Transcript Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert
(od počátků do roku 1945)
http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://veratydlitatova.eblog.cz/wp-content/uploads/eblog.cz/veratydlitatova/241.jpg&imgrefurl=http://veratydlitatova.eblog.cz/vzpominka-na-jaroslava-seiferta
Střípky ze života
- narodil se roku 1901 v Praze
-zemřel roku 1986 tamtéž
- v roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu
- studoval gymnázium, které před maturitou opustil, a začal
se živit jako novinář
- byl členem sdružení Devětsil (zejm. v době poetismu)
- hodně cestoval (Francie, Švýcarsko, SSSR)
- po 2. sv.v. jeho tvorba nebyla v souladu s ideologií státu,
tudíž byl zakazován
- podepsal Chartu 77
Tvorba
1. Proletářská poezie
Město v slzách (1921)
- verše záměrně prosté, plné citovosti, něhy a smutku
- objevuje se fantazie i naivní úžas
- chlapecky upřímný a romantický pohled na revoluci
- velkoměsto vnímá jako vězení proletáře
- touží po přírodě
Báseň nejpokornější
Na hoře vysoké a klonící se k městu,
stoje s rukama rozpjatýma,
jsem jako prorok, který ukazuje cestu
a chudým věští slavný zítřek jejich,
jsem mudrc, který radí v beznadějích,
v své ruce drže květ, jenž nikdy neuvadne,
jsem ten, jenž v revoluci střelí první,
jsem ale také ten, jenž první padne
a který první přiklekne, by zavázal raněným rány,
zázračný jako bůh
a mocný jako bůh,
jsem víc,
jsem ještě mnohem víc,
a přece nejsem nic
než milosti zástupů pokorně odevzdaný
básník
Jaroslav Seifert.
Úkoly:
• Identifikujte formu básně.
• Najděte znaky proletářské
poezie.
• Do koho se autor stylizuje?
• Z jakého důvodu?
• O který literární druh se
jedná?
• Zdůvodněte.
• Najděte: - přirovnání
- kontrast
- symbol
- metaforu
Děti z předměstí (úryvek)
Úkoly:
V nemocničním sále,
• Najděte znaky
proletářské poezie.
kde opatrovnice tancují jako tanečnice
• Jak autor vnímá město?
mezi lahvičkami s lebkou a meči
• Proč se autor stylizuje
a mezi plameny bolesti,
do jednoho z chlapců?
stáli jsme dopola nazí a bledí jako křída,
• Vysvětlete závěrečnou
my chlapci z předměstí,
část celé básně.
vždyť všecky nás přemohla
• Pojmenujte podtržené
a všem nám na prsou klečí
figury a tropy.
předměstská bída.
…
Hoši, vy všichni musíte být zase zdrávi,
aby až na ulicích světa ten veliký koncert bude,
mohli jste všichni hráti z partitury rudé
revoluční symfonii!
Samá láska (1923)
- změna vztahu k městu – stává se zdrojem smyslových
senzací
- básně psány volným veršem→ přechod k poetismu
- Seifert zde upíná naděje nejen k revoluci, ale i k síle
lásky
- optimismus, sen o spravedlivější společnosti
- jazyk: hovorový
lidové výrazy i vulgarismy
2. Poetismus
Na vlnách TSF (1925)
- TSF = télégraphie sans fil (bezdrátová telegrafie)
- stejně jako vlny rádia prostupují vším, tak autorovy verše
prostupují skrze země, kontinenty (Francie, Itálie,
Amerika, Japonsko, Afrika, …)
- lyrické obrazy z cesty do Francie („lyrický deník“)
Znaky poetismu:
- verše jsou radostné, hravé; objevuje se i obrazová poezie
(chce působit nejen slovně, ale i vizuálně)
- metoda psaní pomocí asociací, volný verš (vliv Apollinaira)
- fantazie, slovní hříčky, vtipné pointy
-opojení světem, obdiv k technice
http://www.ceskaliteratura.cz/texty/tsf.htm
Jaroslav Seifert: Rébus (Na vlnách TSF)
ČTVERÁK
Otázka:
V čem tkví
hravost
básní?
