Transcript Stvořitel a Stvoření ČES

Svět není Bůh, ale je Boží.
The world is not God, but it is God´s.
Joseph Sitler
Stvořitel a Stvoření
2013
Marek Vácha
Určité druhy věcí jsou viditelné pouze určitým druhem vidění a ztrácí
se se zorného pole, pokud se díváme očima navyklými se dívat jiným
způsobem.
Hans Jonas
 Mojžíšova druhá
otázka, kterou položil
Bohu u hořícího keře
byla „Kdo jsi?“
 Jeho první byla „Kdo
jsem já?“
Marc Chagall: Mojžíš a hořící keř,
1966
Co vlastně znamená „Bůh“?
Co se skrývá za pojmem „Bůh“?
perspektiva křesťanství: Nicholas Lash
 Bůh určitě není věc, něco
představitelného či myslitelného, bytost
kterou by bylo možno nějak znázornit či
dát ji do společnosti jiných
„nadpřirozených bytostí“
 Bůh „je spíše sloveso“ (Aquinas)
 Bůh není „věc“ žádného druhu
 Nejdál jde Martin Buber, když píše: "Bůh je
nejzatíženějším lidským slovem. Žádné není
tak zle znečištěné, tak rozervané... Lidská
pokolení navalila na toto slovo tíhu svých
životů a přitlačila je k Zemi; leží v prachu a
nese veškerou tíhu.
 Lidská pokolení se svými náboženskými
spolky toto slovo roztrhala; zabíjela pro ně a
umírala pro ně; nese jeho stopy, jeho krev.
(...)
 Malují grimasy a píší pod to "Bůh".

Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p. 50
 Jisté je, že teologie je vlastně pavěda,
neboť nic takového jako věda o Bohu
nemůže existovat. Pokud by ale teo-logie
byla chápána v původním řeckém
významu jako řeč o Bohu nebo ve smyslu
vaší logo-terapie jako hledání smyslu v
Bohu, potom má teologie své oprávnění.

Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p.51
 To, co nemohu snést na teologické
literatuře je, když se Bohu dělají předpisy,
když nějaký teolog prohlašuje, toto či ono
Bůh nemohl udělat, to by neodpovídalo
jeho podstatě apod. To mě osobně zlobí.

Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p.62
 A vůbec si nedovedu představit, že Pán
Bůh je někdo,kdo klade velký důraz na to,
aby byl vyznáván, uctíván apod. co
největším počtem lidí v nějaké konfesi.

Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p.67
 Stejně nesmyslné je vynucovat si na někom
víru. V tom spatřuji velkou chybu jednotlivých
konfesí. Říká se: "Musíš věřit! A když
neuvěříš, budeš zatracen." Psychologicky
viděno je to to nejhorší, co lze někomu
udělat. Místo toho, abych Boha ukázal jako
hodnověrného, dokážu pravý opak. Je to
komický starý muž, který klade důraz na to,
abych zrovna já na něj věřil. A pokud ne,
rozzlobí se a zatratí mě.

Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p.85
„Budu, který budu“
Je to jako kdyby Bůh řekl „Moje jméno je budoucí čas.
Pokud se mně budeš snažit porozumět, nejprve ze všeho
budeš muset porozumět povaze a významu budoucího
času.“
• Znamená to, že Bůh nemůže být předpovězen nebo
kontrolován. Nemůže být uzavřen do známých kategorií
nebo být znám předem. Bůh říká Mojžíšovi „Nemůžeš vědět
jakým způsobem se objevím, dříve než se objevím;
nemůžeš vědět jak budu jednat dokud nebudu jednat. Moje
milosrdenství, můj soucit, moje strategické zásahy v
dějinách nemohou být kontrolovány nebo předpovězeny.
Budu který budu, kdy budu a způsobem, jakým si zvolím být.
Jsem Bohem radikálně nepoznatelné budoucnosti, Bůh
překvapení. Poznáš mě, až mě spatříš ale ne dříve.
•
•
Sacks, J., (2009) Future Tense. Hodder and Stoughton, London. p.289
 „Budu který budu“ říká Bůh Mojžíšovi, když se ho ptá
na jméno.
 Všechny obrazy, formy, koncepty a kategorie jsou
pokusy vymezit a definovat; takovéto pokusy jsou
formou idolatrie.
 stvořením lidských bytostí „ke svému obrazu“ nám Bůh
dal podobnou svobodu jakou má o sám, neboť stvořil
bytost která sama je schopná tvořit.
 Vše, co je v přírodě, pouze jest, aniž by to bylo dobré
nebo špatné, vše je vázáno přirozeností a přírodními
zákony. Pouze lidská osoba má v sobě možnost
sebetranscendence.
Sacks, J., (2009) Genesis: The Book of Beginnings. Covenant and Coversation. Maggid Books and
The Orthodox Union. New Milford, USA, London, Jeruslaem. p. 21)
Kdo vlastně je Bůh judaismu a
křesťanství…?
 jsem který jsem
 podstata je totožná s existencí
 nebo jiný výklad = co je ti po tom, člověk se
nikdy nedozví Boží jméno
 znát jméno = možnost si přivolat,
manipulovat, mít jej pod kontrolou
 VIZ i celá řada pohádek
Kdo vlastně je Bůh judaismu a
křesťanství…?
 „Akt pojmenování je podobně jako křest
něčím pro stvoření osobnosti nesmírně
důležitým, neboť jménu se odedávna
přisuzuje magická moc. Znát něčí tajné
jméno znamená mít nad ním moc. Jako
obecně známý příklad uvádím pohádku
Pidivousek (Rumpelstilzchen). V egyptském
mýtu odejme Ísis trvale moc slunečnímu
bohu Réovi tím, že jej přinutí sdělit jí jeho
pravé jméno. Dát jméno tedy znamená dát
moc, propůjčit určitou osobnost nebo duši.“

