Transcript Psychofyziologie stresu a jeho prevence

Psychofyziologie
stresu
a jeho prevence
Bartůňková S.
katedra fyziologie a biochemie
UK FTVS Praha
nehody
zemětřesení
tsunami
věznění
terorismus
války
exodus
Různé pohledy na stres:
- fyziolog
Stres je soubor reakcí na vnější a vnitřní změny
vedoucí k narušení normálního chodu organismu.
Reakce na stav skutečného nebo domnělého ohrožení
integrity.
- molekulární biolog
Stres (oxidační) je působení volných kyslíkových
radikálů na buněčnou membránu a jádro. Vede k
narušení integrity organismu, k rychlejšímu stárnutí a
riziku předčasné smrti.
- psycholog
Stres je stav, ve kterém organismus reaguje úzkostí,
napětím a dalšími obrannými mechanismy.
- fyzik
Stres je mechanické působení sil vyvolávající
deformaci.
Obecně
stres vede k narušení integrity (celistvosti)
domnělé či skutečné
Současné pohledy na stres vychází ze dvou základních
koncepcí:
fyziologické, nespecifické (založené na obecných
poznatcích)
psychologické, specifické (vycházejících ze specifik
každého jednotlivce)
René Descartes (od 17.stol.) – dualismus duše a těla
1. Fyziologické pojetí stresu:
koncepce nespecifická se opírá o teorie:
- obecného adaptačního syndromu (Seley)
- teorie homeostázy (Cannon)
- teorie podmíněných reflexů (Pavlov), teorie učení a
paměti (ukládání do složité neurokognitivní síťě)
- kortikoviscerální teorie (Bykov) -vysvětlení vzniku
psychosomatických chorob
- teorie emocí jako funkce limbického systému
- klinické zkušenosti s psychofarmaky (působení léků
na neurotransmitery)
2. Psychologické pojetí:
koncepce specifická, psychoanalytická vychází z teorií:
- hlubinné psychologie, vývoje pudových sil - vysvětlení
mnohých poruch psychiky – Jung, Freud
- vědomých a nevědomých konfliktů (různé životní události)
- specifických postojů vůči konfliktům (různá tolerance proti
stresorům)
- specifických změn emocí (typické pro individuum)
- teorie osobnostních profilů, typů (např.
Rosenman: kardiovaskulární typy A,B, ale i
karcinogenní typ C či depresivní typ D)
Eysenck: typ labilní:stabilní, extravertní:introvertní)
Hippokrates (sanquinik, cholerik, flegmatik,melancholik)
Snahy o systémové, celistvé, holistické pojetí:
Alexander (1950) akceptoval propojení:
1.
vnitřní faktor (predispozice)
2.
vnější noxa (událost)
3.
zprostředkující mechanismy: především autonomní
nervový a hormonální systém
Označil 7 klasických psychosomatických onemocnění:
bronchiální astma, hypertenze, neurodermatitida,
revmatoidní artritida, tyreotoxikóza, ulcerózní kolitida
a duodenální peptický vřed
V současné době již existují obory neuropsychologie a
psychofyziologie
Neurobiologie
stresu
Stres
Stresová reakce je fylogeneticky zakódovaná neurohumorální a metabolicko-funkční příprava organismu na
boj nebo útěk
Stresová reakce je výraznější odchylka od normálu skutečné nebo domnělé narušení integrity organismu.
Mobilizují se silnější obranné nebo kompenzační
mechanismy než u narušení homeostázy.
Rozlišení mezi homeostázou a stresem není však příliš
jednoznačné.
Stresory jsou faktory, které vyvolávají stres.
Stresory
všechny faktory , které vedou ke zvýšení ACTH z
adenohypofýzy (Ganong,1981)
od kapajícího kohoutku až po zemětřesení
Stres experimentální:
u zvířat – možnost detailnějšího studia změn –– možnost
podávání blokujících látek, navození extrémních
stavů - experimentování s přežitím
- fyzikální (chlad, teplo, záření)
- chemické (éter, toxiny)
- hypoglykémie
- krvácení s hypotenzí,
- imobilizace
- fyzická zátěž
- vyvolávání bolesti (elektrické šoky)
Další z experimentálních stresových modelů u
zvířat (blízkých situacím u člověka):
- modely raného stresu (rané trauma, ztráta, narušení
vztahu s matkou známé u obratlovců a zejména
u savců). Klinicky je první popsal Freud.
Separovaná mláďata vykazovala přehnané reakce,
agitovanost a stereotypní aktivity.
V mozkové kůře i v hipokampu byla porušena
aktivita serotoninových receptorů a poškozeny
dendrity, což vedlo až k zániku určitých neuronů.
- modely podřadného postavení (dlouhodobý sociální stres)
sledovaný u makaků, vedl k degeneraci hipokampu.
Objevily se zde také změny ve funkci receptorů.
