Alena Poncarová [email protected]

Žďárek, 11/2013 Litoměřice

CENTERING, ANEB CO BY NA TO ASI ŘEKL FRANTIŠEK DANEŠ?

PLÁN PŘÍSPĚVKU

 aktuální členění  Mathesius, Firbas, Daneš  základ, východisko, ohnisko, jádro, téma, réma, tranzit, topik, fokus  úskalí  centering  Grosz, Joshi, Prince, Walker, Weinstein  entity pozornosti tematické posloupnosti – přechody v centeringu 2

AKTUÁLNÍ ČLENĚNÍ (1)

 Mathesiův termín (Weil, von Gabelentz)  vztahy mezi slovosledem a prozodií věty  členění věty oznamovací - kritérium obsahového členění  2členná struktura  základ, východisko, téma, topik, theme (o čem se mluví)  jádro, ohnisko, réma, fokus, theme, comment (co se o tom říká)  *tranzit 3

AKTUÁLNÍ ČLENĚNÍ (2)

 Mathesius – aktuální vs. formální členění  Trávníček – větný, členský slovosled  Daneš – výpovědní vs. větněčlenská funkce 4

KONTEXTOVÁ ZAPOJENOST VÝPOVĚDNÍ DYNAMIČNOST 5

KONTEXTOVÁ ZAPOJENOST

 binární (diskrétní) kategorie  zapojené vs. nezapojené elementy  kritérium: odvoditelnost s dosavadního kontextu  nová – ne nutně nezmíněná, ale prezentovaná jako nová (Halliday 1967)  základ, východisko vs. jádro, ohnisko 6

VILÉM MATHESIUS (1882—1945)

 termíny  základ – to, o čem se mluví  východisko (východiště) – co je známé, co je nasnadě  Mathesius sám důsledně nerozlišoval  jádro – všechny složky, které nejsou součástí V nebo Z  včetně takzvaného tranzitu  ohnisko – ta část výpovědi, která není řízena prvky kontextově zapojenými  jako jediné vymezováno syntakticky, ne sémanticky 7

VÝPOVĚDNÍ DYNAMIČNOST

 skalární kategorie: nízká > vysoká VD  čím novější informace, tím vyšší stupeň VD  téma vs. réma + vlastní T a vlastní R  perspektiva větná i v rámci tématu, rématu 8

JAN FIRBAS (1921—2000)

 funkční větná perspektiva (FSP) – Aleš Svoboda  téma  o čem se mluví  známé, tj. minimálně odvoditelné z kontextu  réma  co se o tom říká  rematizátory 9

Kontextová zapojenost Východisko Základ Jádro Ohnisko

Aktuální členění

Téma Výpovědní dynamičnost Réma Tranzit Topik Theme Fokus Rheme 10

ČESKÁ TRADICE

 kontextová zapojenost je specifičtějším kritériem než výpovědní dynamičnost  „vlastní“ kategorie – napříč ostatními  vlastní téma vs. diatéma  nejvíce > nejméně dynamické části tematické složky 11

<[

Petra

VT ] T [

poslala

> V <

babičce dopis

VR > J ] R .

<

však

<[

Dopis/Ten

VT ] T > V [

nikdy nedorazil

VR ] R > J .

12

<[

Petra

VT ] T [

poslala

> V <

babičce dopis

VR > J ] R .

<

však

<[

Dopis/Ten

VT ] T > V [

nikdy nedorazil

VR ] R > J .

13

ANGLICKÉ TERMÍNY

 topik – hlavní téma diskursu  soubor prvků, které se po určitou delší dobu udržely na nejvyšších stupních aktivovanosti (Hajičová 1999)  kontextově zapojené a výpovědně dynamické části výpovědi včetně predikátu (Peregrin 1995)  fokus – negativní vymezení vůči topiku  kontextově nezapojené a nejméně dynamické části výpovědi 14

CENTERING

 70. léta, USA - Philadelphie  syntaktická teorie modelující lokální vztahy v textu  kvantitativní předpoklady o vztazích mezi výpověďmi  sémantické entity – centra pozornosti 15

CENTRA POZORNOSTI (1)

 Cf – forward-looking center  všechny entity diskursu, které jsou do něj prostřednictvím výpovědi uvedeny  možnost založit koreferenční řetězec  entita musí být povrchově vyjádřena (ne nutně v aktuální výpovědi)  Cp – prefered center (vztah k Cb)  nejvíce pozornosti – hierarchizováno relativně, podle salience  větný člen (Po > Pt > něco jiného), slovosled  v koreferenčních vztazích – anafor  stává se Cb následující výpovědi 16

