ale
nabídky - je souhrnem individuálního bohatství všech
egoistickými zájmy vedených jednotlivců = maximalizace
individuálního bohatství > maximalizace bohatství společnosti
- „To, že dostaneme svůj oběd, není dobrotou řezníka, sládka nebo pekaře, ale
pramení to z jejich vlastního zájmu... Každý z nich má na zřeteli jen svůj vlastní
zisk, a je přitom ... veden neviditelnou rukou trhu, aby napomohl dosažení cíle,
jejž ani nezamýšlel.“
Adam Smith (1723 - 1790)
- 3 zdroje bohatství:
- individuální touha po zbohatnutí a možnost jejího
svobodného uplatňování
- dělba práce (ta nasměruje každého do oblasti, pro niž má
nejlepší předpoklady)
- mezinárodní dělba práce - totéž na mezinárodní úrovni, s
tím, že bohaté jsou jen ty národy, které překonaly
rozdrobenost (spolupráce) a odstranily ochranářskou politiku
(cla, subvence na dovoz atd.) - viz teorie absolutních výhod
- s jeho dílem se vyrovnávali takřka všichni pozdější
ekonomové, byť je někteří odmítali; ovlivnil též např. Karla
Marxe, Johna M. Keynese nebo Miltona Friedmana
Thomas R. Malthus (1766 - 1834)
Populační teorie (Esej o populaci, 1798)
- protiklad ke Smithovu „optimismu“
- lidstvo je odsouzeno k věčné chudobě, protože lidé reagují na
každé zvýšení bohatství zvýšením populace - bohatství se
rozplyne mezi větší počet hlav - příčinou není ekonomický,
politický a sociální systém, ale biologický populační zákon
David Ricardo (1772 - 1823)
Železný zákon mzdový
- dělníkova mzda nemůže dlouhodobě přesáhnout existenční
minimum, protože pak by zahltila trh práce dodatečná dělnická
pracovní síla a mzda by opět klesla na minimum
- minimum není hranice živoření, ale „normální úroveň“
- mnozí ekonomové i dnes soudí, že tyto zákony jsou platné
pro nižší vývojová stádia kapitalismu
David Ricardo (1772 - 1823)
• Syn židovského holandského
obchodníka (“brokera“) žijícího
v Londýně
• Ve 14 letech poslíčkem na burze,
později obchodníkem s cennými
papíry - úspěch na poli finančním
výnosné a geniální spekulace - již v 25 letech milionářem.
• Bojoval za zrušení anglických "obilných zákonů" (Corn
Laws), které podle něj představovaly hlavní brzdu
hospodářského rozvoje staré Anglie
• 1815 - "Esej o vlivu nízké ceny obilí na nízké zisky z
kapitálu„ - obhajoba svobodného dovozu obilí do Anglie
• Ke konci života zvolen do anglického parlamentu
Pracovní teorie hodnoty u klasiků
- cena zboží přes pohyby na trhu tíhne k nějakému trvalému
základu - co je tímto základem?
- nemůže to být užitečnost - Smithův paradox: voda je o moc
užitečnější než diamant, ale ten má na trhu větší hodnotu >>>
je třeba odlišit užitnou hodnotu a směnnou hodnotu
- může to být práce, resp. pracovní čas
- A. Smith: k ulovení bobra je třeba obvykle dvakrát víc času,
než k ulovení jelena, pak se budou směňovat dva jeleni za
jednoho bobra >>> podle Smithe však toto nemůže platit tam,
kde existuje kapitál a soukromé vlastnictví půdy (kromě práce)
- D. Ricardo: PTH jako univerzální teorie ceny a hodnoty zlato není desetkrát dražší než stříbro kvůli poptávce na trhu,
ale kvůli desetkrát větší náročnosti jeho vytěžení
- J.B. Say: faktorem výroby je práce, kapitál a půda (objektivně
existují odvětví se stejnou ziskovostí, ale rozdílnou pracovní náročností)
Jean-Baptiste Say (1767 - 1832)
Sayův zákon trhů
- každá nabídka statku vytváří příjmy, od nichž se odvozuje
poptávka po ostatních statcích
>>> agregátní nabídka vždy vytvoří stejně velkou agregátní
poptávku >>> díky cenovému mechanismu nemůže
existovat problém nedostatečné agregátní poptávky =
dlouhodobě nemůže být nadprodukce v celé ekonomice
- agregátní poptávka má dvě složky - spotřebu a
investice (úspory), které se při změnách vzájemně
kompenzují >>> stabilita tržního mechanismu
- přes pochybnosti o pravdivosti (Marx - kupní síla dělníků zaostává za
výrobou a není kompenzována spotřebou kapitalistů, kteří zisky spíše akumulují) se jej
podařilo popřít až Keynesovi ve 30. letech 20. století (úspory
nezávisí tolik na úrokové míře, ale na důchodech - když se sníží důchody, klesá spotřeba i
úspory - mechanismus ekonom. recesí), je známa také Keynesova dezinterpretace Sayova
zákona - „Nabídka si vytváří svou vlastní poptávku“
John Stuart Mill (1806 - 1873)
- Zásady politické ekonomie - až do konce 19.
století nejpoužívanější učebnice ekonomie
- nákladová teorie (hodnoty) - nákladem výroby
jsou kromě práce také zisky - hodnotu určuje a práce a kapitál
- ovlivněn utilitarismem - jak maximalizovat uspokojení?
??? neviditelná ruka trhu sice efektivně alokuje zdroje ve
výrobě, ale je efektivní i při rozdělování plodů výroby mezi lidi?
>>> utilitarismus: pokud dá boháč část svého příjmu
chudákovi, úbytek štěstí boháče je menší než přírůstek štěstí
chudáka
>>> Mill: zákony výroby jsou přirozené a neměnné, ale
zákony přerozdělování jsou věcí společenské smlouvy obhajoba role státu v ekonomice
Specializace a směna na základě
absolutních výhod
Česko a Slovensko vyrábějí víno a rum. V Česku je na výrobu hektolitru
vína potřeba 100 normohodin práce a na výrobu stejného množství rumu 80
normohodin, na Slovensku na hektolitr vína i rumu shodně 90 normohodin.
ČR
SR
hl vína
100 nh
90 nh
hl rumu
80 nh
90 nh
celkem...
180 nh - 1 hl vína, 1 hl rumu
180 nh - 1 hl vína, 1 hl rumu
- v případě specializace
ČR
SR
180 nh - 2,25 hl rumu
180 nh - 2 hl vína
... předpoklad: stejné mzdy
Specializace a směna na základě
komparativních výhod
Česko a Slovensko vyrábějí víno a rum. V Česku je na výrobu hektolitru vína
potřeba 100 normohodin práce a na výrobu stejného množství rumu 120
normohodin, na Slovensku na hektolitr vína 90 normohodin a na hektolitr
rumu 80 normohodin
ČR
SR
hl vína
100 nh
90 nh
hl rumu
120 nh
80 nh
celkem...
220 nh - 1 hl vína, 1 hl rumu
170 nh - 1 hl vína, 1 hl rumu
... SR má v obou komoditách absolutní výhodu
ČR
SR
hl vína
100 nh
90 nh
hl rumu
120 nh
80 nh
celkem...
220 nh - 1 hl vína, 1 hl rumu
170 nh - 1 hl vína, 1 hl rumu
směnný poměr v ČR: 1,2 hl vína za 1 hl rumu (oboje za 120 nh)
směnný poměr v SR: 0,89 hl vína za 1 hl rumu (oboje za 80 nh)
- slovenský obchodník dostane doma za hl rumu 0,89 hl vína, ale v ČR 1,2
hl vína. bude tedy vyvážet do ČR
- v SR poroste poptávka po rumu (vyvezl se do ČR) a bude klesat poptávka
po slovenském vínu (je k dispozici levnější české) - kapitál se v SR přesouvá
z výroby vína do rumu
- v ČR je výhodnější vyrábět víno než rum (kterého je dostatek ze SR)
protože je o něj zájem v zahraničí - kapitál se přesouvá z výroby rumu do
výroby vína
- obě země se specializují. V ČR je věnováno 220 nh výrobě vína (2,2 hl), ve
SR 170 nh na výrobu rumu (2,125 hl)
- každá země může těžit v mezinárodním obchodě z komparativních výhod,
pokud neexistují umělé překážky (cla, dovozní přirážky apod.)
Směna a bohatství
- čím je možné zvýšit bohatství národa?
... merkantilisté: aktivní bilancí zahraničního obchodu
... Adam Smith: specializací (dělbou práce) a směnou ...
... může směna zvýšit bohatství člověka?
Maminka koupila Petrovi u stánku dva kopečky čokoládové zmrzliny a Lucii
za stejnou cenu (á 10 Kč) dva kopečky vanilkové. Oba rychle spořádají
první kopeček (jeho mezní užitečnost pro oba je 12 Kč). Pak po sobě
začnou pokukovat. Mezní užitečnost druhého kopečku oba vnímají jako 10
Kč, ale mezní užitečnost kopečku druhé zmrzliny než mají vnímají opět
jako 12 Kč. Zmrzliny si vymění. Kdyby si oba nechali dva kopečky stejné
zmrzliny, jejich celková užitečnost by byla 22 Kč. Takto je jejich celková
užitečnost 24 Kč. Jejich bohatství dané celkovou užitečností se vzájemnou
směnou zvýšilo.
Předpoklad: dobrovolná směna (směňuji jen tehdy, když chci)
Utopický / vědecký socialismus
- termín marxistů - jejich myšlenky nelze plně realizovat
- počátek 19. století - snahy o lepší, svobodnější, humánnější
a spravedlivější společnost
- kolektivismus místo soukromého vlastnictví (které je
příčinou hospodářských krizí a morálního úpadku/honba za
ziskem) společný život lidí v rovnosti a společné práci
- Robert Owen (1771 - 1858)
- ve 20. letech jeden z nejbohatších továrníků v Anglii
- snažil se ve své továrně o vytvoření příznivého
prostředí pro dělníky, stavěl jim školy, domy, knihovny,
pracovní den omezil na 10 hodin, zrušil dětskou práci
- pak odešel do USA, vybudoval kolonii New Harmony - snaha
o nový způsob bezpeněžního hospodaření, což se nezdařilo
- vrátil se do Anglie, kde se věnoval organizování dělníků
Francouzský socialismus
- jádrem systému dobrovolné hospodářské komunity mající
společné vlastnictví, se kterým společně hospodaří nahrazení individuálního vlastnictví družstevním
- hospodářské komunity se nemusí prosazovat revolucí, ale
uspějí v hospodářské soutěži samy
- proudy francouzského socialismu:
- Asociacionismus - Charles Fourier, Luis Blanc
- Anarchismus - Pierre J. Proudhon
- Saint-simonimus - Henri de Saint-Simon (1760-1825)
- nejradikálnější - odmítal soukromé vlastnictví, konkurenci
a svobodu názorů
- ideálem autoritářská vláda a centrální plánování na
vědeckých principech
- sociální inženýrství - ekonomika a celá společnost je
řízena shora, inteligencí vzdělané a osvícené elity
Karl Heinrich Marx (1818 - 1883)
- filozof a sociolog
- ideový tvůrce myšlenky komunismu
- jeho dílo je směsicí ricardiánské ekonomie a
hegeliánské / komunistické filozofie
- převzal a rozvinul / interpretoval Ricardovy teorie, ale byla
mu cizí myšlenka přirozeného řádu - místo ní prosazoval
ideu historického materialismu - společenský a
ekonomický řád a ekonomické zákony jsou poplatné
historicky dosaženému stupni vývoje společnosti - dějiny jsou
založené na ekonomických pravidlech
- marxismus - marxismus leninismus - Frankfurtská škola
(Max Horkheimer, Theodor W. Adorno, Jürgen Habermas,
Erich Fromm, Walter Benjamin, Herbert Marcuse)
Marxovo pojetí společnosti
Teorie neustálého konfliktu ve společnosti
- hegelovská dialektika - vývoj jako stálý konflikt tezí a
antitezí, který ústí v syntezi - Marx: základní vlastnost
společenského řádu je konflikt různých společenských tříd
- Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. Svobodný a otrok, patricij
a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr a tovaryš, vedli nepřetržitý boj, tu skrytý, tu
otevřený, boj, který pokaždé skončil revolučním přetvořením celé společnosti nebo
společným zánikem bojujících tříd.