Temenní lalok
Týlní lalok
Čelní lalok
hipokampus
Spánkový lalok
amygdala
Limbický systém
Experimentální stresory u člověka
- izolace v jeskyních (tma, ztráta kontaktu)
- spánková deprivace
- hospitalizační deprivace
- fyzická zátěž
- působení sauny
- simulace zkoušky
Reálné lidské stresory (nejčastěji působící) – i kombinace
různých stresorů
fyzikální (teplo, chlad, tlak, vibrace, záření, elektrický proud),
chemické (jedy, toxiny, otravy, infekce, alkohol)
biologické (hlad, žízeň, bolest, patologické stavy jako
operační, popáleninový, posttraumatický, hemoragický
stres)
psychosociální (úzkost, strach ze zkoušky, vystoupení, ze
sexuální nedostatečnosti, inkontinence, z nemoci,
z bolesti, ze smrti, hospitalizace,
specifické jsou fobie – jen subjektivní
Velice časté lidské stresory jsou v narušení
interpersonálních vztahů
rodina – nedostatečná rodičovská péče v dětství,
bití, narušené partnerské vztahy,
ztráta blízké osoby
pracoviště – domnělé či skutečné nezvládání
nároků, nezaměstnanost, šikana
parta – šikana, vyloučení z komunity
Je rozlišován pozitivní a negativní
stres, eustres a distres.
Pro člověka hraje eustres či mírný
stres „prestres“ významnou roli.
Člověk potřebuje určitou míru stresu,
protože vede k větší odolnosti vůči
závažnému stresu.
Vyhýbání se jakémukoli stresoru na
jedné straně, ani působení vysoké
intenzity nebo dlouhého trvání
stresoru na druhé straně, však není
žádoucí.
Reakce na stresor
Každý jedinec má jiný práh vnímavosti na určitý typ
stresoru
Jsou jedinci, kteří bytostně stres vyhledávají a zase
naopak, ti kteří se mu záměrně vyhýbají.
Vyhýbání se stresu není jen lidská reakce, jsou známé
reakce živočichů:
mimikry - barevná adaptace, ochrana před nepřítelem
hibernace - zimní spánek, ochrana před chladem
estivace - strnulost živočichů v době sucha a horka
migrace - sezónní únik před chladem a hladověním.
Reakce na stresor
Jedinci, kteří se stresu záměrně
vyhýbají jsou označováni jako
vyhýbači
a zase ti, kteří ho bytostně
vyhledávají jako konfrontéři.
S konfrontéry se setkáváme:
- při výběru profese (profesionální
vojáci, policisti, záchranáři atd.)
- ve sportu (např.automobiloví
závodníci, horolezci, boxeři
apod.)
- ve způsobech trávení volného
času
(agresivní řidiči, hospodští
rváči, účastníci extrémních
soutěží atd.)
V poslední době je velice
rozšířenou formou
vyhledávání stresu,
stres z přihlížení (akční filmy,
horory, ale i autonehody
apod.)
Stresový syndrom
(obecný adaptační syndrom)
Rozlišujeme akutní a chronický stres.
Akutní stres trvá minuty, hodiny, dny. Organismus
mobilizuje energetické rezervy pro bezprostřední
situaci „přežití“.
Aktivován je nervový, endokrinní, pohybový a
kardiorespirační systém.
Utlumen je přitom systém trávící,vylučovací a
reprodukční.
Chronický stres trvá týdny, měsíce, roky. Jsou aktivovány
dlouhodobější nervové, hormonální a imunologické
mechanismy. Dochází k zvětšení nadledvin, zmenšení
brzlíku a k redukci lymfocytů. Chronický stres vede k
potlačení imunity, růstu a sexuálních funkcí.
Podle stresové teorie se rozlišují 3 fáze stresové reakce:
1. fáze poplachová (alarm)
2. fáze adaptační (rezistence)
3. fáze vyčerpání (exhausce)
1. Fáze - alarmová (poplachová) reakce slouží k mobilizaci
energetických zdrojů. Jsou při ní aktivovány
mechanismy, které zajišťují redistribuci krve směrem k
mozku, srdci a kosterním svalům, i hospodaření vodou
a elektrolyty. Je nezbytná pro přežití.
Reakce se nastartovává automaticky. Uplatňuje se:
- sympatoadrenální systém (SAS)
- systém hypotalamus-hypofýza-nadledvina (HHN)
Alarmová reakce zajišťuje:
rychlou mobilizaci energetických zdrojů (glukózy a
mastných kyselin ze svalu, jater a tukové tkáně
zvýšení funkce kardiorespiračního systému,
zajišťujícího transport kyslíku a energetických
substrátů (s redistribucí krve především k srdci a
ke svalům končetin)
zvýšení svalového tonu a svalové síly
snížení pocitu bolesti
zlepšení kognitivních a smyslových schopností se
zlepšením paměti (výjimkou je extrémní stres)
rozšíření zornic (pro zlepšení orientace v prostoru)
zkrácení koagulačního času, srážení krve
(příprava na riziko zranění)
snížení obranyschopnosti k uchování energie pro
krizový stav
potlačení trávicích pochodů útlumem peristaltické
a sekreční funkce, zatímco tlusté střevo, stejně
jako močový měchýř, je stimulováno obsah uvolnit
a snížit nadbytečnou tělesnou hmotnost
zvýšení pocení, udržení termoregulace
snížení reprodukčních mechanismů (erekce a
vaginální lubrikace, provlhčení sliznice).
