Transcript gskmetodlist3

Lucie Cviklová
Metodický list číslo 3
Interkulturní vzorce, interkulturní
marketing a problémy komunikace
Význam kulturních vzorců I
• Kulturní vzorce jsou stereotypy interpersonálního a intropersonálního
chování
• Podle F.l. Kluckhohna a F.R. Strodbecka mohou být různé kultury
porovnávány pomocí šesti základních orientací (dále tento model
rozpradoval F. Trompenaars, 1993)
• 1. Jaká je povaha lidí (stálá-nestálá, dobrá-zlá, smíšená). Typický je
americký optimismus – jestliže na něčem usilovně pracuješ, nemůžeš být
neúspěšný
• 2.Jaký je vztah lidí k přírodě (dominantní, harmonický, submisivní).
Například arabská, muslimská kultura je fatalistická vzhledem k ovládnutí
přírody, proti vůli boha se nedá nic dělat)
• 3.Jaký je vztah člověka k ostatním lidem (přímý-hierarchický, souběžný,
rovnostářský – kolektivní, individualistický). Evropa a USA jsou typické
individualistické státy (Japonsko ne).
• 4.Jaký je model lidské aktivity (dělání, bytí, ovládání). Buddhismus je
typické bytí, konání je hříšné
Význam kulturních vzorců II
• 5.Jaké je dočasné zaměření lidské aktivity (budoucnost, přítomnost,
a minulost). Evropa a USA jsou orientovány na budoucnost a
přítomnost. Buddhismus je orientovaný na minulost. Thajská
ekonomika je úspěšná, přestože je orientována na minulost
(nepřechází v tuhý konzervatismus), učí se z minulosti, více
respektuje věk a zkušenosti
• 6.Jaké je pojetí prostoru a teritoria (soukromé,veřejné, smíšené). V
Německu se pracuje za zavřenými dveřmi, nemají rádi otevřené
dveře a ani to, aby tam mohli lidé kdykoliv vstupovat. V USA je to
volnější. V Číně a v Japonsku jsou většinou prostory kanceláře
přístupné (v Číně veřejné), zavřené kanceláře vzbuzují podezření
• Hall rozlišuje vysokokontextovou a nízkokontextovou kulturu.
Například v Číně, v Japonsku, v Saudské Arábii je běžnější nepřímý
způsob komunikace. V nízkokontextové kultuře okolnost nehrají
takovou úlohu, komunikátor musí mluvit jednoznačněji
Význam kulturních vzorců III
• Ve vysokokontextové kultuře je možno charakterizovat vztahy jako
dlouhodobé a hluboké soucítění, které lidi stmeluje. Dorozumívání probíhá
podle sdílených kódů, komunikace je úsporná, rychlá a účinná v běžných
situacích. Je využíván komunikační kontext (například Japonci ve své řeči
některé věci pouze naznačují a očekává se, že poslouchající lidé by měli
souvislosti pochopit z náznaků). Výrazové prostředky mají širší význam
• Lidé s autoritou, která vyplývá z jejich vůdčí role, jsou odpovědni za akce
podřízených, a to znamená, že podřízení jsou loajální a jsou za to
oceňováni
• Dohody se nemusejí vždy psát, stačí v mluvené podobě. Po uzavření
kontraktů se může stát, že obchodní partneři požadují změny (říkají, že
když se situace změní, může se znovu vyjednávat)
• Nízkokontextová kultura se projevuje opačnými charakteristikami – vztahy
mají spíše krátkodobý charakter a určitou rezervu, členové jsou méně
závislí na náznacích (mluví se naplno, otevřeně) a neverbálních prvcích
• Autorita je rozptýlena v byrokratickém systému a osobní zodpovědnost je
mnohdy těžko prokazatelná
Význam kulturních rozdílů IV
• Zasvěcenci a nezasvěcenci v nízkokontextové kultuře nejsou vnímáni tak
diferencovaně jako v Japonsku, což znamená, že i pro cizince je snadnější
přizpůsobení a asimilování do společnosti – kulturní vzory nejsou tak
