Transcript VY_52_INOVACE_VL.32.5.Karel Havlíček Borovský

Název příjemce: Základní škola a Mateřská škola Řečice, příspěvková
organizace
Registrační číslo projektu: CZ.1.4.00/2.1621
Tematický celek: Vlastivěda
Téma: Karel Havlíček Borovský
Klíčová slova: národní obrození, život a dílo
Ročník: 5
Vytvořiila: Mgr. Dagmar Šišková
ČÍSLO MATERIÁLU: VY_52_INOVACE_VL.32.5.Karel Havlíček Borovský
ANOTACE: materiál slouží k rozšíření učiva
METODIKA: prezentace slouží k předvedení na interaktivní tabuli
Karel Havlíček Borovský
Život







žil ve vesnici Borová na Vysočině
od roku 1833 studoval v Havlíčkově Brodě na
gymnáziu
vstoupil proto do kněžského semináře
na podzim 1841 odešel kvůli svým názorům
roku 1846 se stal na doporučení Františka
Palackého redaktorem Pražských novin
roku 1848 odešel z Pražských novin
zemřel 29.července 1856
Revoluční rok 1848


Roku 1848 po potlačení revoluce byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn.
Havlíček vystupoval velmi ostře proti vládě, a tak v červnu 1849 byly
Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo jejich
další vydávání. Havlíček však pokračoval v kritice a v lednu 1850 byly tyto
noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány.
Havlíček byl vykázán z Prahy a po delším hledání se i s rodinou usadil v
Kutné hoře. Havlíček v Kutné hoře založil časopis Slovan. Redaktor byl
však neustále sledován několika osobami a podrobován domovním
prohlídkám. Několik čísel Slovana bylo zkonfiskováno, Havlíček čelil mnoha
obviněním a udáním. Nakonec soustavný tlak nevydržel. I přesto, že dostal
několik finančních nabídek k loajalitě, se jej však státní moci koupit
nepodařilo. V létě 1851 bylo vydáno opatření, na jehož základě bylo možné
zakázat vydávání jakýchkoli tiskovin. Havlíček chtěl úředníky připravit o to,
aby sami Slovana zlikvidovali a v srpnu jeho vydávání zastavil. Rozhodl se
žurnalistickou práci přerušit a věnovat se rodině. Na radu Františka
Palackého vydal knižně soubor svých článků Duch Národních novin a
Kutnohorské epištoly. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před
kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě
jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil. Havlíček vydržel státní
tlak nejdéle a zastavením Slovana přestaly existovat poslední české noviny.
exil

Z Kutné hory se Havlíčkovi vrátili do Německého Brodu. Havlíček se společensky
neangažoval. O tom, že mu dá rakouská moc pokoj, však spíše pochyboval a byl prý
dokonce varován. Tomu, že se úřady uchýlí k nezákonnému zásahu, ale zřejmě
nevěřil. Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Franzi Josefovi I.
doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném
městě zřejmě nepovažoval za dostatečný trest a zvolil odlehlý alpský Brixen. O
Havlíčkově deportaci bylo rozhodnuto bez jakéhokoli soudního řízení. Dne 16.
prosince 1851 kolem třetí hodiny ranní vstoupil do Havlíčkova bytu policejní komisař
a strážníci a vyzvali jej, aby je následoval. Byl spěšným dostavníkem dopraven do
tyrolského Brixenu. Cesta přes zasněžené Alpy byla velmi náročná. Jednou se
dokonce splašili koně a Havlíček byl jediný, kdo se je odvážil zastavit. V Brixenu byl
Havlíček zpočátku ubytován v hotelu Elephant, kde se rychle seznámil s dalšími
vyhnanci – s Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku 1848 a
důstojníkem Rudolfem Hebrem, jenž se zde ocitl kvůli dluhům. V roce 1852 za
Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdenkou. Cestovní náklady ve výši
150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství. Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho
rodina netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v
pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně (pro představu vyšší úředník
tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Na živobytí
to však evidentně nedostačovalo, protože Havlíček musel citelně sáhnout do
rodinných úspor. I přesto, že se dnes jeho pobyt vykládá všelijak, byl Havlíček 3,5
roku ve vyhnanství, odtržen od vlasti i od přátel.
Havlíček - žurnalista

Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za
jejího zakladatele. Dnes bychom jej označili za investigativního reportéra, jelikož byl
ve svých článcích nejvíce kritický k tehdejší absolutistické vládě, hledal její slabiny a
ty pak zprostředkovával lidem. Havlíček jako statečný a čestný člověk byl několika
politickými režimy nenáviděn (rakouskouherský císař z něj měl takový strach, že jej
nechal deportovat z Čech), obyčejnými lidmi uznáván a respektován. Působil v
Pražských novinách a v příloze Česká včela (viz. výše), v Národních novinách, kterou
sám založil a konečně také ve vlastním časopise Slovan. Kvůli svým článkům měl
velmi často problémy, ale vždy sebe a své články dokázal obhájit.

Pražské noviny - V tehdejší době to byl jediný česky psaný list. Právě v příloze
Česká včela vyšel i článek, v němž Havlíček kritizoval Josefa Kajetána Tyla. Na
Tylovi mu vadilo také to, že vlastenectví uznával jako prakticky jediné téma tehdejší
literatury. Do těchto novin Havlíček psal také politické články.
Národní noviny - Po práci v Pražských novinách, z nichž se následně stal provládní
list, se Havlíček rozhodl založit list nový a rovnou deník. Měl zde i satirickou rubriku
Šotek. Snažil se noviny co nejvíce politizovat a vést čtenáře k národnímu uvědomění
a češtině → vysvětloval zde například rozdíly mezi politickými systémy, v čem
spočívají jednotlivé politické funkce a také zde kritizoval absolutismus, což nakonec
vedlo k zákazu.


Pamětní deska na
rodném domě v
Borové

Dům v Brixenu, kde
žil Havlíček v
emigraci
Dílo






Epištoly kutnohorské (1850) – kritika církevní hierarchie
sloužící nastupujícímu neoabsolutismu
Obrazy z Rus (1843-46) – Cestopis, který je též první
českou objektivní studií o tom, jak se v té době žilo v
Rusku.
Tyrolské elegie (1851) – Název elegie (tj. nářek,
žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a
satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v
Brixenu v Tyrolsku.
Král Lávra (1854) – Alegorická satirická skladba, jejíž
námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale
přizpůsobená českému prostředí.
Křest svatého Vladimíra (1855, torzo) – Příběh boha
Peruna (slovanský bůh hromu).
Epigramy (1845) – krátké pointované veršované skladby.
Obrázky

Zdroje:


http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Havl%C3%AD%C4%8
Dek_Borovsk%C3%BD
http://www.google.cz/search?hl=cs&gs_rn=4&gs_ri=psyab&pq=khbox&cp=8&gs_id=1r&xhr=t&q=karel+havl%C3
%AD%C4%8Dek+borovsk%C3%BD&safe=off&bav=on.2
,or.r_gc.r_pw.r_qf.&bvm=bv.42768644,d.Yms&biw=1015
&bih=639&um=1&ie=UTF8&tbm=isch&source=og&sa=N&tab=wi&ei=9lkqUYizE8q
S4AStmoGYDg#imgrc=_http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel
_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD