Transcript Češi za první světové války

• Rakousko-Uhersko před válkouklíčovým problémem národnostní
otázka (v českých zemích: Češi x Němci, v
Tyrolsku Italové x Němci, v Haliči Poláci x
Ukrajinci, v Terstu Italové, Slovinci, Chorvati)
• žádný z dohodových států nezahrnul
zpočátku do svých válečných cílů
rozbití Rakouska-Uherska a nastolení
státu Čechů
• v době války zaveden
vojenský pořádek
politický život ochromen
• protirakouská stanoviska
při mobilizaci
• zběhnutí celých pluků
• 1915 – zatčeni Karel
Kramář a Alois Rašínodsouzeni k smrti (1916
omilostněni novým
císařem- amnestie)
• Postupně se prosadila
myšlenka rozpadu
habsburské monarchie a
vytvoření českého státu
• 1914 emigroval profesor
pražské univerzity Tomáš
Garrigue Masaryk (65 let) zahájil v zahraničí
protihabsburský odboj
• 6. 7. 1915 – Ženeva – první
veřejné prohlášení o boji proti
habsburské monarchii
• Postupně se prosadila
myšlenka česko- slovenského
státu
Dvě odbojová centra:
• 1. Paříž 1916 - řídící orgán
odboje - Československá
národní rada – cíl: samostatný
československý stát
• T. G. Masaryk, Edvard
Beneš, Milan Rastislav
Štefánik
• 2. český domácí odboj MAFFIE
(hlavní program: zpravodajská
činnost pro zahraniční odboj)
legie
• hlavním nástrojem českých
snah o prosazení samostatnosti
- československé legie (západní,
východní a italská fronta)
finanční podpora ze strany
krajanů v Americe (Cleveland)
•
•
•
Rusko - 70 000 mužů
Francie - 10 000 mužů
Itálie – 20 000 mužů
• krajané, zajatci, dezertéři
• bitva u Zborova 1917
u Bachmače 1918
• dobrodružná
evakuace ruských
legií přes Sibiř do
Vladivostoku
• vtaženy do ruského
konfliktu, boje na
transsibiřské
magistrále do 1920
• čeljabinský incident
• 14. května 1918 – incident v ruském městě Čeljabinsk, který změnil
chod našich i světových dějin
• Po bitvě u Bachmače směřoval Čs. armádní sbor do Vladivostoku,
kde se chtěl nalodit a odplout do Francie. Ve městě Penza však
museli Čechoslováci odevzdat bolševikům zbraně, a teprve potom
byly jejich vlaky propouštěny dále na Vladivostok. Odzbrojování Čs.
armádního sboru se však našim vojákům nelíbilo, a to proto, že
cesta po transsibiřské magistrále byla dlouhá a nebezpečí tu číhalo
jak od bolševických, tak od jiných band, které zde v tomto
popřevratovém bolševickém marasmu nacházely živnou půdu.
Čechoslováky dále trápilo to, že zatímco byly jejich vlaky na každé
stanici úmyslně zadržovány, tak vlaky s bývalými zajatci Centrálních
mocností měly cestu na západ otevřenou. Po Brestlitevském míru
byli němečtí, rakousko-uherští, bulharští a turečtí váleční zajatci
vyzbrojeni a posíláni na západní frontu proti Francii a jižní proti Itálii
a Řecku. To vyvolávalo u Čechoslováků, jejichž vlaky nechtěli
bolševici pouštět dále na východ, obrovskou nervozitu, která se
ještě stupňovala provokacemi ze strany bolševiků a z Ruska
odjíždějících zajatců.
• incident v Čeljabinsku - někdo ze skupiny rakousko-uherských
zajatců, odjíždějících ve vlaku na západ, úmyslně hodil z vlaku mezi
čs. legionáře kus železa a jednoho z nich zranil. Rozzuření kamarádi
zraněného legionáře vlak se zajatci dostihli a domnělého pachatele
na místě utloukli k smrti. Bolševické stráže, které přišly udělat
pořádek, místo toho, aby vše vyšetřily a zatkly skutečné viníky,
uvěznily tuto skupinu legionářů. To ostatní Čechoslováky ještě více
pobouřilo a v reakci na to své kamarády osvobodili a bolševiky zajali.