ŠTĚSTÍ
ČTVERÁK
ŠTĚSTÍ
ČTVERÁK ŠTĚSTÍ
ČTVERÁK ŠTĚSTÍ
řešení: Čím větší čtverák – tím větší štěstí
Filosofie
vzpomeňte moudrých filosofů
život není nic než okamžik
a přece když čekávali jsme na své milenky
byla to věčnost
„Slečno, slečno, vy se mračíte, že po celý den vám pršelo?
Co by měla říkat tamhleta malá jepice, které pršelo po
celý život?“
Otázka:
Co je základem těchto básní?
Moře
Úkoly:
Když se nám stýská po dálce
říkáme si:
• Najděte poetistické
VLNY MOŘE VLNY MOŘE
znaky (forma, princip
svou lásku vyznáváme v růžové obálce
výstavby, tématika,
a líbajíce potom měkké dívčí vlasy
…).
říkáme si:
VLNY VLASŮ VLNY VLASŮ
• Vysledujte tok
Dívky se koupaly v moři v neděli dopoledne
autorových myšlenek.
moře a jejich vlasy v jedinou vlnu splynou
námořník rozhlížející se v lodním koši
• Zkuste vysvětlit
začne si zpívat jinou
poslední dvojverší.
Vlny a vlny se vlní a vlní
a na pobřeží zhynou
• Jaké je celkové ladění
básně?
Přechod poetismus – postpoetismus
Slavík zpívá špatně (1926)
- v poezii se objevuje smutek
- znovu téma sociálních problémů
- od okouzlení dálkami se vrací k domovu
- Seifert navštívil bojiště 1. světové války a bojí se, že
nebyla poslední
„Evropa je hřbitov, kde se tančí.“
Verše
S kým osamět, s kým zůstat sám
a civět nad propastí?
A plakat? Zaplakal jednou starý
Abraham
a anděl vzlétl v hermelínovém
plášti.
Já nevím, kde je sever, kompas lže
a všecky dívky lžou.
Běž na rozcestí, sloup ti ukáže
tři cesty najednou.
Zapomněli jsme na musy,
ty křídel nemají.
Mít za milenky medusy,
ach medusy,
jež žhavě líbají.
Z korálů berli a pak jít,
kde vládnou sepie,
velrybí mléko okusit,
až ti je někdo nalije.
Adieu, adieu, adieu!
Z účesu židovek vlá silný pach,
to léčí komety.
Mé oči krouží v samých elipsách,
Postpoetismus
Poštovní holub (1929)
- smutný poetismus
- hravost se mísí s rozčarováním, beznadějí
- milostné motivy se mísí s motivy smrti a nicoty
- výrazný motiv uplývajícího času
Píseň
Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.
Úkoly:
• Vysvětlete název
básně.
• V čem se projevuje
její hudebnost?
Poštovní holub křídly o vzduch bije,
• Co je hlavním
vraceje se domů;
s nadějí i bez naděje
tématem (viz
věčně se vracíme domů.
poslední 2verší 1. a
3. sloky)?
Setři slzy
• Vysvětlete motiv
a usměj se uplakanýma očima,
poštovního holuba.
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.
3. 30. léta – období čisté lyriky
- opět se objevuje motiv plynoucího času
- převažuje milostná lyrika, jen občas se objeví sociální
motivy
- hlubší intimita (jako zpověď)
- láska k ženě (matce, Praze), opěvování její krásy
- vzpomínky na matku, domov, dětství
- strofy jsou pravidelné, verš písňový, melodický (blíží
se Verlainovi)
- stále postpoetistické ladění
Jablko z klína (1933)
- intimní poezie
- zachycuje lidské vztahy, domov, milostné okouzlení
- stesk nad uplynulým časem
- melancholické vzpomínky na dětství, maminku,
nenaplněné lásky
- krása v obyčejných věcech
- zážitek zhuštěný na malou plochu
Jaroslav Seifert: Rozhovor
Líbal jsi mne na čelo či ústa,
nevím
- zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.
