Transcript Pedagogická tvořivost na VŠ

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Tvořivost (kreativita)
Témata:
1.
2.
3.
4.
Úvod do problematiky 1
Aktuální stav poznání v dané oblasti 2
Vymezení problému, strukturní prvky tvořivosti, tvůrčí proces.
Tvůrčí myšlení, tvořivost inženýrská, výzkumnictví,vynalézání,
metody vynalézání. 4
5. Tvořivost jako výukový cíl 5
6. Identifikace tvořivosti 6
7. Koncepce tvořivého vyučování 7
8. Objektivní a subjektivní podmínky tvůrčího procesu 8
9. Programy rozvoje tvořivosti. 9
10. Realizace tvořivé výuky v technických předmětech 10
3
Vyučující:
Mgr. Pavel Pecina, Ph.D.
Katedra didaktických technologií
Pedagogická fakulta MU, Brno
Poříčí 31
Kontakt: [email protected]
Literatura:
GUILFORD, J. P. The nature of human inteligence. In LOKŠOVÁ, I. ,
LOKŠA, J. Tvořivé vyučování. Praha, Grada Publisching.2003. ISBN 80247-0374-2.
HLAVSA, J. A KOL. Psychologické problémy výchovy k tvořivosti. Praha:
SPN, 1981.
JURČOVÁ, M. Torranceho figurálný test tvořivého myšlenia.Bratislava:
Psychodiagnostické a didaktické testy, NP, 1984.
KAŠPAR, E. a KOL. Problémové vyučování a problémové úlohy ve fyzice.
Praha: SPN, 1982.
KOŽUCHOVÁ, M. Rozvoj technickej tvorivosti. Bratislava: UK, 1995.
ISBN 80-223-0967-2.
LOKŠOVÁ, I. LOKŠA J. Tvořivé vyučování. Praha: Grada Publishing,
2003. ISBN 80-247-0374-2.
MACHMUTOV, M. I. Problemnoje obučenije. Moskva: Pedagogika, 1975.
MAŇÁK, J. Rozvoj aktivity, samostatnosti, a tvořivosti žáků. Brno:
MU,1998. ISBN 80-210-1880-1.
MAŇÁK, J. ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003.
ISBN 80-7315-039-5.
OKOŇ. W. K základům problémového vyučování. Praha: SPN, 1966.
WIMMER, M. Jak rozvíjet technickou tvořivost. Praha: Práce, 1990.
ISBN 80-208-0032-8.
VOTRUBA, L. Výchova student; k tvůrčí práci se zřetelem k inženýrskému
studiu.Praha, ACADEMIA, 1984.
www.quido.cz/tvorivost/tvorivost.htm
1. Úvod do problematiky
 Uvědomování si potřeby rozvoje samostatnosti a
tvořivosti v technických předmětech.
 Od rozvoje techniky se odvíjí rozvoj celé společnosti a
růst životní úrovně obyvatelstva.
 Technické vzdělávání jako cesta k rozvoji tvořivosti
žáků.
2. Aktuální stav poznání v dané oblasti
 Problematika tvořivosti je v literatuře dostatečně zpracována.
 Novodobé zkoumání tvořivosti začíná v 50.létech 20.





stolení(Guilford, Torrance).
Novější studie o tvořivosti – Švec (1995, 1996, 1998) , Zelina,
Zelinová (1992, Lokša, Lokšová (2003), Maňák (1998), Skalková
(1999), Kurelová (1996)
Problematika technické tvořivosti není v literatuře dostatečně
zpracována. Známe práce M. Kožuchové (1995, 1999), Wimmra
(1990) a Stoljarova (1983) a Prusákové (1987).
S tvořivostí je úzce spjata problematika problémové výuky.Ze
zahraničí známe práce Machmutova (1975), Maťuškina (1973),
Okoňe (1966) a Kupisiewicze (1964), u nás Maláče (1967), Holubové
(1974) a Hlavsy (1981).
Experiment provedli: M. Kožuchová, W. Okoň, C.
Kupisiewicz.Ověřovali vliv problémové výuky na rozvoj tvořivosti
žáků
Za pomyslnou“trošku do mlýna“ si dovolíme považovat i projekt naší
disertační práce (Pecina, 2005)
3. Vymezení problému, strukturní prvky
tvořivosti, tvůrčí proces
 Tvořivost jsme vymezili jako jev, při kterém žák (žáci)
správně a účelně řeší problémové situace (v teoretické i
praktické rovině) projevující se ve vzniku něčeho
nového a zároveň účelného. Je to v různé míře vlastnost
každého žáka, kterou je třeba podle možností rozvíjet ve
všech možných směrech(Maňák, 1998).
 V návaznosti na vymezení pojmu tvořivosti v obecné rovině
jsme definovali pojem technické tvořivosti následovně:
Projev technické tvořivosti u žáka (žáků) můžeme
chápat ve dvou rovinách:
1. Jako správné a účelné řešení problémových úloh
technického charakteru v teoretické rovině (v
předmětech fyzika, pracovní činnosti, popř. chemii).
2. Při manuální práci, kdy žák (žáci) správně a účelně
vyřeší problém praktického charakteru, při práci
s technickými materiály nebo při školním
experimentování (např.: ve fyzice zapojování obvodů,
sestavování pokusů a pod.).
Graf: vztah mezi novostí, užitečností a tvořivostí
Strukturní prvky tvořivosti:
• Paměť, myšlení, představivost, fantazie.
• Významnou roli hrají tvůrčí schopnosti: senzitivita, fluence
•
•
(plynulost myšlenek), flexibilita (pružnost), originální tvorba
(originalita), elaborace a redefinice (rekonstrukce)
Konvergentní a divergentní myšlení.
Inteligence.
Tvůrčí schopnosti:
Výkonnostní dispozice, které se vztahují k psychickým procesům,
účastnících se tvůrčího řešení problému.
Senzitivita-citlivost na problémové situace, schopnost odhalit problém,
zaznamenat nedostatky a vidět možnost ke zlepšení.
Fluence(bohatost myšlenek) – schopnost plynule (pohotově) vytvořit
co nejvíc nápadů nebo návrhů řešení.
Příklad:
- Vyjmenujte za jednu minutu co nejvíc povolání, která začínají na K.
-
Čínská hra tangram:
Během deseti minut sestrojte z těchto sedmi kousků co nejvíc
tvarů při dodržení těchto podmínek
1. Díly se nesmí překrývat.
2. Musíš ke zhotovení každého tvaru použít všechny díly.
(Možno zhotovit z papíru, dřeva i jiného materiálu)
Flexibilita (pružnost tvorby myšlenkových obsahů)-
schopnost měnit východisko řešení, dívat se na problém z odlišných
hledisek a oprostit se od běžných způsobů řešení.
Příklad:
- Vymyslete co nejvíc nápadů využití kladiva (hodnotí se odlišná řešení
úlohy)
- Nakreslete pět různých lidských obydlí.
Originalita (originální tvorba)- schopnost produkce neobvyklých,
nových a originálních myšlenek.
Příklad:
-Co by se stalo, kdyby lidé mohli létat.
-Co by se stalo kdyby přestala existovat všechna zvířata.
Elaborace- schopnost rozvést myšlenku a vypracovat detaily řešení .
Příklad:
- Na obrázku máme zhotovenou
jednoduchou skříň. Zkuste ji
vylepšit (dokreslete), aby byla
dost pevná a hezká po stránce
estetické.
Redefinice (rekonstrukce)- schopnost předefinovat
(přepracovat) to, co již je vytvořeno. Z pohledu technické
tvořivosti je to schopnost změnit funkci předmětu nebo jeho
některé části a použít ho jiným způsobem.
Příklad:
-Jak by se dala využít krabička od čaje?
Fantazie- schopnost vytvořit představy, které neodpovídají
realitě nebo ji nově tvoří.
Představivost (obrazotvornost)- schopnost opět vyvolat
dříve vnímanou skutečnost.
Divergentní myšlení- vztahuje se na hledání různých způsobů
řešené problému.
Konvergentní myšlení- uplatňuje se v případě, kdy je třeba
najít jedno správné řešení.
Inteligence- spojována s konvergentním myšlením
Tvořivost- dnes víme že se na ní podílí konvergentní i
divergentní myšlení.
Vztah tvořivosti a inteligence
• Těžké oba fenomény odlišit. V mnohém se prolínají a doplňují.
• Také nebyla prokázána korelace mezi inteligencí a divergentním
myšlením.
• U dětí s nižším IQ se jeví přímá úměrnost.
• U n nadprůměrně inteligentních dětí se tento jev jeví jako
složitý, možná i náhodný.
Tvůrčí proces
• Výsledkem tvůrčího procesu je určitý produkt, charakterizovaný
novostí a užitečností.
• Využívá různé psychické procesy a aktivity, které se navzájem
propojují.Jejich podstatou je restrukturalizace a přetváření
elementů předcházející zkušenosti člověka do nových forem
• Tvůrčí proces se nejčastěji člení do čtyř fází:
Přípravná(preparační), inkubační (latentní), Iluminační
(inspirační), Ověřovací (verifikační)
1.
Přípravná fáze (preparační)- je třeba řešit určitý problém nebo je
vhodné téma na zpracování?
2. Inkubační fáze (latentní)- přemýšlení o problému, tématu. Často na
úrovni podvědomí.
3. Iluminační fáze (inspirační)- objevení možného řešení problému,
řešení vstupuje do podvědomí.
4. Ověřovací fáze (verifikační)- prověřuje se správnost řešení, nebo se
nápady realizují a zkoušejí v praxi.
Jednotlivé fáze se navzájem podmiňují a prolínají, tvoří ucelený celek.
Jiný přístup uvádí, že model tvůrčího řešení problému obsahuje tří hlavní
komponenty: porozumění problému, generování myšlenek, příprava
realizace řešení.
V divergentní fázi řešitelé produkují množství nápadů (fluence), různá možná
řešení (flexibilita), nová neobvyklá řešení (originalita) nebo množství
detailů a znovu specifikovaných řešení (elaborace). V konvergentní
fázi řešitelé hodnotí a prověřují nejlepší řešení problému.
4. Tvůrčí myšlení, tvořivost inženýrská,
výzkumnictví,vynalézání, metody
vynalézání
Tvůrčí myšlení
• Rysy: samostatnost a originálnost v uvažování, řešení nového (i na základně
•
•
•
•
•
poznaného), vytváření nových hodnot.
Tvůrčí myšlenka je aktivní proces usměrňovaný vnitřními výběrovými kritérii
a završený dosažením shody řešení s kritérii.
Pomáhají zkušenosti z předchozí činnosti. Pokud nemáme zkušenost nebo ji
nechceme uplatnit, pomůže nám fantazie nebo náhod.(penicilin).
Základní rysy tvůrčího myšlení mají mnoho projevů(analýza a syntéza
projevů, odhalování souvislostí, vytváření původních hypotéz, výběr
nejvhodnějších metod apod.
Zlepšovat a tvořit lze na každé úrovni.
K inovačním výsledkům, které mohou ovlivnit rozvoj některého odvětví je
třeba širší vzdělanostní základna.
• K inovačním výsledkům, které mohou ovlivnit rozvoj některého odvětví
•
je třeba širší vzdělanostní základna.
K dosažení blahobytu jsou potřebné zdroje. V malém státě je to
vzdělání a z ní plynoucí tvořivost na vyšší úrovni(vzdělání materiální a
formativní).
Tvořivost inženýrská
Inženýrství- činnost směřující k utváření předmětů a objektů využíváním
přírodních zákonů, energií a hmot k prospěchu člověka a souladu se
zásadou trvale udržitelného života.
Inženýrství (technika) poznatků vědy využívá.zprostředkovatelem mezi
obecnou (základní) vědou a technikou jsou aplikované vědy
(mechanika, elektrotechnika).
Práce vědce- vědec může a nemusí dojít k žádoucímu výsledku.záporný
výsledek může být přínosek k poznání (vyloučení určitých představ).
Práce inženýra- musí mít reálný výsledek.Řešení musí být nalezeno a
jeho pravděpodobnost selhání co nejnižší (u přehrady 0,01%, v jiných
oblastech?)
Technická tvůrčí činnost směřující k vynálezu- vyžaduje znalost
metod vynalézání nebo kombinačních a konstruktérských schopností.
Inženýři- tvůrci inovací, v jejichž důsledku dochází k zvyšování
užitné hodnoty výrobku a k úsporám práce a přírodních zdrojů.
Inženýrská činnost přináší rizika. Jejich příčinou mohou být
nepředvídatelné okolnosti, chyby v projektu, provedení nebo v
provozu, živelní katastrofa apod.
5. Tvořivost jako výukový cíl
Analyzovali jsme Rámcový vzdělávací program pro základní
vzdělávání, schválený dne 23.8.2004, a zaměřili se na
specifické cíle předmětů fyzika a pracovní činnosti.
Specifické cíle fyziky (body vztahující se k tvořivosti):
 Fyzika významně rozvíjí rozumové schopnosti žáků (názorné
poznávání, které přechází v prvky vědeckého poznání). Učí
žáky přesně se vyjadřovat a rozvíjí jejich specifické zájmy.Žáci
získávají dovednosti využít získané poznatky a dovednosti k
řešení fyzikálních problémů a úloh, které se vyskytují v
přírodě a v běžné technické praxi při samostatném provádění
pokusů.Výuka je zaměřena na to, aby žáci měli mnoho
možností k rozvoji logického myšlení.
Specifické cíle pracovních činností (opět body vztahující se k
tvořivosti):
 Žáci získávají nezbytné vědomosti, pracovní dovednosti a návyky,
které potřebují v běžném životě. Formuje se jejich osobnost a
dochází k rozvoji motorických i tvořivých schopností a dovedností
6. Identifikace tvořivosti
 Měření tvořivosti je specifický problém
 Odborníci uvádí kritické poznámky a postoje ke klasickým
testům tvořivosti.
 Souhrnně se ke klasickým testům tvořivosti vyjádřila Jurčová
(1979), která uvádí, že:
- Testy měří jen určitou část tvořivosti (složky
divergentního myšlení).
- Umělá situace při testu nemusí být dostatečně
motivující.
- Časové limity při testu mohou působit nepříznivě.
 Objektivní posouzení tvůrčích schopností má z hlediska
jejich rozvoje nezastupitelnou úlohu. Nejznámější a
nejpoužívanější psychologické metody měření jsou Guilfordovy
a Torranceho testy tvořivého myšlení
 Jako příklad uvádímeTest fluence, který dává žákům za úkol
napsat za stanovený čas co nejvíc slov, která obsahují nějaké
písmeno (třeba slova začínající na písmeno G). V úkolu “cihla“
má žák vymyslet co nejvíc možných využití cihly.
Test tvořivosti
Úkol č. 7:Nakreslete co
nejvíc kvalitativně
odlišných lidských obydlí.
Úkol č. 11: Na obrázku máme zhotovenou jednoduchou skříň. Zkuste
ji vylepšit (dokreslete), aby byla dost pevná a hezká po stránce
estetické.
7. Koncepce tvořivého vyučování
Fakta
 Každý psychicky zdravý jedinec je do určité míry tvořivý. Rozdíl je v







úrovni a zaměření.
Tvořivost lze rozvíjet.
Má procesuální charakter.
Rozvíjí se činností.
Primární formou rozvoje tvořivosti je změna netvořivých úloh na tvořivé
a konvergentních úloh na divergentní.
Rozvoj tvořivosti musí vycházet z učebních cílů, obsahu učiva a probíhat
v interakci s komplexem jiných učebních činností žáků.
