Transcript Pedagogické koncepce-J. F. Herbart a J. Dewey

PEDAGOGICKÉ KONCEPCE-J. F.
HERBART A J. DEWEY
Magdalena Sajdlová
N Mgr. 1. Ročník Pg-Vz
J. F. HERBART-ŽIVOTOPISNÉ ÚDAJE

Žil v letech 1776 až 1841

Německý filosof, psycholog a pedagog


Působil jako soukromý vychovatel v Bernu,kde
získal své první pedagogické zkušenosti
Byl jedním ze žáků J. G. Fichta
…



Zabýval se Pestalozziho metodou
Vyučoval na gymnáziu v Brémách, na univerzitě
v Gottingenu, na univerzitě v Královci
Během své kantorské praxe rozvíjel svou
rozsáhlou učitelskou a vědeckou činnost zejména
v oboru psychologii a organizace školy
VÝZNAMNÁ DÍLA

Všeobecná pedagogika z cíle výchovy odvozená
(1806)

Všeobecná praktická filozofie (1808)

Aforismy o pedagogice (1834)

Nárys pedagogických přednášek (1835)
HERBARTOVA PEDAGOGIKA

,, Pedagogika jakožto vědní disciplína závisí na
praktické filosofii a psychologii. Filosofie udává
cíl výchovy, psychologie ukazuje cestu a
prostředky, jak překonávat překážky. “
FILOSOFICKÁ ČÁST-ETIKA



Herbart se považoval za pokračovatele Kanta
Stanovil 5 praktických kritérií, které regulují
mravní život jednotlivce i celé společnosti
Definoval je jako ideje
…
Idea vnitřní svobody, kdy je vůle v souladu s
rozumem, nevznikají zde rozpory, vnitřní boje
 Idea vnitřní dokonalosti, která v sobě shrnuje
sílu a energii vůle
 Idea náklonnosti- člověk se snaží nezištně činit
dobro druhým. Vlastní vůle je v souladu s vůlí
jiných
 Idea práva-sekáváme se sní při mravním
hodnocení, konfliktu-řešeno podle práva
vypracovaného dle dobrovolné dohody
 Idea spravedlnosti-vedoucí princip při posuzování
správnosti a nesprávnosti

PSYCHOLOGICKÁ ČÁST
Duši chápal jako jednoduchý reál, kdy představy
vystupují jako základní jevy duše
 Představa, která vznikla v duši mizí sice z
vědomí, ale nemizí z duše, kde stále trvá, slučuje
se s jinými představami podle určitých pravidel
psychického mechanismu
 Jednota duše pak nutí představy k tomu, aby na
sebe vzájemně působily
 Každá představa se snaží dostat se zpět do
vědomí, v duši existuje neustálý běh představ
jako základ pro ostatní činnosti duše (paměť,
pozornost, vnímání a jiné)

…


Cit a snaha jsou výsledné stavy duše založené na
představách
Z psychologického hlediska lze stanovit základní
pravidlo, že je možno působit na žákovy
představy a na jeho intelekt a jeho city a snahy je
možno ovlivnit pouze prostřednictvím představ
OBSAHOVÁ STRÁNKA PEDAGOGIKY

Rozděluje se na dvě části-teoretickou a
praktickou
TEORETICKÁ ČÁST


Tato část obsahuje úvahy o vzdělavatelnosti
žáků, o možnostech výchovy, o jejích mezích a
prostředcích a také o organizaci školy vůbec
Tato část spočívá hlavně v psychologiipsychologická pedagogika
PRAKTICKÁ ČÁST


Udává praktický cíl výchovy a druhy zkušeností,
které je nutno získat.
Pokyny je možno rozdělit do tří kategorií:
1. VEDENÍ
2. VYUČOVÁNÍ
3. MRAVNÍ VÝCHOVA
VEDENÍ