Na čelo jsem políbil tě v spěchu,
neboť omámila mě
vůně tvého proudícího dechu,
ale nevím
- zaslechl jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas,
líbalas mne na čelo či ústa?
Úkoly:
• Jaké je hlavní
téma básně?
• Vysvětlete název.
• Jakou funkci plní
opakující se
verše?
• Jakou atmosféru
báseň navozuje?
Pohřeb pod okny
Žaluji větru, život je krátký,
vraťte se, koně,
kdyby se koně mohli vrátit,
kdyby se čas mohl vrátit zpátky!
Kdyby nazpět hodiny bily
ty chvíle, jež jsme promarnili,
kdyby stroj, nazpět otáčev se,
rozmotal provaz sebevrahu
a měsíc, který včera zapad,
kdyby se vrátil na oblohu,
kdybychom mohli znovu plakat
pro bolesti malicherné!
Žaluji větru, který letí,
kdyby se vítr mohl vrátit
a vrátit masku mrtvé pleti,
posmrtnou masku, která s čela
ve chvíli smrti odletěla
a kterou vítr s sebou nese,
bychom ji mohli zlíbat ještě,
dřív, nežli rozbije se
v korunách stromů, v kapkách
deště.
Úkoly: - Určete téma básně.
- Vysvětlete název.
- Pojmenujte podtržené figury a tropy.
- Slovesný tvar otáčev se je …………………. .
Střevíce
Můj hořký podzime, tvé ocúny
jsem dýchal, když jsem pil tvé deště
zdlouhavé
a nebe, plné těžkých krůpějí,
mi splachovalo s očí sůl
marnosti, v níž tuhly smutky mé.
Přes třicet sněhů jíti nazpátek
a jako dítě bezzubé
nad křtitelnicí plakat potichu,
nepoznat ani žalů, ani radostí
a ani vášně, které prokousává pleť,
úst, která pospíchal jsem líbati
- ó proč ten spěch, ubohé střevíce?
Tvých ocúnů, můj hořký podzime,
i dešťů bez konce,
jaro, tvých cukrových písniček,
jež slýchával jsem na tvém rahnové!
Neděle je den Páně, neděle je den Páně,
Úkoly:
• Jaká jsou hlavní
témata básně?
• Které motivy to
dokazují?
• Rozveďte motiv
ocúnů.
• Srovnejte život
dítěte a
dospělého muže.
• Vysvětlete
poslední
dvojverší.
Ruce Venušiny (1936)
- výrazná melancholie
- opěvování domova a varování před nebezpečím,
které hrozí rodné zemi
- časté odkazy na Karla Hynka Máchu
Ruce Venušiny
Dobrodruh liknavý
usedl na břehu
a vlně vypráví
marnost svých příběhů;
vždyť je to jedině
hrst větru na dlani,
zmar perel ve víně,
strach z neumírání.
Ale to není
pravé jeho poslání.
Když kohout kokrhá
a rosa zazebe,
květ růže otrhá,
hovoře pro sebe:
jak je to surové,
rvát růži ubohou,
plátky jsou růžové
jak nehty u nohou.
Ale to není
pravé jeho poslání.
Však vidět krásy zrod,
oplakat její zmar
a u tekoucích vod
vyčkat květ nových jar,
jež znovu ohluší
to věčné váhání,
Miloské Venuši
dát hlavu do dlaní.
Ach běda, to je
pravé jeho poslání.