Zaměříme se zejména na vyučovací metody a postupy rozvoje
technické tvořivosti žáků.
Přiliž se neliší metody vynálezců a metody používané ve škole. Rozdíl je
v úrovni,ne v podstatě.
Mnoha výzkumy je doložena efektivní funkce aktivizujících
(problémových) metod výuky, mezi které mimo jiné řadíme:
- Diskusní metody.
- Problémovou metodu ( metodu řešení problémových úkolů).
- Výukové projekty.
- Didaktické hry.
- Inscenační a situační metody.
- Brainstorming
- Komplexní výukové metody (skupinová a kooperativní výuka,
výuka podporovaná počítačem, otevřené učení, učení v
životních situacích.
- Metody vynalézání (metody individuální, kolektivní, TRIZ,
ARIZ)
Metody individuální
• Metoda pokusů a omylů- není třeba se ji učit. Za její použití se často
draze platí(havárie, oběti na životech). Přežívá dodnes.Jako sondovací
se může uplatnit na počátku řešení nového problému, o jehož řešení si
těžko děláme představu. Zdokonalil ji americký filozof A.F. Osborn.
Předpokládá se, že při řešení problému napadne vynálezce nějaká
myšlenka, kterou zkoumá, zda vede k cíli nebo ne. Aby omylů bylo
málo, je třeba se zamyslet nad pracovní hypotézou.
• Černá schránka (black box)- spočívá v provedení systémové
analýzy a v odhalení nedostatků v informacích, čímž zpřesňuje zadaný
problém. Nutný systémový přístup. Spěch v této části řešení může vést
ke zcela chybným řešením.Příklad: Černou schránkou může být
horninové prostředí, jímž se pohybuje spodní voda. Na jedné straně je
vstup do systému(prostředí) a na druhé straně je výstup, výtok vody
pramenem nebo čerpání ze studny. Vystupující voda může mít jiné
vlastnosti nebo změnit množství proti vodě vstupující. Nevíme co se
děje. Prostředí je pro nás černá schránka, která nás nutí abychom
výzkumem její tajemství odkryli a získali podklad pro nápravná
opatření.
• Ideální konečný výsledek (IKV)- může pomoci v tápání a vyvarovat
•
se metody „pokus, omyl“. Principem je představa ideálního řešení.
Můžeme si myslet, že ideální řešení je nedosažitelné.Přesto takovéto
zasnění není neužitečné. Může naznačit směr, kterým se ubírat ke
skutečnému řešení.
Další metody-Morfologická analýza, rozhodovací strom, síťová analýza,
analýza patentové situace, prozkum potřeb (marketing),
Kolektivní metody
Strategie podnětných otázek- spočívá v tom, že pomocí souboru
otázek podněcuje mnohostranná myšlenková aktivita, aby se omezila
živelnost, jednostrannost a stereotyp ve prospěch tvořivosti a
soustavnosti. Metoda velmi stará,která má mnoho podob. Tímto
způsobem vychovával Sokrates své žáky, když jim kladl otázky, aby se
sami dobrali poznání. Vhodná pro osvojení základních řešitelských
dovedností.
Synektika- kolektivní metoda, při níž několik účastníků pracovní skupiny
volně diskutuje o tématu jako by seděli u kávy. Vládne dobrá
pohoda,všichni se vyjadřují k různým okolnostem a hlediskům řešeného
problému, aniž by se snažili co nejdříve vyslovit návrh řešení.
Všichni se snaží vrhnout na problém neobvyklý pohled, čímž narušuje
běžné ,rutinní tradiční nazírání- „překonávají bariéru návyku“.
Originalita myšlení se projevuje mj. v hledání analogií a v metaforickém
vyjadřování.
Příklad: M .Wimmer (1990)uvádí řešení ztráty tepla okenními otvory.