Důležité ještě před zahájením hlavní pedagogické činnosti,
aby dítě bylo přístupné výchově pomocí vlády (vedení,
kázně)
Spojení vedení a výchovy je nepochybné, proto musí být
pěstováno ještě předtím, než se u dítěte objeví první
známky vůle, aby pak bylo drženo neustále ,, pod citlivým
tlakem ‘‘
Prostředky: přiměřené zaměstnání, hry, tělesný pohyb
Dozor se má provádět bez projevů zbytečné nedůvěry, bez
zákazů a rozkazů, výhrůžek a trestů
Herbart fyzické tresty nezavrhuje, ale domnívá se, že mají
být vzácné, aby z nich šel spíše strach než aby byly
skutečně vykonávány
Nejlepší prostředek kázně je podle něj láska (matka) a
autorita (otec), ve škole je obojí u učitele
…
Vedení postupně ustupuje vlastní dobrovolné
výchově
 Vedení je tedy nutným zlem, které je podle
Herbarta lepší než anarchie
 Vedení zeslabuje vnitřní vůli, vlastní výchova ji
řídí a ovládá
 Vedení má proto v Herbartově teorii pouze
podružné místo

VYUČOVÁNÍ-OBECNÁ ČÁST

1.
2.
3.
4.

Čtyři stádia vyučovacího postupu:
Jasnost-pozornost-výklad učitele,předvedení nové
látky
Asociace-očekávání-rozhovor
Systém-hledánízávěry,zobecnění,pravidla,definice,formulace
Metoda-činnost-použití v praxi (cvičení, řešení
úkolů)
Herbart je pouze popsal a neurčil je jako normu,
pro někoho se stádia stala závazným principem
vyučování
…

Vyučování považuje Herbart za základní
prostředek výchovy

Nejdůležitější je vzbuzení mnohostranného zájmu

Zájem je základním podnětem pro vyučování

Nezbytnou podmínkou zájmu je pozornost

Zájem je opakem omezené jednostrannosti,
roztěkanosti a přelétavosti
ZÁJEM



1.
2.
3.


Zájem je rozdělen na dva typy:
Vznikající z empirie: empirický, spekulativní
estetický
Vznikající ze společenského styku:
Zájem sympatický
Zájem společenský
Zájem náboženský
Ideální výchovy je dosaženo, když jsou všechny
zájmy probuzeny
Bude-li vyučování skutečně zajímavé nebude se
kantor setkávat s netečností, nepozorností a
odporem
…


Pozornost je rozdělena na úmyslnou nebo
bezděčnou
Úmyslná je vzbuzena napomínáním nebo hrozbou
Bezděčná neboli primitivní (Dojmy svou silou,
intenzitou poutají naši pozornost-jasné barvy,
hlasité mluvení)
 Musí být po celou dobu vyučování

VYUČOVÁNÍ- SPECIÁLNÍ ČÁST



V této části své teorie popisoval Herbart
didaktiku jednotlivých předmětů
Např. výuka přírodní jevy, jazyka, filosofická
propedeutika a další
Ukázka z knížky
MRAVNÍ VÝCHOVA


Nutno rozlišit od vedení.
Výchova má za cíl jedince vnitřně změnit,
zušlechtit,směřuje k budoucímu cíli.

Výchova má být domácí a školní justicí

Čtyři formální stupně mravní výchovy
…

1.
2.
3.
4.
Čtyři stupně mravní výchovy:
Držet žáka v mezích
Řídit žáka
Stanovit pravidla chování
Rozněcovat duši dítěte pochvalou či
pokáráním
PERIODY DĚTSTVÍ




0-3 rok- veškerá péče dítěte je zaměření na
tělesné zdraví, dominují úkoly vedení
4-8 rok- výchova mravní, vyučování se omezuje
na počáteční elementy
9-15 rok- vzdělání rozumové
16 a výše- období vstupu do společnosti a hledání
životního cíle
HERBARTISMUS

Dílo Herbartových žáků

Nesmíme zaměňovat se samotným Herbartem

Nepochopili úplně dílo svého mistra a vnesli do
něj nepříznivé prvky, které vedli k velkému
důrazu na metody, k formalismu a do osnov bylo
přidáváno mnoho poznatků- encyklopedismus,
atmosféra strachu a strnulosti ve škole, důraz na
kázeň a hrozba tělesných trestů
J. DEWEY-ŽIVOTOPISNÉ ÚDAJE
Americký filosof, pedagog, psycholog a reformátor
školství
 Otec pragmatické (progresivní) pedagogiky a
funkcionální psychologie
 Demokratická výchova
 Žil v letech 1859 až 1952
 Absolvoval univerzitu ve Vermontu a byl
učitelem na kolumbijské univerzitě a přitom
založil vlastní výzkumnou školu
 Jeho práce se hlavně opírala o kritiku
herbartovské školy (těžištěm výuky není dítě)