- konflikt se neustále opakuje, až dojde k poslednímu stádiu
konfliktu - proletariátu a buržoazie - a k revoluci
- řešením je společnost bez sociálních tříd odstraňující příčinu
třídního boje - soukromé vlastnictví - a to i za cenu násilí
Marxova ekonomie
Teorie nadhodnoty (teorie vykořisťování)
- aplikace Ricardovy teorie pracovní hodnoty na „zboží“
pracovní sílu - její hodnota je dána hodnotou zboží tvořícího
dělníkovo existenční minimum (potřebné k reprodukci jeho pracovní síly)
- kapitalista zaplatí dělníkovi pouze mzdu odpovídající této
hodnotě pracovní síly, ten ovšem svou prací vytváří
hodnotu větší - rozdíl je nadhodnota, kterou si ponechává
kapitalista, a tím dělníka vykořisťuje (totéž má i Ricardo, jen se namísto o
„hodnotě pracovní síly“ mluví o „existenčním minimu“ a místo o „nadhodnotě“ o „nadvýrobku“)
- třebaže sám Ricardo svou teorii nakonec zpochybnil, Marx ji
používá spíše v ideologickém smyslu jako argument pro
revoluci - v „ekonomickém slova smyslu“ uznával, že dělníci
ani v komunismu nedostanou všechny plody své práce - v
kapitalismu slouží k akumulaci kapitálu, tedy k investicím a tím růstu národního bohatství
Marxova životní filozofie
Materialistický determinismus - Základna a nadstavba
- nadstavba = duchovní kultura, instituce (umění,
náboženství, státnost, myšlení), je zcela určována
ekonomickými faktory
- ve vývoji myšlení, vědy, umění, filozofie a politiky lze
odhalit pouze zrcadlo ekonomického vývoje
- nejprve jsou ekonomikou nastaveny podmínky, které
následně vytvářejí nové společenské vědomí
Karl Marx a jeho dílo
- Manifest Komunistické strany (Komunistický manifest Manifest der Kommunistischen Partei). Napsáno s
Friedrichem Engelsem, vydáno anonymně v Londýně 1848
- Ke kritice politické ekonomie (Zur Kritik der politischen
Ökonomie). Berlín 1863
- Kapitál. Kritika politické ekonomie. (Das Kapital. Kritik der
politischen Oekonomie.)
- Výrobní proces kapitálu, Hamburk 1867
- Proces oběhu kapitálu, vydal Friedrich Engels, Meissner,
Hamburk 1885
- Celkový proces kapitalistické výroby, Vydal Friedrich Engels,
Hamburk 1894
Organizace hospodářského života a
klasifikace ekonomických systémů
- hospodářský život každé společnosti je určen na základě
kombinace tří principů:
1. Zvyky (tradice)
2. Příkazy (centrální koordinace)
3. Cenový systém
Organizace hospodářského života
- hospodářský život každé společnosti je určen na základě
kombinace tří principů:
1. Zvyky (tradice)
- určující v ekonomicky primitivních společnostech
- neuvědomělý, intuitivní způsob koordinace
- charakteristika: tradiční a neměnný způsob výroby
(dědičný princip), efektivnost a inovace produkce není
tématem; do nástupu kapitalismu
Organizace hospodářského života
- hospodářský život každé společnosti je určen na základě
kombinace tří principů:
1. Zvyky (tradice)
2. Příkazy (centrální koordinace)
- uplatňují se ve všech ekonomických systémech
- stěžejní místo v příkazových ekonomikách
- v demokratických ekonomikách v podobě cenových
regulací, dotací a subvencí, sociálních dávek
Organizace hospodářského života
- hospodářský život každé společnosti je určen na základě
kombinace tří principů:
1. Zvyky (tradice)
2. Příkazy (centrální koordinace)
3. Cenový systém
- předpokladem trh, svoboda podnikání, volný obchod
- cena je výsledek existující nabídky a poptávky
Klasifikace ekonomických systémů
Svoboda trhu x zásahy do ekonomiky
- subjekty trhu jsou koordinovány pomocí tržního
mechanismu - konkurence, soukromý a společenský
zájem
- na trhu se mohou vyskytovat nedokonalosti, které
je třeba regulovat (nezaměstnanost, omezení
konkurence...)
- regulace trhu může ohrožovat svobodu podnikání
Převažující charakter vlastnictví
- soukromé
- veřejné (voda, vzduch, státní podnik)
- družstevní, církevní
Klasifikace ekonomických systémů
Příkazová ekonomika
Tržní ekonomika
Klasifikace ekonomických systémů
Příkazová ekonomika
- centrálně plánované ekonomiky - plán určuje nabídku i
poptávku; převažující vlastnictví je veřejné, s jeho pomocí je
naplňován plán
- poprvé v Sovětském svazu ve 20. a 30. letech
- ekonomiku lze ovládat centrálně - je podřízena politice
- potlačení svobody volby - tržní směny a konkurence
- potlačení svobody >>> potlačení motivace = pokles výkonu
hospodářství (mezi válkami byla československá ekonomika
na světové úrovni, na konci osmdesátých let byla na chvostu
Evropy)
Klasifikace ekonomických systémů
Příkazová ekonomika
Tržní ekonomika
- o tom, CO, JAK a PRO KOHO vyrábět, rozhoduje trh,
tržní mechanismus a „neviditelná ruka trhu“ (působení
konkurence = svobodné volby a motivace lidí
- ekonomické chování - maximalizace vlastních výnosů při
minimalizaci nákladů, společenská a mezinárodní dělba
práce)
Proč tržní ekonomika funguje
a centrálně řízená nikoliv?
- motivace lidí - ekonomické chování
- regulace - nemožnost sledování efektivity
- přirozeně vzniklé a uměle vytvořené systémy
- ekonomika je natolik složitý systém, že se nemůže kvalitně
vyvíjet jinak než svobodně (souvislost se základními
přírodními principy?)
Hrozí konflikt vlastního a společenského
zájmu?
- homo economicus - maximalizace vlastních zisků
= sobectví?
- sledují-li lidé pouze vlastní (sobecké) zájmy, je možno
naplnit též zájmy společné (společenské)?
- mají-li být naplněny společenské zájmy, musejí
lidé rezignovat na své vlastní zájmy (solidarita)?
- co zajišťuje vzájemný soulad?
- společenská dělba práce
- specializace a směna
- konkurence a svoboda volby
- solidarita funguje pouze u velmi blízkých lidí
Je trh „hrou bez pravidel“?
- základní pravidla tržního systému:
- ochrana soukromého vlastnictví
- nacionalizace ve veřejném zájmu, justiční ochrana
soukromého vlastnictví
- volný vstup na trhy
- státem ustavené monopoly, zákonná omezení
pro vstup do některých odvětví, kartelové dohody,
nepsaná pravidla, šedá ekonomika - výpalné,
nedostatečná ochrana investic
- dodržování smluv
- psané a nepsané dohody, éra „divokého kapitalismu“,
interkulturní rozdíly
Sankce tržní konkurence
- ve společnostech jsou tradičně uplatňovány sankce
zákonné a morální
- v tržní ekonomice k tomu přistupuje sankce tržní
- nespokojený zákazník příště půjde jinam
- nutnost svobodné volby a tržní konkurence
- tam kde funguje tržní sankce, nevzniká taková
potřeba sankcí zákonných (má nespokojený
zákazník volat obchodní inspekci, nebo prostě
jít jinam?)
Marginalistická revoluce
- 1871 - vydány dvě knihy: William S. Jevons (1835 - 1882):
Teorie politické ekonomie, Carl Menger (1840 - 1921): Zásady
národohospodářské nauky
- mikroekonomie - v centru zájmu je nově spotřebitel, homo
oeconomicus
- nová teorie hodnoty - teorie mezní užitečnosti
- hodnota je subjektivní úsudek spotřebitele o daném statku
- objasnění Smithova paradoxu vody a diamantu - hodnota je
dána užitečností mezní, nikoliv celkovou - přírůstkem
uspokojení při spotřebě poslední, dodatečné jednotky zboží
- marginální analýza - zcela nová metoda, která se stala
základem mikroekonomické teorie - popis rozhodování
člověka na základě srovnání mezních ekonomických veličin
Chování spotřebitele - celkový a mezní užitek
Jdete městem, máte žízeň a potřebujete si koupit jízdenky na MHD. 0,25l PET vody
stojí 12 Kč, jízdenka 10 Kč. Máte k dispozici 100 Kč, které chcete utratit. Svou
potřebu láhve vody (= její užitek) dokážete vyjádřit v penězích.
užitek
1ks PET
1. 20 Kč
2. 16 Kč
3. 12 Kč
4.
8 Kč
5.
2 Kč
6. - 5 Kč
celkový
užitek
20 Kč
36 Kč
48 Kč
56 Kč
58 Kč
53 Kč
užitek jízdenky
1.
10
2.
10
3.
10
4.
10
5.
10
6.
10
zaplacená
cena
12 Kč
60
24 Kč
50
36 Kč
48 Kč
40
60 Kč
72 Kč
30
zaplacená
10 cena
20
30
40
50
60
užitek
celkový
užitek
mezní
užitek
20
cena
10
1
2
3
4
5
6
počet
Celkový a mezní užitek
Teorie mezního užitku pomáhá určit:
- jaké množství daného produktu spotřebitel zakoupí
- jak rozdělí svůj důchod mezi různé komodity
MU1= MU2 = MU3 = ...... = MUn
P2
P1
P3
P
mezní užitek
celkový důchod
objem prostředků vynaložený na jednotlivé komodity
- jakou cenu může výrobce (prodejce) na své zboží
nasadit a zda bude při daném objemu rentabilní
Celkový a mezní užitek
Spotřebitelův přebytek
užitek
PET
zaplacená
cena
1.
20 Kč
20 Kč
12 Kč
2.
16 Kč
36 Kč
24 Kč
3.
12 Kč
48 Kč
36 Kč
4.
8 Kč
5.
2 Kč
6.
- 5 Kč
cena
20
10
spotřebitel
potenciálně
ochoten
zaplatit
1
2
3
počet
Poptávka
- objem poptávaného zboží v závislosti na ceně
Mezní užitek
>>> hypotetická
cena PET
Poptávané
množství
20 Kč
1 ks
16 Kč
2 ks
12 Kč
3 ks
8 Kč
4 ks
2 Kč
5 ks
cena
20
10
1
2
3
4
5 počet
Zákon klesající poptávky
cena
A - vyšší cena, menší poptávané množství
p1
B - nižší cena, vyšší poptávané
množství
p2
q1
q2
- poptávka individuální, tržní, agregátní
- poptávka a poptávané množství
počet
Tržní poptávka a poptávka jednotlivce
Tržní poptávka (po určité komoditě) je sumou poptávek
jednotlivců.
poptávka pana X
poptávka pana Y
poptávka pana Z
tržní poptávka
Vysvětlení zákona klesající poptávky
- důchodový efekt - při vyšší ceně spotřebitel nakupuje méně
statku, protože mu původní částka nestačí na nákup
původního množství
- substituční efekt - při vyšší ceně spotřebitel nakupuje
méně statku, protože jej substituuje (nahrazuje) jinými statky
Elasticita poptávky
1. Silní kuřáci a zvýšení spotřební daně z cigaret
2. Studenti a zvýšení spotřební daně z nafty
Kuřáci: Krabička cigaret stojí 60
Kč, po zvýšení spotřební daně
bude stát 75 Kč. Kuřákům se to
sice líbit nebude, ale kouřit kvůli
tomu nepřestanou. Poptávka je
neelastická.
Studenti mohou cestovat do školy
vlakem nebo autobusem. Cesta trvá
zhruba stejně dlouhou dobu, autobus
je o něco levnější. Pokud kvůli
zvýšení spotřební daně podraží (z 60
na 75 Kč) a bude dražší než vlak,
studenti začnou jezdit vlakem.