CENTRA POZORNOSTI (2)

 Cb – backward-looking center  speciální typ Cf: „Cb je speciálním členem Cf, který reprezentuje entitu diskursu, které se výpověď nejvíce věnuje“ (WJP 1998)  Cp předchozí věty, zájmenné pravidlo (pronominalizace), přímá realizace (celá výpověď)  omezení: jen 1 ve větě  entita může být přítomna pouze hloubkově 17

VÝSTAVBA TEXTU TEMATICKÉ POSLOUPNOSTI PŘECHODY 18

FRANTIŠEK DANEŠ (1919—)

  téma a réma = „dvě dílčí komplementární funkce výpovědi, kterých nabývají různé části věty, když je řazena do kontextu jako jeho součást s platností výpovědi“ – funkce významů větných částí tematické posloupnosti (1968)      průběžné téma tematizace rématu rozvíjení rozštěpeného rématu tematické odvozování tematický skok 19

TYPY PŘECHODŮ V CENTERINGU

Cb(U i ) = Cp(U i ) Cb(U i ) ≠ Cp(U i ) Cb(U i ) = Cb(U i-1 ) Cb(U i-1 ) = [?] Cb(U i ) ≠ Cb(U i-1 )

continue retain smooth-shift rough-shift

20

1.

Jeff pomáhal Dickovi mýt auto.

Cp [Jeff] Cb Cf [?] [Jeff, Dick, auto] přechod 0

2. Jeff myl okna, zatímco Dick voskoval.

Cp Cb [Jeff] [Jeff] Cf [Jeff, okna, Dick] přechod continue 21

2. Jeff myl okna, zatímco Dick voskoval.

Cp [Jeff] Cb Cf [Jeff] [Jeff, okna, Dick] přechod continue 3.

Dick taky leštil kapotu.

Cp Cb Cf [Dick] [Dick] [Dick, kapota] přechod smooth-shift 22

ČESKÁ A AMERICKÁ TRADICE

 negativní vymezování  překrývající se kritéria (KZ a VD)  Aj terminologie nekoresponduje s Čj  typologické příčiny  AČV v té podobě, jak ho známe z Čj, v Aj v podstatě není  slovosledné variace – větší volnost v Čj  elize – podmět 23

ČESKÁ TRADICE A CENTERING

   tematické posloupnosti ≠ přechody v centeringu  paralela: průběžné téma - přechod continue (zachování podmětu)  přechody pracují i s větněčlenskou platností, dokonce jako s klíčovým pojmem centering je zjednodušující – z hlediska danešovské AČV perspektivy   může být pozitivum (snazší popis) i negativum (zanedbání jevů) prostor pro zkoumání typologických rozdílů: aplikace teorie AČV na Aj téměř nemožná 24

ČESKÁ TRADICE A CENTERING

        shodují se na tom, že AČV existuje a má významotvornou funkci  rozdíly v koncepci členění vlastního tématu, vlastního rématu apod. není na základě centeringu možné problémy při koreferenci s pouze dílčí částí NP omezení centeringové teorie pouze na lokální vztahy – bezprostředně sousedící výpovědi Daneš: perspektiva tématu a rématu centering: perspektiva Danešova + větněčlenská predikát: Čj spíše rematická část, Aj součást topiku 25

BIBLIO

       DANEŠ, František (1968): Typy tematických posloupností v textu (na materiále českého textu odborného).

SaS

29, s. 125–141. FIRBAS, Jan (1964):

On Defining the Theme in Functional Sentence Perspective

, TLP 1, s. 267—280 GROSZ, Barbara – WEINSTEIN, Scott – JOSHI, Aravind (1995): Centering: A Framework for Modeling the Local Coherence of Discourse. In Computational Linguistics 2, s. 203–225.

MATHESIUS, Vilém (1947): O tak zvaném aktuálním členění větném. In Čeština a obecný jazykozpyt. Praha: Melantrich. (poprvé publikováno SaS 5/1939, s. 171–174) MIKULOVÁ, Marie et al. (2005): Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu. Anotátorská příručka. Praha: ÚFAL MFF UK.

WALKER, Marilyn – JOSHI, Aravind – FRIEDMAN PRINCE, Ellen (1998) (eds.): Centering Theory in Discourse. Oxford: Clarendon Press. First Edition.

ZIMOVÁ, Ludmila (1994): Způsoby vyjadřování větných členů v textu: konkurence pojmenování, pronominalizace a elize. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.

26

POZORNOST

Alena Poncarová [email protected]

27

28