rigidní
• Dohody jsou preferovány v písemné podobě, což znamená také podstatně
větší podíl právníků ve srovnání s Japonskem
• Vysokokontextové kultury jsou v Japonsku, v Číně, Koreji, Vietnamu a v
dalších zemích Asie, také v oblasti Středozemního moře a Blízkého
východu. Nízkokontextové kultury jsou USA, Německo, Skandinávie. Ale
žádná země není úplně jednoznačně a ve všech bodech jen na jedné
straně škály. Každá země prokazuje někdy více, někdy méně kontextové
chování v různých situacích. Například v anglické kultuře je možno uvést
celou řadu společností, které mají charakter vysokokontextové kultury
(Masons Club, Rotary Club). To umožňuje členům vytvářet užší a
dlouhodobější vztahy. Francii je možno zařadit někde uprostřed škály,
neboť se zde vyskytují znaky vysokokontextové i nízkokontextové
• Neosobní a byrokratické organizace jsou znakem nízkokontextové kultury
Význam kulturních rozdílů V
•
Rozlišování mezi nízkokontextovou a vysokokontextovou kulturou je zejména
užitečný tehdy, když chceme pochopit vztahy v obchodě a v mezinárodních
podmínkách. Například to, jaká je rodinná firma v jihovýchodní Asii široká na rozdíl
od rodinné firmy v Británii
• Každá kultura má jinou úroveň homogenity – homogenní kultura je například
kultura Japonska, Řecka, arabských zemí (nezasvěcený cizinec se těžko dovede v
homogenní kultuře orientovat, nebude dost dobře rozumět různým situacím),
nehomogenní kulturou e kultura USA, Německa, Skandinávie (situace je
srozumitelnější, protože homogenita byla narušena mícháním subkultur a
společenské aktivity se svými výrazovými prostředky přibližují ve svých významech)
• Výsledky ukazují, že v Itálii a ve Francii si manažeři přenášejí svůj vysoký status i do
aktivit mimo práci – například ve Velké Británii může být členem fotbalového klubu
jako řadový hráč vrcholový) manažer, přičemž kapitánem může být jeho řadový
zaměstnance
• Ve Francii i v Itálii by se to stát nemohlo, v Indonésii je šéf podniku šéfem i kdekoli
mimo podnik. V Dánsku ne. Na takové projevy je nutno dávat pozor zejména v
mezinárodních organizacích
Význam kulturních rozdílů VI
• Jak manažer využívá svou moc a jak je vnímána jeho
moc v širším kontextu i mimo pracoviště
• Dánsko – 32%
• Velká Británie – 40%
• Holandsko – 45%
• Německo – 46%
• Švédsko – 54%
• USA – 52%
• Švýcarsko – 65%
• Itálie – 74%
• Francie – 76%
Význam kulturních rozdílů VI
• Jak manažerova funkce může sloužit k obcházení hierarchie – jde o to, zda
je, či není možno za účelem racionální práce obcházet hierarchickou
strukturu. V následujícím přehledu lze porovnat míru obcházení
hierarchické struktury. Švédsko 22%, Velká Británie 31%, USA 32%, Dánsko
37%, Holandsko 39%, Švýcarsko 41%, Belgie 42%, Francie 42%, Německo
46%, Itálie 75%, Čína 66%
• Například zaměstnanec ve Švédsku, když vidí možnost přímou spoluprací
se zdrojem znalostí dosáhnout vyšší kvality a výkonu, nedbá na to, aby o
tom informoval svého nadřízeného, neboť to považuje za zbytečné
• V Itálii by nadřízený manažer chápal takovou situaci jako nerespektovaní
hierarchické struktury a neposlušnost a podle toho by z toho vyvozoval
závěry – tak například Italové pracující ve švédské firmě se mohou jevit
jako málo motivovaní pracovníci. Italští pracovníci nacházejí bezpečí ve
znalosti přesných práv a hranic autority a italské společnosti mají tendence