Poptávka je elastická.
cena
p2
p1
q3
q2 q1
počet
Elasticita poptávky
Poptávka
elastická
Poptávka
neelastická
Poptávka
jednotková
cena
cena
p2
cena
p2
p2
p1
p1
p1
q2
počet
∆P < ∆Q
Q
P
q1
q2
počet
∆P = ∆Q
Q
P
q1
q2
q1
počet
∆P > ∆Q
Q
P
Změny poptávky - posun poptávkové křivky
Jdete městem, máte žízeň. 0,25 PET vody stojí 12 Kč, 0,2 l
vína v restauraci stojí 50 Kč. Vaše užitečnost první PET je jen
12 Kč a druhé 8 - koupíte tedy jen jednu, protože máte
možnost jít do restaurace, kde si to lépe užijete.
... dozvěděli jste se, že PET je plněna
pramenitou vodou z hor; vaše ochota
kupovat více lahví se zvýšila.
cena
cena
p1
p1
q2
počet
q1
q1 q2
počet
Posun po křivce a posun poptávkové křivky
Poptávané množství ovlivňuje:
cena
- cena zboží (vlivem posunu nabídkové
křivky) - posun po poptávkové křivce
počet
- změna disponibilního důchodu
cena
- počet domácností na trhu
- ceny a dostupnost substitučního zboží
- ceny a dostupnost komplementárního zboží
počet
- módní trendy
- jiné vlivy a trendy - kampaň proti kouření omezí kouření,
domácnosti mají větší disponibilní důchod a můžou si koupit
třeba auto
... jedná se o posun poptávkové křivky - dochází
ke změně poměru poptávaného množství a ceny
Marginalistická revoluce
- Teorie mezní produktivity
- 1899 John B. Clark (1847 - 1938): Rozdělování bohatství
- rozdělení produktu mezi mzdy a zisky je dáno technikou
výroby: velikost mzdy dána mezní produktivitou práce
(přírůstkem produktu, který dostaneme, zaměstnáme-li
posledního, dodatečného dělníka), velikost zisku je dána
mezní produktivitou kapitálu
- klasikové: mzda je existenčním minimem dělníka, daným
historicky, tradicí a sociálními poměry v zemi - konkurence
mezi dělníky sráží mzdy na toto minimum
- Clark: konkurence mezi firmami (na trhu práce) žene mzdy
vzhůru k hranici, dané mezní produktivitou práce; v zemi,
kde připadá na dělníka hodně kapitálu, bude vysoká mezní
produktivita práce a tím i mzdy, a naopak
Marginalistická revoluce
- Clark: zákon rozdělování je zákonem přírodním - nejde o
sociální poměry, třídní boj ani vykořisťování práce kapitálem
- kdyby si dělníci vynutili zvýšení mezd nad úroveň mezní
produktivity práce, firmy by začaly preferovat techniky výroby
s menším podílem práce
- první marginalisté zcela odmítali klasiky, kteří podle nich
stavěli na nesprávných teoreticko-analytických základech
- pravda je spíše taková, že klasikové se zabývali
makroekonomickou úrovní, marginalisté
mikroekonomickou
- marginalistická revoluce zplodila dvě významné ekonomické
školy - neoklasickou (laussanskou, cambridgeskou) a
rakouskou
Chování výrobce - mezní náklady a
nabídková funkce
Vyrábíme denně 1000 chlebů (výrobní várka je 100 ks). Náklady jsou 10 000 Kč, průměrné
náklady 10 Kč. Prodejní cena je 12 Kč. Můžeme zvýšit produkci na 1100 chlebů, mezní náklady
budou 9 Kč. Při zvýšení na 1200 budeme muset koupit dražší mouku, mezní náklady se zvýší
na 11 Kč, při 1300 kusech budeme muset přijmout pomocnou sílu a mezní náklady se zvýší na
12 Kč, při 1400 kusech budeme muset zapnout další pec a mezní náklady se zvýší na 14 Kč.
Objem
1 000
1 100
1 200
1 300
1 400
CelNákl
10 000
10 900
12 000
13 200
14 600
Cena
12
12
12
12
12
Výnosy
12 000
13 200
14 400
15 600
16 800
Zisk
2 000
2 500
2 400
2 400
2 200
MezNákl
9
11
12
14
cena
14
13
12
Současná cena (12 Kč): vyplatí se vyrábět max. 1300 ks
11
Pokles ceny na 11 Kč: 1200 kusů
10
Pokles ceny na 9 Kč: 1100 kusů
- mezní příjmy jsou pod průměrnými náklady
- krátkodobě je možné udržet výrobu při průměrných příjmech
vyšších než průměrné variabilní náklady
průměrné
náklady
9
1000 1100 1200 1300 1400 objem
Růst ceny na 14 Kč: 1400 kusů
Nabídková křivka jednoho výrobce v krátkém období - odpovídá křivce mezních nákladů, končí v bodě
ve kterém se mezní příjmy dostávají pod mezní variabilní náklady
Nabídka
cena
p1
B - nižší cena,
nižší nabízené
množství
A - vyšší cena,
vyšší nabízené
množství
p2
q1
q2
- nabídka individuální, tržní, agregátní
- nabídka a nabízené množství
počet
Tržní nabídka a nabídka firmy
Tržní nabídka (určité komodity) je sumou nabídek jednotlivých
firem
nabídka firmy X
nabídka firmy Y
nabídka firmy Z
tržní nabídka
Změny nabídky
Prodáváte chleba za 12 Kč. Vaši dodavatelé zlevnili pšenici.
Tentýž chleba jste nyní schopni prodávat za 11 Kč.
... Nová ministerská vyhláška zpřísnila
hygienické podmínky při výrobě potravin,
kterým může dostát jen pokud přijmete
dalšího člověka. Kalkulační cena vašeho
chleba se zvýšila na 13 Kč.
cena
cena
p2
p1
p1
p2
q1
počet
q1
počet
Posun po křivce a posun nabídkové křivky
Nabízené množství ovlivňuje:
cena
- změna ceny na trhu - vlivem posunu
poptávkové křivky
- výrobní náklady - např. zdražení vstupních
surovin
- změny cen alternativních produktů - když cena
výrobce produkuje chleby a rohlíky, sníží se
poptávka po rohlících, přesune výrobní faktory
na chleby (posune se nabídková křivka obou),
pak se zase může snížit poptávka po chlebu
- jiné faktory - např. počasí u zemědělské produkce
... jedná se o posun nabídkové křivky - dochází ke
změně poměru nabízeného množství a ceny
počet
počet
Neoklasická škola
- nejvlivnější ze škol vzešlých z marginalistické revoluce,
výlučné postavení do 30. let 20. století - velká hospodářská
krize, keynesiánství
- Cambridgeská škola:
Alfred Marshall (1842 - 1924)
Arthur C. Pigou (1877 - 1959)
- Laussanská škola:
Leon Walras (1834 - 1910)
Vilfredo Pareto (1848 - 1923)
Neoklasická škola
- definice neoklasického přístupu - A. Marshall: není možné
odmítat klasiky, je třeba přístup klasiků a marginalistů propojit
- Zásady ekonomie (1890) - syntéza neoklasické ekonomie,
nejvýznamnější učebnice až do 30. let 20. století (do té doby
Millovy Základy politické ekonomie)
- klasická ekonomie byla ekonomií dynamiky (e. = věda o
růstu národního hospodářství)
x neoklasická ekonomie byla ekonomií tržní rovnováhy (e. =
věda o optimální alokaci zdrojů - „vzácnostní definice“
ekonomie)
- dva hlavní přínosy neoklasické ekonomie - teorie
ekonomické rovnováhy, teorie ekonomického blahobytu
Teorie ekonomické rovnováhy
- Walras: všeobecná rovnováha trhů
- národní hospodářství je soustava trhů, které směřují k
všeobecné rovnováze trhů
- pokud rovnováhu něco naruší (státní zásahy), vnitřní síly (=
cenový princip) ji zase vedou k obnovení rovnováhy
- vytvořil matematický model ekonomické rovnováhy ukázal, že za předpokladu konkurence je všeobecná
rovnováha dosažitelná a dosahovaná
- „pokud existuje x trhů a pokud je v rovnováze x-1 trhů, potom
je nutně v rovnováze i poslední x-tý trh“ (Walrasův zákon)
- dosahování rovnováhy = proces tápání - neukazuje, jak
máme směřovat k rovnováze, ale že všeobecná rovnováha
může existovat a dokonce neustále vzniká
Teorie ekonomické rovnováhy
- Marshall: Dílčí rovnováha trhu (zabývá se rovnováhou
jednoho trhu, ostatní „ceteris paribus“)
- hodnota je otázkou spolupůsobení nabídky a poptávky
>>> syntéza názorů marginalistů, kteří uvažovali o hodnotě
jako o užitku, a klasiků, kteří ji viděli v nákladech
>>> pojem hodnoty je třeba nahradit pojmem tržní rovnováhy
a rovnovážné ceny, která je subjektivní (mezní užitečnost) i
objektivní (mezní náklady)
- Marshallovy nůžky - graf tržní rovnováhy jako prolnutí
nabídky a poptávky
- Marshallova teorie poptávky: elasticita poptávky,
spotřebitelův přebytek
Nabídka a poptávka - rovnovážná cena
cena
N
P
qvp
qvn
nadbytek
pv
p
pn
nedostatek
qnn
q
qnp
počet
Tržní poptávka je určena mezní užitečností - užitečností
poslední jednotky, kterou je poptávající ochoten nakoupit
Tržní nabídka je určena mezními náklady - náklady poslední
jednotky, kterou by měl nabízející vyprodukovat
Tržní rovnováha - soulad mezní užitečnosti a mezních nákladů
Změna rovnováhy - tvorba ceny
cena
P
N
p2
p1
p3
p
1. Trh brambor. Panuje zde rovnováha charakterizovaná
cenou p a množstvím q prodaných brambor
2. Podraží rýže a těstoviny. Lidé budou chtít nakupovat
více brambor (substitut) i za vyšší ceny. Poptávková křivka
se posouvá doprava (nahoru). Nabídková křivka se
nemění, prodává se více brambor za novou cenu (q1,p1).
Kdyby na trhu zůstala cena p, kupovalo by na trhu
množství q1´
3. Přijde období sucha, zemědělcům se sníží produktivita,
za danou cenu bude schopno prodávat méně zemědělců,
respektive zemědělci budou chtít zvýšit ceny, aby pokryli
náklady. Nabídková křivka se posouvá doleva (nahoru),
utváří se nová cena (p2), množství se vrací přibližně na
původní úroveň (q2)
p4
Kdyby zůstala do té doby platná cena (p1), zemědělci
by byli schopni dodávat pouze množství q2´
q3
q q1 q1´počet
q2´ q2
q4
Teorém pavučiny - kolísání ceny a prodávaného
množství kolem rovnovážného stavu
4. Zlevní rýže a těstoviny a spotřebitelé budou
ochotni nakupovat méně brambor. Křivka poptávky
se posune doleva (dolů). Utvoří se nová cena blížící
se ceně původní (p, p3), prodává se však menší
množství brambor než dříve (q3).
5. Zemědělci dostanou dotaci z EU, která pokryje část
jejich nákladů. Díky tomu jsou schopni prodávat levněji,
respektive za danou cenu je schopno produkovat více
zemědělců. Nabídková křivka se posune doprava (dolů),
utvoří se nová rovnovážná cena (dosud nejnižší - p4),
přičemž spotřebitelé nakupují takřka stejné množství
brambor jako původně (q4)
Úloha cen v tržním mechanismu
- tři funkce:
- informační - informace o cenách (vzácnosti) výr. faktorů
>>> efektivita a rentabilita produkce
- informace o stavu konkurenčního prostředí
- informace o koupěschopnosti poptávky
- motivační - informaci o ceně je možné využít k zisku
>>> změnit své chování na trhu
- alokační
- výrobní faktory se přesouvají dle vývoje cen
>>> vysoké ceny výrobních nákladů,
nezájem zákazníků o produkci
>>> malé zisky, malé mzdy
>>> přesun pracovních sil do jiných odvětví
<<< jakákoliv cenová regulace, dotace, investiční pobídky...