(Jung, C.G., (2009) Výbor z díla VIII. Hrdina a archetyp matky. Nakladatelství Tomáše Janečka,
Brno, str. 30)
Co se skrývá za pojmem „Bůh“?
perspektiva křesťanství
 Soudím, že to není rozum, kdo je proti
nám, nýbrž představivost (Card. Newman, 1882)
 různá slova v dějinách různě mění
význam (Lash uvádí příklad slova
„Invention“ ale také „love“ nebo „God“)


(Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate,
England)
VIZ i seminář „Bůh mezer“
 Veškeré naše výpovědi o Bohu musí být
chápány pouze v uvozovkách. Bůh je
"osobní povahy", Bůh je "dobrotivý", apod.
 Antropomorfismu se nelze vyhnout. Je ale
důležité, abychom si tohoto
antropomorfismu byli vědomi.

Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p.52
Co se skrývá za pojmem „Bůh“?
perspektiva křesťanství
 před nástupem modernity byli bohové
ctěni – to,co lidé uctívali, byli bohové
 my jsme z bohů učinili bytosti a
zaměňujeme „uctívání“ za „popis“
 pokud „bohové“ jsou nyní bytosti určitého,
specifického druhu, pak křesťané, židé,
muslimové a ateisté mají přinejmenším jednu
věc společnou: že nikdo z nich nevěří v bohy.

(Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate,
England, p. 10)
bohové
 = byli to, co lidé uctívali
 bůh znamená něco jako „poklad“
 nelze v obchodě koupit „šest banánů a tři
poklady“
bohové
• Co uctíváš a jací jsou tví bohové mohu zjistit pouze
tím, že se tě zeptám a že budu pozorovat tvé chování.
A v současné době je téměř jisté, že bohy, které
uctíváš bys ty sám bohy nenazval. Většina z nás jsou
polyteisté, kteří proměnlivě, nestále a zaměnitelně
uctívají
–
–
–
–
–
sami sebe
svou vlast
„svobodu“
sex
peníze
• Neexistuje žádná třída věcí, známá jako „bohové“.
Uctívání je vztah. Bohové jsou, co uctíváme.

(Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate, England, p. 10)
bohové
• Velké světové náboženské tradice fungují
jako školy, ve kterých se lidé učí, že
neexistuje žádný rys světa – žádný národ,
instituce, osoba, text, idea, ambice – která je
sama o sobě, zcela jednoduše posvátná.
• Být žákem v této škole se znamená naučit,
že jsme pozváni dál, za uctívání čehokoli
stvořeného; znamená to se naučit , že co je
samotné vpravdě „svaté“ je zcela za
prostorovým umístěním i za naší
představivostí.
Co se skrývá za pojmem „Bůh“?
perspektiva křesťanství: Nicholas Lash
 pojem „Bůh“ je tedy vztahový
 bohové jsou co uctíváme
 jedná se o vztah, o uctívání, nikoli o bytost
kterou by bylo možno zařadit do zoologického
systému
 velká světová náboženství můžeme chápat
spíše jako školy, ve kterých se věřící učí nectít
žádnou věc; žádný fakt nebo rys světa; ani sami
sebe, ani svůj národ, ani vůdce svého národa;
ani žádný příběh, hodnotu, sen, ideál nebo
vzpomínku.
Co se skrývá za pojmem „Bůh“?
perspektiva křesťanství: Nicholas Lash
• Zmatek pochopitelně nastane ve chvíli, kdy lidé,
kteří bezstarostně píší o bozích jiných lidí,
považují za samozřejmé, že slovo „bůh“
znamená nějakou přirozenou věc, množinu
nějakých entit: jsou zde banány, světla na
semaforech, lidské bytosti a bohové. Nebo snad
ne: v jejich úvahách slovo „bůh“ funguje tak, že
– „theisté“ jsou lidé, kteří předpokládají, že množina
bohů má přinejmenším jeden člen
– „monotheisté“ předpokládají, že množina bohů má
jeden a pouze jeden člen
– „atheisté“ soudí, že v reálném světě je množina „bohů“
podobně jako množina „jednorožců“ prázdná

(Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate, England, p. 12)
Bůh není nadpřirozená bytost
 Tomáš:
 přirozené = to, co odpovídá danosti, povaze
věci
 nadpřirozené = to co je navíc, dar,; zázrak =
to, co nemáme právo očekávat
 Osvícenství:
 přirozené = to, co je reálné
 nadpřirozené = irreálné: víly, bludičky, Bůh,
rusalky
 …pokud se Bůh ocitne v této společnosti, pak
již není obtížné jej diskvalifikovat
Co se skrývá za pojmem „Bůh“?
perspektiva křesťanství: mistr Eckhart
 Kdo říká, že Bůh je zde nebo tam, nevěřte
mu. To světýlko, které Bůh jest, svítí v
temnotě. Bůh je pravé světlo: kdo je chce
uvidět, musí být slepý a musí Boha zbavit
každého „něco“. Jeden mistr říká: kdo
mluví o Bohu v nějakém podobenství, ten
o něm nemluví ryzím způsobem. Ale kdo
mluví o Bohu v ničem, ten o něm mluví
vlastním způsobem.

(Sokol, Jan (2009) Mistr Eckhart a středověká mystika. Vyšehrad, Praha, str. 227)
Kdo vlastně je Bůh judaismu a křesťanství…?
Negativní teologie
 Chci říci, aby ses nikdy nechtěl spokojit s
tím, co se o Bohu dozvíš, nýbrž s tím, co
se o něm nedozvíš; a nikdy se nezdržuj
milováním a zalíbením v tom, co o Bohu
poznáš nebo zakusíš, nýbrž miluj a libuj si
v tom, co z něho nemůžeš poznat a
zakusit; neboť to je to, o čem jsme si řekli:
hledat jej ve víře.

Jan od Kříže., (2000) Duchovní píseň. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří.
str.38
 Bůh se stává více neznámým, nikoli méně, čím více
mu rozumíme,
 neboť tím více si jsme vědomi hlubin našeho nevědění
Kdo vlastně je Bůh judaismu a křesťanství…?
Negativní teologie
 Všechno co lidé kdy řekli o Bohu, o
nepochopitelnosti a posvátném tajemství
vyznávaném křesťany, že Bůh je Stvořitel
a Vykupitel světa, to vše je řečeno slovy a
obrazy vyrytými z látky světa, kterou
Stvořitel učinil.

(Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate, England, p.
15)
 i když používáme abstraktní filosofické termíny,
pořád pochází z našeho světa
Kdo vlastně je Bůh judaismu a křesťanství…?
Negativní teologie. Mistr Eckhart
 „Bůh je Nic, a Bůh je Jedno. (…) Kdo
vidí něco a něco poznává, to není Bůh.
Proto Nic, že není to ani ono. Kdo říká,
že Bůh je zde nebo tam, nevěřte mu.
(…) Jeden mistr říká: kdo mluví o Bohu
v nějakém podobenství, ten o něm
nemluví ryzím způsobem. Ale kdo mluví
o Bohu v ničem, ten o něm mluví
vlastním způsobem.“

(Sokol, J., (2009) Mistr Eckhart a středověká mystika. 3 vyd. Vyšehrad, Praha, str. 227)
Kdo vlastně je Bůh judaismu a křesťanství…?
Negativní teologie
 Bůh „jest“ ale „jest“ jinak než člověk, jeho
existence je jaksi na jiném listě
 ať řekneme cokoli, že Bůh je „duch“ či
transcendentní“, pořád to jsou jen obrazy
našeho světa
 biblické básnické obrazy
 z mraků si děláš svůj vůz; kráčíš na perutích větru
 mocná pevnost
 jsou možná přesnější než filosofické
abstraktní termíny
 vše, co řekneme o Bohu říkáme metaforicky!
Negativní teologie
 negativní (apofatická) teologie nám říká, že o
Bohu můžeme říci jen to, co není. Když o
něm začneme říkat, "co je", můžeme
nanejvýš mluvit v podobenstvích, metaforách
a paradoxech.
 to že Bůh je nesmrtelný, nekonečný je
vlastně negativní teologie
 Bůh nenabízí sám sebe ke zkoumání (Hegel)
Negativní teologie
 Naše řeči a údajné znalosti o Bohu byly
často plné našich fantasií, iluzí, projekcí,
přání a strachů. Možná Bůh musí čas od
času nechat projít naši víru ohněm kritiky,
ateismu, pochyb a kritických otázek,
abychom se očistili od mnoha představ,
skrze něž jsme o Bohu "věděli příliš mnoho".
Aby nás z posvátných hájů přílišného vědění
o Bohu přivedl k oltáři neznámého - živého
Boha.
 Avšak postupujme krok za krokem. Hledáme s
Pavlem "oltář neznámému Bohu". Neboť známý bůh
není vůbec žádný bůh - to je bůžek.
 Svět je plný známých bohů. Podle Martina Luthera je
bohem pro člověka to, co je pro něho to
nejdůležitější.
 C.S. Lewis: modloslužba = na piedestal, který patří
bohu položíme cokoli jiného
 Svět byl a je přeplněn "známými bohy". Ale u oltáře
těchto bohů o Bohu křesťanství mluvit nelze.
Křesťané - ale už proroci Izraele - byli vždy
přesvědčeni, že tyto oltáře (pokusy vydávat věci
relativní za absolutní) je třeba napřed zbořit. Pak
teprve můžeme najít "oltář neznámého Boha"
Aquinas
 Bůh je za vším, co můžeme pochopit
rozumem
(DDN, n.180, p.57)
Kdo vlastně je Bůh judaismu a křesťanství…?
Negativní teologie
EVROPA
 nejvýš spravedlivý
 nejvýš milosrdný
 actus purus
 všudypřítomný
 nesmrtelný
 ŽIDÉ
 příběh Štěpána a Pavla
 ten, který jedná v
dějinách mého národa
 ten, který jedná v mých
vlastních dějinách
Bůh
 nelze se ptát po Bohu otázkou podobného
typu jako „kolik je hodin?“
 Mluvení o Bohu předpokládá takový způsob
života, v němž tato otázka má smysl. (Václav
Umlauf)
 Bůh se (dnes) vykládá, jako se vykládá
násobilka nebo rostlinopis

