Transcript Syndromy svalových dysbalancí, hypermobilita, hybné

Syndromy svalových dysbalancí,
hypermobilita, hybné stereotypy
Mgr. Vendula Kopřivová
Definice: Svalová dysbalance
• porucha svalové souhry
• je takový stav, kdy jsou antagonisté (svaly
působící vzájemně proti sobě - flexor a
extenzor) v nerovnováze, zpravidla je jeden
ochablý a druhý je zkrácený.
• U hypoaktivních svalů je nejnápadnějším
příznakem jejich oslabení a u svalů majících v
dysbalanci převahu - hyperaktivitu zase jejich
zkrácení
• bludný kruh - hypertonické posturální svaly přebírají
stále větší díl práce při zajišťování stability segmentu,
takže jsou zatěžovány ještě víc a jejich hypertonus se
stále stupňuje, někdy až do křečovitého napětí –
spasmu
• Dochází k nerovnoměrnému zatížení kloubů a jejich
částí, objevují se poruchy funkce, blokády, později i
přestavba kloubních tkání, postupně až změny
degenerativní s rozrušením kloubů.
• zkrácený sval může být zároveň i ochablý a naopak
• Svalové zkrácení je nejzávažnější změnou, s níž
se při svalové nerovnováze setkáváme.
• Projevuje se v odchylkách držení postižené
oblasti těla a v omezeném rozsahu pohybu na
opačnou stranu kloubu.
• Na druhé straně v kloubu dochází k poklesu
svalového napětí - hypotonusu a k funkčnímu
útlumu zde umístěných svalů.
• Tyto z činnosti vyřazované, hypotonické
fázické svaly se postupně protahují, ochabují a
ztrácejí i na hmotnosti - atrofují.
• Výsledkem je snížení jejich svalové síly.
Příčiny vedoucí ke vzniku SD
Příčiny vedoucí ke vzniku svalových dysbalancí a
substitučních pohybových stereotypů jsou
obvykle shrnovány do 4 skupin:
1.hypokinéza, nedostatečné zatěžování,
2.přetížení nebo chronické přetěžování nad
hranicí danou kvalitou svalu,
3.asymetrické zatěžování bez dostatečné
kompenzace,
4.psychické faktory (negativní emoce, napětí a
nesoustředěnost).
Svalové syndromy
1. Dolní zkřížený svalový syndrom
2. Horní zkřížený svalový syndrom
3. Vrstvový svalový syndrom
1. Dolní zkřížený svalový syndrom
• Pánev je mezičlánkem mezi páteří a dolními
končetinami.
• Pánev zajišťuje pevnou a stabilní, ale i mírně
pružící základnu pro páteř.
• Je to místo mnoha začátků a úponů svalů.
• Není-li pánev při pohybu důsledně stabilizována,
velmi často spolupracuje na pohybu, tím se
zbytečně aktivují svaly posturální (čtyřhranný
sval bederní, vzpřimovače trupu v oblasti beder),
které se postupně zkracují a nabývají převahy.
• Při DZS je narušen pohyb trupu při sedání
z lehu a při narovnání z předklonu.
• Důsledkem je zvětšený sklon pánve a bederní
hyperlordózy.
• Dvojhlavý sval stehenní (m.biceps femoris) a svaly
pološlašitý (m.semitendinosus) a poloblanitý (m.
semimembranosus) (ohýbače kolen) bývají také
zkráceny. Nezařazujeme je však do dolního
zkříženého syndromu.
• Zjišťujeme dysbalanci mezi následujícími páry
svalů:
a)Slabé svaly: břišní svaly (mm. abdominis), hýžďové
svalstvo (mm. glutei)
b) Zkrácené svaly: sv. bedrokyčlostehenní (m.
iliopsoas), přímý sval stehenní (m rectus femoris),
vzpřimovače trupu, čtyřhranný sval bederní (m.
quadratus lumborum) a napínač povázky stehenní (m.
tensor fasiae latae).
2. Horní zkřížený svalový syndrom
• Současný běžný a nevyvážený pohybový režim (práce u
počítače,u výškově neodpovídajícího pracovního stolu, jízda
v autě apod.) silně přispívá k přetížení svalových skupin,
které jsou rozprostřeny mezi krční pateří a lopatkami.
• Navíc jsou tyto svaly úzce spojené s psychickým stavem,
aktivuji se např. při stresech nebo při pocitu chladu.
• Při plně rozvinuté svalové nerovnováze vzniká typické vadné
držení těla: kulatá a „povolená“ záda, ramena stočena
vpřed nebo vytažena k uším, hlava v předsunu bradou
vpřed se záklonem v krční páteři a hlavových kloubech.
a) Slabé svaly: sv. rombické (mm. rhomboidei) ,
trapézový sval (m. trapezius) (vodorovná a
spodní vlákna), široký sval zádový (m.
latissimus dorsi) (vodorovná a široká vlákna),
přední sval pilovitý (m. serratus anterior) ,
dlouhý sval krku a hlavy (m. lungus colli a
capitis) (hluboké sv. šíje).
b) Zkrácené svaly: trapézový sval (horní vlákna),
zdvihač lopatky (m. levator scapulae), velký
prsní sval (m. pectorales) (dolní vlákna),
vzpřimovače krku.
3. Vrstvový svalový syndrom
• celková svalová nerovnováha
• Charakteristické je střídání vrstev
hypertonických (zkrácených) a hypotonických
(oslabených) svalů, což je patrné při pohledu
na stojícího pacienta.
• Při pohledu na lidské tělo z profilu od spoda na
zadní části nejdříve pozorujeme hypertrofické
ischiokrurální svaly - ohybače kolen (m. biceps
femoris, m. semitendinosus a m. semimembranosus), ochablé
hýžďové svaly, málo vyvinuté bederní
vzpřimovače trupu (m. lumborum erector spinae)
• hypertrofické hrudní vzpřimovače, ochablé
mezilopatkové svaly a hypertrofické tuhé horní
fixátory ramenního pletence.
• Při pohledu zepředu vidíme zkrácené flexory
kyčle, malá funkční kvalita břišních svalů
(přímé a příčné břišní svaly jsou ochablé a
šikmé břišní svaly převažují a tvoří
charakteristickou prohlubeň na boční hraně
břišních svalů)
• zkrácené svaly prsní a nakonec oslabené
flexory krku a hlavy
• následky vrstvového syndromu (nestabilní kříž,
přetížení v bedrokřížovém úseku a porucha
celkové statiky hybného systému - nesprávné
držení těla).
Obnova svalové rovnováhy
1. Měli bychom se hlavně zaměřovat na jednotlivé oblasti a v
nich odstraňovat svalové dysbalance a obnovovat
svalovou rovnováhu.
a) Svaly s tendencí ke zkrácení uvolňovat a protahovat.
b) Svaly s tendencí k ochabování posilovat.
2. Dbát na správně provádění pohybu.
a) Správně nacvičit pohybové stereotypy.
b) Kladně ovlivnit chování v určitých pohybech.
• Nejvážnější změnou při svalové nerovnováze je svalové
zkrácení. Projevuje se odchylkami v držení těla v určité
oblasti a omezeným rozsahem pohybu v kloubech. Na
rozdíl od skutečných deformit, čili ortopedických vad,
můžeme tyto odchylky aktivním volním úsilím vyrovnat.
Projevy a následky svalových
dysbalancí
•
•
•
•
Předsun a záklon hlavy
Kulatá záda a ramena jsou vtočena dopředu
Vyklenuté břicho
Prohnutá bederní páteř dopředu v úseku
přechodu z hrudní páteře
• Překlopená pánev dopředu
• Vystrčené hýždě
• Svalové dysbalance vedou až ke vzniku
nevratných změn svalové tkáně a k vazivové
degradaci.
• Vlivem nerovnoměrného zatížení kloubů a
jejich částí se objevují poruchy funkce,
blokády, později i přestavba kloubních tkání,
postupně až změny degenerativní s
rozrušením kloubů.