Teorie hodnoty
- V. Pareto: statky nejsou navzájem nezávislé, ale jsou si
navzájem substituty nebo komplementy
- spotřebitel proto není schopen posoudit užitečnost nějakého
statku jako takového, ale vždy jen v relaci k ostatním statkům porovnává kombinaci statků
- spotřebitel dokáže pouze seřadit různé kombinace statků do
škály preferencí - dokáže jim přiřadit ordinální čísla („pořadí“),
ale ne kardinální čísla
chléb (kg)
(„absolutní hodnoty“) ordinalistická teorie
chování spotřebitele indiferenční křivky
víno (l)
Teorie hodnoty - teorie chování spotřebitele
- John Hicks (1904 1989) - na Paretových
indiferenčních křivkách
demonstroval rozhodování
spotřebitele mezi různými
kombinacemi 2 statků s
využitím přímky spotřebních
možností
chléb (kg)
víno (l)
- nahradil pojem mezní užitečnost pojmem mezní míra
substituce = jak velký přírůstek jednoho statku kompenzuje
spotřebiteli ztrátu jednotky druhého statku, aby jeho uspokojení
zůstalo nezměněno
- odlišil substituční efekt cenové změny od důchodového
efektu
Teorie ekonomického blahobytu
- Arthur C. Pigou: tržní systém (za předpokladu volné
konkurence) dokáže optimálně alokovat zdroje, ale to
nemusí znamenat maximalizaci blahobytu (tedy systém jako
takový je v tomto ohledu neefektivní)
- maximální blahobyt = suma všech individuálních
uspokojení - pokud platí princip klesající mezní užitečnosti,
znamená to, že mezní užitek přírůstku důchodu bohatého
člověka je menší než mezní užitek důchodu chudého člověka
>>> kdyby dal bohatý část svého důchodu chudému, jeho
úbytek uspokojení by byl menší, než přírůstek uspokojení
chudého (podobně dříve J.S. Mill, ale bez znalosti
marginalistické analýzy)
>>> pokud se domácí produkt přerozdělí ve prospěch rovnosti
důchodů, zvýší se celkový blahobyt společnosti
<<< popření principu optimální alokace cenovým systémem
Teorie zaměstnanosti - Pigouův efekt
- proti Keynesově teorii, že nezaměstnanost je důsledek
nízké agregátní poptávky
- dosažení plné zaměstnanosti (neboli vyčištění trhu práce)
je blokováno strnulými nominálními mzdami, které
neklesají dost rychle ani při vysoké nezaměstnanosti
mzdy
D
S
nezaměstnanost
W1
W
W2
nedostatek PS
L1
L
L2
počet pracujících
Veřejná ekonomie - externality
- externality - „vedlejší produkt“ činnosti pro někoho, kdo se jí
nezabývá
- situace, kdy někdo nenese plně náklady své činnosti nebo
nedostane plně výnosy své činnosti
- snižují celkový blahobyt, protože působí proti efektivní
alokaci zdrojů
- negativní externality - společenské náklady > soukromé
náklady - stát by je měl danit
- pozitivní externality - společenský užitek > soukromý užitek
- stát by je měl podporovat
Negativní externality
- podnik, který znečišťuje životní prostředí a nenese náklady
znečištění - pak náklady na jeho produkt nese společnost
nebo konkrétní majitel poškozené přírody (např. lesa, pole)
- podnik, který bere k chlazení vodu z řeky, ovšem musí ji
čistit, protože ji někdo jiný znečistil
- v oblasti mezilidských vztahů - „svoboda jednotlivce končí
tam, kde začíná svoboda někoho druhého“ - pokud se např.
někdo chová hlučně a někdo jiný kvůli tomu nemůže spát
- část nákladů platí někdo jiný
Pozitivní externality
- majitel lesa, který dovoluje lidem sbírat v něm houby
- včelař, jehož včely opylovávají sousedovi - sadaři stromy
- firma, která si nepatentuje svůj objev nebo dovolí, aby jej
jiní využívali zdarma
- část výnosů spotřebovává někdo jiný
Externalita - porušení práva
- externalita vzniká teprve tehdy, když je část nákladů
přenesena bez souhlasu stiženého nebo když je někomu
bráněno v plném užívání výnosů vlastní činnosti
- externalita neexistuje absolutně, ale pouze tehdy, když je
porušeno něčí právo a on s tím nesouhlasí
- externalita nevzniká, když... včelař rád nechá své včely
opylovat sousedovy stromy, firma se vzdá svého patentu v
zájmu společenského blahobytu, lidé ochotně snášejí hluk,
aby si jejich sousedé užili života...
Volné zdroje, volné statky a veřejné statky
Volný zdroj
- zdroj, který je využíván bezplatně - bezplatné parkování ve
městě, táboření pod širákem
- zpravidla zdroj, který nevyžaduje náklady na udržování
vlastnictví
soukromé - volnými nebývají ani
zdroje nevyžadující náklady záleží, zda jsou vzácné (existuje
konkurence mezi vlastníky např. parkování poblíž ZOO na
soukromém pozemku x sbírání
malin v soukromém lese)
veřejné
Nabídka a poptávka po volných zdrojích
Na náměstí je možné bezplatně parkovat. Lidé, kteří tam
pracují, parkují celý den, třebaže by mohli parkovat v okolních
ulicích a kdyby se platilo, byli by ochotni za hodinu parkování
dát maximálně 5 Kč. Naopak lidé, kteří přijedou vyřizovat
úřední záležitosti už nenajdou volné místo, kdyby se platilo,
dali by až 30 Kč za hodinu.
1. Poptávka je dána individuálními
zájmy parkujících. Bude chtít parkovat
Q řidičů
cena
S
D
2. Nabídka je konstantní - nesouvisí s
cenou. Umožňuje parkování Qm řidičů
P
Vzniká nedostatek parkovacích míst.
Rovnovážný stav by nastal při ceně P
Qm
Q
počet míst
Nadměrné využívání volných zdrojů
- tragédie společného vlastnictví
Na náměstí je možné levně parkovat a zpravidla nebývá plno.
Výnosy z parkování nepokryjí náklady na udržování automatů,
proto radnice parkovné zruší.
1. Maximální poptávané množství je
nižší než kapacita parkoviště
cena
S
D
2. Informace o zrušení parkování
přiláká majitele dodávkových
automobilů, kteří by jinak na náměstí
nejeli, aby zde parkovali.
p
Q
Qm
Qd
počet míst
Vzniká nedostatek parkovacích míst.
Na náměstí se zvýší provoz a
exhalace z vozidel, není zde možné
zaparkovat a náměstí i okolní ulice
jsou ucpané dodávkami hledajícími
parkovací místo.
Volné statky
- statky, které jsou bezplatné, ačkoliv vyžadují náklady
- náklady hrazeny z veřejných rozpočtů - nesoulad mezi
množstvím těch, kteří je platí a těch, kteří je užívají (veřejné
vysoké školství, silnice, městský park...)
- u statku, který „nemá konkrétního vlastníka“, hrozí
nebezpečí jeho zanedbávání (např. některé městské parky,
sady, dětská hřiště atd.)
- volné statky hrazené z pojištění - např. zdravotní péče pojistné je utopeným nákladem - nehraje rozhodnutí, zda jít či
nejít k lékaři - problém zneužívání (nadměrného využívání a
nedostatku)
- v tomto smyslu je volným statkem též např. topení v
činžovních bytech, ve kterých nejsou měřiče spotřeby
(kolektivní spotřeba)
Veřejné statky
- statky, které z různých důvodů nemohou být zpoplatněny a
musí být poskytovány bezplatně
- selhání trhu - ty, kteří nezaplatí nelze vyloučit ze spotřeby
(nevylučitelnost ze spotřeby)
Odkoupíte od města pouliční lampy v jedné ulice, na každý
konec umístíte stolek, kde budete vybírat poplatek. Většina
procházejících řekne, že oni osvětlení až tak nepotřebují a
nebudou chtít zaplatit. Vůči těm, kteří zaplatili, to není
spravedlivé, proto napíšete na veřejnou vývěsku, že pokud
všichni nezaplatí, osvětlení vypnete. Většina lidí by i zaplatila,
ale protože si řeknou, že ostatní určitě nezaplatí, tak nezaplatí
také. Ve chvíli, kdy osvětlení vypnete, raději zasáhne město a
dá vám na provoz dotaci (kterou financuje z daní všech).
- není možné určit poptávkovou křivku - kdo o jaké množství
statku a za jakou cenu má zájem - nedělitelnost
Veřejné, soukromé a smíšené statky
Co je a co není veřejný statek (nevylučitelnost ze spotřeby a
nedělitelenost)?
- pouliční osvětlení
- vzdělání
- dálnice x okresní silnice
- televizní vysílání (soukromé x veřejnoprávní)
- úklid sněhu ze silnic
- městská policie
Veřejná volba
Má vláda preferovat poskytování veřejných statků (např.
dálnice, městská zeleň, městský informační systém) nebo
soukromých (výstavbu rodinných domů, nakupování
automobilů apod.)?
1. V národním hospodářství existuje
vyvážený poměr veřejných a soukromých
statků.
veřejné statky
2. Bude-li vláda chtít stavět další dálnice,
bude muset vybrat víc peněz na daních. To
ovšem znamená, že lidé budou mít menší
platy a budou si moci dovolit méně
investovat a nakupovat spotřební statky.
Také firmy budou místo na soukromých
statcích (výstavba rodinných domů)
pracovat na statcích veřejných (výstavba
dálnic).
soukromé statky
Hranice produkčních možností
Na zahrádce jsou místa vhodná pro pěstování jahod (slunce)
a okurek (stín). Pěstujeme zde jahody a okurky v určitém
poměru. Pěstovat některé plodiny více by znamenalo ubírat
prostor pro plodinu druhou.
1. Hranice produkčních možností vyjadřuje všechny možné kombinace obou
jahody
2. Stávající stav vyjadřuje určitý poměr
jahod a okurek (např. 15 kg každého)
A
3. Zvýšení produkce jahod o jednotku (16,
17, 18 kg) by znamenalo snížení produkce
okurek o více než jednotku (rozdíl se stále
zvyšuje) - důvod: výrobní faktory by již
nebyly optimálně alokovány
15
A - nedosažitelná kombinace - není
dostatek výrobních faktorů
B
15
okurky
B - neefektivní využití disponibilních
výrobních faktorů
Racionální neznalost
Co ovlivňuje volbu mezi soukromými a veřejnými statky?
Sociální demokracie před volbami nabízí zvýšení
rodičovských dávek, lepší možnosti rekvalifikace a sociální síť
pro nezaměstnané ad. Občanští demokraté nabízejí rovnou
daň, která zlepší možnosti podnikání.
Jak se rozhoduje volič? Mohl by si přesně zjistit, co by stálo
zvýšení rodičovských příspěvků a jak se projeví lepší
možnosti pro nezaměstnané stejně jako rovná daň na
ekonomice státu. Náklady na zjištění by byly neadekvátně
vysoké vzhledem k možnosti volbu ovlivnit (náš volič
představuje 1/10 000 000 voličstva). Rozhodne se intuitivně dá přednost racionální neznalosti.
Veřejná volba je ovlivněna především racionální neznalostí
voličů a osobními preferencemi politiků.
Racionální neznalost
- homo economicus volí racionální neznalost tehdy, když jsou
mezní náklady znalosti vyšší než mezní výnosy této znalosti
Zdravotní pojišťovna vám pošle vyrozumění, že máte za
loňský rok nedoplatek 200 Kč. Podle svých záznamů byste
měli mít vše v pořádku uhrazeno. Máte možnost zjistit si, kdy
jsou v pojišťovně úřední hodiny, jet do města, vystát řadu a
pak se dohadovat s úředníkem, který se vás bude chtít co
nejrychleji zbavit. Možná byste i uspěli, ale mezní výnosy z
této akce jsou pro vás nižší, než mezní náklady (200 Kč
převodem z domu přes internet). Pokud vám nejde o princip,
dáte přednost racionální neznalosti a nedoplatek uhradíte.