k vytváření pyramidových struktur řízení se silnými centry. Švédské
společnosti mohou mít charakter týmových pracovišť, pracuje zde větší
množství samostatných center
Význam kulturních rozdílů VII
•
Zda manažer je vnímán jako expert anebo je vnímán jako člověk, který získal jisté
preference a možnosti rozhodovat. Adler zjišťoval, jak je důležité v různých zemích
mít k dispozici precizní a kompetentní odborné odpovědi na různé otázky ze strany
podřízených
• Švédsko 10%, Holandsko 17%, USA 18%, Dánsko 23%, Velká Británie 27%,
Švýcarsko 38%, Belgie 44%, Německo 46%, Francie 53%, Itálie 66%, Indonésie 73%,
Čína 74%, Japonsko 78%
• V tradiční japonské obchodní společnosti je považováno za samozřejmé, že vedoucí
dovede odpovědět na jakékoli technické otázky, podřízení nemohou pochybovat o
jeho radě, o jeho vědomostech, o jeho rozhodnutích
• Asijský manažer, který v takové situaci selže, ztrácí svou autoritu a i postavení,
soudržnost jeho skupiny závisí na jeho schopnosti ji řídit,
• Rozhodovat za všechny členy skupiny a umět odpovědět na každou otázku
• Ve Švédsku na rozdíl od toho je důležitější, aby manažer byl schopen získat
kompetentní informace od specialisty, mnohdy i od svého podřízeného, než aby na
odborné otázky odpovídal sám, Švédové nemají zábrany jít pro radu k někomu
jinému
Laurentova klasifikace organizací I
• Podle Laurenta existují čtyři typy organizací:
• A)politické
• B)autoritativní
• C)formující role
• D) hierarchické
• Pokud se podíváme na typy organizací označované jako politické, tak
francouzští a italští manažeři kladou mnohem větší důraz na mocenský vliv
organizací než manažeři britští nebo dánští. Britský přístup k teorii o
organizacích vychází z analýz strukturálních charakteristik, přičemž moc
hraje téměř bezvýznamnou roli
• Pokud se díváme na organizace jako na autoritativní systému, tak v Belgii,
ve Francii a v itálii se věří v autoritu jedinců, kteří organizace řídí
• V USA a ve Švýcarsku nebo v Německu je autorita spíše považována za
nástroj, který je možno nějak využít, a záleží jen na kompetenci manažera,
jak jej využije
Laurentova klasifikace organizací II
• Pokud se na organizace díváme jako na systémy formující roli, tak Švédsko
je prostředím, kde pracovní skupiny mají autonomní postavení a jsou zde
silné odbory, kdežto ve Švýcarsku se důsledně dbá na formality, vše je
potřeba mít potvrzené písemně
• Pokud se na organizace díváme jako na hierarchické systémy, které fungují
díky vztahům v hierarchickém systému, tak můžeme vidět rozdíl mezi
severní a jižní Evropou, Jihoevropané preferují tradiční hierarchické vztahy,
na rozdíl od Severoevropanů, kteří jsou zastánci matrixových struktur
• Laurentův model je tak do značné míry podobný Hofstedeho modelu,
který porovnává v souvislosti s vlivem národní kultury na kulturu firem dvě
dimenze své typologie, a to mocenský odstup a vztah ke stavu nejistoty
• Laurentův model je dále také možné přirovnat k modelu Tropenaarse,
který při zkoumání vztahu mezi národní a firemní kulturou zohledňoval
zejména vztah k lidem, dále vztah k času a nakonec vztah k přírodě
Interkulturní aspekty marketingu I
• Základní otázka mezinárodního marketingu je vždy stejná: Může být
marketingová strategie ve všech cílových zemích stejná? Můžeme
použít stejnou reklamu? Musí se pro nový trh změnit design
produktu nebo dokonce jeho jméno?