Základní hormonální změny při stresové reakci
hypotalamus:
hypofýza:
HHN
SAS
↑ CRH a další RH, ADH
↑ ACTH, STH, TSH, PRL,
↓ FSH, LH
štítná žláza: ↑ ↓ T4,T3
tymus: ↓
kůra:
↑ KOR, ALD
dřeń:
↑ A, NA
játra: ↑ SOM
pankreas:↑ GLU, ↓ INS
vaječníky: ↓ EST
varlata: ↓TES
RH – spouštěcí (releasing) hormony z hypotalamu
CRH – kortikotrofin – velmi důležitý hormon stresové reakce
ADH – antididiuretický hormon (vasopresin) - řídí objem H2O
ACTH – adrenokortikotropní hormon ovlivňuje kortikoidy
STH – somatotropní (růstový) hormon z adenohypofýzy
TSH – tyreoidu (štítnou žlázu) stimulující hormon
PRL – prolaktin – při stresu tlumí reprodukci
FSH – folikulostimulační hormon (řídí s LH sexuální funkce,
LH – luteinizační hormon
reprodukci a sekreci EST a TES)
T4 – tyroxin (metabolismus a nervosvalová dráždivost)
KOR – kortisol, kortison – stresové hormony
ALD – aldosteron – nepřímo ovlivńuje objem H2O
A, NA – adrenalin, noradrenalin – stresové hormony
TES, EST–testosteron, estrogeny) – sex. funkce a reprodukce
hypotalamus
RF (liberiny) a CRF
endorfiny, enkefaliny
ADH (vazopresin)
hypofýza
GH TSH ACTH
locus
ceruleus
kůra nadledvin: glukokortikoidy
retence vody
aldosteron
 glykémie,  MK
retence Na a vody
pankreas: glukagon ( glykémie)
játra: somatomediny, SM ( glykémie,  MK )
sympatikus
štítná žláza: tyroxin, T4 ( glykémie)
dřeń nadledvin: adrenalin, A ( glykémie)
2. fáze - resistence (adaptace) nastává vlivem
opakovaného působení stresoru.
Adaptační reakce nastávají jak na buněčné úrovni, tak i
na úrovni celkových reakcí organismu jako celku.
Týkají se změn strukturálních, funkčních i
biochemických.
Neschopnost jedince vyrovnat se s chronicky působícím,
zejména psychosociálním stresem, však může mít
vztah k incidenci některých chorob, nazývaných
choroby psychosomatické.
Poruchou adaptace v oblasti sportu (kombinace fyzických
a psychických faktorů) je i přetrénovaní.
3.fáze – vyčerpání (exhausce). Získaná adaptace
(rezistence) je nedostatečná, nebo se ztrácí.
Příčinou může být:
- nadměrná intenzita stresoru (pak tato fáze
navazuje přímo na poplachovou reakci) - mechanismy
stresové reakce jsou nedostatečné - může končit i
smrtí (hypotenze – šok – smrt)
ve sportu je fyzická exhausce spojená buď s
ohrožením života nebo s negativním vlivem dopingu –
schvácení)
- porucha adaptačních mechanismů, např. při selhání
nadledvin (významnou strukturou obou stresových os)
pozorováno např. u vězňů koncentračních táborů
Kritické připomínky k
teorii obecného adaptačního syndromu

Vnímavost působení stresoru je u různých lidí odlišná.

Reakce některých hormonů na různé stresové situace
není vždy stejná.

Chybí kauzalita. Stejný stresor nevyvolá stejný patogenní
účinek na organismus (ve smyslu poruchy různých
funkcí). Určité psychosomatické onemocnění není
vyvoláno určitým typickým stresorem.

Výsledky experimentů na zvířatech se nedají vždy
aplikovat na reakce u lidí.
.
Odlišnost reakcí
specifičnost některých hormonů při stresových situacích
tyroxin
↑ tyroxinu: krátkodobá fyzická zátěž
emoční stres (úleková Basedowova choroba)
stres operační (tyreotoxikóza)
↓ tyroxinu: dlouhotrvající vyčerpávající zátěž
hladovění (význam pro přežití)
inzulin
↓inzulinu:
krátkodobý stres (alarmová fáze)
↑ inzulinu: chronický stres (metabolický syndrom)
testosteron
↓ testosteronu (běžná odpověď stresové reakce)
↑ testosteronu (behaviorální vlivy – např. vítězství)
kortikoidy
↑ kortikoidy obecně zvýšeny,
↓ kortikoidů (u posttraumatické stresové poruchy, ale se
zvýšenou citlivostí jejich receptorů
růstový hormon
↑ GH- enormní nadprodukce - kompenzační
mechanismus stresu (např.u vojáků z Vietnamu. Zvýšené
hodnoty růstového hormonu odpovídaly patologickým
nálezům pacientů s akromegalií).