Rakouská škola
• rysy: marginalistická metoda, důraz na mikroekonomii jako neoklasikové, narozdíl od nich subjektivismus
(všechny ekonomické jevy lze vysvětlit pomocí
subjektivních pocitů a preferencí individua), důraz na
ekonomický vývoj (neoklasicismus = statika, klasikové =
dynamika)
• starší generace: Carl Menger (1840-1921) - teorie mezní
užitečnosti, Eugen von Böhm-Bawerk (1851-1919) - teorie
kapitálu a úroku, Friedrich von Wieser (1851-1926) - teorie
hodnoty (teorie imputace)
• mladší generace: Ludwig von Mises (1881-1973) praxeologie, teorie hospodářských cyklů, Friedrich August
von Hayek (1899-1992) - kritika socialismu, metoda
falzifikace (Karl Popper)
Eugen Böhm von Bawerk (1851 - 1914)
• rakousko-uherský ministr financí
• teorie kapitálu a úroku: kapitál znamená
používání oklikových metod (Robinson lovící
ryby: může je lovit rukama, což je málo
produktivní, nebo pomocí člunu a sítí; to ovšem
znamená čekání na spotřebu - musí si vyrobit ten člun a
sítě; čekání = subjektivní oběť = spoření na investici >>>
odměnou je úrok)
• jako první dokázal vysvětlit kapitál jako odloženou
spotřebu a tím odůvodnit úrok jako zdánlivě
„neospravedlnitelný“ příjem (kontrast s Marxem, který viděl
kapitál staticky jako nástroj a úrok jako plod vykořisťování zde jde o dynamické pojetí kapitálu)
Friedrich August von Hayek (1899 - 1992)
Kritika ekonomické racionality socialismu
• Ludwig von Mises: Ekonomická kalkulace
v socialistickém státě (1920): Socialistické
hospodářství není schopno provádět žádnou
ekonomickou kalkulaci, proto nemůže fungovat
efektivně (nemůže efektivně alokovat zdroje)
• F.A. Hayek: Cesta do otroctví (1944): - socialismus vychází
ze stejných principů jako fašismus - potíráním individuální
svobody a tržní konkurence vede k celkovému politickému,
právnímu, hospodářskému i morálnímu úpadku
• Monetární teorie hospodářského cyklu - peníze (bankovní
úvěr) = zdroj ekonomické nerovnováhy
• Kritika keynesiánství - boj s nezaměstnaností není
slučitelný s individuální svobodou
Hospodářský cyklus
- ekonomika neroste lineárně, ale v cyklech
- měříme-li růst ekonomiky růstem reálného HDP (%):
- 4 fáze hospodářského cyklu:
růst HDP (%)
6
expanze
vrchol
recese dno
(deprese)
5
4
3
2
1
0
-1
-2
roky
Hospodářský cyklus - měřeno růstem reálného HDP (%):
5
4
3
2
1
0
roky
-1
1200
Ekonomický růst - měřeno celkovým HDP (mld. Kč):
1150
1100
reálný produkt
1050
1000
potenciální produkt
roky
Jaký je smysl ekonomického růstu?
„Po šest dní budeš konat svou práci, ale sedmého dne přestaneš, aby
odpočinul tvůj býk i osel a aby si mohl oddechnout syn tvé otrokyně i
host“ (Exodus, 23,12) - údajně nejčastěji porušované přikázání
- Bůh odpočíval sedmý den ne proto, že by byl unaven (tedy
aby zvýšil efektivitu), ale že dokonal a nyní si užíval nabytého
- smyslem stvoření nebylo tvoření jako píle pro píli; bylo
stvořeno, abychom v něm nalezli spočinutí, dokonání, radost
- smyslem užitku není jej neustále zvyšovat, ale spočinout v
užitku stávajícím
- tato dimenze se v dnešní ekonomice dle T. Sedláčka (str.63)
vytratila - pokud se dnes hospodářství daří, není to bráno jako
důvod k odpočinku, ale k dalšímu výkonu
- ještě nedávno byla za slušný růst považována 2 %, v době
před krizí byl růst pod 6 % považován za neúspěch
Starozákonní opatření proti kumulaci bohatství
- každý 7. rok byla půda ponechána ladem; pokud na ní něco
vzrostlo, mělo být ponecháno chudým a zvěři (Leviticus, 25,4)
- každých 49 let přichází léto milosti (Exodus, 23,11):
-- nemovitý majetek se vrací původním vlastníkům dle toho,
jak byla zem rozdělena jednotlivým kmenům
-- odpouští se dluhy a Izraelci, kteří se kvůli dluhům dostali do
otroctví, měli být propuštěni na svobodu; neplatily se daně
- jde vlastně o antimonopolní (proti koncentraci moci) a
sociální (nedědí se neúspěchy otců) opatření - svobody a
dědictví nesmí být žádný Izraelita zbaven trvale (může se z
otroctví vykoupit, pokud ne, je ve 49.roce propuštěn)
- veškerá půda vlastní Hospodinovi, lidé si ji jenom
pronajímají; první desetina jde Hospodinu (chrámu) - církev
funguje mj. jako sociální síť
Hospodářské cykly dle délky trvání
1. Kitchinovy - 36 - 40 měsíců - spojovány se změnami cyklu
výrob a rozpracovaností výroby
2. Juglarovy cykly - 10 - 12 let - spojené se změnami
investičního cyklu - spojovány s pojmem hospodářského cyklu
3. Kondratěvovy dlouhé vlny - 50 let - spojovány se
zásadními změnami výrobních technologií, s monetárními
jevy a významnými politickými událostmi
- tyto cykly jsou v dnešní době většinou celosvětové,
přelévají se z USA do Evropy a způsobují světovou (nebo
aspoň evropskou) recesi. v extrémním případě se mohou
projevit hlubokou hospodářskou krizí (1929 - 33)
Zdroj: internet ČSÚ
Příčiny hospodářských cyklů
- hospodářské cykly úzce souvisejí s tím, jak firmy investují do
svého rozšiřování - tedy jak se vyvíjí trh kapitálu (úvěry, úroky)
1. Firmám se daří a vyplácejí svým pracovníkům vysoké mzdy.
Ti své úspory ukládají do bank
2. Bankám se zvýší peněžní zásoba, vzroste konkurence na
nabídkové straně trhu kapitálu a dojde ke snížení úrokové míry
3. Firmy mají větší zájem investovat do rozvojových projektů,
protože při nižší úrokové míře se jako rentabilní jeví i projekty,
které by se dříve nevyplatily
4. Výrobní firmy staví nové haly a nakupují nové stroje (B2B),
také jejich výrobci investují do vlastního rozvoje - podléhají
investičnímu optimismu
Příčiny hospodářských cyklů
4. Výrobní firmy staví nové haly a nakupují nové stroje (B2B),
také jejich výrobci investují do vlastního rozvoje - podléhají
investičnímu optimismu
5. Roste výroba, díky tomu rostou i mzdy pracovníků. Někteří
producenti spotřebitelských statků ovšem ještě nemají
dobudované nové kapacity, poptávka (díky mzdám) tudíž
převyšuje nabídku (B2C), což vyvolá tlak na zvýšení
spotřebitelských cen (agregátní tržní rovnováha)
6. Lidé mají nedostatek peněz a vybírají své úspory z bank.
Peněžní zásoba bank se sníží, což zvedne úrokové míry
7. Firmy, které investovaly do svého rozvoje, potřebují další
prostředky na dokončení investic, ovšem při vyšší úrokové
míře už se dříve slibné projekty jeví jako nerentabilní. Dojde k
utlumení investic (= B2B), klesá HDP, snižují se mzdy, vzniká
nezaměstnanost
Příčiny hospodářských cyklů
7. Firmy, které investovaly do svého rozvoje, potřebují další
prostředky na dokončení investic, ovšem při vyšší úrokové
míře už se dříve slibné projekty jeví jako nerentabilní. Dojde k
utlumení investic (= B2B), klesá HDP, snižují se mzdy, vzniká
nezaměstnanost
8. Lidé jsou ochotnější pracovat za nižší mzdy. Snižují se
výrobní náklady firem, což způsobí pokles spotřebitelských
cen. Díky tomu se znovu rozšiřuje výroba, firmy zaměstnávají
více lidí, kteří mají více disponibilních prostředků a mohou
opět začít spořit - zvyšuje se peněžní zásoba bank
... výkyvy hospodářského cyklu může snižovat centrální
banka tím, že reguluje peněžní zásobu bank - zvyšuje či
snižuje jejich povinné rezervy, nakupuje nebo prodává) na
volném trhu (tedy od bank) vládní dluhopisy (čímž zvýší
zásobu peněz) a mění diskontní sazbu (diskontní půjčky)
Ekonomický růst a přírodní zdroje
- ekonomický růst = růst potenciálního produktu
- krátkodobé ekonomické výkyvy x dlouhodobý růstový trend
- růst potenciálního produktu je ovlivněn především růstem
výrobních faktorů (práce, půda, kapitál) a jejich lepším
využíváním - specializací a zvyšováním produktivity VF
- schopnost daného státu přírodních zdrojů využít - práce
Je ekonomický růst nepřátelský vůči přírodním zdrojů > lidstvu?
- trvale udržitelný rozvoj
- vyčerpání přírodních zdrojů - vzácnost - růst ceny
- substituce přírodních zdrojů levnějšími a kapitálem
(nahrazení přírodních materiálů syntetickými - přírodní ledek >
chemická hnojiva, přírodní a umělý kaučuk...)
Akumulace kapitálu
- zdrojem ekonomického růstu je především kapitál
- kapitál: - finanční prostředky určené k investici
- budovy, stroje, zařízení
- technologická vybavenost
- vzdělání lidí
... investice do kapitálu jej zmnožují a
produkují další kapitál (narozdíl od spotřeby)
- technický pokrok je výsledkem akumulace kapitálu
- mění se poměr výrobních faktorů - přírodní zdroje jsou
omezené, práce se zvyšuje pomalu, kapitál roste velmi
rychle (viz kapitálová vybavenost = úroveň technologie a
vzdělání v jednotlivých obdobích)
„Bludný kruh chudoby“
- „kapitál plodí kapitál“ - země, které jsou vybaveny kapitálem,
rostou rychleji (zvětšování rozdílu mezi severem a jihem)
- „bludný kruh chudoby“ - zaostalé země mají nízkou
produkci, nemůžou uspořit a akumulovat kapitál - jsou
odkázány na hospodářskou pomoc
- záleží na tom, zda pomoc směřuje vládě (zbrojení) nebo
podnikatelům - záleží na společenských institucích (např.
soukromém vlastnictví, volném trhu) >>> neviditelná ruka trhu
- bohatství národa nezávisí na vnější pomoci, ale na ochotě
lidí podnikat a zmnožovat své vlastní bohatství
- bohatství národa může souviset i s kulturou a historickou
tradicí (Japonsko), to je však až druhořadý faktor (viz
východní/západní Německo, severní/jižní Korea)
Domácí produkt
- tok zboží a služeb, vyprodukovaných v určité ekonomice
(zpravidla státu) za určité období (zpravidla rok)
- domácí produkt a národní produkt - NP zahrnuje též příjem
z majetku v zahraničí, DP sleduje teritoriální princip - NP se
používá v USA, DP v Evropě
- zahrnuje veškeré zboží a služby krátkodobé i dlouhodobé
spotřeby
- zahrnuje pouze nově vyprodukované statky (např. prodá-li
autobazar auto, do domácího produktu se zahrnou pouze
služby autobazaru, nikoliv cena starého auta)
Hrubý a čistý domácí produkt
- čistý domácí produkt
= hrubý domácí produkt - obnovovací investice
Pokud by životnost určitého zboží (např. mobilu) byla jeden
rok, výrobce mobilů by každý rok vyrobil stejné množství
mobilů a celý „mobilový park“ by se obměnil (lidé by každý rok
své staré mobily vyhodili a koupili nové), pak by produkce
mobilů znamenala zvýšení hrubého domácího produktu, výši
čistého domácího produktu by však neovlivnila.
- rozdíl mezi hrubým a čistým domácím produktem přestavuje
opotřebení. V praxi je ovšem velmi obtížné je měřit - i kdyby
předchozí případ existoval v praxi, výrobce vždy dodá na trh
technologicky vylepšené zboží, byť za stejnou nebo i nižší
cenu (zvyšuje se užitek pro spotřebitele). Proto se používá
spíše ukazatel hrubého domácího produktu (HDP).