Následky svalových dysbalancí
jsou:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
nefyziologické zatížení jednotlivých částí kloubů,
blokády,
přetížení svalů, šlach, vazů,
degenerativní změny,
neekonomické pohybové stereotypy,
nedokonalá pohybová koordinace,
vadné držení těla,
bolesti pohybového systému a dřívější nástup únavy,
zvýšení rizika přetížení a poškození organismu úrazem
Možnosti prevence a odstranění
• pravidelné provádění vyrovnávacích
(kompenzačních) cvičení, které je vhodné
doplňovat jinými pohybovými aktivitami jako je
např. plavání
• Kompenzační cvičení by měla obsahovat cviky na
uvolnění a protažení přetížených a tuhých
svalových skupin, posílení utlumených svalů a
jejich začlenění do jednoduchých pohybů.
• nácvik správných pohybových stereotypů nejdříve
u jednoduchých a posléze u složitějších pohybů
Zjišťování a hodnocení rozsahu kloubní
pohyblivosti:
• Pokud jde o samotný kloub, může být jeho
pohyblivost normální, zmenšená nebo i zvětšená
• HYPERMOBILITA: Je nežádoucí, většinou jde o
vrozené uvolnění vaziva
• nalézáme mnohem větší kloubní vůli a nižší
klidové napětí kosterních svalů
• Dochází ke zmenšení statické stability, klouby jsou
vazivovým aparátem nedostatečně chráněny a
mohou se snáze poškodit
• Zjišťuje se převážně vyšetřením kloubní
pohyblivosti popř. se používají zkoušky, které
postihují jednotlivé segmenty těla
Všeobecně známé je rozdělení podle
Sachseho:
a) lokální patologická hypermobilita
b) generalizovaná patologická hypermobilita
c) konstituční hypermobilita
d) hypermobilita podmíněná zaměstnáním,
sportem
Lokální patologická hypermobilita
• postihuje jen některé klouby, nejčastěji vzniká
mezi obratli.
• Může mít různé příčiny. Nejčastěji to je trénink
podporující zvětšení kloubní pohyblivosti, či
trénink kompenzující sníženou pohyblivost
sousedních kloubů.
Generalizovaná patologická
hypermobilita
• vyskytuje se nejčastěji u vrozených
neurologických postižení.
Konstituční hypermobilita
• má z hlediska funkčních poruch hybné
soustavy největší význam a je nejčastější
• Porucha na úrovni stavby tkání – laxita vazů
• Následuje zvětšení rozsahu kloubní
pohyblivosti, ale hlavně kloubní instabilita
Znaky a příznaky hypermobility
• Hypermobilní jedinci jsou často klidní lidé (stres totiž zvyšuje
svalové napětí)
• Projevuje se u nich tzv. vrstvový syndrom
• Hypermobilní dospívající mají obvykle bolesti v kloubech nebo
jemné otoky pozdě odpoledne, v noci nebo po nějaké
pohybové aktivitě.
• Zvětšená citlivost většinou souvisí s přetížením nebo
unaveným pohybovým aparátem.
• Mohou být postiženy prakticky všechny klouby včetně
kloubních spojení páteře, ale nejčastěji se bolest vyskytuje na
dolních končetinách.
• Nejvíce bolestivé jsou kolenní klouby, které celý den nosí
největší zátěž
Měření - goniometrie
• Nejpřesnější metodou pro určení rozsahu
kloubní pohyblivosti je goniometrie - měření
rozsahu pohybu v kloubech pomocí různých
úhloměrů, goniometrů
Fyziologický rozsah hlavních kloubů
lidského těla:
Hlava
- úklon 40°
- otočení 70 – 80°
Ramenní kloub
- předpažení 90°
- zapažení 50°
- upažení 90°
Loketní kloub - ohnutí 150°- natažení 0°
Zápěstní kloub - ohnutí 70° - natažení 60°
Hlezenní kloub - dorzální flexe 20° - plantární flexe 45°
Kolenní kloub - ohnutí 135°- natažení 0°
Kyčelní kloub – přednožení 120 ° -zanožení 10°- unožení
45° - přinožení 20°
Vyšetření hypermobility dle Jandy
• nejvíce využíváno
• každé vyšetření rozsahu pohybu v kloubu pasivním
způsobem je zároveň vyšetřením hypermobility
• Cílem tohoto vyšetření je postihnout jednotlivé
segmenty těla a odlišit horní a dolní polovinu těla.
• Velice často je hypermobilita v dolní nebo naopak
horní polovině těla výraznější.
• Méně zřetelné jsou pak stranové rozdíly
Testy
•
•
•
•
•
•
•
•
Zkouška rotace hlavy
Zkouška šály
Zkouška zapažených paží
Zkouška založených paží
Zkouška extendovaných loktů
Zkouška předklonu
Zkouška úklonu
Zkouška posazení na paty
Léčba
• Změna životního stylu – úleva od bolesti
• naučit se správně stát, sedět, spát, zvedat břemena,
nosit tašky, trénink nových pohybových stereotypů
• Vhodná pohyb. aktivita - Pohyb zlepšuje prokrvení
svalů a pomáhá pohybu nitrokloubní tekutiny zlepšuje i odvádění nepotřebných látek vznikajících
při látkové přeměně.
• Posilování svalů pomáhá udržovat kloub ve správné
poloze a zabraňuje tak bolestem.
• Snižuje také riziko dislokací
Hybné stereotypy
• Funkci jednotlivých svalů můžeme posuzovat nejen
podle jejich síly, ale i podle zapojování svalů do
určitého pohybu (svalová koordinace)
• Při určitých svalových dysbalancích, sval může být
aktivován, aniž by měl přímý anatomicky vztah ke
kloubu, v němž se pohyb uskutečňuje.
• O tom, které svaly budou v dané části pohybu
uvolněny nebo napnuty, rozhoduje motorické
centrum v mozku, kde je vytvořen tzv. pohybový
vzorec, který opakováním vytváří tzv. pohybový
stereotyp
• Při opakovaném pohybu jsou aktivovány
stejné svaly a vytváří se mezi nimi pevná vazba
s určitou kombinací v zapojení svalů.
• Aktivita svalů během pohybu je řízena
centrálním nervovým systém.
• Ten ovlivňuje sílu a pořadí stahů svalů ve
svalovém řetězci.
• Při správně provedeném pohybu
(koordinovaném, ekonomickém, přesném,
plynulém) se v odpovídající časové souhře
zapojují svalové skupiny, které se na pohybu
mají mechanicky realizovat.
Hybné stereotypy
• Zjišťujeme časovou posloupnost zapojování
jednotlivých svalových skupin do svalového
řetězce
• Kvalita hybných stereotypů a stupeň fixace jsou
závislé zejména na:
- fyziologických předpokladech, vlastnostech
centrálních složek hybného systému
- způsobu jak byly hybné stereotypy
vypracovány, posilovány a korigovány
• V průběhu života se pohybové stereotypy
mění jako reakce na změny zevního a vnitřního
prostředí.
• Charakteristickým rysem pohybových
stereotypů je to, že nejsou u každého člověka
stejné, jsou individuálně specifické
• Vytvářejí se během ontogeneze jedince jako
řetězec podmíněných a nepodmíněných
reflexů.
• V ideálním případě by měly pohybové
stereotypy umožnit co nejekonomičtější
pohyb, který by při výkonu spotřeboval
minimum energie.