• Pokud by bylo možné resignovat na nákladné přizpůsobení
marketingu každé cizí kultuře, projevila by se s tím spojená úspora
nákladů nejprve u firem s výrazně centralističtější organizační
strukturou
• Dalším krokem by bylo zvýhodnění nákladů a cen ve prospěch
konzumentů, což posiluje pozici na trhu
• Silná pozice na trhu neznamená podstatně nic jiného než to, že
mnoho lidí kupuje vlastní produkt, což je na druhou stranu náznak
rostoucí homogenizace trhů
• Klíčovou pozornost je třeba věnovat homogenizaci, standardizaci,
centralizaci, zvýhodněným nákladům a cenám
Interkulturní aspekty marketingu II
• Homogenizace požadavků spotřebitelů umožňuje standardizace
marketingových prostředků, ta umožňuje centralizaci organizačních
struktur, což přináší zvýhodněné náklady a ceny – bude-li
zvýhodnění převedeno na spotřebitele, posiluje se vlastní postavení
na trhu, což má opět za následek homogenizaci požadavků
spotřebitelů
• Tato myšlenka sice platí teoreticky, ale prakticky tomuto koloběhu
stojí v cestě řada překážek, které vyžadují méně standardizovaný a o
to více mezikulturně diferencovaný marketing
• Cizost a odlišnost cílové kultury je na jedné straně pro turistu právě
jeden z motivů pro cestování, pro obchodníky je ale tato jinakost
spíše handicapem
• Přesto některé znaky globalizace, například stále častější kontakt
příslušníků daných kultur, mohou mluvit právě proti úplné
homogenizaci životních podmínek
Interkulturní aspekty marketingu III
• První překážku ve snahách o interkulturní marketing
představují postupy při udělování povolení v cílové zemi
• IKEA díky čínským partnerům dostala povolení už na půl
roku a nečekaná však poté byla hygienická šetření, která
byla bez předešlého ohlášení rozšířená na pohovky, závěsy
a koberce, jakož i následné rozhodnutí vlády, které
nábytkářské firmě nařizovalo vyměnit veškeré evropské
zásuvky, i když byly s čínskými zásuvkami kompatibilní, za
schválenou čínskou zásuvku
• Marketingové strategie se musí přizpůsobit lokálním
názorům na vývoj trhu a například americký trh funguje
oproti trhu evropskému mnohem liberálněji (v Evropě,
hlavně v Německu, nebylo až do druhé světové války nic
neobvyklého, když podniky tvořily kartely)
Interkulturní vyjednání I
• Interkulturní vyjednávání je nedílnou součástí světa obchodu a
managementu
• a)jsou v něm zastoupeny nejméně dvě strany
• b)vyskytují se zájmové konflikty
• c)strany navážou dobrovolně na určitý čas společenský vztah
• d)v tomto vztahu jde o rozdělení nebo výměnu specifických zdrojů
a/nebo řešení problematických témat mezi stranami nebo těmi,
kteří je zastupují
• e)jednací aktivita obsahuje obvykle prezentaci požadavků nebo
návrhů jedné strany, následovaná ústupky nebo protinávrhy
• Vliv kulturních faktorů na proces jednání a vyjednávání se často
marginalizuje - globalizací mnohých společenských okruhů se
údajně vytvořila internacionální jednací kultura, resp. jiné faktory,
jako např. národní, politické, organizačně specifické zájmy nebo
mocenské vztahy, zatlačující kulturní aspekty do pozadí
Interkulturní vyjednávání II
• Podceňováním kulturního aspektu se přehlíží, že jednání a
vyjednávání jsou také vždycky sociálním děním, při kterém spolu
lidé v každém okamžiku musí komunikovat, tito lidé vnášejí do
komunikace vždy také určitou kulturní biografii, kterou nelze
jednoduše zrušit, nýbrž je třeba ji s větším nebo menším úsilím
přizpůsobit modelu jednáníodceňováním, který se vytvořil v určitém
kulturním okruhu
• Předpokladem přizpůsobení je vždycky skutečnost, že požadovaný
model jednání je vám znám
• Neexistuje-li žádná standardizovaná kultura jednání, o to silněji se
projevují v procesu jednání kulturně specifické normy, hodnoty a
pravidla, které mohou za určitých podmínek vyvolat nedorozumění
nebo konflikty a které mohou vést k suboptimálnímu výsledku nebo
dokonce ke kolapsu jednání
Interkulturní jednání III
• Na mezinárodní jednání je třeba se dobře připravit, v předstihu reflektovat
strukturu jednání vzhledem k případným kulturním vlivům – můžeme
rozlišit kontext jednání, aktéři, předmět jednání, strategie, proces a
překladatelé/prostředníci
• Jednání se neodehrávají ve vzduchoprázdnu, nýbrž v určitém situačním
kontextu daném časem, místem a osobami, které se na jednání podílejí, tj.