Nominální a reálný domácí produkt
- nominální DP - vyjádřený v běžných cenách
- reálný DP - vyjádřený ve stálých cenách (předchozího období)
Ekonomika vyrábějící chleby a židle
chleby
židle
ks 2005
1000
cena 2005
10 Kč
ks 2006
1100
cena 2006
12 Kč
500
100 Kč
550
110 Kč
nominální DP 2005: 60 000 Kč
nominální DP 2006: 73 700 Kč
reálný DP 2006 (v cenách 2005): 66 000 Kč
> reálný růst
DP 2006:
73 700 - 60 000
60 000
66 000 - 60 000 = 10 %
60 000
Výpočet domácího produktu - domácí
produkt jako přidaná hodnota
Jakým způsobem se dá spočítat hrubý domácí produkt?
Ekonomika vyrábějící chleby a židle
chleba
židle
HDP
výroba
pšenice
mouka
chleba
kulatina
desky
židle
příjmy
100 mil.
200 mil.
300 mil.
40 mil.
60 mil.
100 mil.
800 mil.
nákup surovin
0 mil.
100 mil.
100 mil.
0 mil.
40 mil.
60 mil.
přidaná
hodnota
100 mil.
100 mil.
100 mil.
40 mil.
20 mil.
40 mil.
400 mil.
- domácí produkt - součet přidaných hodnot firem
Výpočet domácího produktu jako výše
agregátních výdajů
co se v ekonomice vyprodukuje (HDP)...
... to se také nakoupí (agregátní výdaje)
HDP = agregátní výdaje (domácností a firem)
- předpoklad - ekonomika sestávající pouze z domácností a
firem (dalšími součástmi jsou veřejný sektor a zahraniční
obchod)
Výpočet domácího produktu jako výše
agregátních výdajů HDP = C + I
HDP (mld. Kč): 1600
mzdy:
1000
nájemné:
40
úroky:
160
odpisy:
130
dividendy:
100
nerozděl. zisk: 170
Výdaje:
1600
spotřeba dom.: 1100
invest. domácn.: 70
investice firem: 430
(kapitálové 380
+ do zásob 50)
odpisy,
nerozd.
zisky - 300
C = spotřeba, I = investice (firem do fixního
kapitálu a zásob, domácností do bytové
výstavby - tedy úspory) - bez veřejného sektoru
úspory domácností zapůjčené firmám - 130
spotř. statky
1100
spotř. výdaje
1100
domácnosti
firmy
invest. statky
500
invest. výdaje
70 (byty...)
investice firem
(kapitál, zásoby) - 430
mzdy, nájemné, úroky, dividendy - 1300
Výpočet domácího produktu jako výše
agregátních výdajů HDP = C + I + G
C = spotřeba, I = investice, G = veřejné
výdaje na zboží a služby
firmy a domácnosti
+ veřejný sektor
HDP (mld. Kč): 1600
mzdy:
1000
nájemné:
40
úroky:
160
odpisy:
130
dividendy:
100
nerozděl. zisk: 170
HDP (mld. Kč):
1600
nepřímé daně (DPH, spotř.) 230
daně ze zisků firem
80
daně osobních důchodů
90
transfery domácnostem
- 150
disponibilní důchody dom. 1120
odpisy
100
nerozdělené zisky firem
130
Výdaje:
1600
spotřeba dom.: 1100
invest. domácn.: 70
investice firem: 430
Výdaje:
spotřeba
investice
veř. výdaje na zboží a služ.
1600
900
450
250
Výpočet domácího produktu jako výše
agregátních výdajů
+ zahraniční obchod:
Výdaje:
1600
spotřeba
900
investice
450
veř. výdaje
250
HDP = C + I + G + (Ex - Im)
C = spotřeba, I = investice, G = veřejné výdaje na zboží a služby
(Ex - Im) = čistý vývoz - zahraničně obchodní bilance
Proč?
- když česká automobilka prodá auta v Německu, německá
poptávka se přesouvá na český trh (podobně jako když
německý turista přijede do Česka) - příliv finančních
prostředků se projeví jako dodatečné výdaje zvyšující HDP
- když Češi nakoupí dovezené japonské televizory, česká
poptávka se přesouvá na japonský trh (podobně jako když
Čech vyjede do Japonska) - české výdaje jdou na něco, co se
zde nevyprodukovalo - je třeba o ně očistit (snížit) HDP
Hrubý domácí produkt jako součet příjmů
(národní důchod, NI, national income)
NI = w + s + r + z + i
w - hrubé příjmy ze závislé činnosti
s - hrubé příjmy z individuálního podnikání a ze samostatné
výdělečné činnosti
r - renty z vlastnictví majetku
z - hrubé zisky firem
i - čisté úroky (získané mínus zaplacené)
Vývoj HDP ČR (www.czso.cz)
Rok
HDP (mld. Kč)
Přírůstek (%)
HDP na obyv. (Kč)
1995
1 533,7
1996
1 761,6
+4,5
170 772
1997
1 884,9
-0,9
182 938
1998
2 061,6
-0,2
200 252
1999
2 149,0
+1,7
208 992
2000
2 269,7
+4,2
220 949
2001
2 448,6
+3,1
239 487
2002
2 567,5
+2,1
251 700
2003
2 688,1
+3,8
263 497
2004
2 929,2
+4,7
286 979
2005
3 116,1
+6,8
304 478
2006
3 352,6
+7,0
326 553
2007
3 662,6
+5,7
354 808
2008
3 848,4
+3,1
368 986
2009
3 739,2
-4,7
356 405
2010
3 775,2
+2,7
358 957
2011
148 457
2,2???
Institucionalismus
• americký směr
• kritika neoklasiků - příliš abstraktní, individualističtí
• spíše než chování člověka ekonomického je třeba zkoumat
chování institucí (což jsou nejen společenské, politické,
právní a ekonomické struktury, ale normy skupinového
chování - rozhodování člověka tedy není dáno jen
individuálním hédonismem, ale vlivem „instituce“
• Thornstein Veblen (1857 - 1929) - Teorie nečinné třídy
(1899) - americký kapitalismus jako svár dvou protikladných
institucí - industrie a businessu
• industrie - lidé spojení s výrobou - dělníci i technici - inovují,
zlepšují, zvyšují produktivitu; business - bankéři, makléři,
spekulanti - mají za cíl jen „dělání peněz“ - parazitují na
industrii a také ji ovládají
Keynesiánství
• do 20. let 20. století se ekonomie jevila jako
monoparadigmatická věda - alternativní názory jako
marxismus nebo institucionalismus neměly (zvláště na
akademické půdě) velkou odezvu
• 20./30. léta Velká hospodářská krize (1929 černý pátek,
1929 – 1933 Velká deprese)
• došlo k jevům, se kterými neoklasická ekonomie nepočítala
bankroty firem > nezaměstnanost > nekoupěschopná
poptávka - jako projevy ekonomické nerovnováhy
• snaha najít alternativu k liberálním modelům řízení
hospodářství
John Maynard Keynes (1887 - 1946)
• Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz
(1936) - nový pohled na spořivost a úspory
• klasikové - spořivost je základní ekonomická
ctnost - znamená prostor pro investice a pokrok
• Keynes - paradox spořivosti - pokud se všichni lidé
rozhodnou spořit, znamená to, že bude celkově nižší
poptávka (po spotřebním zboží) >>> bankroty >>>
nezaměstnanost >>> snížení celkových příjmů (všech) >>>
snížení úspor = budete-li spořivější, zvýší se vaše úspory
jen v tom případě, že ostatní spořivější nebudou
• to znamená, že může vzniknout problém nedostatečné
agregátní poptávky - Sayův zákon trhů neplatí - což vede k
dlouhodobé hospodářské depresi >>> spořivost je
ekonomická neřest, která může vyvolat nezaměstnanost
John Maynard Keynes (1887 - 1982)
• Zákon klesajícího sklonu ke spotřebě
• rostoucí důchody lidí snižují sklon ke spotřebě a zvyšují
sklon k úsporám
• čím je země bohatší (jsou vysoké důchody), tím jsou síly
vytvářející poptávku slabší, což oslabuje podněty firem k
investicím >>> tím je země blíže k ekonomické depresi
• vznikající nezaměstnanost je zdrojem nespokojenosti,
vzpour a politických otřesů
• k dosažení plné zaměstnanosti je třeba určité úrovně
agregátní poptávky (tvořené spotřebou a investicemi) pokud ji nezajistí soukromý sektor, musí to udělat stát
• neoklasická ekonomie je pouze speciálním případem
ekonomie obecné (tedy jeho) platícím v situaci plné
zaměstnanosti
John Maynard Keynes (1887 - 1982)
• řešením jsou vyšší výdaje státního rozpočtu - není až tak
důležité na co, hlavně aby se vydávaly
• Joan Robinsonová - podobenství o stavbě Babylonské věže
- není důležité, k čemu (a jestli vůbec k něčemu) bude dokud se staví, vyplácejí se mzdy, spotřeba, podněty k
investicím a roste i zaměstnanost v jiných odvětvích
• teorie peněz - odmítá kvantitativní teorii peněz, která vidí
peníze jen jako oběživo - peníze plní funkci likvidity >>>
proto mají lidé peníze raději v hotovosti, než by např. koupili
cenné papíry
• úrok tedy není odměnou za odříkání spotřeby (BöhmBawerk), ale za zřeknutí se likvidity
John Maynard Keynes (1887 - 1982)
• je nutné, aby peněz byl dostatek - pokud není, vyvolává to
„hlad po likviditě“, což zvyšuje úrokovou míru a potlačuje
investování
• úkolem centrální banky je proto zajišťovat dostatečný příliv
peněz („levné peníze“) do ekonomiky
• je potřeba zrušit zlaté krytí měny, které brzdí ek. aktivitu
• „vlády by učinily lépe, kdyby plnily staré lahve bankovkami a
organizovaly jejich zakopávání a opětné vyhrabávání ze
země - to by podněcovalo hospodářskou aktivitu více než
starosti o udržení zdravé měny“
• plná zaměstnanost je důležitější než vyrovnaný rozpočet (do
20. let neoddiskutovatelná samozřejmost) - deficit vedoucí k
plné zaměstnanosti je užitečný dnes i pro další generace
(pokud budou peníze vydány na „dobré účely“)
Keynesiánství
• za 2. světové války se zdálo, že keynesiánství slaví úspěchy
- investice do zbrojení byly zdrojem ekonomické prosperity
• v 60. letech Kennedyho vláda aplikovala keynesiánskou
politiku - v jejich průběhu zažila velkou konjunkturu, na konci
se už začaly objevovat problémy s velkou inflací, nízkým
růstem a stabilními schodky
• v 70. letech veliká kritika z pocit monetaristů
• celá věc je jistě otázkou názoru, ale důsledky deficitního
financování jsou v dnešní době dobře viditelné
•
http://www.youtube.com/watch?v=Rqc1eHS290M
•
http://www.youtube.com/watch?v=jKj_AmqqtJ0&feature=related
Trh práce, zaměstnanost a nezaměstnanost
Nabídka práce a trh práce
- práci nabízí vlastník výrobního faktoru
- rozhodování mezi „prací“ a „neprací“ - preference odměny
nebo volného času
Nabídka práce
Člověk spí 8 hodin denně, zbylý čas může buď pracovat, nebo
mít volno. Chce mít oboje, proto hledá vhodnou kombinaci.
Čas věnovaný práci, mzda a volný čas je v tabulce.
Práce (h)
mzda/h
Volno
4
5
6
7
8
9
10
11
12
60
70
80
90
100
110
130
160
200
12
11
10
9
8
7
6
5
4
mezní užitek
hodiny volného
času (v Kč) - aby
člověk pracoval musí
být mzda alespoň
stejná - nabídka
práce je odvozena
od mezního užitku
volného času - mzda
představuje substitut
volného času
Poptávka po volném čase
mzda
substituční efekt (peníze za
volný čas) a důchodový
efekt (čím vyšší důchod, tím
větší zájem o volný čas)
působí u poptávky po volném
čase proti sobě
volný čas (h)
Nabídka práce
mzda
důchodový
efekt
substituční
efekt
4h
8 hodin
- týká se reálného růstu mzdy
12 h
čas (h)
Nezaměstnanost
- míra nezaměstnanosti - procentuální podíl
nezaměstnaných ze schopných a ochotných pracovat
míra nezaměstnanosti
u=
počet zaměstnaných
počet nezaměstnaných
U .