↓ GH - chronický stres (potlačuje růst, vede k úbytku
hmotnosti vlivem kortikoidů
adrenalin - obrovská nadprodukce (např. při operačním
stresu). Možnost přežití při mnohonásobném zvýšení
adrenalinu při operacích je umožněna pouze
prostřednictvím tlumivého vlivu kortikoidů.
Zajímavosti:
oboustranné vlivy (stresor a následky stresové reakce)
bolest – bolest je stresorem, stresová reakce snižuje
vnímání bolest
infekce je stresor, stres snižuje imunitu a zvyšuje tím
riziko infekcí
sex– psychosociální stres narušuje sexualitu, strach ze
sexuálního selhání je však sám stresorem
alkohol je prostředek používaný proti stresu, sám však
je stresorem
Bolest jako stresor
Vnímání bolesti je velmi individuální. Je ovlivněno např.:
aktuálním stavem psychiky (očekávání dobrého efektu
snižuje, naopak úzkost a strach zvyšuje vnímání bolesti),
aktuální situací (voják z fronty cítí v nemocnici úlevu, je v
bezpečnějším prostředí, civilista má před hospitalizací
strach, bojí se bolesti),
předchozí zkušeností (setkání s bolestí v dětství může
působit pozitivně, ale i negativně)
kulturními vlivy (rozdílné je vnímání porodních bolestí u
domorodky a ženy z „civilizovaného“ světa).
Chronická bolest je více stresující, trpí 8-30 % dospělých.
Přitom polovina si stěžuje na bolesti krční páteře a
bolesti zad, bolest hlavy udává 8-19 % lidí.
Pacienti s chronickou bolestí podléhají distresu z bolesti.
Často se objevují depresivní symptomy spojené se
stresujícími faktory jako jsou: chronicita, množství
„selhávající léčby“, „katastrofismus“. Bolest : deprese
Infekce jako stresor
Při infekcích se kromě klasické hormonální HHN osy
aktivuje i paralelní stresová reakce, nazývaná dříve „reakcí
akutní fáze“, nyní systémová zánětlivá odpověď
Tělo si
zvyšuje teplotu svého termostatu (vliv pyrogenů),
zvyšuje svou obranyschopnost (↑ počet fagocytů, T a B
lymfocytů s tvorbou protilátek)
v játrech si tvoří bílkoviny jako např. C- reaktivní protein,
v mozku mozkový "faktor S" vyvolávající spánek
V uzavřeném prostoru se může hromadit hnis (abces)
Infekce se může šířit krevní cestou a vyvolat sepsi
Alkohol jako stresor
fyziologická hranice 0,03-0,1 promile
těžký stupeň opilosti 2,0-3,0 promile (přežití se 7 ‰ )
Stadia opilosti: excitační, narkotické a komatózní
Konzument pije „příležitostně“.
Piják pije pro účinky, pro lepší náladu, uvolnění od starostí.
Alkoholik pije vše a denně, pití je droga.
(v ČR až 550 000 osob závislých na alkoholu)
Alkoholická závislost. Alkohol, se v játrech rozkládá na
acetaldehyd a reaguje s dopaminem, vytváří endogenní
opioid salsolinol.
Potomci alkoholiček (či jinak závislých) mají v dospělosti
zhoršenou schopnost zvládat stres.
Sex jako stresor
Dětství (emoční konflikty dětí ve vztahu k rodičům (Elektřin
a Oidipův komplex), setkání s devianty, zejména s pedofily.
Puberta a dospívání (zmatky z nedostatečné sexuální
výchovy, vyrovnávání se s dospíváním, první negativní
zkušenosti se sexem, konfrontace se sexuálními
delikventy, znásilnění apod.)
Dospělost –stres z „nepřístojné“ masturbace, z pohlavních
chorob…
Stres u žen ze sexuálního obtěžování, znásilnění,
otěhotnění i nemožnosti otěhotnět apod.
Stres u mužů ze sexuálního selhání. Pracovně
stresovaní muži mají horší parametry spermiogramu.
Nejčastěji sledované stresové stavy
Stresová analgézie (snížená citlivost na bolest)
Stresové podněty vyvolávají analgetickou reakci a
zvyšují práh pro vnímání bolesti.
Aktivují se totiž endogenní regulační mechanismy pro
bolest, produkují se endorfiny, enkefaliny působící
spolu dalšími nervovými a hormonálními mechanismy.
Je patrně příčinou stresové euforie.
Stresová hyperprolaktinémie
Prolaktin působí tlumivě na reprodukční systém.
Klinický význam není znám, ale může se jednat o
biologickou reakci bránící ženě ve stresu v početí.
U vysoce intenzivně trénujících sportovců může vést i k
hypogonadismu ( u žen poruchy menstruace až
amenorea, u mužů snížená produkce testosteronu)
Stresová hyperfágie
Souvisí se zvýšenou sekrecí
endorfinů a neuropeptidu Y.
Opačnou roli hraje leptin
tvořený v tukové tkáni. Zvýšení
jeho hladiny dlouhodobě
redukuje příjem potravy).
Stresová hyperfagie (žravost) je u člověka přestřelujícím
kompenzačním mechanismem s biologickým účinkem.
