Transcript Habsburská monarchie v letech přestavby

Habsburská monarchie v letech
přestavby
Dějiny českých zemí a Habsburské
monarchie
Bachovský absolutismus
Přechod k ústavnímu režimu
Anotace







Materiál tvoří 21 slidů, v nichž je zachycena doba po roce 1848 v
našich a rakouských zemích
cílová skupina: 8. roč.
Autor: Mgr. Tomáš Kozák
očekávaný výstup: žák se seznámí s dějinami po roce 1848 na
našem území a některými osobnostmi této epochy
použitý materiál. učebnice SPN a Prodos pro 8. ročník, Wikipedia
průběh: za pomoci prezentace provedeme výklad a provádíme
zpětnou vazbu pomocí shrnujících otázek
následuje možnost zápisu do sešitu
DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A
HABSBURSKÉ
MONARCHIE
Bachův absolutismus







1848 – 1916 – vláda Františka Josefa I.
zrušení roboty
zavedení ústavy – zrušena v roce 1851 = znovu nastolen absolutismus
období nazýváme Bachovým absolutismem podle rakouského ministra
vnitra Alexandra Bacha
zavedení cenzury, policejního a četnického dohledu nad lidmi
politicky nepohodlní lidé byli zavíráni do vězení
politický život byl prakticky znemožněn, ale hospodářství a podnikání
bylo podporováno = po ekonomické stránce se monarchii dařilo dobře
Alexander Bach
Alexander svobodný pán von Bach, německy Alexander Freiherr von Bach (4. ledna 1813, Loosdorf, Rakousko – 12. listopadu
1893, Schöngrabern, Rakousko) byl rakouský konzervativní politik, ministr spravedlnosti (1848–1849) a ministr vnitra (1849–1859). Jeho
působení na počátku vlády Františka Josefa I. je spojeno se (znovu)zavedením a institucionalizací centralizace moci. Jelikož Bach patřil k
hlavním architektům nového systému, byl po něm v českých zemích pojmenován jakožto Bachův absolutismus. Alexander Bach nově zřídil
četnictvo a policii.
DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A
HABSBURSKÉ
MONARCHIE
Bachův absolutismus
perzekuce revolucionářů a pokrokových
vlastenců
 mnoho demokratů zatčeno:

◦ Karel Sabina, Josef Václav Frič, Karel Sladkovský
v Praze byl vyhlášen výjimečný stav
 zastaveno vydávání Národních novin

Karel Sabina
Karel Sabina, pseudonymy Arian Želinský a Leo Blass, (29. prosince 1813,
Praha – 8. listopadu 1877, Praha) byl český spisovatel, politik a novinář.
Josef Václav Frič
Josef Václav Frič (5. září 1829, Praha - 14. října 1890, Praha) byl český spisovatel, novinář
a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský.
Karel Sladkovský
JUDr. Karel Sladkovský (22. června 1823, Praha, Malá Strana - 4. března 1880 Praha), novinář a
politik a aktivní účastník revolučních událostí v roce 1848, byl mluvčím studentů. V roce 1861, po
rehabilitaci, se stal poslancem. Byl výborným řečníkem a organizátorem.
DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A
HABSBURSKÉ
MONARCHIE
Karel Havlíček Borovský




Karel Havlíček Borovský začíná vydávat časopis Slovan, v němž
kritizuje vládu
K.H.B. soudem osvobozen, ale posléze poslán do vyhnanství do
tyrolského Brixenu, kde pak píše svá nejlepší díla (Tyrolské elegie, Král
Lávra, Křest svatého Vladimíra)
1855 – s podlomeným zdravím se vrací do Prahy a v roce 1856 umírá
postup vůči Havlíčkovi zastrašil ostatní představitele národa např. Palacký
Karel Havlíček
Borovský
Karel Havlíček Borovský, též Havel, vlastním jménem Karel Havlíček, (31. října 1821 Borová u
Přibyslavi – 29. července 1856 Praha) byl český básník a novinář. Je považován za zakladatele české
žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2.
generaci národních buditelů.
Přídomek "Borovský", kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození
(Borová).
Karel Havlíček Borovský

V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině. V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat
národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Havlíčkově Brodě na gymnáziu (tehdy Německý Brod, dnes je zde muzeum se
stálou expozicí věnovanou jeho životu). V roce 1838 gymnázium dokončil. Od roku 1838 studoval filosofii v Praze. Havlíček
toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry,
které zde panovaly - kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář
opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem církve.

Pamětní deska na rodném domě v Borové

Nelíbilo se mu tehdejší rusofilství a v jeho názoru jej hlavně utvrdil pobyt v Moskvě, kde působil jako vychovatel u významného
profesora. Kdy při tomto pobytu vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin - Obrazy z Rus. Již roku 1844 se vrátil
s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná.

Roku 1846 se stal redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Roku 1848 byl nucen odejít z Pražských novin, a
založil vlastní – Národní noviny, které dosáhly velké popularity.

Podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu, navštívil Polsko a Chorvatsko, aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu.

Roku 1848 byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však
působil více jako novinář než jako poslanec. V tomto období (do vydání oktrojované ústavy v březnu 1849) byl příznivcem vlády
a v Čechách byl obviňován, že se vládě zaprodal.

Od března 1849 vystupoval velmi radikálně proti vládě, a tak v červnu byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib
mírnosti povolilo další vydávání novin. V lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy)
zakázány. Poté založil ještě časopis Slovan, ale i ten byl roku 1851 nucen přestat vydávat. Na radu Františka Palackého vydává
knižně soubor svých článků Duch Národních novin a Kutnohorské epištoly. Prodej Kutnohorských epištol byl policií zakázán, ale
přesto se prodaly všechny výtisky. V Kutné Hoře pak policie zabavila v tiskárně dalších 3000 dotištěných výtisků. V listopadu
1851 byl Havlíček postaven před soud a obviněn z pobuřování a zločinu rušení veřejného pokoje. Soud ho ale osvobodil.
Karel Havlíček Borovský
Dne 16. prosince 1851 časně ráno byl Havlíček v Německém Brodu navštíven policejním komisařem Franzem
Dederou a vyzván, aby ho následoval.V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do
tyrolského Brixenu. V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v luxusním hotelu Elephant, kde se rychle seznámil s
dalšími vyhnanci – s Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku 1848 a důstojníkem Rudolfem
Hebrem, jenž se zde ocitl kvůli dluhům.V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdenkou.
Cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství[1]. Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho rodina
netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých
ročně[2] (pro představu vyšší úředník tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Rodina si
v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem, jídlo jim nosili z hostince U Slona. Jinak však byl Havlíček pod stálým
policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. Velmi ho také trápilo to, že musí žít mimo svůj
domov a má jen omezené kontakty s přáteli v Čechách.V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy.
Havlíček získal povolení k návratu až v roce 1855. Do Prahy přijel 15. 5. 1855 a teprve zde se dozvěděl smutnou
zprávu, že jeho manželka Julie před měsícem, 16. 4. 1855, zemřela na následky tuberkulózy. Po návratu z vyhnanství se
Havlíček ocitl bez práce a bez finančních prostředků, jelikož většinu svých peněz půjčil švagrovi, který je investoval do
své pokrývačské firmy. Jelikož měl Havlíček zakázaný pobyt v Praze, žil v Německém Brodě u matky a dceru nechal u
své švagrové.
V roce 1856 si začal stěžovat na stálou únavu a kašel. 18. 6. 1856 dostal chrlení krve a poté odjel do Šternberku u
Smečna na Kladensku, kde se léčil u místních lázeňských pramenů. 24. 7. 1856 byl v horečkách převezen do Prahy a
tam o pět dní později zemřel v bytě svého švagra Jaroše. Pohřeb zorganizoval sládek Ferdinand Fingerhut-Náprstek,
bratr Vojtěcha Náprstka a pořadatelství se ujal Josef Němec[3], manžel Boženy Němcové, spolu s Josefem Václavem
Fričem. Pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí a policie jmenovitě zaznamenala přítomnost např. Františka Palackého,
Karel Havlíček Borovský - dílo

Beletrie

Epištoly kutnohorské

Obrazy z Rus

Tyrolské

Král

Křest svatého

Literární kritika

Kapitola o kritice

O literatuře (1955)