L+U
Kdo je nezaměstnaný?
ekonomicky neaktivní - student, žena v domácnosti,
člověk, který odešel do předčasného
důchodu
x
nezaměstnaný
- ten kdo si aktivně hledá práci
- ten, kdo je registrovaný na úřadu práce
(podmínka pro vyplacení podpory
v nezaměstnanosti)
Nezaměstnanost dle příčin
frikční
- lidé, kteří opustí své zaměstnání a než najdou jiné adekvátní,
nevezmou horší nabídku, ale jsou nezaměstnaní
strukturální
- lidé, kteří pracovali v neperspektivních oborech, o které již
není zájem - jsou nezaměstnaní, dokud se nerekvalifikují zpravidla trvá déle, pro nezaměstnaného psychicky náročnější
cyklická
- souvisí s hospodářskými cykly - přeinvestovanost vyvolá
nižší příjmy domácností >>> nižší poptávku po výrobcích a
službách = hospodářský pokles >>> nižší možnosti prodávat
= menší poptávka firem po práci >>> nezaměstnanost
sezónní
- týká se oborů se sezónní produkcí
Nezaměstnanost dobrovolná a nedobrovolná
dobrovolná
- pokles poptávky po určité komoditě vyvolá tlak na snížení
mezd v oboru - část bude raději nezaměstnaná >>> hledání
práce za vyšší mzdu, než nabízí trh (dočasné = strukturální
nezaměstnanost, trvalé - život ze sociálních dávek (náklady
příležitosti))
mzdy D
S
W
W1
dobrovolná
nezaměstnanost
L´
L1 L
počet
Nezaměstnanost dobrovolná a nedobrovolná
dobrovolná
nedobrovolná
- pokud pokles poptávky po určité komoditě není možné
kompenzovat snížením mezd (např. kvůli odborům), podnik
musí propustit více zaměstnanců >>> ti by vzali i práci za
nižší mzdu, ale nemohou ji najít (dočasně = rekvalifikace,
trvale - např. před penzí
mzdy D
= lidé, kteří nemají
S
alternativní příležitosti)
W
W1
nedobrovolná
nezaměstnanost
L´
L1 L
počet
Vliv minimální mzdy na nedobrovolnou
nezaměstnanost
- profese, kde by tržní mzda byla nižší než minimální mzda
mzdy D
S
Wmin
W
L2
L
L1 počet
nedobrovolná
nezaměstnanost
Vývoj nezaměstnanosti v ČR
Rok
%
Rok
%
1989
0,0
2006
7,1
1990
0,8
2007
5,3
1991
2,6
2008
4,4
1992
3,1
2009
6,0
1993
4,3
2010
7,0
1994
4,3
10.2011
7,9
1995
4,0
1996
3,9
1997
4,8
1998
6,5
1999
8,7
2000
8,8
2001
8,1
2002
7,3
2003
7,8
2004
8,3
2005
7,9
Neoklasická syntéza
• vliv keynesiánství byl po WWII silný, ale řada ekonomů
stále ctila neoklasickou tradici - dva protichůdné systémy
• přesto snahy o vytvoření jednotné teorie
• John Hicks: Keynes a klasikové (1937) - IS/LM model
• zvýšení rozpočtového deficitu
má stejný vliv jako např.
zvýšení soukromých investic zvyšuje se poptávka po HDP HDP roste; roste také úroková
míra, což vytěsňuje soukromé
investice a vede zpětně k
poklesu HDP -
i rate
HDP
Neoklasická syntéza
• Franco Modigliani (40. léta) - Keynesova teorie je
speciální případ v ekonomice se strnulými mzdami
• Paul A. Samuelson (60. léta) - Velká neoklasická syntéza Keynesova teorie je speciální případ pro krátké období (což
může být i několik let), neoklasická je obecná pro dlouhé
období (Keynes: „V dlouhém období jsme všichni mrtví“)
Neoklasická syntéza
• vychází z Phillipsovy křivky - vztah mezi inflací a
nezaměstnaností má povahu nepřímé úměry
• tato myšlenka nahrazuje Keynesův model plné
zaměstnanosti
• pomocí nástrojů
hospodářské politiky lze
zvolit a dosáhnout
optimální kombinace
inflace a nezaměstnanosti
• v 60. letech u=3-4%, i=23% - v dnešní době jsou
takové kombinace
prakticky nedosažitelné
Neoklasická syntéza
• dlouhodobá Phillipsova křivka - přirozená míra
nezaměstnanosti je dlouhodobě stabilní (= neovlivnitelná
nástroji hospodářské politiky), mění se míra inflace
Chicagská škola
• 50. léta, USA - pozornost zaměřili na trh peněz
• nový proud v ekonomii - monetarismus
• keynesiánská hospodářská politika je škodlivá keynesiánská revoluce x monetaristická kontrarevoluce
• keynesiánci: měnová politika centrální banky je málo
účinná, je třeba ovlivňovat hospodářství fiskální politikou výdaji veřejných rozpočtů
• monetaristé: fiskální politika je sama o sobě neúčinná,
hlavní je tok peněz řízený centrální bankou (monetární
politika)
Chicagská škola
• keynesiánci: kapitalismus je vnitřně nestabilní systém,
který nedokáže bez pomoci státu zajistit plnou
zaměstnanost, jeho labilita vyplývá z lability investic
• monetaristé: kapitalismus je systém vnitřně stabilní, který
samočinně obnovuje svou rovnováhu včetně plné
zaměstnanosti; poruchy (krize, inflace) jsou důsledkem
vnějších zásahů - monetárních šoků, které působí centrální
banka náhlými změnami množství peněz v oběhu
• cestou ke stabilizaci ekonomiky je stabilizace emisí peněz
(monetární politiky)
Milton Friedman (1912 - 2006)
• zlaté pravidlo měnového růstu - centrální banka
má zveřejnit a důsledně dodržovat určité (ne příliš
vysoké) tempo růstu peněžní zásoby (které
odpovídá potenciálu ekonomického růstu)
• velký peněžní růst ekonomiku sám o sobě nenastartuje
(jen krátkodobě, pak se vrátí do původního stavu a
dlouhodobě pouze vyvolá inflaci), malý ji může zbrzdit
• recese 30. let nebyla důsledkem zhroucení investičního
optimismu, ale kolapsem peněžně úvěrového systému,
bankroty bank, neochotou centrální banky uvést včas do
oběhu dostatečné množství peněz
• Nobelova cena za ekonomii 1976 - analýza spotřeby,
historie a teorie peněz, předvedení složitosti stabilizační
politiky
Milton Friedman (1912 - 2006)
• v šedesátých letech kritika keynesiánské hospodářské
politiky (byla uplatňována v USA), předpověděl inflační
vývoj v 70. letech
• 1979 Margaret Thatcher, 1980 Ronald Reagan - opuštění
keynesiánské politiky, uplatnění zlatého pravidla měnového
růstu - během dvou let se podařilo inflační vývoj zastavit
Teorie podnikatelského zisku
• Zisk vzniká i ve stavu rovnováhy. Jeho příčinou je nejistota.
Podnikatelská nejistota je neznalost budoucí ceny.
Podnikatel tedy vytvoří nějaký odhad, avšak ten se nemusí
vyplnit. Na základě odhadu budoucí ceny pak podnikatel
nakupuje výrobní faktory za ceny odpovídající hodnotě
mezních produktů těchto faktorů. Kdyby se podnikatelovo
očekávání budoucí ceny přesně vyplnilo, neměl by žádný
zisk, neboť cena by přesně pokrývala jeho náklady. Ale
když skutečná cena přesahuje tu očekávanou, docílí zisk.
Tento zisk nemá charakter nákladu (není odměnou
žádného výrobního faktoru). Má charakter „zisku spadlého
z nebe“ (windfall profit). Stejně tak může mít podnikatel i
nečekanou ztrátu.
Milton Friedman
• nejznámější díla:
- Za vším hledej peníze (Money Mischief) - 1992
- Kapitalismus a svoboda (Capitalism and Freedom) 1962, kniha on-line v češtině
- Svoboda volby (Free to Choose) - 1990 (napsal ji
společně se svou ženou Rosou Friedmanovou), kniha online v češtině
- Metodologie pozitivní ekonomie, kniha on-line v češtině
George Joseph Stigler
(1911 - 1991)
• 1982 Nobelova cena za ekonomii
• Stiglerův ekonomický výzkum je soustředěn
do oblasti mikroekonomie, v níž je považován
za nejvýraznějšího reprezentanta chicagské školy.
• Soustřeďuje se především na teorii cen, již považuje za
„hlavní kořen ekonomické vědy“.
• Další oblast, k jejímuž rozvoji významně přispěl, je
kvantitativní analýza.
Bankovní soustava, tvorba peněz a trh peněz
Banky s částečnými rezervami a tvorba peněz
- historicky: zlatnické banky (Anglie) - banky přijaly do úschovy
zlato a vydaly za ně své bankovky - zlato dále nikomu
neposkytovaly - banky se stoprocentními rezervami
- banky s částečnými rezervami - majitelé vkladů si nevybírají
vklady najednou - udržování stoprocentních rezerv je
nevýnosné - půjčování
Tvorba peněz
Banka přijme vklady ve výši 100 000 a vydá za ně cenné
papíry (dluhopis) ve stejné hodnotě. 10 % (10 000) drží jako
rezervy a 90 000 půjčí dalším věřitelům ve formě bankovek.
Vytvořila tím nové peníze - v oběhu jsou cenné papíry a
bankovky v hodnotě 190 000.
- banky tvoří peníze díky tomu, že nedrží stoprocentní rezervy
- proces může pokračovat - dlužník dá peníze do jiné banky,
ta drží opět 10 % jako rezervy a vytvoří další peníze zároveň se zvyšuje celkový objem držených rezerv
Peněžní zásoba a její změny
- tvorbu peněz určuje bankovní soustava - komerční banky a
centrální banka - správce rezerv, banka bank - věřitel v
poslední instanci
- peněžní zásoba - suma peněz, kterou vytvoří bankovní
soustava a kterou podniky a domácnosti drží jako peněžní
zůstatky
- změny peněžní zásoby ovlivňuje centrální banka - 3 nástroje:
- operace na volném trhu - nákup (zvýšení zásoby peněz)
a prodej (snížení) vládních dluhopisů
- diskontní půjčky - půjčky komerčním bankám diskontní sazba - její výše ovlivňuje ochotu komerčních
bank si půjčovat
- povinná míra bankovních rezerv - procentní část vkladů,
která musí být deponována v centrální bance
Teorie parity kupní síly - absolutní verze
- zákon jediné ceny - pokud se stejné zboží prodává na dvou
trzích za různé ceny, obchodníci budou chtít nakupovat na
levnějším trhu (růst poptávky) a prodávat na dražším (růst
nabídky) - cena se vyrovná na obou trzích
- zákon jediné ceny funguje na trzích používajících stejnou i
různou měnu - je to mechanismus, který utváří kurz obou měn
chleba
ČR (Kč)
15
USA ($)
0,5
>>> 1$ = 30 Kč
- problémy: - náklady dovozu a vývozu, cla a daně
- neobchodovatelné statky (jízdenky MHD)
- rozdílná kvalita zboží v obou zemích
- parita kupní síly nevypovídá o kupní síle obyvatel obou zemí
Teorie parity kupní síly - relativní verze
- protože kurzy měn se od absolutní verze parity kupní síly
zásadně odchylují, ekonomové pracují spíše s relativní verzí,
která vysvětluje pouze změny kurzů
chleba
ČR (Kč)
15
16,50 (+ 10 %)
USA ($)
0,5
>>> 1$ = 30 Kč
0,5
>>> 1$ = 33 Kč
(depreciace Kč o 10 %)
- změna cenových kurzů je způsobena změnou
cenových hladin
Intervence státu do měnového kurzu
- devizové rezervy centrální banky - nákup korun při
snahách investorů zbavovat se korunových vkladů - snaha
zabránit depreciaci koruny (vrátit investorům důvěru v
korunu)
- pokud intervence nejsou úspěšné, je lepší nechat měnu
depreciovat
Režimy stabilního kurzu
- volně pohyblivý (plovoucí) x stabilní (fixní) měnový kurz
- možnost svázat kurz měny s kurzem jiné měny (několika měn)
- centrální banka stanoví kurzové pásmo, uvnitř které se
může měna volně pohybovat (Kč do roku 1996 ± 2,5% k
dolaru a marce, do r. 1997 ± 7,5%), pokud jej přesáhne,
začne intervenovat
- důvody - důvěra zahraničních investorů ve stabilitu ekonomiky
- útoky měnových spekulantů - centrální banka jim není
schopna čelit (1997: zrušení kurzového pásma)
- měnová krize - pád měny, způsobený hromadnou snahou
investorů zbavovat se koruny (mají pocit, že měna bude
depreciovat, čímž tuto depreciaci vyvolají)
- devalvace a revalvace x depreciace a apreciace
Měnová politika a nezávislost centrální
banky
- centrální banka určuje množství (agregátní nabídku) peněz
v ekonomice - nástroj řízení inflace - měnová (monetární)
politika
- dříve: - zlatý standard - množství peněz bylo určováno
množstvím zlata
- komerční banky měly právo emitovat své vlastní
bankovky
- nezávislost centrální banky (na vládě, parlamentu) nezávislost na politických tlacích (snahy vlády krýt rozpočtové
výdaje půjčkou od centrální banky = emisí nových peněz)
Česká národní banka
- guvernér a členové bankovní rady jmenování prezidentem
na 6 let
- složení bankovní rady:
guvernér ČNB: Miroslav Singer
víceguvernér ČNB: Mojmír Hampl
víceguvernér ČNB: Vladimír Tomšík
člen bankovní rady ČNB: Lubomír Lízal
člen bankovní rady ČNB: Kamil Janáček
člen bankovní rady ČNB: Pavel Řežábek
členka bankovní rady ČNB: Eva Zamrazilová
Cíle a nástroje měnové politiky
Konečné cíle měnové politiky: nízká inflace, nízká
nezaměstnanost, vyrovnaná obchodní bilance
Zprostředkující cíle měnové politiky: peněžní zásoba,
úroková míra, měnový kurz
Nástroje měnové politiky: diskontní půjčky (diskontní
sazba), operace na volném trhu, povinná míra bankovních
rezerv, devizové rezervy
Slučitelnost cílů měnové politiky
Je možné zároveň snížit inflaci, nezaměstnanost a schodek
obchodní bilance?