Stresová hypertenze
Zvýšení krevního tlaku (vlivem katecholaminů) je
projevem akutní fáze stresu. U jedinců s predispozicí
může emoční stres vést k časné manifestaci
hypertenze
Stresová hyperglukagonémie
Zvýšená sekrece glukagonu, ale i dalších
hyperglykemicky působících hormonů (adrenalinu,
kortikoidů) v průběhu stresu je příčinou
hyperglykémie a poruchy metabolismu cukrů
(diabetes). Je známo zhoršení diabetu působením
stresu. U diabetu 2.typu je insulinorezistence,
hyperinzulinémie je součástí metabolického
syndromu
Stresová imunodeficience
Zvýšená zejména kortikální aktivita ovlivňuje počet a
funkci lymfocytů. Chronický stres narušuje imunitní
mechanismy a snižuje rezistenci vůči zánětlivým
onemocněním a vznikem nádorů.
Psychologické
aspekty stresu
Obecné příčiny
psychosociálního stresu
vědecko technická revoluce (informační boom,
složitost techniky)
změny společenského uspořádání (město a jeho
problémy – odcizení, osamění starých lidí,
ekonomicko-politické změny, frustrace z
nesplnění očekávaných změn, nezaměstnanost)
změny jednání a myšlení (zrychlení, změny
hodnot, ztráta ideálů, honba za penězi a
úspěchem, kriminalita)
změny životního prostředí
- informační nadbytek (vstup) vede k chudosti výstupů
(zapomínání). Při nedostatku (informační deprivaci)
naopak k přemíře výstupů (bludy, halucinace)
- překročení vzorců chování (vrozených a získaných norem)
stresuje
- boj o dominantní pozici v kolektivu, ale i v partnerském
vztahu (submisivní postavení často stresuje)
- ale také touha po soukromí – hájení „svých kruhů“
(individuální rozdíly v nárocích)
Psychické projevy stresu:
1. Bezprostřední (závisí na intenzitě stresoru)
a. běžné:
- únava
- emoční a náladové stavy
(smutek, deprese, úzkost)
b. s dispozicí:
- agresivní reakce
- hysterická reakce
c. extrémní situace:
- motorické projevy (stupor, útěk, pobíhání,
strhávání šatů)
- zkratkovité jednání – kriminální činy – nutnost
posouzení odpovědnosti (nevyzrálá
slabší osobnost)
- paradoxní reakce (např. šibeniční humor) –
ochrana před bezvýchodnou situací
reakce silnější osobnosti
2. trvalejšího charakteru na fyziologickém terénu
(jasný stresující podnět)
- pracovní nespokojenost – vyhoření, „burnout“
(profesionální problémy) – emocionální vyčerpání,
odcizenost, bez vztahu k práci – učitelé, zdravotní
personál, ale i manažéři, úředníci.
- poruchy přizpůsobení (maladaptivní reakce) – deprese,
úzkost, porucha emocí po prodělané psychosociální
zátěži. Častější u starších lidí.
- krákodobá reaktivní psychóza (inkoherence, katatonní
projevy – produktivní či stuporózní, halucinace) –
hodiny až 2 týdny
- postraumatická psychóza – akutní, chronická, opožděná
znovuprožívání traumatu, otupené reakce, poruchy
spánku, paměti, soustředění a psychotické projevy
(noční děsy až halucinace, paranoa)
3. trvalejší změny na patologickém terénu
(bez výrazného stresujícího podnětu, vrozená dispozice)
- toxikomanie, alkoholismus – útěk před stresujícím
podnětem
- neurotické poruchy (úzkostná až panická porucha – až
„panic fear“)
- fobická úzkostná porucha– klaustrofobie, agarofobie,
homofobie, karcinofobie
- obscedantní porucha - nutkavá k určitému jednání,
konání
- hysterické poruchy - ztráta paměti, ochrnutí, oslepnutí,
mrákotné stavy, motorická bouře (hysterický
záchvat)
- histrionská reakce (dramatizace) – upozornění na potřebu
pomoci hopelesness – helplessness (beznaděj –
bezpomocnost)
- somatoformní - somatizace problému
Fyziologie emocí
Emoce jsou fylogeneticky stará funkce především
tzv.čichového mozku. Emoce mohou být kladné i
záporné (mají různou intenzitu). Projevují se změnami v
produkci různých mediátorů, v aktivitách autonomního
nervového systému i ve viditelných zevních projevech.
Třídění emocí:
- mobilizující (zlost) – ↑ adrenalin (excitační procesy)
- demobilizující (smutek) - ↓ serotonin (inhibiční procesy)
- libé (radost) – ↑endorfiny, serotonin
- nelibé (strach) – ↑ adrenalin, ↑ dráždivost
- pozitivní (štěstí) – ↑endorfiny, parasympatikotonie
- negativní (agrese) – ↑ testosteron, adrenalin
Emoce s různými vegetativními projevy.
