Transcript 05 Poruchy nálady / Afektivní poruchy ()

Poruchy nálady / Afektivní poruchy
F 30 Mánie manická epizoda/fáze
F31 Bipolární afektivní porucha
F32 Depresivní epizoda/fáze
F33 Periodická/rekurentní depresivní porucha
F34 Trvalé poruchy nálady (Cyklotymie)(Dystymie)
pojem
• Poruchy nálady anebo afektu (ve smyslu
radostné nebo smutné), jež neodpovídá reálné
životní situaci, narušuje uvažování, jednání i
somatické funkce člověka.
• Základní komponenty jsou depresivní epizody a
stavy, (hypo)manické epizody a smíšené
epizody.
• Zátěž depresivní epizodou je vyšší než řada
somatických onemocnění. Ve vyspělých zemích
je 5 z 10 PN klasifikována jako psychická
porucha.
Mánie F 30 / Manická fáze
• Projevuje se rozjařenou, okolnostem
nepřiměřenou náladou, provázenou
hyperaktivitou a velikášskými postoji s
nápadným, nevhodným společenským
vystupováním.
• Manický syndrom: zvýšená aktivita či motorický
neklid, nadměrná hovornost, myšlenkový trysk,
ztráta zábran vedoucí k nepřiměřenému až
rizikovému chování (utrácení, flámování,
snížená potřeba spát, jíst…)
• Hypomanie nemá tak výraznou podobu a
intenzitu, je ale manii blízká.
• Výskyt samostatných manických poruch je
vzácný. Obvykle se jedná i BP.
• Terapie je komplexní – farmakologická a
psychosociální (litium, benzodiazepiny,
neuroleptika,ECT)
diagnostika
• Z poruch nálad má nejvyšší výskyt deprese. V kterémkoli
okamžiku na světě trpí depresí 340 milionů lidí. Celoživotní
prevalence deprese je 16 %, je vyšší u žen (10-25 %), nižší u
mužů (5-12 %). Prevalenci deprese ovlivňují kulturní tradice –
nejméně v Japonsku 1-2 %. Nejvíce v Čhile 27.3 %.
• Celoživotní prevalence bipolární poruchy BP 1-2 % dospělé
populace, 10-20% všech poruch nálady tvoří celé bipolární
spektrum .
• Diagnostikovaná deprese podle klasifikace MKN-10 je ta, jež
trvá v průměru kolem 6 měsíců, u mladších osob zřídka déle
než rok, ale často jsou průběh, příznaky a dynamika projevů
individuální.
• Reklamy na antidepresiva často navozují dojem, že deprese je
vždy spolehlivě a dokonale léčitelná, ale léčba bývá zdlouhavá,
mnoho forem a případů deprese je vůči ní rezistentní.
V psychiatrických manuálech je deprese uvedena jako
duševní porucha mezi poruchami nálady, především
jako jedna z fází bipolární afektivní poruchy
(maniodepresivity, F31 dle MKN-10).
Různé formy depresivní fáze jsou v MKN-10 uvedeny
pod kódem F32 (F32.0 mírná depresivní fáze, F32.1
středně těžká depresivní fáze, F32.2 těžká depresivní
fáze bez psychotických příznaků, F32.3 těžká
depresivní fáze s psychotickými příznaky, F32.8 jiná
depresivní fáze, F32.9 nespecifikovaná depresivní
fáze).
Periodická (rekurentní) depresivní porucha bez
manických fází je pod F33. Chronická (trvalá) mírně
depresivní nálada, která nemá dočasný fázovitý
charakter, se nediagnostikuje jako deprese, ale jako
dystymie (F34.1).
Pod kódem F38 se diagnostikují smíšené stavy, kdy se současné
vyskytují u jedince příznaky mánie i deprese nebo kdy se fáze
rychle mění (v řádu hodin, nikoliv týdnů).
Diagnostická pomůcka: neobvyklá změna v povaze
Krátké epizody situačně způsobené sklíčenosti či apatie trvající v
řádu hodin nebo několika málo dní obvykle spadají do
diagnostických kategorií kapitoly F43 (reakce na závažný
stres a poruchy přizpůsobení), a to v rámci F43.0 akutní
reakce na stres, F43.1 posttraumatická stresová porucha a
F43.2 poruchy přizpůsobení (F43.20 krátkodobá depresivní
reakce, F43.21 protrahovaná depresivní reakce).