Měřením se zjistilo, že netěsnostmi kolem oken se ztrácí dvojnásobek
tepla než prostupem skly. Rozvine se diskuse o všemožných způsobech
utěsnění mezer- pomocí kovotěsu, vtlačením pryžového těsnění,
nanesením těsnící hmoty apod. Ptáme se, jako trvalost bude mít
zvolené těsnění , jak je těsnění dokonalé, jak brání zavírání a otvírání
oken. Výsledkem je bud řešení nebo jasně formulované zadání úkolu.
Úspěch řešení závisí na psychologickém taktu vedoucího besedy a na
nápaditosti členů skupiny.
Metody podle TRIZ
Akronym TRIZ- pochází z ruštiny, znamená „ teorie řešení vynálezeckých
zadání“.Teorie byly odvozeny za zákonitostí vynalézání, vysledovaných
studiem desetitisíců patentových spisů s cílem najít, co je v nich
společného. A z této abstrakce potom odvodit obecně použitelnou teorii
pro řešení vynálezeckých úloh, aby se uplatnila jako účinná metoda v
inženýrské tvořivosti s to pro úkoly obtížné. Cíle metody je dosáhnout
ideálního výsledku odstraněním psychologické setrvačnosti a
maximálním využitím všech systémových zdrojů. Zakladatel TRIZinženýr z Baku G.S. Altšuller.
Pracoval na ní od r 1946 do konce života v r. 1998. Stále ji zdokonaloval a
propagoval i mezi mládeží. Svou prací záměrně a uvědoměle stavěl
mosty mezi základními vědami a technikou. Základní tezí jeho snahy
bylo odhalit zákony platné při rozvíjení technických systémů a využít
je k vynalézání bez náhodného bloudění.
TRIZ se rozšířil v SSSR, Finsku, VB, USA a v České republice. Velké
uplatnění je odůvodněno její účinností, protože vznik a dlouholeté
zdokonalování vyplývalo ze studia tisíců vynálezů, obsažených ve
světových patentových knihovnách.
TRIZ- vysoce vědecký způsob řešení inženýrských inovačních úloh,
nepočítající s psychologickými faktory. Nabízí dva účinné prostředky,
které při dobrém pochopení a zvládnutí, mohou být velmi užitečné
pro inženýry a manažery:
1. Prokázanou schopnost zvýšit kreativitu uživatelů a překonávat
bariéry psychologické setrvačnosti.
2. Soubor zákonitostí vývoje technických systémů, umožňujících
předvídat vývoj budoucí generace výrobků a metod.
Metoda TRIZ v plném pojetí poskytuje odpověď na tři otázky
vynalézání:Co?Proč?Jak?
Na první dvě otázky odpovídá funkčně nákladová analýza zdokonalovaného
objektu. Pro odpověď na třetí otázku byl sestaven ARIZ, odvozený z
analýzy tisíců patentů a autorských osvědčení.
Metoda TRIZ vychází ze dvou zásad:
- Technické systémy se rozvíjejí vždy překonáváním technického nebo
fyzikálního rozporu.
- Vznik a rozvoj technických systémů probíhá ve shodě s objektivními
trendy rozvoje techniky.
Vedle technických a fyzikálních rozporů uvádí metoda TRIZ ještě rozpor
administrativní tj. rozpor mezi nutností dosáhnout cíle a možností jeho
dosažení.
Metoda ARIZ
Altšullerův ARIZ je program řešení úloh po krocích, podle kterého se má
dospět k ideálnímu řešení úlohy. Výsledku se dosahuje řešením
rozporu, mezi nimiž je klíčový technický rozpor. Rozumí se jím rozpor
mezi potřebným (požadovaným) výsledkem řešení a způsobem, jak ho
dosáhnout.
Z pětí tříd složitosti vynálezů se pro první dvě třídy nemusí sahat k metodě
ARIZ.
Jde o malá zdokonalení známých soustav, kdy lze jednoduchý technický
rozpor vyřešit způsobem známým v příslušném oboru. Do těchto dvou
tříd lze zařadit asi tři čtvrtiny patentů.