1. Negativní akutní emoce (s převahou podráždění sympatiku)
Hněv (agrese) – redistribuce krve – převážně do horní
poloviny těla (do HK – popadnout někoho nebo něco,
zrudnutí)
Strach – redistribuce krve do dolní poloviny těla, do DK
(potřeba útěku), zblednutí, první fáze ztuhnutí, vyčkání
co a jak (utéct či se skrýt), zvýšené napětí, ostražitost
2. Negativní emoce (po vyhodnocení)
Smutek až deprese – pokles energie, snížení metabolismu
– deprese, snížený tonus, převaha parasympatiku,
ochablé držení
Amygdala
- sídlo vášní,
- zdroj emočního přestřelení
(poplach v amygdale, slabý útlum levého
čelního neokortexu – vypínač
přehnaných emocí)
- sídlo emoční paměti, rychlejší reakce než
vědomí o co se jedná
Přímé spojení zrakových, sluchových drah z talamu do
amygdaly. Amygdala již automaticky pracuje, kůra
přemýšlí co a jak a potom teprve vysílá impulsy do
amygdaly
Převaha emocí (nejsme schopni jasně myslet) – narušená
kontrola amygdaly – riziko od alkoholismu po
agresivitu až kriminalitu
Amygdala také spouští poplašnou reakci - strach
informace z nejrůznějších receptotorů
talamus
neokortex
Amygdala
šedá hmota
kolem aquaduktu
hypotalamus
hypofýza
mícha
ventrální rohy
emoční chování
(motorika)
n.vagus
páteřní mícha
parasympatikus
sympatikus
(činnost vnitřních orgánů)
nadledvina
stresové hormony
(metabolismus)
Některé nervové struktury strachu
Hipokampus - centrum paměti – registrace
prostých fakt
Významné jsou obě struktury
hipokampus zajišťuje poznání známé tváře,
amygdala hlásí emoční vztah k této tváři
Spojení emočního mozku s neokortexem
Existují nezávislé reakce, ale navzájem propojené
Mozková kůra (neokortex) pracuje přesně, ale
pomalu zpracovává, vyhodnocuje…
Limbický systém (podkoří) vyhodnocuje okamžitě
zajištuje reakce umožňující přežití.
Poplachové zařízení je staré, v současné
době nevyhovující, ale běží…
Extrémní situace
Extrémní situace jsou neobvyklé, jsou vyvolané silným
stresorem.
Důležitá je:
- intenzita stresového vlivu
- délka trvání stresové zátěže
- míra akceptace stresoru
Formy extrémních situací:
fyzické: strádání polárních expedic, zabloudění v
horách, zkroskotání
psychické: nátlaky, vyhrožování, únos, ztráta dítěte
(jen 10 % populace je odolná)
kombinované: živelné pohromy (zemětřesení),
bojové situace, věznění, mučení
Živelné katastrofy
Selhání techniky
Traumatizující zážitky
Akutní stav
bezprostřední ohrožení
bezmoc, pocit nezvladnutelného smrtelného strachu.
Někdy se objevují zkraty, různé panické reakce.
Nicméně ztráta naděje je špatná, stejně jako nadměrná
horlivost.
4 základní typy reakce
1. žádné vnější změny v chování - racionální překonání
emočního stavu (jen 5-15 % zůstane emocionálně
chladnými a klidnými).
2. určitý stupeň excitace (bledost, nezvladnutelný třes na
celém těle, zvýšení TF,TK, pocení - čelo, dlaně, pot je
lepkavý, páchne). Schopnost k práci zachována. 50-75 %
se nechá řídit, ovládat.
3. reaktivní deprese, útlum, pokles schopnosti k práci, těžko
ovladatelný stav, hrozí vznik neurózy, akutní vyčerpání.
Nepříznivá prognóza. 10-25 % osob je nepoužitelných.
4. emoční šok s panickou reakcí, zastřené vědomí
1. akineticko-stuporózní forma - emoční paralýza
2. hyperkinetická forma - raptus emotius
Příklady různých reakcí
- žena při náletu - ztráta jakékoli aktivity (sedí, kývá se,
vydává vzdechy, naříká, má ochablé svaly)
(u zvířat neexistuje výraz beznaděje - dvě reakce útěk nebo předstírání smrti)
- Hirošima - výbuch atomové bomby (pozorován zájem
maximálně o nejbližší, otupení pro postižení
druhých)
- válečná situace - reakce vojáka s utrženou rukou bezúčelná bouře pohybů pobíhání v palbě, není
k zastavení
- havárie letadla - přeživší pobíhají bezúčelně zmateně po
letištní ploše - nehledají záchranu v hale
Existují značné rozdíly v jednání jednotlivce či skupiny
Čím je člověk méně připraven, tím horší mohou být
psychické i somatické následky
Vyhodnocení situace může být:
a. stereotypním jednáním (podkoří)
b. snahou o konstruktivní řešení (mozková kůra)
k rozvažování ale většinou nebývá čas
Dril ukazuje na význam stereotypních reakcí
(příprava: armáda, záchranáři, expedice)
Význam návodů jak se zachovat (zřícení letadla,
ztroskotání, hladovění)
Co je třeba k přežití ?