Jaro, sbohem (1937)
- verše původně napsané pro denní tisk
- součástí sbírky jsou:
• příležitostné básně (podnět z určitých
událostí doby)
• verše konfrontující romantické vize s všední
každodenností
• vzpomínky na dětství, milostné motivy
• téma rodné země, které hrozí nebezpečí
fašismu
- jazyk je hovorový, forma se blíží písni
Píseň o lásce
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struny nechví
se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
Úkoly:
• Popište vztah nadpisu a vlastní
básně.
• Na kterém prostředku jsou
založeny první dvě sloky?
• Kterými smysly vnímá lyrický
subjekt?
• Odlište sloky s konkrétní a
abstraktní náplní.
• Vysvětlete obsah zarámované
strofy.
• Jaký má závěrečné 4verší vztah
ke zbytku básně?
Píseň o včelách
Když zazněl slavný zvon, na pouti z bud
zavlála vůně exoticky smělá,
tu žalovával chlapec na osud,
že nemá křídla jako drobná včela.
A v kase zvonilo pár krejcarů,
co za ně dřív, když kov ten málo platí?
A zatím včela pila z nektaru
závratně dlouho, ale bez závrati.
O dětství teskně rozvažuji teď,
je konec všemu, už si hlavu nelam.
Jen ještě jednou včelám závidět,
jen ještě jednou záviděti včelám!
Úkoly:
• Jaké je téma básně?
• Vysvětlete poslední
dvojverší.
• Vysvětlete podtržený
verš.
• V básni najděte
anaforu
kontrast
epiteton ornans
přirovnání.
(báseň byla do sbírky
přidána ve 2. vydání roku
1942)
4. Konec 30. let – vědomí ohrožení národa
Zhasněte světla (1938)
- přibývá aktuálních témat
- v 1. části sbírky je ještě patrný postpoetismus
- do 2. části sbírky zasáhla historie – Mnichov;
převládají vlastenecké verše ve spojení s verši
intimními, emotivními
- důraz na české symboly (Praha, Říp. Hrobky českých
králů, …)
- během dvou let vyšla devětkrát
Úkoly:
Píseň o rodné zemi
Krásná jako kvítka na modranském džbánku • Co je hlavním
tématem básně?
je ta země, která vlastí je ti,
krásná jako kvítka na modranském džbánku, • Který motiv
symbolizuje českou
sladká jako střída dalamánku,
zem?
do nějž nůž jsi vložil k rukojeti.
• Jakou funkci plní
Stokrát zklamán, rady nevěda si,
opakování veršů?
znovu vždycky navracíš se domů,
• Které smysly autor
stokrát zklamán, rady nevěda si,
využívá?
k zemi bohaté a plné krásy,
• Střída = ……………….
k chudé jako jaro v čerstvém lomu.
• Komu jsou verše
Krásná jako kvítka na modranském
adresovány?
džbánku,
• Je báseň obsahově
těžká, těžká jako vlastní vina
složitá? Proč?
- není z těch, na něž se zapomíná.
• Vyložte význam
Naposledy kolem tvého spánku
posledního
padne prudce její hořká hlína.
dvojverší.
Zhasněte světla
Jen potichu, tak abych nestřás rosu,
jež zachvěla se na konečcích řas,
jen potichu, jen tiše, bez patosu
té noci říkám: Nebylas
z těch nejstrašnějších. Do perutí
strážných
tvé tmy nás prudce zahalil,
ty noci vážná po těch lehkovážných,
anděl, jenž s námi byl.
A pokřik, jenž se válel po tvém plyši,
když hrůzu tvou jsme mnuli ve dlani,
ten strašný křik, jejž podnes kdekdo slyší,
ten zní mi dnes jak sladké volání.
Zhasněte světla! Abych nestřás rosu,
jež zachvěla se na konečcích řas,
jsem potichu, jen tiše bez patosu
si říkám: Jaký, jaký to byl jas
v té noci, když se všechno zatemnilo
a každý jako stín se schoulil ke kmeni!
já vím, já vím, že líp by tenkrát bylo
zaslechnout dunění.
Úkoly:
• Jak na vás báseň působí?
• Vysvětlete poslední strofu.