(Neuwirth, V., (1998) Apokalyptický deník. Triáda, Praha, str. 40)
Bůh
 Emauzští učedníci učiní typickou chybu
křesťanů: vysvětlují Bohu, jaký je Bůh
 „prorok, mocný slovem i činem“
 učedníci pak zvou Boha k sobě jako hosta
do domu
 a až nakonec rozeznají, že to jsou oni, kdo
jsou hosté
Augustin
• Credere Deo
– = víra v to, co Bůh říká
• Credere Deum
– = rozpoznání, že Bůh existuje; že Bůh je; že Bůh je
jediným reálným Bohem
• Credere in Deum
– = v modlitbě „Credo“; výraz ve smyslu pohybu, směru,
ve významu jít nějakým směrem, věřit „dovnitř“ Boha
– „Je to víra k lásce, víra k pohybu směrem k němu, k
tomu být začleněn mezi údy či části jeho těla.“
– “Abba Otče“ – vyjádření silného vztahu (viz
Getsemanská zahrada)
Náboženství (Religion)
 Hegel definuje náboženství jak „bod, který
si národ pro sebe definuje jako to, co
považuje za pravdu.“
 = co lidé dané kultury opravdu berou
vážně
 Durkheim: = systém symbolů, pomocí
kterých si je společnost vědoma své
vlastní existence; charakteristický způsob
uvědomění si své kolektivní existence.
Problém slovesa "být"
 Číslo "7" je, ale je jinak než je člověk
 E = mc2 také nějak "je", ale možná kdesi
ve světě za obzorem
 a co iracionální číslo "i"? Je?
Kde sídlí fyzikální zákony?
Davies, P., (2009) Kosmicky jackpot. Argo/Dokořán, Praha. str. 27)
Problém slovesa "být"
 Aristoteles
 substance "je" a akcident "je", ale ono "je"
popisuje pokaždé úplně jiný typ existence!
 případek "zelená" je, ale nikdy ne ve
vzduchoprázdnu, zelená může být tráva nebo tabule
 Tomáš
 takto je to s člověkem a Bohem
 člověk "je" a Bůh "je" ale ono "je" znamená pokaždé
zcela jiný typ existence
 Bůh "je", ale jeho existence je jaksi na jiném listě
knihy
Zvláštnosti Boha židů a křesťanů
Zvláštnosti Boha Židů
 je jeden
 nemá resort
 není omezen geograficky
 nemá jméno (VIZ příběh s Mojžíšem u hořícího keře)
 chová se podivně (VIZ následující dva
příklady)
Gen 18

Hospodin dále pravil: :Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a
jejich hřích je tak těžký,
18,21 že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak,
jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím
si, jak tomu je."
18,22 Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal
stát před Hospodinem.
18,23 I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem
spravedlivého?
18,24 Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš
snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát
spravedlivých?
18,25 Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se
svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně
jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země
nejedná podle práva?"
18,26 Hospodin odvětil: "Najdu-li v Sodomě, v tom městě padesát
spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu."
Gen 18

18,27 Abraham pokračoval: "Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač
jsem prach a popel:
18,28 Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět.
Zahladíš pro těch pět celé město?" Odvětil: "Nezahladím, najdu-li
jich tam čtyřicet pět."
18,29 On však k němu mluvil ještě dále: "Možná, že se jich tam
najde čtyřicet." Pravil: Neudělám to kvůli těm čtyřiceti."
18,30 I řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále:
Možná, že se jich tam najde třicet." Pravil: "Neučiním to, najdu-li
jich tam třicet."
18,31 Řekl pak: "Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu:
Možná, že se jich tam najde dvacet." Pravil: "Nezahladím kvůli těm
dvaceti."
18,32 Nato řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá promluvím-li ještě
jednou: Možná, že se jich tam najde deset." Pravil: "Nezahladím je
ani kvůli těm deseti."
18,33 Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a
Abraham se vrátil ke svému místu.
Exodus 32
 I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: "Sestup dolů.
Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se
vrhá do zkázy.
32,8 Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim
přikázal. Odlili si sochu býčka a klanějí se mu,
obětují mu a říkají: 'To je tvůj bůh, Izraeli, který
tě vyvedl z egyptské země.'
32,9 Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Viděl jsem
tento lid, je to lid tvrdé šíje.
32,10 Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj
hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám
veliký národ."
Exodus 32
 32,11 Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o
shovívavost: "Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému
lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské
země?
32,12 Proč mají Egypťané říkat: 'Vyvedl je se zlým úmyslem,
aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu
země.' Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k
lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš.
32,13 Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele,
své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil:
Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou
tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji
navěky mělo v dědictví."
32,14 A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž
mluvil, že je dopustí na svůj lid.
• Ateismus
• Agnosticismus
• Deismus
• Teismus