- psychická odolnost (různá, od silné osobnosti charismatického vůdce až po slabocha (pro
kterého je vše špatné a nic nezvládá)
Psychická odolnost:
- vrozená
- získaná výchovou
(výcvik elitních jednotek)
- pozitivní motivace, myšlení
- víra (víra ve smysl, poslání)
- pozitivní působení kolektivu (válka, koncentrační
tábory),
- čas (psychická odolnost roste s prodlouženým
časem varování), důležitá je ale také
- anticipace (předvídavost)
Kolísání psychické odolnosti
(po radioaktivním výbuchu). V okamžiku výbuchu
psychická odolnost klesla na 20 %, za půl hodiny
stoupla na 75 % (radost z přežití), potom kolísala
(dopad toho, co se stalo), po 10 dnech však vzrostla
na 80-90 %
V extrémních situacích je nezastupitelná role vůdců
Nebojové situace (u armády) způsobují až 50 % ztrát
(důvod - psychické trauma)
Srovnatelný je výsledek 60 dnů boje a ročního málo
intenzivního boje – vyřazuje většinu subjektů
Přežití jako nadlidský výkon:
útěky nebo jiné život ohrožující situace
- vyvinutí neuvěřitelné výbušné síly - přeskočení 2 m
ostnatého drátu v bagančatech a plášti (2.světová
válka) – překonání světového rekordu
- vyvinutí neuvěřitelné síly umožňující zadržení 1,5
tunového auta padajícího při selhání heveru na
syna
- hypoxie a chlad – (opět válečná zkušenost)
uplavání 100 m pod vodou v šatech
- extáze - nevnímání bolesti
Výkony při extrémních emocích:
Fyziologické vysvětlení:
- enormní aktivace sympatiku - zvýšení svalového
tonu a bezprostředního silového výkonu
- snížení vnímavosti na únavu, na bolest (nervové a
humorální mechanismy stresové reakce)
Jogínské výkony:
Dlouhodobá příprava, nácviky poloh, dýchání,
koncentrace, svalové relaxace, psychologická
příprava
Fyziologické vysvětlení: ovlivnění podmíněných i
nepodmíněných reflexů
- adaptace vegetativních orgánů, převaha
parasympatiku - opak sportovního tréninku
- snášení vysoké koncentrace CO2 (zakopání jogína
na několik týdnů)
Opožděné reakce
s určitou dobou latence
Posttraumatická stresová porucha
Depresivní stavy
Hlavní příčiny
•přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy;
•válečná situace;
•vážná neštěstí;
•přítomnost u násilné smrti jiných osob;
•mučení,
•terorizmus;
•znásilnění aj.
• Pokud jsou přítomny predisponující faktory, jako
osobnostní rysy nebo neurotická onemocnění dříve,
mohou snižovat práh pro rozvinutí tohoto syndromu
nebo mohou zhoršovat jeho průběh.
Časový průběh PTSP a její podtypy
Pozdní nástup
PTSP
Chronická PTSP
Akutní PTSP
Akutní porucha
1
Trauma
měsíce
3
6
čas
20
40
roky
(S. Kasper asp, 2002)
Posttraumatická stresová porucha
Nadměrné vzrušení – vegetativní hyperaktivita
(hyperventilace, tachykardie, třes, pocení, pocit
nevolnosti, mdloba), přehnané úlekové reakce, výbuchy
strachu a paniky
Vtíravé příznaky – opakované traumatické prožívání
události ve vzpomínkách (flashback – zpětné záblesky) či
ve snech – děsivé sny, noční můry
Příznaky stažení – stranění se lidí, vyhýbání se situacím
připomínajícím trauma,
Neuropsychické poruchy (nespavost, úzkost, deprese,
deformované vnímání, později vedoucí k omezení aktivity
a emočního prožívání)
PTSP a dysbalance neurotransmiterů
Detekce
Registrace
Odpovědi
Stresová odpověď
Senzorické vstupy
zrak, sluch,
čich, hmat
Paměť
hipokampus amygdala
FAKTA
EMOCE
CRF a AVP
Glutamát
excitační AMK
GABA
(podle Nutt, 2000)
inhibiční AMK
noradrenalin
+
serotonin
ACTH
Kortizol
Holocaust
(problémy účastníků, ale i mezigenerační přenos
- problémy ob jednu generaci)
Genocida Židů – zavražděno 6 milionů
(70 % všech židovských obyvatel Evropy)
Přeživší Židé:
emigranti
partyzáni
nejvíce trpěli:
vězňové
skrývané děti
Následek věznění – chronická progresivní astenie
(vyčerpání nadledvin, získaná encefalopatie) –
únavnost, snížená adaptabilita na stres, poruchy
spánku, noční můry
perioda latence !!!
Děti holocaustu (výzkumy v 70.-80. letech ukázaly vazby
na postižené rodiče, výskyt úzkostných stavů,
vyhledávání psychiatrů
genocidy
genocidy a exodus
skupin obyvatel po celém
světě
větší kolektivní
snášenlivost
pozdnější následky
Terorismus
existuje možnost adaptace ?