vlastní partner jednání, politické, hospodářské zájmové skupiny nebo
(mediální) veřejnost
• V monokulturních jednáních se můžeme spolehnout na to, že všechny
zúčastněné strany vycházejí v otázce tohoto kontextu z víceméně stejného
očekávání
• V interkulturních jednáních však partneři mohou mít vzhledem k jednací
situaci zela odlišná očekávání a tak může být místu jednání přiřazena určitá
specifická symbolika, která definuje určitý vzájemný vztah mezi jednacími
stranami
• Svou roli může sehrát stejně tak to, kdy se jednání koná nebo jak dlouho
trvá, kolik stran spolu vyjednává a v jaké řeči se jedná
Interkulturní jednání IV
• Každý partner vnáší do jednání kulturu, typickou pro svůj podnik,
společnost nebo národ, a ta charakterizuje jeho myšlení, hodnoty,
cítění a jednání - tak například dlouhá doba jednání s čínskými
partnery je většinou dána tím, že určitá rozhodnutí jsou
konsensuálně schvalována mnoha osobami zapojenými v
komplikované hierarchické a byrokratické struktuře
• Proto v zájmu úspěšného jednání je třeba v předstihu prověřit, do
jaké míry je vlastní, kulturou profilovaný jednací styl přiměřený a
které strategie nebo vzory jednání by mohly způsobit potíže
ovlivňující výsledek a vyjednávací klima – proto je nezbytné
podrobně se seznámit s vyjednávacím stylem cizí kultury
• Čím více informací máme o zahraničním partnerovi k dispozici, tím
více alternativ jednání se nám otevírá a my se můžeme chovat
daleko flexibilněji
Interkulturní vyjednávání V
• Překladatelé a překladatelky jsou při jednáních někdy kromě překladů
nasazováni i jako experti na cizí orientační systém či jako tlumočníci
kultury
• Průběh jednání lze rozčlenit na různé fáze, které lez různě interpretovat a
jejichž obsah závisí na tom, z jaké kultury naši partneři pocházejí
• Při prvním kontaktu je pro obě strany nedůležitější navázat oboustranný
vztah důvěry, který by byl základem pro další produktivní jednání
• Chybí-li oboustranná důvěra, zvyšuje se pravděpodobnost častého
používání klamných manévrů a manipulačních taktik - způsob jednání a
symboly, které důvěru vytvářejí a udržují, se v jednotlivých kulturách liší
• Ve společnostech orientovaných spíše na lidi je kladen velký důraz na
vytvoření blízkého vztahu k partnerovi jako k člověku, a ne pouze jako k
reprezentantovi organizace nebo podniku
• Právě pro lidi z věcně orientovaných kulturních okruhů, např. z Německa,
je tento první kontakt a vytváření oboustranných sympatií něčím velmi
obtížným
Interkulturní vyjednávání VI
• Vyjednávání se skládá z množství jednacích sekvencí, které vytvářejí
návrh
• V tomto komunikačním procesu jsou významné kulturní aspekty
prezentace nabídky, argumentace v otázce oprávněnosti vlastních
zájmů, vedení rozhovoru a nonverbální komunikace
• To se projevuje například na rozpětí jednání, při němž má být
dosaženo shody, a na četnosti výměn nabídky a protinabídky
• Němečtí partneři jsou často vnímáni jako skutečně neflexibilní,
protože rozpětí jednání obvykle bývá velmi úzké a hranice
přiměřenosti je dosaženo již po několika málo jednacích sekvencích
• V arabských zemích mají jednání podstatně vyšší počet sekvencí a
vyjednávání není považováno pouze za čistě racionální zvažování
pozic, které by mělo být rozvinuto pokud možno rychle a efektivně,
nýbrž je chápáno jako postup, který upevňuje určitý vztah a
potřebuje čas
Interkulturní vyjednávání VII
• Nejdůležitějším úkolem po dokončeném jednání je to, aby byly
dodrženy závazky uvedené v dohodnuté smlouvě
• Němečtí partneři získávají důvěru ke svým protějškům, pokud se
vzájemně dospělo k co možná nejkonkrétnějším písemným, snadno
přezkoumatelným úmluvám
• V jiných kulturách nezačíná obchodní vztah podrobně podrobnou
společně podepsanou smlouvou, ale končí – sotva je smlouva
podepsána, začínají skutečné problémy, ale končí
