Protiinfekční imunita 2 + protinádorová imunita Kurs Imunologie II

Protivirová imunita

Virová infekce buňky • infekce je přísně intracelulární • vazba viru na receptory buňky (HIV na CD4, EBV na CD21) • replikace v buňce • lýza buňky

Průběh virové infekce • vstup viru do hostitele (sliznice) • pomnožení viru – (někdy) virémie

Nespecifická imunita • interferony - produkovány infikovanou buňkou, dělí se podle původu (alfa, beta, gama - není!), blokují možnost virové infekce u sousedních buněk • buňky NK (tzv. „přirození zabíječi“) mechanismus působení podobný Tc lymfocytům, mechanismus, rozpoznává buňky s malým množstvím MHC I

Specifická imunita • protilátky • cytotoxické T lymfocyty (Tc)

Účinky protilátek • neutralizace viru na virion inhibuje vazbu na buněčné receptory • aktivace komplementu cestou může lyzovat některé viry • opsonizace vaskulitidy - navázání protilátek - klasickou - komplexy virus–protilátka jsou odstraněny fagocytujícími buňkami,

Tc lymfocyty • detekce antigenu navázaného na MHC 1. třídy • spolupráce s buňkami NK • lýza buňky – často vede k tkáňovému postižení (těžší průběh virových infekcí u starších lidí)

Spolupráce Tc a NK infikovaná buňka prezentuje virové antigeny na MHC I.

 lýza buňky Tc virus blokuje syntézu MHC I.

 lýza buňky NK

Obranné mechanismy virů • antigenní variabilita (virus chřipky – shift, [1918, 1957, 1968, ???], drift) • potlačení imunitní odpovědi (HIV, EBV analog IL-10, poxviry a adenoviry inhibitor TNF-alfa)

Protiparazitární imunita

Základní rysy parazitárních infekcí • patogeneze infekce se u jednotlivých parazitů velmi výrazně liší • imunitní reakce jsou odlišné dle druhu parazita • proti mnohobuněčným parazitům je nutná obrana na úrovni tkáně • paraziti si vyvinuli složité a rafinované mechanizmy obrany • chronický průběh infekce

Nespecifická imunita protozoa - fagocytóza makrofágy (často problémy s intracelulárním přežíváním

Specifická imunita • tvorba specifických IgE a eosinofilie (u helmintů) • aktivace makrofágů – granulomatózní zánět (vejce Schistosoma mansoni ) • aktivace Tc lymfocytů u nitrobuněčných parazitů

Obranné mechanismy parazitů • antigenní maskování, pokrývání povrchu parazita proteiny hostitele • změny povrchových antigenů, během vývojového cyklu se často mění povrchové antigeny • rezistence k imunitním mechanizmům, tvorba odolných vrstev na povrchu (schistozomy, T. cruzi , L. major ) • změna imunitní odpovědi - paraziti se snaží nejrůznějšímu způsoby snižovat účinek imunitních mechanizmů

Protimykotická imunita

Základní rysy • povrchové mykózy imunitní reakce - často nevyvolávají • systémové mykózy – většinou u pacientů s imunodeficiencemi

Obranné mechanismy plísní a hub • maskování vzorů patogenity (PAMP) • redukce PAMP na povrchu buněk • ovlivňování imunitního systému

Protinádorová imunita

Nádorové antigeny • antigeny specifické pro nádory (TSA) na normálních buňkách se nevyskytují • antigeny asociované s nádory (TAA) odlišnosti v síle, času či místě exprese

Protinádorové imunitní mechanismy • hypotéza imunitního dozoru - nesprávná • imunodeficientní pacienti - zvýšení frekvence viry indukovaných nádorů • klíčová je asi prezentace antigenu dendritickými buňkami

Odolnost nádorů vůči imunitnímu systému • variabilita buněk - změny či ztráta onkoantigenů • nízká hustota antigenů • inaktivace buněk imunitního systému (dedritické bb., T-lymfocyty)