Žurnalistika

- Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za jejího zakladatele. Dnes bychom jej
označili za investigativního reportéra, jelikož byl ve svých článcích byl nejvíce kritický k tehdejší absolutistické vládě a
hledal její slabiny a ty pak zprostředkovával lidem. Působil v Pražských novinách v příloze Česká včela(viz výše), Národních
novinách, která sám založil a konečně také v časopise Slovan. Díky svým článkům měl velmi často problémy, ale vždy sebe
a své články dokázal obhájit.
Pražské noviny

Národní noviny

Slovan
DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A
HABSBURSKÉ
MONARCHIE
Krymská válka












1853-1856
zhoršení vztahů mezi Rakouskem a Ruskem
květen 1853 - Rusové obsadili Moldávii a Valašsko
říjen 1853 - Turecko vyhlásilo válku Rusku
březen 1854 - Francie a Velká Británie vyhlásily válku Rusku
září 1854 - Spojenci vyhráli bitvu na řece Almě
říjen 1854 - Obléhání Sevastopolu; bitva u Balaklavy a útok britské lehké jízdy
listopad 1854 - Rusové utrpěli těžkou porážku u Inkermanu
září 1855 - Pád Sevastopolu (bitva na řece Čorna)
únor 1856 - Ukončení bojů
březen 1856 - Podepsání Pařížské smlouvy
důsledkem prohrané války byly vnitrostátní problémy v Rakousku
Krymská válka
DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A
HABSBURSKÉ
MONARCHIE
Krymská válka – důsledky pro Rakousko
oslabení postavení Rakouska v Evropě
 1859 – Rakousko prohrává v rakousko-sardinské válce a ztrácí část
území v severní Itálii
 1860 – císař František Josef I. donucen vydat Říjnový diplom, v
němž se vzdává absolutistické vlády
 1861- únor

◦ vydána nová ústava, podle níž císař vládne společně
radou
◦ monarchie se mění z absolutní na konstituční = ústavní
s Říšskou
DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A
HABSBURSKÉ
MONARCHIE
Rozdělení vlády v Rakouské monarchii
Říšská rada
panská sněmovna
– jmenovaná
panovníkema
císař
poslanecká
sněmovna volená
zemské sněmy
jednotlivých
korunních zemí
DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A
HABSBURSKÉ
MONARCHIE
Rozdělení vlády v Rakouské monarchii

volební právo nebylo spravedlivé
◦ bylo omezeno majetkovým cenzem
◦ vyhrazeno pouze mužům
DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A
HABSBURSKÉ
MONARCHIE
Přechod k ústavnímu režimu







1859 – Rakousko ztrácí Lombardii
velký neúspěch rakouské zahraniční politiky
lidé projevují stále větší nespokojenost s vládou
císař pod nátlakem odvolává Bacha a další ministry
vzniká centralizovaný konstituční stát, který ovšem odmítají Maďaři
spokojeny nejsou ani německé národy, které požadují
federalizace monarchie
1863 – ústava pozastavena
HABSBURSKÁ
MONARCHIE V LETECH
PŘESTAVBY - ZÁPIS
Bachovský absolutismus






1848 – 1916 – vláda Františka Josefa I.
1852 – nástup ministra vnitra A. Bacha
období bachovského (Bachova) absolutismu = útlak, perzekuce
všeho svobodného
období ekonomického vzestupu, zrušení vnitřních celních hranic
reforma státní správy – vznik krajů a okresů
perzekuce revolucionářů – Sabina, Frič, Sladkovský, Havlíček
HABSBURSKÁ
MONARCHIE V LETECH
PŘESTAVBY - ZÁPIS
Přechod k ústavnímu režimu





porážka Rakouska ve válce s Piemontem znamenala ztrátu
Lombardie
obyvatelstvo projevuje nespokojenost s vládou a císař proto
odvolává Bacha
1860 – císař donucen vydat Říjnový diplom a zříci se absolutismu
únor 1861 – vydání ústavy – změna monarchie na konstituční přes
nesouhlas Maďarů a Němců
1863 – pozastavení platnosti ústavy