Mnohé podobné a smíšené rysy s depresí mají také úzkostné
stavy.
Deprese je popisována nejen jako samostatná nemoc, ale i jako
jeden z příznaků jiných nemocí, jakými jsou například
Adisonova choroba (deprese se střída s nadměrnou
podrážděností), Parkinsonova nemoc (pacient upadá do stále
hlubších a dlouhodobějších depresí).
vznik
•
•
•
•
•
V nedávné minulosti bylo obvyklé dělit deprese podle příčiny
vzniku na:
endogenní – příčina je v poruše chemie mozku
(pravděpodobně nervovým přenašečem dopaminem)
reaktivní – reakce na nějakou stresovou událost,
organické – při organickém poškození mozku (např. úrazy,
nádory, krvácení, endokrinní poruchy, poruchy jater či slinivky
břišní (např. diabetes mellitus),
farmakologické – způsobená některými léky či přípravky (např.
hormonální antikoncepcí).
V současnosti se od dělení na endogenní a reaktivní upustilo,
téměř vždy lze nalézt souhru vnitřních dispozicí a vnějších
faktorů. Pokud se jedná o přímou reakci na událost nebo životní
situaci (úmrtí blízké osoby, rozchod, ztráta zaměstnání), hovoří
se někdy místo o depresi o poruše přizpůsobení, diagnostická
kritéria však přesné rozlišení neumožňují.
projevy
Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada,
pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Jedinec se přestává
zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít
potěšení - například se přestává zajímat o koníčky, zájmy a o
sex. Dále dochází ke změně spánku, jedinec zpravidla hůře
usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé.
Podobně je to s chutí k jídlu, zpravidla se chuť sníží, nemocní
hubnou, někdy se změní i samotná chuť jídla, bývá bez chuti.
Někdy je naopak chuť k jídlu zvýšená, nemocní přibírají. Dále
dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohu
soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží.
Charakteristická je i ztráta energie. Mohou se objevit
sebevražedné myšlenky. Zhruba 2/3 nemocných prožívá silné
úzkostné stavy, které zvyšují riziko sebevraždy. 5 - 15%
nemocných s depresivní poruchou ukončí svůj život
sebevraždou. Může se projevovat poruchami paměti, kdy budí
dojem dementního člověka. Deprese jako zlomená vůle. Člověk
by chtěl, ale nemá dostatek vnitřní ani fyzické energie.
Dalšími projevy deprese jsou
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Nemocný má hlad /žízeň/ a není schopen si ani podat pití.
Většinou polehává, popř. se zabývá pasivní činností, TV...
Problém s hygienou, v těžké fázi nezvládá si umýt ani ruce.
Uvnitř celého těla cítí nepopsatelný stav. Pocity v mozku někdo
charakterizuje jako čepice na mozku, jiný jako mravenčení
mozku. Možná výstižná přirovnání, když se vezme v potaz jak
je mozek křehký. Na druhou stranu, kdo deprese nezažil slabá.
U někoho se stává, že „ztuhne“. Nemůže, otočit hlavou a ani
mluvit. Tento stav může trvat hodinu, 20 minut …
Rozdíl mezi lenochem a člověkem postiženým depresí je, že
lenoch je naštvaný, když musí něco udělat, ale depresivní má
radost (úměrně stavu), že se mu něco podařilo, i když třeba
„jen“ uvařit čaj.
Těžko přijímají negativní informace, i ty, které se netýkají přímo
jich, nemusí se jednat o informaci o tragedii.
Nezvládá někoho „dlouho“ poslouchat, i když se jedná relativně
o několik málo minut.
Bez příčiny pláče, cítí se trapně,ale nedokáže pláč zastavit.
Existuje mnoho přístupů k depresi a její léčbě.
Některé přístupy upřednostňují přirozená řešení
v rámci sociálních vztahů, v nichž depresivní
jedinec žije, jiné přístupy zdůrazňují nutnost
odborné pomoci.