V tuto chvíli by již čtenáře nemělo překvapit, když se dozví, že
všechna tato slova – „atheismus“, „theismus“, „monotheismus“,
„polytheismus“ byla poprvé vynalezena až v 17. století. (Lash, N., (2004)
Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate, England, p. 12)
Ateismus
 „Bloud si v srdci říká Bůh není“
 spíše: žije jako kdyby Boha nebylo, tedy nikoli
teoretický ateista
 pochybnosti o víře – znamení, že víra je živá
 člověk vlastně velmi potřebuje, aby Bůh nebyl, pak je
možno žít nemorálně bez jakýchkoli výčitek
 my možná odmítáme náboženství v jeho
dětinské podobě, jak jsme se s ním rozloučili v
posledním školním roce vyučování náboženství
 pokud jej pak konfrontujeme s např. buddhismem, jak
jej známe z VŠ, pak je zřejmé co nás osloví více
Bohu není svět lhostejný
 odmítnutí deismu
 u vás však jsou spočteny i všechny vlasy na
hlavě (Mat 10, 20)
 ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí (Luk 21,
18)
Poznatelnost rozumem
sv. Augustin
 Quod esse, bonum est
 cokoli jest, jest dobré
 dvě knihy k poznání
existence Boha: Bible a
kniha přírody
 …dnes ovšem, pravda, se z
oněch dvou knih čte mezi
křesťany většinou jen bible
• Bůh poskytuje díla svého stvoření jako
prostředky, skrze které může být poznán
(jako) Stvořitel. (Athanasius)

(Consolmagno, G., (2000) Brother Astronomer. Adventures of a Vatican Scientist. McGraw-Hill, NY, p.
102)
Nejedná se o pantheismus...
 ...neboť zrcadlo odrážející slunce není
slunce samotné
 podobně duše odrážející Boha není Bůh

(volně podle Mistra Eckharta)
Aquinas
 A tak se Božství stává lidským bytostem
poznatelné buď vnitřně skrze vlité světlo
nebo vnějšně skrze viditelné stvoření, ve
kterém jako v knize, může být znalost
Boha čtena.

(Rom, ch.1, p.16)
Kniha Moudrosti
(Moudr 13,1 – 5)
Ano, nicotní jsou od přirozenosti všichni lidé, kteří neměli znalost
Boha,
kteří nedokázali, vycházejíce z viditelných dober, poznat Toho,
který je,
a kteří při pohledu na díla nepoznali Tvůrce.
Zato oheň či vítr či hbitý vzduch
nebo hvězdnou klenbu či dravou vodu
nebo svítilny na nebi pokládali za bohy, vládce světa!
Pokud je pokládali za bohy v okouzlení jejich krásou,
ať poznají, oč je převyšuje jejich Pán,
vždyť je stvořil sám zdroj krásy.
A pokud užasli nad jejich mocí a jejich působením,
měli z toho usoudit, oč mocnější je ten, který je utvořil,
neboť z velikosti a krásy tvorů lze srovnáním vypozorovat jejich
Původce.
Řím 1, 19 - 20
 Co je totiž u něho neviditelné – jeho věčná
moc a jeho božské bytí – to je možné už
od počátku světa poznat světlem rozumu
z toho, co stvořil.
Sv. Augustin
 člověk je imago Dei
 příroda je vestigio Dei
 vše se nějak podobá Bohu, ale není Bůh
 symbol odhaluje i zahaluje
Kniha přírody
 pohledem na dílo
se dozvíme cosi
důležitého o umělci
Kniha přírody
 pohledem na dílo
se dozvíme cosi
důležitého o umělci
Ex nihilo
 Stvoření „z ničeho“ je filosofické a
teologické vyjádření faktu, že svět a lidské
bytosti v něm spolu s prostorem a časem
vděčí za svou existenci pouze Bohu a ne
jakékoli jiné příčině.