Metodou ARIZ se řeší složitější úlohy, v nichž je třeba k překonání
technického rozporu změnit prvek soustavy. Typickým vynálezem třetí
třídy je kuličkové pero. Myšlenky čtvrté třídy vedou k novým
technických soustavám (např. vynález echotolu k měření hloubky vody
ultrazvukem). Pátá třída vynálezů jde přímo za novými objevy a vyústí
většinou v nové odvětví techniky (např. vynález rádia, televize,
automobilu, počítače, Internetu, laseru apod. )
8.Objektivní a subjektivní podmínky tvůrčího
procesu
Je dokázán vliv prostředí na tvůrčí výkony žáků, Aby se žák (žáci) mohli
tvořivě projevovat, musí k tomu mít vytvořeny vhodné podmínky
Objektivní podmínky: příjemné prostředí, dobrý vztah mezi učitelem
a žákem, motivace žáků, respektování osobnosti žáka, rozvíjení
zvědavosti, atmosféra beze strachu, rozvíjení ochoty riskovat,
spravedlivé hodnocení, podpora tvořivých žáků, posílení produktivity,
volnosti hry.
Subjektivní podmínky tvůrčího procesu: vnímání, pozorování,
všímavost, obrazotvornost, tvořivá obrazotvornost
9.Programy rozvoje tvořivosti
• Kreativní rozvojový program (zaměřený na rozvoj tvořivých dispozic) lze
•
•
•
vymezit jako soubor metod a prostředků (spolu se způsoby
jejich použití) uspořádaný do sledu, ve kterém se záměrně a
soustředěně snažíme dosáhnout komplexních nebo alespoň
částečných cílů výchovy ke tvořivosti.
představují soustavu všestrannějších i specializovaných
didaktických prostředků. Nejsou pouze uspořádáním několika
metod.
využito stupňování a komplementární vztahy mezi metodami (např.
metody pro výcvik řešení problémů, v heuristice a v posílení
představivosti se mají doplňovat).
Při tvorbě programu rozvoje tvořivosti je třeba přihlížet k těmto
prvkům: výběr specifické metody, kterou chceme použít a sestavení
úloh pro rozvoj tvořivosti. Je třeba přihlížet k postupnosti, obtížnosti,
motivační účinnosti a proporcionalitě teoretických úloh a úloh, které
odrážejí každodenní praxi dětí.
• V současnosti existuje velké množství programů rozvoje tvořivosti.
• Mnoho z nich využívá stejné principy, metody a východiska a opakují se
v nich podobné metody. Nejčastěji jsou v nich využívány divergentní
úlohy, řešení problémů, brainstorming, cvičení n rozvoj slovní , figurální
a pohybové tvořivosti a úkoly na rozvoj fantazie.
•
•
Nejznámější- v anglosaských zemích Purdueský program tvořivého
myšlení, který navrhl Feldhusen a jeho spolupracovníci, dále potom
Program produktivního myšlení Covingtona, Crunchfielda, Daviesea a
Oltona, Parmesův program tvořivého řešení problémů a torranceovy a
Guilfordovy programy
Výsledky výzkumů, které oveřovali validitu a efektivnost programů
rozvoje tvořivosti prokázaly, že prostřednictvím postupů a cvičení lze
dosáhnout výrazného zvýšení tvořivosti žáků, zejména schopnosti řešit
problémy a úrovně tvůrčího myšlení. Bylo potvrzeno, že rozvoj
tvořivosti žáků prostřednictvím programů je efektivní a to v různém
věku od mateřské školy až po dospělé (Pellegrini, 1980, Hlavsa a kol,
1981).
10. Realizace tvořivé výuky v technických
předmětech
• Zadávání problémových otázek a úkolů
• Technické tvořivé úkoly:
A)
- konstrukční úlohy
- technologické úlohy
- Ekonomické úkoly
B)
- úlohy teoreticko- poznávací
prakticko – poznávací
manipulačně –analytické
- úlohy na rozvoj tvůrčích schopností
C)
- úlohy teoretické
- úlohy praktické
• Výukové projekty