- nezaměstnanost: expanzivní měnová politika (zvýšení
peněžní zásoby) - snížení diskontní sazby, nákup státních
dluhopisů - pro firmy bude snazší vzít si úvěr = investovat zvýší se zaměstnanost - větší množství peněz v ekonomice
vyvolá růst spotřebitelských cen - snížení úrokových měr
vyvolá depreciaci měny (investoři nebudou chtít koruny), což
zvýší čistý vývoz (zmenší schodek obchodní bilance)
- inflace: restriktivní měnová politika (snížení peněžní
zásoby) - zvýšení diskontní sazby, prodej vládních dluhopisů snížení peněžní zásoby - menší tlak na zvyšování
spotřebitelských cen - menší poptávka firem po úvěrech,
menší kupní síla spotřebitelů = nezaměstnanost - apreciace
měny - snížení čistých vývozů (zvětší schodek obchodní bil.)
Slučitelnost cílů měnové politiky
měnová politika - krátkodobě:
- expanzivní:
- restriktivní:
- snížení nezaměstnanosti
- zvýšení nezaměstnanosti
- zvýšení inflace
- snížení inflace
- zlepšení obch. bilance
- zhoršení obch. bilance
dlouhodobě:
- HDP se vrací na svou úroveň potenciálního produktu
- nezaměstnanost se vrací ke své přirozené míře
- expanzivní:
- restriktivní:
- zůstává inflace (vyšší mzdy,
- obch. bilance se vrací na
inflační očekávání)
dřívější úroveň (nižší infl.
- obch. bilance se vrací na
depreciuje měnu > vyšší
dřívější úroveň (inflace > reál. vývoz
apreciace > pokles vývozů)
- inflace je dlouhodobě nízká
Slučitelnost cílů měnové politiky
- dlouhodobě měnová politika dokáže ovlivnit jen inflaci;
nezaměstnanost a obchodní bilanci ovlivňuje jen krátkodobě
- pozitivní vliv na snížení inflace má restriktivní měnová
politika - která ovšem není politicky populární
- v případě ekonomické recese či deprese ovšem může pro
nastartování ekonomiky mít velký význam i expanzivní
měnová politika - naopak lpění na restriktivní politice by
mohlo samo o sobě ekonomiku do deprese dostat (doba
„vyrovnání“ HDP a nezaměstnanosti na přirozenou úroveň
může být 1-3 roky - pokud se přidají další vlivy, může to
způsobit značné hospodářské potíže)
Aktivistická měnová politika
- snahy vyrovnávat výkyvy hospodářského cyklu
- v době hospodářského růstu uplatňována restriktivní měnová
politika, v době recese expanzivní měnová politika
- problém: časové zpoždění
- než se centrální banka od statistického úřadu dozví o
poklesu tempa hospodářského růstu - 6 měsíců
(vyhodnocení po čtvrtletích, zpracování dat 2-3 měsíce)
- než se banka rozhodne, jak zareagovat - 1 měsíc
- než se změna diskontní sazby a nákupy vládních dluhopisů
promítnou do peněžní zásoby a než firmy signál
zaznamenají a začnou investovat - 6 měsíců až 1 rok
- vlivy expanzivní měnové politiky ekonomiku mohou
zasáhnout až v období jejího opětovného přirozeného růstu;
o to dramatičtější pak může být její opětovný pokles
Aktivistická měnová politika
tempo růstu HDP
čas
centrální banka reaguje na přehřátí
ekonomiky restriktivní
opatření začnou působit
měnovou politikou
centrální banka začne reagovat
centrální banka se dozví o recesi
počátek recese
Aktivistická měnová politika
- zkušenosti ukazují, že aktivistická měnová politika výkyvy
hospodářského cyklu ještě spíše prohlubuje
- centrální banka není schopna dopředu odhadnout, kdy
recese přijde, případná reakce pak má více než roční zpoždění
- aktivistická měnová politika byla používána většinou zemí do
70. let, postupně od ní většina centrálních bank upustila
Pravidlo stálého měnového cílování
(měnové cílování)
- měnová politika by měla mít dlouhodobě stálá a neměnná
pravidla a nikoliv reagovat na momentální změny
- 70. léta - monetaristé - Milton Friedman
- udržování stálého měnového růstu (růstu peněžní zásoby)
- centrální banka stanoví, že každý rok nechá vzrůst
peněžní zásobu o určité procento (např. dlouhodobě
průměrný růst HDP je 3 % ročně, počítá se s rozumnou mírou
inflace 1 %, proto centrální banka stanoví přírůstek peněžní
zásoby na 4 %)
>>> neutrální měnová politika - ekonomické subjekty
přizpůsobí své očekávání tomu, co vyhlásí centrální banka a
hospodářský růst i inflace se stabilizuje - centrální banka
ovšem musí být seriózní a nepodlehnout politickým tlakům
Inflační cílování
- 80. léta - odhalení nedostatků měnového cílování centrální banka nemá zcela pod kontrolou růst peněžní zásoby
- nové platební prostředky - platební karty, kreditní karty atd.
- měnová politika je zaměřena výhradně na udržování inflace
- výhody:
- u měnového cílování vznikají disproporce mezi růstem
reálného a potenciálního produktu
- inflační očekávání se přizpůsobí cílování a skutečná inflace
tomu pak odpovídá
- nevýhody:
- inflace je klíčový makroekonomický údaj a centrální banka
na sebe bere závazek, že svůj cíl dodrží
- měnová politika se stává aktivistickou
- pokud banka nedokáže odhadnout, jaké nástroje použít,
může být příliš restriktivní a zbrzdit růst hospodářství
Škola racionálních očekávání
• monetaristé: Phillipsova křivka platí pouze krátkodobě - když
vláda poptávkovou expanzí sníží nezaměstnanost jen proto,
že lidé podlehnou peněžní iluzi - považují růst svých
nominálních příjmů za růst reálný, z dlouhodobého hlediska se
však ukáže, že inflace je znehodnotila a vše se vrátí do
původních kolejí (teorie adaptivních očekávání)
• teorie racionálních očekávání - lidé od začátku vědí, že
pokusy snížit nezaměstnanost vyvolají inflaci, proto zvýší
okamžitě svou cenu, neboť tuší, že brzy svou cenu zvýší
každý
• vláda může ekonomice pomoci jen tím, že bude transparentní
- stálý měnový růst, vyrovnané rozpočty atd.
• 70. léta - Robert Lucas, Thomas Sargent, Robert Barro - je
radikálnější než monetarismus (nazývají se noví klasikové) a
znamená konec neoklasické syntézy (aktivistická politika)
Noví keynesiánci
• 70. léta - reakce na nové klasiky, obhajoba státních zásahů do
ekonomiky
• analýza příčin „ztuhlosti“ trhu práce a cen - jednou z příčin je
chování velkých firem - monopolů a oligopolů
• teorie implicitních pracovních smluv - zaměstnavatelé se
chovají jinak ke kvalifikovaným a zkušeným zaměstnancům
(vytvářejí pro ně platové a kariérní žebříčky, které eliminují vliv
poptávky) a dělníkům, které snadno najmou a propustí - v
důsledku toho existuje vrstva lidí, kteří „jsou najímáni jako
poslední a propouštěni jako první“ a trpí častou
nezaměstnaností
• podobně ceny - firmy fixují ceny na delší období a nereagují
pružně na poptávku - trhy práce a zboží se „nevyčišťují“ - proto
jsou nutné státní intervence do poptávky
Škola strany nabídky
• od roku 1936 se ekonomie zabývá hlavně poptávkou
• ekonomické problémy vznikají na straně nabídky poklesem
jejích motivací - např. v důsledku nadměrného zdanění
(Lafferova křivka) - což vede k růstu šedé ekonomiky a
poklesu příjmů veřejných rozpočtů
• inspirace pro ekonomický program Ronalda Reagana - 1983
snížení daní o 25 % - nemělo tak pozitivní efekt, jak se čekalo
- hospodářství to sice oživilo, ale výrazně snížilo příjmy
veřejných rozpočtů a vedlo k deficitu
• 70. léta - Arthur Laffer, George Gilder, Martin Feldstein
Lafferova křivka
- vztah mezi mírou zdanění a daňovými výnosy
daňový
výnos
20
40
60
80
100
míra zdanění (%)
Škola veřejné volby
• 60./70. léta - James Buchanan - zcela nový pohled na chování
státu a jeho představitelů (ekonomika+politologie)
• politikové nejsou benevolentní vládci, jimž jde v první řadě o
obecné blaho, ale lidé maximalizující vlastní prospěch
• každá hospodářská politika má pozitivní a negativní důsledky problémem je časové zpoždění mezi nimi (stimulace agregátní
poptávky vyvolá růst, později ale inflaci, restriktivní politika má
průběh přesně opačný
• nebezpečí demokracie - volení zástupci vycházejí vstříc silným
zájmovým skupinám; když lidi zjistí, že přes stát dosáhnou
svých cílů snáze než v konkurenčním boji, začnou vytvářet
zájmové skupiny a lobby; „mlčící většina“ by sice měla větší
sílu, ale nedokáže se zformovat - veřejné rozpočty bují v
důsledku vlivu různých zájmových skupin
• zabránit tomu může jedině silná ústava
Tematické okruhy:
Základní doporučená literatura:
Holman, R. Základy ekonomie. Praha, K.H. Beck, 2000.
ISBN 80-7179-434-1
1. Člověk ekonomický a tržní systém. Ekonomie jako věda
2. Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka
3. Chování výrobce: náklady a nabídka
4. Tržní rovnováha a efektivnost
20. Bankovní soustava, tvorba peněz
5. Směna a specializace
a trh peněz
...
...
9. Poptávka po výrobních faktorech
22. Hospodářský cyklus
10. Nabídka práce a trh práce
23. Ekonomický růst
11. Nezaměstnanost
24. Inflace
...
25. Měnový kurz
14. Externality
26. Platební bilance a obchodní bilance
15. Volné zdroje, volné statky
27. Státní rozpočet
a veřejné statky
28. Měnová politika
16. Veřejná volba
17. Domácí produkt
...