Moskva tímto incidentem našla co hledala - záminku k likvidaci Čs.
armádního sboru (verdikt zněl jasně - každého Čechoslováka
přistiženého se zbraní v ruce zastřelit).
• V průběhu léta a podzimu 1918 kolem 45 000 příslušníků
Československého armádního sboru obsadilo v Rusku střední
Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny (1 500
000 km2 - současná ČR má rozlohu 78 864 km2). Bylo to území,
které se rozkládalo kolem transsibiřské magistrály.
• Tím, že Čechoslováci obsadili magistrálu, pomohli bílým na dalších
16 000 000 km2 zbytku Sibiře, Střední Asie, ruského Dálného
východu a území Předuralska k svržení moci rudých. Vzhledem k
tomu, že bělogvardějci uznali v druhé polovině roku 1918 za své
protibolševické vůdce Čechoslováky, kteří měli z magistrály možnost
ovládat a kontrolovat celý východ Ruska, bylo tak pod přímou a
nepřímou mocí Čechoslováků celkem 17 500 000 km2. O T. G.
Masarykovi se tehdy v USA a ostatních státech psalo jako o vládci
Sibiře.
• O síle Čechoslováků svědčí pořekadlo ruských bolševiků: "Lépe
bojovat s čertem nežli s Čechem". Ruské obyvatelstvo většinou
Čechoslováky vítalo, protože stabilizovali situaci, umožňovali
odstraňování zločinnosti, podporovali pořádek, svobodu projevu a
tisku.
• Československý armádní sbor v létě 1918 ovládl transsibiřskou
magistrálu a znemožnil tak transport zajatců vojsk Centrálních
mocností na západ. Čechoslováci, vojáci doposud neexistujícího
státu, tak pomohli vyhrát Dohodě 1. světovou válku. V létě 1918 byly
totiž síly Centrálních mocností a Dohody téměř vyrovnané a nebýt
obsazení magistrály Čechoslováky, válka by trvala mnohem déle a
stála by daleko více obětí: od konce března 1918 prováděli Němci
úspěšnou ofenzívu na západě, při níž se dostali stejně jako v roce
1914 téměř před Paříž. V květnu 1918 slavily Centrální mocnosti
vítězství, ale to jim záhy zmařila hrstka "jakýchsi" neznámých
Čechoslováků v Rusku.
• Tyto akce daly do té doby málo známým politickým vůdcům T. G.
Masarykovi a E. Benešovi politickou moc, kterou doposud neměli.
Jen díky tomu mohli udělat svůj nejlepší diplomatický směnný
obchod. Za udržení magistrály čs. vojskem v Rusku si vymohli
uznání samostatného Československa ze strany Dohody (USA,
Velké Británie, Francie, Itálie, Japonska, atd.).
• kromě legií podpořili (finančně a morálně) myšlenku
nového státu krajané (Češi a Slováci usazení v
zahraničí)
1918 – Pittsburská dohoda – podpora
vzniku jednotného státu Čechů a Slováků (stejná práva)
• domácí politici - prorakouské postoje
• nálada veřejnosti – protirakouská
• květen 1917 – manifest Českému poselstvu na říšské
radě – požadavek autonomie, spojení se Slovenskem
• 6. 1. 1918 – Tříkrálová deklarace – požadavek sam.
státu Čechů a Slováků, podpis zástupců všech
významných stran (A. Švehla, K. Kramář, A. Rašín, V.
Klofáč, F. Soukup, B. Šmeral)
• časté vojenské vzpoury, hladové bouře (Rumburk,
Kragujevac, …)
• 14. října 1918
vyhlášena
generální stávka a
předčasně
samostatnost
Československa
(Písek)
• strhávány symboly
mocnářství
• červen 1918 - Československá
národní rada v Paříži uznána
mezinárodně za základ příští
československé vlády
• Praha - ustaven Národní výbor
(v čele K. Kramář) - příprava na
převzetí politické moci
• 28.10. 1918 - kapitulace
Rakouska-Uherska
• živelné vyhlášení samostatnosti
• Národní výbor se ujal vlády
30.10. 1918 – Turčianský
Sv. Martin - ve Slovenské
národní radě převážila
československá orientace
(Andrej Hlinka) - slovenský
národ je součástí československého národa
- souhlas se vznikem
společného státu