• Odpovídá volba slov situaci?
Proč?
• Pojmenujte podtržené figury a
tropy.
• Čím je docíleno
zvukomalebného efektu?
• Jaký je vztah 1. a 4. strofy?
5. Poezie doby okupace a války
- tvorba se upíná k národním jistotám a trvalým
hodnotám
Vějíř Boženy Němcové (1940)
- zvolil velkou postavu národa, představu statečné
spisovatelky ztotožňuje s obrazem vlasti
- vějíř je symbolem intimity; osobní předmět B.N.
- podnětem k napsání se stalo 120. výročí narození B.N.
- roku 1950 se Seifert znovu vrátil k B.N. a napsal Píseň
o Viktorce
Světlem oděná (1940)
- cyklus 3 básní o Praze
- vzpomínky na pražské dětství, památná místa;
připomíná slávy i tragédie
- Praha je symbolem státnosti
- Seifert líčí Prahu ve všech ročních obdobích, prochází
se po ní, po místech, která má rád
- ukazuje Prahu jako magické místo, které stejně jako
národ přečká dobu nacistické okupace
Světlem oděná –úryvky
Jak by mu ret žízní neokoral
– bez ustání spával na meči –
od věků už zaznívá tu chorál,
vroucí píseň jeho bezpečí.
Svatý, který zacloněn je křídly
andělů a štítem modliteb,
chudým země lámal bílý chléb,
drtil hrozny vína pod chodidly.
Úkoly:
• Jak vypadala historie
českého národa?
• Které období nejspíš
úryvek zobrazuje?
• Kdo je ON ( s okoralým
rtem)?
Jednoho dne šel jsem pozdě k šeru,
Praha byla krásnější než Řím,
měl jsem strach, že už se neproberu
z toho snu a že už neuzřím
hvězdy, které ve dne schovávali
chrliči pod křídly v podpaží
trčící tam jako na stráži
pod římsami staré katedrály.
(…)
Zmaten stojím blízko majestátu,
k žebrákům se tisknu do rohu,
nepřišel jsem plakat do achátů,
neboť dávno plakat nemohu.
Kdosi roztrh na oltáři krajky,
spadl stojan se stránkami not,
lodí ozvaly se kroky bot
cvakajících temně do mozaiky.
Úkoly:
• Pomocí kterých
atributů je líčena
Praha?
• Jak se liší atmosféra
1. a 2. strofy?
• Kam je situována 2.
strofa?
• Jak se změnilo
postavení lyrického
subjektu?
• Na co ukazují
poslední dva verše?
Avšak dračí blána neprůhledná
bez hvězd, bez lásky a bez tepla
nezacloní město, které ze dna
upírá sem okna osleplá
jarním sluncem. Ach, kdo vzpomene
šťastných dětí, které v průvodu
smějíce se běží se schodů,
krásou věcí ještě opojené.
(…)
Květy vadnou, větře, nešetři jich,
jaro při svém spěchu nemá kdy,
chtěl bych vidět perly na liliích,
chtěl bych ještě spatřit smaragdy.
Až zaskřípe zámek plný rezu,
voda pohne kolem lopatek,
pak se vrátí děti nazpátek,
v rukách větve kvetoucího bezu.
(…)
Úkoly:
• Které emoce vyjadřují
tyto dvě strofy?
• Jmenujte základní
motivy.
• Co zde symbolizuje
jaro?
• Co vyjadřují podtržené
verše?
• Jaká situace je
metaforicky popsána v
zarámovaných verších?
• Na kterém prostředku
je založena většina
veršů?
Dnes už vím, proč vlaštovka se vrací;
kdyby doma rostl jenom vřes,
jenom rezekvítek v navigaci,
radši dal bych ruku do želez.
V světě nikde žízeň neuhasíš,
jenom doma, tam ti jedině
chutná v studni voda po víně,
silnější než opium a hašiš.
