Transcript FUNKČNÍ STYL umělecký - Střední škola živnostenská Sokolov

• Název projektu: Moderní škola
• Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0526
• Název aktivity: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky
prostřednictvím ICT
• Název vzdělávacího materiálu: Funkční styl umělecký
• Číslo vzdělávacího materiálu: VY_32_INOVACE_13_3
• Jméno autora: Mgr. Hana Taušnerová
• Název školy: Střední škola živnostenská Sokolov,
příspěvková organizace
FUNKČNÍ STYLY
UMĚLECKÝ
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
UMĚLECKÝ FUNKČNÍ STYL
Styl umělecké, tzv. krásné literatury.
Má estetickou funkci, má vyvolat silné prožitky,
ovlivnit city, pocity, nálady, postoje. Této funkci je
podřízena kompozice i stylizace textu, výběr
jazykových prostředků.
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
Využívají se všechny vrstvy jazyka. Základem je
obvykle spisovná čeština (vytváří neutrální
pozadí).
Slovní zásoba: text ozvláštňují výrazy nespisovné
(obecná čeština, slang, nářečí). V historických
románech najdeme výrazy knižní, archaismy,
historismy.
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
• Využití tzv. FIGUR:
METAFORA: přenesení výrazu z jednoho jevu na
druhý na základě vnější podobnosti (démanty
hvězd zářily na noční obloze)
METONYMIE: přenesení výrazu z jednoho jevu na
druhý na základě vnitřní souvislosti (číst Čapka)
SYNEKDOCHA: záměna celku a části (na začátku
symfonie smyčce nastoupily opožděně)
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
PERSONIFIKACE: neživým předmětům se připisují
živé vlastnosti (řeka zpívá, Praha – matka měst)
PERIFRÁZE: náhrada běžného pojmenování
obšírnějším opisem (naše děti, ty dojemné,
bezbranné bytosti)
OXYMÓRON: spojení výrazů s opačným,
kontrastním významem (hlasité mlčení)
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
PARADOX, ANTITEZE: zdánlivě protismyslné,
překvapivé spojení protikladných motivů (Milí
žáci – ale vlastně jste mi vždycky nebyli milými
žáky, vlastně jste byli lumpové, ale stejně jsem vás
měl rád..)
APOSTROFA: oslovení osoby neživé, nepřítomné,
neexistující (drazí předkové…)
PŘIROVNÁNÍ: (hvězdy jsou jako démanty)
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
ANAFORA: opakování téhož textu na počátku
vět, veršů (Vždycky jsem na vás vzpomínal.
Vždycky jsem se k vám v duchu vracel.)
EPIFORA: opakování téhož výrazu na konci vět ,
veršů (už nejsem dítě, nemyslím jako dítě, nechovám se
jako dítě..)
APANASTROFA: opakování téhož výrazu na konci
věty, verše a na počátku věty, verše nového (Už
nastal čas. Čas, kdy se musí každý rozhodnout.)
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
EPIZEUXIS: opakování téhož slova jako
prostředek intenzifikace výrazu (každý z nás o
tom musí přemýšlet, musí to zvážit, musí se
rozhodnout.)
CHIASMUS: opakování téže větné struktury, ale s
opačným slovosledem (Nemůžeme už tak žít. Žít
tak už nemůžeme proto, …)
INVERZE: změna obvyklého slovosledu (otec můj,
matka má…)
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
GRADACE (KLIMAX): uspořádání výrazů tak ,že
se význam a účinek zesiluje (důležitý, ba
nejdůležitější ze všech…)
ANTIKLIMAX: uspořádání výrazů tak, že se účinek
zeslabuje (rozpadá se, rozplývá se, mizí…)
IRONIE: autor myslí pravý opak toho, co říká (to
se ti povedlo, ty chytráku…)
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
HYPERBOLA: nadsázka, zveličení (to je úžasná,
převratná událost, přepište dějiny…)
LITOTES: zmírnění, zjemnění nějakého tvrzení –
většinou pomocí dvojitého záporu (nemohu
nepřiznat…)
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
ZVUKOVÁ STRÁNKA TEXTU - důležitá především v
poezii.
Patří sem rytmus, rým, eufonie (libozvučnost),
zvukomalba (zvukové vystižení popisovaného
jevu), hlásková instrumentace (táž hláska, slabika,
několik hlásek se ve verších opakuje s nápadně
vysokou frekvencí a zabarvuje celkové vyznění (tou
hrou unylou).
Funkční styly
UMĚLECKÝ STYL
ŘEČ POSTAV
Ich-forma: vyprávění v 1. osobě, umožňuje
subjektivizaci. Nejčastěji jde o vnitřní monolog,
proud vědomí
Er-forma: objektivní, vyprávění ve 3. osobě
Funkční styly
TYP VYPRAVĚČE
Vševědoucí vypráví ve 3. osobě, vytváří iluzi
skutečnosti, ví o prostředí, postavách a ději vše, do
událostí nezasahuje, je nestranný.
Subjektivní vypráví v 1. osobě, vyjadřuje svoje
názory, komentuje a hodnotí.
Totožný s některou z postav, která vypráví také v
1. osobě, vše viděno jejíma očima.
Pozorovatel události jen registruje, zaznamenává,
popisuje (nový román…)
Funkční styly
• Zdroj:
• Vlastní práce autorky
• Hoffmannová, Jana, Ježková, Jaroslava, Vaňková, Jana.
Komunikace a sloh. 1. vydání. Plzeň: Fraus, 2009. 978-807238-780-9