(Küng, H., (2007) The Beginning of All Things: Science and Religion. William B. Eerdmans Publishing
Company, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, UK 1432/2706)
Kniha přírody
 v jevu jsou přítomny
charakteristiky,
které mohou
pomoci identifikovat
nebo alespoň
typově zařadit
působícího činitele
Paleyho přístup
 newtonovský obraz světa vyvolává
metaforu orloje či hodin
 ... kdo ale zkonstruoval tak důmyslný
mechanismus, který se tak evidentně
projevuje ve fungování světa?
 dnes módní výsměch Paleymu se opírá o
neschopnost rozpoznat, jak se mu podařilo
přeměnit metaforu „hodinového stroje“ z ikony
skepticismu a ateismu v apologetické
potvrzení Boží existence

McGrath, A., (2003) Dialog přírodních věd a teologie. Vyšehrad, Praha, str. 91
Paleyho přístup
 mechanismus předpokládá důvtip
 = vědomí účelu a schopnost navrhovat a vyrábět
 příroda je mechanismus
sv. Bonaventura
 Kdokoli není osvícen září stvořených věcí
je slepý; kdokoli není vzrušen zvukem
jejich hlasu je hluchý; kdokoli nechválí
Boha za všechno jeho stvoření je němý; a
kdokoli po tolika dokladech nerozpozná
První příčinu je hloupý (stultus est).

(Johnson, E.A., Losing and Finding Creation in the Christian Tradition. in Hessel, D.T.,
Ruether, R.R. (eds.) Christianity and Ecology. (2000) Harvard University Press, Cambridge,
MA, p. 7)
...skrze přírodu je
možno patřit na
Boha
svátost = viditelné
znamení
neviditelné Boží
lásky
Pět cest Tomáše Akvinského
 pohybu
 příčinnosti
 nahodilosti a nutnosti věcí
 stupně dobra a nahodilosti ve světě
 řád v přírodě
Řád v přírodě
 zjišťujeme-li v přírodě teleologické struktury, a
teleologie nutně předpokládá vědomí, pak nás příroda
nutí, abychom mluvili o Bohu. Teleologie se tak stává
argumentem v důkazu Boží existence.
 protože telos může působit pouze ve vědění, je pro
Tomáše telos přirozených věcí v Bohu právě tak jako
telos šípu v lučišníkovi. Z toho plyne: kde je teleologie,
tam je také thelogie. Usuzovat z řádu, krásy a účelnosti
věcí na jejich božský původ je tak nasnadě, že je třeba
spíše vysvětlit, když někdo na tu myšlenku nepřipadne.

(Spemann, R., Löw, R., (2004) Účelnost jako filosofický problém. Oikúmené, Praha, str. 84 a 85)
 Bůh je tedy (na rozdíl od Aristotela) v přírodě zároveň causa
efficiens a causa finalis
Stvořitel a jeho stvoření
 Augustin: „modlit se
znamená zavřít oči a
uvědomit si, že Bůh teď
tvoří svět“
sv. Augustin
(354 – 430)
„Vajomer Elohim“
 slovo performativní
 slovo informativní
 Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací
se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a
úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a
chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem které vychází z mých
úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co
chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." (Izaiáš 55, 1011)
„Vajomer Elohim“
 každý tvor je „Božím slovem“
Stvořitel
 Bůh není jako bednář, který by vytvořil sud a
pak od něj odešel (Aquinas)
 creatio continua
 Svatý Augustin říká, že Bůh nestvořil věci
tak, že by je přivedl k existenci a pak šel
jinam, nýbrž že v nich přebývá.

(Fox, M., (2000) Passion for Creation. Inner Tradition, Rochester, Vermont, p.67)
 Ve všem stvoření je Bůh přítomen, avšak
přesto je od něj odlišený. (Athanasius)

(Consolmagno, G., (2000) Brother Astronomer. Adventures of a Vatican Scientist. McGraw-Hill, NY, p.
104)
Stvořitel
Mistr Eckhart
 Stvořil všechny věci tím způsobem, že
nepřebývá mimo ně, jak se nevzdělaní
lidé mylně domnívají. Všechno, co Bůh
tvoří nebo dělá tvoří a dělá v sobě,
spatřuje a poznává v sobě, miluje v sobě.
Mimo sebe nedělá nic, nezná nic a
nemiluje nic; tato vlastnost je zvláštní
pozue Bohu samotnému.

(Armand A. Maurer, Master Eckhart: Parisian Questions and Prologues Toronto: Pontifical Institute of
Medieval Studies, 1974)

in Fox, M., (2000) Passion for Creation. Inner Tradition, Rochester, Vermont, p.73)
 „Tak, jako Slunce není poskvrněno tím,
jak se jeho paprsky dotýkají pozemských
objektů, nýbrž je osvětlují a očišťují, tak i
Ten, který stvořil Slunce není poskvrněn
tím, že se nechává poznat v těle a spíše
tělo je očištěno a pozvednuto jeho
přebýváním. (Athanasius)