• Velmi podrobná smlouva je v tomto případě spíše základem
nedůvěry vůči partnerovi, který touto konkrétností může sledovat
ještě skrytý cíl
• Dlouhodobé obchodní vztahy jsou tedy spíše výsledkem
vzájemného vztahu, který byl mezi partnery vytvořen a o nějž je
třeba pečovat, než formy nebo podoby smluv
Interkulturní vyjednávání VIII
• Výzkum odhalil následující kritéria úspěšnosti dobrého,
kooperativního vyjednavače: kontrolované riskování, schopnost
posoudit příčiny událostí jako komplexní souvislost vnějších a
vnitřních faktorů, schopnost zvládnout nejednoznačné situace, mít
pozitivní koncept sebe sama a zastávat kooperativní, mezinárodní a
neautoritativní stanovisko
• Pro mezinárodní jednání je nezbytná interkulturní kompetence
jednání
• Vyjednavač by měl disponovat kulturně specifickými vědomostmi a
odhadnout, s jakým kulturně specifickým očekáváním partner do
jednání vstupuje
• Čím intenzivněji byly v předstihu studovány cizí i vlastní vyjednávací
zájmy a vzory, tím pravděpodobnější bude skutečnost, že v případě
protikladu zájmů se vezmou v úvahu alternativní řešení a využijí k
oboustrannému prospěchu
Důležité oblasti ohledně kultury I
• Před zahraniční cestou, před vlastním započetím komunikace, je
nutno zjistit ty nejdůležitější informace o cizí kultuře, a to v
následujících oblastech
• 1)Jak se chovají muži k ženám a jak se chovají ženy k mužům. S
mnoha těmito pravidly nemusíme souhlasit, ale měli bychom je
respektovat (například zástupce jedné německé firmy jel navazovat
obchodní vztahy do Íránů; setkal se s majitelem velkého podniku,
který jej pozval domů na večeři; německý zástupce chtěl udělat
radost manželce íránského podnikatele a rozhodl se přinést jí velkou
kytici a drahý parfém; to mělo za následek nepodepsání kontraktu,
neboť Iránec se cítil dotčen tím, že německý zástupce se dvořil jeho
ženě; vhodnější by byla bonboniéra pro děti i ženu. Je proto třeba
dbát na to, jak se chovat při pozvání do rodiny.
Důležité oblasti ohledně kultury II
•
Jak se v určité kultuře dává najevo respekt. Je nutno znát, jaký význam hraje
pomlka, jakým způsobem a kdy klást přímé otázky a kdy nepřímé. Jak je to se
zasedacím pořádkem při jednání a při hostině. Zda se specifické kategorii lidí
dostává projevu respektu za každých okolností, anebo je to závislé na přítomnosti
jiných lidí
• Jak je to s neverbální komunikací a paralingvistickými projevy hlasu, s očními
kontakty (v USA a v západní Evropě se lidé dívají do očí a je to chápáno jako projev
upřímnosti a otevřenosti, v Japonsku se podřízený dívá nadřízenému o něco níže,
asi tak na krk, a je přitom v mírném předklonu, kdyby se díval do očí, mohlo by to
být považováno za nerespektování svého nadřízeného), jak se používají gesta, jak
se vyjadřují komplimenty, jak se provádí pozvání, jak se zdraví, jak se představuje,
jak se omlouvá, jak se loučí, jak se argumentuje, jak a zda je vůbec vhodné
používat humor
• Jaká tabu platí v dané kultuře, jak je vnímán čas a prostor, proxemika
• Jak se vyjadřuje obchodní dohoda – zda ústní domluvou, podepsáním dokumentů,
potřesením rukou, jak se v dané kultuře vyjadřuje nesouhlas nebo odmítnutí
Důležité oblasti ohledně kultury III
• Jak bychom měli znát jazyk, který se příliš ve světě neužívá, která
slova bychom se měli naučit, abychom prokázali zájem o jejich
kulturu. Zda mít vlastního překladatele, anebo překladatele ad
hosta. Zda mluvit přímo či nepřímo (například požádat v Japonsku,
aby zavřeli okno, může být považováno za neslušnost, vhodnější je
říct „to je dnes ale zima“ – Japonec z kontextu pochopí, že má zavřít
okno –viz nízkokontextová a vysokokontextová kultura podle Halla)
• Jak se obléknout na obchodní jednání, jak se obléknout na
společenskou akci. Který aspektům náboženství a politiky je třeba