(…)
Luna, sestra tmy a fantazie,
ukrývající se do houslí
prchajících mračen, luna zmije,
jejíž zuby s jedem prokously
kůži noci, půjde bezpochyby
s náměsíčným srdcem do snění
proti toku řeky, k prameni,
všude tam, kam se jen srdci zlíbí.
(…)
Úkoly:
• Jaký je vztah lyrického
subjektu k rodné zemi?
• Jak vypadají vřes a
rezekvítek?
• Proč autor zvolil tyto
květiny?
• Pojmenujte podtržené
figury a tropy.
• Pokuste se objasnit
význam druhé strofy.
Ale vím, že ti jsou jenom šťastni,
kteří jsou a kteří chtějí být,
dokud smrt si stín jich nepřivlastní,
aby mohla v tmu je proměnit.
Víc než být – je milovat, můj milý,
třeba bys jen přelud miloval,
není lásky, s níž by nešel žal,
umíráme, aby jiní žili.
(…)
Úkoly:
• Jací lidé jsou šťastní?
• Co je v životě životně
důležité?
• Které charakteristiky
jsou přisuzovány lásce?
Kamenný most (1944)
- 5 romancí a legend zasazených do májové Prahy
- podobnost s Nerudovými romancemi
- připomenutí nezničitelných národních hodnot
Pod srdcem matky
(…)
Když jednou klesneš v náruč hlíny
a když se zhroutíš do útrob,
když mlčky rozsápou tě stíny
a vítr rozmetá tvůj hrob,
zas matky křičí při porodech
a život, který nezná oddech,
bouřlivě vrůstá do všech spár.
Když mlčky rozsápou tě stíny,
čas hněte rychle nový tvar.
(…)
Jen prach a prach jak pel, jejž z kvítí
nadnáší vítr ve svůj let,
by mohl mrtvý oplodniti
i živé za tisíce let.
Čas ve svém věčném koloběhu
vrací své mrtvé na kraj břehu
a větrům dává na pospas,
by mohl mrtví oplodniti
sen, který věčně hoří v nás.
Už orloj zašel a jen z hloubi
zní tikot, když jdeš blíž a blíž.
Noc schoulila se do podloubí,
spi sladce každý, kdo už spíš!
Jen mrtví bdí tu, mrtví střehou
tmu času širou, bezebřehou
dvě pěsti k nebi zdvíhá Týn.
Noc schoulila se do podloubí
a sláva v žalost rozvalin.
Přilba hlíny (1945)
- je složená ze 3 částí:
Osm dní (1937) – cyklus 10 elegií zasazených do doby
mezi smrtí a pohřbem T.G.Masaryka; vyjadřuje
smutek nad ztrátou jeho osobnosti
Říp v okně (1937 – 1945)
S otevřenou náručí (1945) – zobrazuje osvobození a
pražské květnové povstání; mísí se motivy osobní s
motivy národa, bojů, umírání a smrti (viz Seifertova
poválečná tvorba)
To kalné ráno
Za sto let možná děti našich dětí
svým dětem budou teskně vyprávěti
o šedém ránu čtrnáctého září,
na věky označeném v kalendáři.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě.
Až ze všech nás už budou jenom stíny
či prach, jejž čas bude klást na hodiny
života příštích, v ranním šeru
chvíle se ozve bez úderu.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě.
Tu chvíli před půl čtvrtou ranní,
ten okamžik a konec umírání,
když smrt se dotkla vrásek čela
a ranní mlhou odcházela.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě.
Evropo, Evropo, až zvony rozhoupají,
měla bys být první mezi těmi, kdož
lkají.
Evropo hrozná nad meči a děly,
ve světle svící, jež se rozhořely.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě.
(14.9. 1937)
Úkoly: - Které výrazové prostředky užil autor k vyjádření velikosti T.G.M.?
- Co způsobuje naléhavost veršů To kalné ráno …?
- Co znamená / mělo by znamenat úmrtí T.G.M. pro Evropu?