(Consolmagno, G., (2000) Brother Astronomer. Adventures of a Vatican Scientist. McGraw-Hill, NY, p.
104)
Stvoření člověka
 Bůh řekl: „Učiňme člověka ke svému obrazu, aby




se nám podobal, a oni ať vládnou mořským
rybám, nebeským ptákům, dobytku, všem
divokým zvířatům a všem drobným živočichům,
kteří se plazí po zemi.“
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k Božímu obrazu jej stvořil,
stvořil jej jako muže a ženu.
Bůh jim požehnal a řekl jim: „Buďte plodní,
rozmnožujte se, naplňte zemi a podrobte si ji;
vládněte mořským rybám, nebeským ptákům a
všem živým tvorům, kteří se pohybují po zemi.“
(Gen 1)
Stvoření člověka
 biblický obraz je zřejmě přesnější než
Michelangelův
 první co Adam uviděl když otevřel oči byl
Bůh
 co vlastně znamená „...k obrazu Božímu“?
Stvoření člověka
• je možné, že jsme, podobně jako první
člověk „prach země“ ale je v nás také „dech
Boží“
• jsme stvořeni (created), ale také tvořící
(creative)
• Tvůrce tvoří tvůrce
• P.S. Proto má židovská bioetika problém s
definicí smrti jako smrti mozku a spíše se
přiklání k zástavě dechu. (=pacient bez
mozkové aktivity na ventilátoru je živý)
Betzelem Elohim
K obrazu svému In the Image of God
 tento hodnotový koncept tvoří základ
židovské etiky
 povinnost napodobovat Boha
 obrovská hodnota lidského života
 inherentní důstojnost a respekt ke
každému člověku ve všech mezilidských
vztazích

(Troster, L., (2001) Created in the Image of God: Humanity and Divinity in an Age of
Environmentalism. in Yaffe, M.D., (ed.) Judaism and Environmental Ethics. Lexington
books, Lanham, p. 172)
Stvoření člověka
 zákaz zpodobování Boha v Starém
Zákoně: jediným obrazem Božím má být
člověk sám
K obrazu Božímu
 proti všem genocidám:
 pokud ostatní lidé se nechovají k mému
obrazu, nejsou takoví jak bych si přál
 pořád ještě jsou stvořeni k obrazu Božímu
• proč nestvořil Bůh Adama a Evu současně, v
jedné chvíli?
– Bůh možná chtěl, aby první člověk si nejen
předstzavil, nýbrž sám na sobě zakusil, co to
znamená mít všechno ale nemít nikoho
• mít všechno (every – thing) ale nemít nikoho (no –
body)
– až poté, co si Adama zakusil bolest osamělosti, se
stal připraven pochopit potřebu partnerství a
vzájemné závislosti jako podstatnou, esenciální
cestu k osobnímu uskutečnění, naplnění
 žena je sice "pomocnice", ale "jemu
rovná"
 totéž slovo je v žalmech, kdy žalmista
žádá Boha, aby mu byl ku "pomoci"
 Hospodin jistě není na nižší úrovni než člověk!
Obraz Boha a obraz člověka
 Idea Boha není antropomorfická, člověk
nevytváří Boha podle svého obrazu,
nevymýšlí ho, ale idea člověka je
teomorfická, neboť Bůh ho stvořil ke
svému obrazu. Vše pochází od Boha,
včetně zkušenosti Boha, neboť Bůh je
člověku blíž než člověk sám sobě; jakmile
projeví svou přítomnost, člověk ji prožívá.

(Evdokimov, P., (2002) Epochy duchovního života. Od pouštních otců do našich dnů.
Centrum Aletti Velehrad-Roma, Olomouc, str. 60)
Stvoření člověka
 bárá = stvořit (x udělat)
 z prachu země – z prachu se nedá nic udělat,
Bůh jakoby vtiskne do prachu svou podobu,
snad jako pečeť
 možná odtud zákaz zpodobování Boha – každý
člověk má být obrazem Božím
 člověk má být pečetí Boží

Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli
učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými
dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl:
"Pokoj vám." Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci
se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl:
"Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."
Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha
Jan 20,19-22
 dechl na ně – re-creatio, znovunastolení
napětí mezi duchem a prachem
svatého."
Prach
 Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti
těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš
dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude
vládnout." Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své
ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal
jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý
svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom
trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své
tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do
země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se
navrátíš.„
 důsledkem hříchu se člověk vrací v prach
 VIZ také narušení vztahu k celé přírodě
Stvoření podle Gen 1
 člověk je zde chápán jako kněz stvoření
 oddělený od stvoření
 obraz Boží
Stvoření člověka
podle jahvistického pramene (Gen 2,18nn)
 „adam“ je z „adama“ což je obdělávatelná země, orná
půda
 earthling from earth
 human from humus
 …tím pádem se člověk neliší od rostlin (a živočichů), kteří
též vzcházejí z obdělávané půdy
 Gen 2,5 „a nebylo člověka, který by zemi obdělával“
 „there was no man (adam) to cultivate to arable soil (adama)“
 Gen 1 – člověk je spíše vládcem země
 jahvista Gen 2,18nn – člověk je spíše služebníkem země
 Gen1
 Gen 2, 18nn
 obraz Boží
 člověk vzchází z
 oddělený od stvoření
půdy
 sebechápání Izraele
jako vyvoleného,
kněžského lidu
 důraz na odlišení
člověka od zbytku
přírody
 sebechápání Izraele
jako agrární komunity
 důraz na jednotu
organismů
pocházejících z téže
půdy
 Adam s Evou žili ze stromů v ráji
 po vyhnání z ráje se z nich stanou
zemědělci
 Čím dále stvoření postupuje, jsou v Gen 1
tvořeny stále dokonalejší bytosti
 Žena je stvořena (v obou příbězích o stvoření)
jako poslední ze všech
 je tedy vrcholem, korunou stvoření
 žena nebyla stvořena ani z paty, aby byla
podřízena, ani z hlavy, aby vládla, ale z
boku, aby byla muži nablízku.
Závěrečné poznámky
Boží Trojice
(kolem 1410)
Andrej Rublev
1360/70-1430
 podstatou křesťanství je tedy vztah, nikoli
charita
 dobré skutky, pomoc bezdomovcům,
nemocným, trpícím atd.
 charita vyplývá z křesťanství ale neurčuje
jej
 viz Legenda o Antikristu
Poznámka pod čarou: svět ikon
podle Tomáše Špidlíka
 Západ: „všechno vám vysvětlím, a když
jste tak hloupí, že tomu nerozumíte, tak
vám to namaluji“
 Východ: „všechno vám namaluji a když
jste tak hloupí že tomu nerozumíte tak
vám to vysvětlím“
 ikonografové
 západní teolog napíše text a pošle jej do
učeného časopisu
 východní teolog napíše ikonu
Duch Svatý
 nad vodami se vznášel Duch Boží
 Duch Svatý na Tebe sestoupí a moc
Nejvyššího tě zastíní
 = svět i Krista stvořil tentýž Duch
Duch Svatý
 Slovo se stalo tělem
 „tak jako jsme ukřižovali tělo Krista
 tak nyní křižujeme tělo Ducha – zemi“