rozumět, abychom se nedostali do nepříjemností. Co je pro našeho
partnera důležité – racionalita, emocionalita, důvěra, ritualizace
jednání, vzájemná znalost obou partnerů
• Je třeba se naučit měnový systém, počítat, poznávat bankovky,
umět správně mluvit o čase a jeho průběhu, naučit se žádat o
pomoc
Důležité oblasti ohledně kultury IV
Zpočátku je nutno mluvit pomalu a pozorně naslouchat, o politice je lepší nemluvit, i
když rozumíme místním politickým problémům, také o penězích není dobré mluvit
v každé kultuře
• Stanoviska kultur mohou být odlišná, ani o sexuálních způsobech a zvycích není
vhodné mluvit, není to obvyklé ve většině kultur, pokud naše znalosti zklamou,
zeptáme se
• Oblékejme se raději konzervativně a zdrženlivě, buďme dobrými pozorovateli,
snažme se pochopit vše, co s děje, i na skryté úrovni, napodobujme ostatní,
sledujme, jak se oni chovají, snažme se objevit nepsaná pravidla
• Každý člověk má nějaké předsudky, cesta ke vzájemné tolerantnosti vede právě
přes uvědomění si vlastních předsudků, učit se tolerovat znamená někdy i ustoupit
• Lepší je hledat shody než rozdíly, buďme trpěliví, snažme se vcítit do způsobu
života i způsobu myšlení partnera, i když je ze země, kde je mnohem nižší životní
úroveň
• Buďme přizpůsobiví, každému se líbit nemusíme a také ne každý se musí líbit nám,
ale to ještě neznamená, že budeme své zkušenosti zobecňovat na všechny
příslušníky dané kultury
Problematika interkulturální
kompetence
Jedna národní kultura v rámci podnikové kultury dominuje a standard této kultury je
určující a úspěch vede téměř výlučně přes plnou adaptaci na tuto národní kulturu –
trénink je orientován na poznání, pochopení a zvládnutí (v optimálním případě i
identifikaci) specifických vzorců této národní kultury
• Příslušníci jednotlivých národních kultur mohou pracovat v dimenzích svých
kulturních vzorců podniková kultura mezinárodní firmy umožňuje tuto odlišnost,
avšak v zájmu efektivní vnitropodnikové komunikace je nezbytné cílevědomě
vytvářet společnou základnu
• Je třeba identifikovat ty základní sociální hodnoty, tradice, normy, představy a
očekávání, která jsou shodná nebo velmi blízká – ta mohou tvořit společnou bázi a
interkulturální trénink je pak orientován na takové oblasti národních kultur, ve
kterých se projevují specifické zvláštnosti
• Jedná se o přístup, který zcela jednoznačně představuje cílevědomí vytváření
jednotné podnikové kultury obsahující kulturní specifika všech národních kultur –
trénink je v tomto případě zaměřen na všestrannou interpretaci sociálních situací a
vztahů, v optimálním případě může dokonce sehrát roli vytváření specifických
schémat interpretace, která se stanou základními kameny společné mezinárodní
podnikové kultury
Mylné představy o kultuře
• Mylné představy o kultuře jsou zdrojem nedorozumění, které mohou zhatit
jakékoliv snahy o vytvoření pozitivních vztahů, o navázání spolupráce a je možno je
shrnout do několika typických postojů
• Všichni jsme lidé, v tom jsme stejní, proto si musíme rozumět
• Lidé z jiné kultury postrádají výhody mé kultury (je to mýtus, protože naše kultura
je sama o sobě předností, přitom se přehlíží, že jiná kultura může mít celou řadu
jiných výhod ve srovnání s kulturou evropskou)
• Vše, co bychom měli udělat, je spojit se, dohodnout se, že naše odlišnosti nehrají
žádnou roli (praxe ukazuje, že vyjednávání mnohdy selhalo na takových
maličkostech, které zástupci Evropy nedovedli vůbec pochopit)
• Když mluvíme stejným jazykem – není možné, abychom si nerozuměli
• Představa, že jsme vnímáni jako upřímní lidé (v některých kulturách věnují více
pozornosti tomu, co děláme, než jak myslíme nebo co cítíme, anebo dokonce než
co říkáme)
• Nemohou si nevšimnout mých znalostí, mé odborné úrovně (v celé řadě zemí jsou
znalosti až druhořadé, primární je akt navazování vztahů, vytvoření důvěry,