SPISOVATELSKÁ ČINNOST

Škola a společnost

Škola zítřka

Demokracie a výchova

O pramenech vychovatelské vědy

Zkušenost a výchova
DEWEY A JEHO PEDAGOGIKA







Odpůrce formalismu a intelektualismu tradiční školy
Ve vychovatelské praxi je nutno vycházet z daných
společenských jevů, z daného společenského
prostředí-nejmocnější činitele výchovy
Výchova má vést k podpoře demokracie
Do popředí se dostávají pracovní činnosti a je
snižována hodnota teorie i systematického vědění
Dewey dává do popředí zájmy dětí a jejich zkušenosti
Ve školní práci zdůrazňuje činnost,praxi,užitečnost,
které mají jedince dovést k úspěchu-vznik pracovních
škol
Vedoucí činitel je dítě a ne učitel (pouhý organizátor)
…


Z učení se stává samoučení
Žák místo uceleného vzdělávání získává
fragmentární zkušenost na základě praktické
činnosti
TŘI POŽADAVKY VYPLÝVAJÍCÍ Z JEHO
UČENÍ


Je zapotřebí vytvořit novou školu, činnou,
vycházející stále více ze zkušenosti a přecházející
ve zkušenosti nové, duchovně a hmotně
přetvářené. Má rozvíjet všechny duševní a
tělesné schopnosti žactva. Dítě je vychováváno
dle svých niterních potřeb a sklonů.
Výchova a vyučování jsou činnosti čerpající ze
společnosti podněty a prostředky výchovné a
učební
…

Demokratická výchova uvádí mládež ve
společnost směřující k jednomu cíli, k zlepšení
životní, duchovní a hmotné úrovně.
PEDAGOGICKÁ KONCEPCE



Dewey přetvořil učební látku v projekt
analogický v každém pracovním podnikání
Metoda měla za úkol podnítit zájem o společné
řešení problému učení na škole
Dítě bylo nejdříve vhozeno do praxe, v průběhu
činnosti si dítě uvědomilo nedostatek
teoretických vědomostí a bylo nuceno hledat
poučení samostatně
KRITIKA TEORIE

Přeceňování zásady aktivnosti

Nedocenění znalostí nashromážděných lidstvem

Odmítání vedoucí úlohy učitele

Odmítnutí systematické práce v hodině
POZITIVNÍ STRÁNKY

Boj proti formalismu,drilu na školách

Rozvíjení dětské tvořivosti a iniciativy

Zásada individuálního přístupu k dítěti

Položil základy pro dvě vyučovací metody
…

Metodu projektovou

Metodu problémovou
PROBLÉMOVÁ METODA



Problém: učivo upravené tak, aby poskytovalo
mnoho příležitostí k myšlení, nutilo k uvažování,
hodnocení a vyvozování závěrů
Žákovi se tedy nepodávají hotové poznatky, žák je
musí hledat
Při problémové metodě se více uplatňuje vlastní
uvažování žáka a zkoumání
PROJEKTOVÁ METODA
V učebním projektu mají žáci jistý vliv na výběr
tématu. Proces učení se vyznačuje otevřeností.
Program vyučování není pevně stanoven
 Projekt souvisí s mimoškolní skutečností.
Vychází z prožitků žáka
 Staví na předpokladu, že žáci jsou osobně
zainteresováni, práce je baví
 Vede ke konkrétním výsledkům
 Učební proces probíhá obvykle v podmínkách,
které překračují rámec jednotlivých předmětů

POUŽITÁ LITERATURA



Vladimír Štverák- Stručné dějiny
pedagogiky,Státní pedagogické nakladatelství,
Praha, 1983, ISBN 46-00-24/1
František Singule-Současné pedagogické směry a
jejich psychologické souvislosti,SPN, Praha,
1992, ISBN 80-04-26160-4
www.wikipedia.cz