Expozice terorismu
Studie v Izraeli: psychický dopad na teroristické akce
Zkušenost s terorismem: osobní (16 %)
u člena rodiny (37 %)
U 77 % alespoň 1 příznak postraumatického sy
50 % mělo deprese
(více ženy, starší, s nižším příjmem)
ale pouze u 5 % potřeba pomoci (vyhledat psychiatra)
ve srovnání s USA nižší prevalence PTSP
určitá adaptace je zřejmě možná!
(podobně Londýn za bombardování)
Lidské způsoby
zvládání stresu
1. Pasivní techniky zvládání stresu
(instinkt „ mrtvého brouka“) – využívání podobných
technik se jeví jako osobnostní znak
popření, rezignace na řešení
(„dětské zavírání očí“,
„pštrosí obranná
reakce“). Tato technika
může jedince dočasně
zklidnit
regrese, zprimitivnění reakcí –
ochrana přes stresem,
návrat do dětství
•izolace, únik do samoty, neřešení.
Tímto způsobem se ale snižuje
schopnost řešení nových
stresových situací, schopnost
sociální adaptace
•únik do nemoci – známý již u dětí,
zvýšení zájmu o svou osobu,
záměrné zneužití – simulace,
nezáměrné – hypochondrie
•denní snění – známé u dětí a
mladistvých, útěk z reality,
kompenzace stresové situace
pro sebe přijatelnějším řešením
2. Aktivní techniky zvládání stresu
upoutávání pozornosti v diskuzi, v
oblékání, chování (zvyšuje
sebevědomí)
agrese – nejefektivnější technika
zvládání konfliktů, frustrací,
problémových situací. V
různých situacích je však
společensky vhodná (hrdinství),
v jiných nevhodná (terorismus).
Východiskem, sublimací
agresivity je sport
identifikace, ztotožnění s hrdinou či
„hrdinou“(zlepšuje sebevědomí)
•kompenzace, řešení nedostatku,
komplexu méněcennosti
(např.napoleonovského
komplexu). Jsou známy i
případy dosažení vynikajících
úspěchů ve sportu při
kompenzaci určité vady
•racionalizace vysvětluje nepřípustné
přípustným vysvětlením,
snižuje pocit viny
•sublimace (nevědomý přesun
společensky neschvalovaných
pudů do sociálně přijatelných
nebo i oceňovaných aktivit) př.
agrese – úspěšný boxer
pedofilie – vedoucí tábora
Stres a jeho
prevence
Významnou roli ochrany před nepříznivými životními
událostmi hrají faktory:
a. vnější - emočně sociální podpora (péče, empatie,
finance, informace)
! Význam rodiny, přátel – soudržnost – možnost
svěřování se (bohužel někdy i opačný efekt, konflikty,
deprivace, zejména ve vztazích dítě – matka)
b. vnitřní – nezdolnost (aktivní přístup, překážky jsou
výzva) – důležitější
Odolnost byla dříve považována
za trvalý osobnostní rys,
analogický faktoru inteligence.
V současné době se používají spíše
termíny jako přizpůsobivost
stresu a pružnost ve stresové
situaci.
Jsou vytvářeny ucelené osobnostní
koncepce vzdorování
dopadům psychické zátěže.
Techniky překonávání strachu:
výchova v rodině (k nezávislosti až k riskování)
výcvik, trénink ve stresových situacích, využívají drilu
(vojáci, záchranáři, jednotky speciálního nasazení)
ideová příprava (jistota víry ve správnou věc)
pozitivní vliv skupiny (identifikace „my“, povzbuzování)
vhodný věk (puberta, adolescence)
respektování pohlavních rozdílů (muži jsou odvážnější
v situacích fyzického ohrožení, ženy odolávají lépe
existenčním strachům a strádání v základních
životních potřebách)
preference racionality nad emocionalitou vedoucí až ke
„chladnokrevnosti“, není však dána každému
psychoterapeutické techniky:
systematická desenzibilizace, sugesce a hypnóza, farmaka
Obecné antistresové techniky jsou:
eliminace stresoru (pokud je to možné),
dostatečný odpočinek (spánek a relaxace ve volném
čase),
nácviky klidného hlubokého dýchání,
vizualizace pocitů vedoucích k relaxaci,
různé formy meditací (buddhistické transcendentální
meditace, Bensonova relaxační odpověď),
speciální autogenní relaxační tréninky (Schulzův
autogenní trénink, Kretschmerův aktivně hypnotický
trénink, Machačova relaxačně aktivační metoda,
psychologický trénink podle Seilera a Stocka,
Feldekraisova autoregulační metoda, progresivní
relaxační trénink podle Jacobsona),
jóga (s nejrozpracovanější filosofickou koncepcí),
aktivní cvičení, sport, ale také
relaxační masáže a jiné regenerační techniky.
Specifická pravidla pro předcházení
pracovního stresu
v krizových situacích pojmenovat základní
problémy,
volit v nich priority, hierarchii významnosti,
hledat kompromisy, když optimální řešení není
možné,
ovládat emoce, a to jak v roli nadřízeného, tak i
podřízeného,
přesouvat pravomoce (předávat úkoly podřízeným),
odmítat nezvládnutelné, riskantní úkoly,
správně si rozvrhnout čas,
naučit se relaxovat
Děkuji za pozornost