případně obřadní postupy
Sociální vnímání I
• Je třeba přičítat vliv vnímání lidí, tím, co sociální vnímání ovlivňuje, a to je
očekávání, zaměřenost, selektivita, stereotypy, kognitivní schémate, chyby,
přisuzování příčin, postoje, přitažlivost – odpudivost, důveryhodnost
Sociální vnímání je ovlivňováno mnoha faktory, ke kterým patří selektivita,
fixace, akcentace, stereotypizace, psychická afinita, manifestovanost,
agitovanost, emoční vyzrálost, postoj, víra, předsudek favoritismus,
puerismus, kognititivní a konativní složka postoje, emocionální složka
postoje, konzistence a konsonance, xenofobie, interkonex, přitažlivost,
důvěryhodnot, atribuce a přisuzování příčin
Faktor očekávání se projevuje – v selektivitě, fixaci, organizaci a akcentaci
Existuje něco jako kognitivní konsonace a kognitivní disonance v tom
smyslu, že jsme pozornější k podnětům, které obsahují hodnoty, které už
vlastníme a které jsou pro nás důležité a méně pozorní k těm, které jsou v
určitém rozporu s našimi hodnotami, s naším pojetím (kognitivní
konsonace)
Chyby v takových podnětech nejsme schopni ani postřehnout (kognitivní
disonance)
Sociální vnímání II
•
Psychická afinita mezi vnímaným a vnímajícím (to znamená vzájemné porozumění, pocit, že si
rozumíme, že jsme na stejné vlnové délce, tzv. rezonance); pokud je nižší, je těžké porozumět
projevům chování toho druhého; sem je možno zařadit i stejný typ temperamentu, stejné životní
schéma (extravert dovede lépe rozumět a poznat extraverta než introverta, introvert dovede lépe
porozumět introvertovi než extravertovi)
• Mnohdy lidé používají různé implicitní teorie, tj. že některé osobnostní rysy se vyskytují spolu
pohromadě, a pokud se objeví jeden z nich, tak je to dostatečný důkaz o tom, že jsou přítomny i
ostatní vlastnosti (když je někdo inteligentní, tak je také pracovitý, vnitřně řízený, má vysokou
sebekontrolu, je spíše chladný, zdvořilý)
• Osobní konstrukty - vlastní teorie o jiných lidech, alei o sobě, G.A. Kelly uvádí celou řadu osobních
konstruktů
• Rozsáhlé konstrukty – které se dají uplatňovat v celé řadě různých situací (politici jsou podvodníci)
• Přesné konstrukty – uplatnit se dají pouze ve specifických situacích (vědecké hypotézy třeba i o
rase)
• Volné konstrukty – běžně užívané a proměnlivé (film může být propadák)
• Nepropustné konstrukty – velmi obtížně měnitelné
• Sevřené konstrukty - uplatnitelné pouze v omezeném okruhu situací a v omezeném okruhu lidí
Sociální vnímání III
•
Jádrové konstrukty – tyto konstrukty jsou nezbytnými stavebními kameny
osobnostní identity („jsem člověk, který se snaží s každým vyjít“)
• Různé chyby, kterých se při vnímání jiných lidí můžeme dopouštět, způsobují, že
nejsme schopni svůj postoj dost dlouho změnit, máme tendenci vnímat stále
stejným způsobem a informace, které nezapadají do našeho konstruktu, buď
nevnímáme, anebo je korigujeme, upravujeme tak, aby do našeho schématu
zapadly (haló efekt, předčasné zobecňování – na základě jedné pozitivní nebo
negativní vlastnosti usuzujeme na jiné pozitivní či negativní vlastnosti, aniž spolu
tyto vlastnosti nějakým způsobem souvisí (moje děti jsou dobře vychované, proto
nikdy nelžou, tento pán je hezky oblečený, proto je slušný), nebezpečné jsou
rasistické konstrukce-, poslední dojem, efekt svatozáře, pověst a očekávání, efekt
mírnosti – důležité je, jak získáváme informace o jiných lidech, první dojem může
výrazně ovlivnit postoje k lidem na dost dlouhou dobu, než jsme schopni korekce
• Lidé mají tendenci využívat různé kategorie při posuzování jiných, přitom používají
stereotypy; některé vlastnosti jsou při posuzování považovány za důležitější, jiné
za méně důležité; každý má svůj systém, který vychází z jeho životních zkušeností a
• z toho, co jsme označili jako konstrukty