(Wallace, M.I. The Wounded Spirit as the Basis for Hope in an Age of Radical Ecology. in
Hessel, D.T., Ruether, R.R. (eds.) Christianity and Ecology. (2000) Harvard University
Press, Cambridge, MA,)
Trojice
 v Bohu se spojuje jedinečnost a pluralita,
je to „ano“ různosti ve světě, různosti ve
stvoření, i různosti politické
 termínu Trojice poprvé používá Tertulián
 víra se artikuluje v modlitbě = to poslední
pro mě není slepá náhoda
 „Otec“ je metafora, Bůh není „ono se“
Credo
 Mnoho křesťanů dnes odříkává vyznání víry tak,
jako kdyby informovali Boha a bližní o svých
náboženských názorech. Ale při vyznání víry
nejde ani tak o naše „názory“ ( believes), jako o
převzetí závazků.
 Vyznávám-li jednoho Boha, beru na sebe
závazek demytologizovat a desakralizovat
všechny síly, které si v dnešním světě
přivlastňují auru božské autority, odkazovat do
patřičných mezí všechny, kdo by relativní
hodnoty tohoto světa chtěli absolutizovat.
Credo
 trinitární dělení
 Věřím v Boha Otce - to znamená : zavazuji se
přijímat všechny lidi jako své bratry a sestry,
syny a dcery společného otce; chci relativizovat
všechny hranice mezi lidmi a budu odmítat
všechnu diskriminaci z důvodů národnosti, rasy,
pohlaví či náboženství.
 bratrství všech lidí by bylo nesmyslné pokud není jeden Otec
 Věřím v Boha Stvořitele - tím říkám: zavazuji se
chránit stvoření před ničivou mocí člověka.
Fides quae a Fides qua
 Hlavní rovinou, kde je možno se s Bohem
setkat, nejsou jen cyklické svátky, ale
jedinečné dějinné události, které vysvětlují
proroci
 Takto je koncipována Bible
 Fides quae a fides que
 fides quae = intelektuální obsah,
 fides qua = postoj, vybočení, existenciální
vykloněné člověka
Fides quae
 Často, když se řekne víra, tak si
vzpomeneme na definici Tomáše
Akvinského. Víra je souhlas našeho
rozumu s pravdami, které nám církev
předkládá. Jistě to je také jeden aspekt
věci, avšak víra v tom silném, původním
biblickém smyslu slova nespočívá v tom,
"že si někdo o něčem něco myslí", že s
něčím souhlasí nebo ne, že se drží
souboru nějakých vět a přesvědčení.
Do ut des versus křesťanství
Do ut Des
Přírodní vědy
Magie
Ve všech třech situacích je ohnisko
pozornosti soustředěno na člověka
Magie
 = pokus manipulovat bohem
Víra
 = odevzdání se mně se odevzdávajícímu Bohu
 „buď vůle Tvá“ (=co mohu dnes udělat?)
člověk
člověk
Bůh
člověk
Náboženství
 vztah ke svatosti
 odpověď na existenciální otázky
 soubor morálky
 světonázor, vysvětlení světa, např.
přesvědčení, že díky existenci
prozřetelnosti má svět smysl

volně podle Bochenski, J., (2001) Mezi logikou a vírou. Barrister & Principal, Brno
Světonázor
 je syntézou našeho vědění o světě, je
interpretací toho, jak je zbudován svět
 obsahuje odpovědi na existenciální otázky
 obsahuje soubor norem, morálních pravidel
 ideologie k tomu nabízí ještě recept na
nápravu světa…
 …to křesťanství nikdy nedělalo a nikdy
neusilovalo o to zřídit ráj na zemi
 i když se o to jednotliví křesťané pokoušeli