Existuje polarita mezi těmi odbornými přístupy,
které za klíčové považují psychoterapii a reálné
řešení životních problémů a farmakologickým
zásahům přiznávají podpůrnou roli, a těmi
přístupy, které zdůrazňují biochemickou povahu
deprese a farmakologické řešení.
přístupy
Oprávnění předepisovat antidepresiva mají nejen
psychiatři, ale i praktičtí lékaři, což někdy bývá
předmětem kritiky ze strany psychiatrů. Nejsou-li
účinná antidepresiva nebo jde-li o velmi závažnou
formu deprese, bývají někdy předepisována i
antipsychotika nebo používány ECT. Protože
antidepresiva účinkují až po delší době a zpočátku
mohou převažovat nepříznivé vedlejší účinky,
zpravidla se současně s nimi předepisují i
benzodiazepiny, jejichž účinek je podobný například
alkoholu (rychlá a krátkodobá úleva, ale zároveň
otupění pozornosti a riziko vzniku závislosti), a také
bývají podobně jako alkohol zneužívány.
Bipolární afektivní porucha
• Bipolární afektivní porucha (BAP, dříve
označovaná jako psychoafektivní porucha
nebo maniodepresivní psychóza) je závažný
duševní stav (psychický výkyv), který způsobuje
nadměrné změny nálad, vitality, psychických
funkcí a někdy i omezuje schopnost celkového
„přirozeného“ fungování.
projevy
Nemoc se projevuje buďto alespoň jednou manickou
epizodou, spíše však střídáním manických a
depresivních epizod (bipolární afektivní porucha).
Dalšími projevy poruchy může být i rychlé cyklování
nálad (více než 4 fáze v jednom roce) či ultrarapidní
cyklování (fáze se mnohokrát střídají během dne); a
forma smíšená, kdy pacient zažívá symptomy obou
protipólů (manie i deprese).
Manickým syndromem se rozumí stav, kdy je nemocný
nadměrně podnikavý (většinou ovšem neproduktivní),
veselý, nic pro něho není problém, má sníženou
potřebu spánku, v sexuální oblasti je často
promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Může být i
podrážděný. Při těžké formě mluví nesrozumitelně
(tzv. slovní salát), kdy myslí tak rychle, že nestačí
dokončit větu. Veškeré pochody v jeho těle jsou
zrychlené. Mohou mít velikášské bludy.
projevy
Protikladem manickému syndromu je syndrom
depresivní, kdy je nálada pokleslá. Člověk není
schopen prožívat radost (anhedonie), trpí
beznadějí, poruchami spánku, nechutenstvím,
nezájmem o sex a celkově je vyčerpán.
Objevují se sebeobviňovací bludy a bludy o
vlastní bezvýznamnosti, bezcennosti.
Ve všech fázích BAP je velké nebezpečí
sebevraždy, které kulminuje v době, kdy
nemocný depresi překonává, a pro okolí se jeví
již bez příznaků deprese, kdy získává sílu
suicidium vykonat.
etiopatogeneze
• Choroba postihuje přibližně 1 % populace. Potíže se
obvykle projeví v období okolo 20-ti let. Nejsou známy
jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že
BAP je způsobena kombinací biologických a
psychických faktorů.
• Běžně jsou počátky této poruchy připisovány
stresovým životním událostem u disponovaných
jedinců. Cykly depresivních a manických symptomů se
vracejí a mohou se projevovat častěji. Mnohdy
narušují práci, studium, rodinné a sociální vztahy.
Manická epizoda může plynule přejít v depresi a
naopak, nebo mezi jednotlivými epizodami (atakami)
může být různě dlouhá doba – i více let bez příznaků,
tzv. remise.
léčba
Spočívá v podávání psychofarmak (antidepresiv,
antipsychotik, thymoprofylaktik (lithium, aj.),
podpůrné psychoterapii a v opodstatněných
případech elektrokonvulzivní terapii, která je u
některých nemocných tak účinná, že upraví
jejich stav za 1–2 týdny.
Léčba je většinou dlouhodobá, ataka odezní přes
léčbu až po mnoha týdnech nebo i několika
měsících. U řady nemocných je nutné i
celoživotní užívání psychofarmak, které brání
opakovanému nástupu ataky onemocnění.
Léčba nefarmakologická
• Kognitivně behaviorální terapie - edukace o poruše a
léčbě, plánování aktivit,nácvik zklidnění dechu a
relaxace,kognitivní rekonstrukce, nácvik komunikace,
expozice zátěží, řešení problémů a příprava na
budoucnost.
• Interpersonální terapie – objasnění jednotlivých
problémů, práce se sociální izolací…
• Manželská terapie
• Krátká dynamická psychoterapie (ne pro depresivní
stavy)
• Logoterapie – hledání smyslu bytí
• Psychoedukace
• Rehabilitace a psychoterapie klientů s kognitivním
deficitem