• Předpokladem pro ekonomickou hybnost, tzn.
pro vytvoření kvalitních pohybových
stereotypů je svalová rovnováha
Příklady hybných stereotypů
•
•
•
•
•
•
Extenze v kyčelním kloubu
Abdukce v kyčelním kloubu
Flexe trupu
Flexe šíje
Abdukce v ramenním kloubu
Zkouška kliku
Hodnocení správnosti provedení
hybného stereotypu:
• A - správné provedení
• B - nesprávné provedení
Hodnocení doplňují svalové testy:
1 - neoslaben – odpovídá 5. a 4. stupni Jandova svalového testu
(sval s velmi dobrou funkcí, který dokáže překonat středně
velký vnější odpor. Odpovídá 75-100 % normálu
2 - mírně oslaben – odpovídá 3. stupni Jandova svalového testu
(vyjadřuje asi 50 % síly normálního svalu, při testování
neklademe odpor)
3 - výrazně oslaben – odpovídá 2.,1.,0. stupni Jandova svalového
testu (sval není schopen překonat gravitaci, pouze se smrští,
dokonce nejeví známky stahu. Odpovídá 0-25 % normálu.
Vyšetření hybného stereotypu extenze
v kyčelním kloubu
• Analyzujeme stupeň aktivace a koordinace tří hlavních svalových
skupin: musculus gluteus maximus, flexory kolenního kloubu,
paravertebrální svaly.
• Poloha: Vyšetřovaný leží na vyšetřovacím stole na břiše a pomalu
zanožuje jednu dolní končetinu. Koleno je přitom v extenzi.
Hodnocení:
• A - nejprve se aktivuje musculus gluteus maximus, potom
ischiokrurální svaly, dále svaly paravertebrální v lumbosakrálních
segmentech a postupně se aktivační vlna šíří do segmentů
thorakálních
• B - m. gluteus maximus je zapínán pozdě nebo vůbec ne. Během
elevace končetiny nevidíme žádnou kontrakci a sval zůstává
hypotonický. Čím větší je insuficience m. gluteus maximus, tím
větší má vyšetřovaný tendenci současně s elevací končetiny
provádět abdukci či zevní rotaci nebo obojí.
Vyšetření hybného stereotypu flexe
trupu
• Vyšetření tohoto stereotypu je důležité hlavně proto,
abychom posoudili interakci mezi břišními svaly a flexory
kyčelního kloubu, hlavně m. iliopsoas.
• Rovnováha mezi těmito dvěma svalovými skupinami je velmi
důležitá a její narušení představuje výraznou poruchu statiky i
kinetiky mezi páteří, pánví a kyčelními klouby.
• Poloha: Vyšetřovaný leží na zádech, dolní končetiny jsou v
extenzi, provádí aktivní plantární flexi v hlezenních kloubech
proti odporu, který klademe proti plantám. Pomalu se
posazuje postupnou kyfotizací nejprve krční, pak hrudní a
konečně lumbosakrální páteře. Horní končetiny předpaženy.
Pohyb končíme v okamžiku, kdy vyšetřovaný není schopen
udržet paty na podložce a dostatečně netlačí plantami proti
odporu.
Hodnocení:
A - za ideální stereotyp a dokonale aktivní břišní svaly
považujeme stav, když se vyšetřovaná osoba posadí s
oblým předklonem s extendovanými dolními
končetinami a současnou aktivní plantární flexí v
hlezenních kloubech bez elevace dolních končetin
B - vyšetřovaný není schopen se posadit, aniž by
elevoval dolní končetiny nebo není posazení schopen
vůbec. Jestliže lumbální segmenty zůstávají tuhé, je
to téměř jistou známkou toho, že jsou
paravertebrální zádové svaly zkráceny a že se během
posazování eventuelně paradoxně aktivují. Dále
pozorujeme třes a nekoordinovanost pohybu
Vyšetření hybného stereotypu flexe
hlavy a krku
• Poloha: Vyšetřovaný leží na zádech, paže podél těla.
Pomalu flektuje hlavu obloukovitým pohybem. Tento
pohyb je zajišťován hlavně hlubokými flexory hlavy a
krku.
Hodnocení:
• A - vyšetřovaný flektuje obloukovitým pohybem bez
předsunutí a rotace
• B - vyšetřovaný má snahu flektovat šíji předsunem,
což svědčí pro převahu m. sternocleidomastoideus
nad hlubokými flexory jestliže při tom dochází ještě k
rotaci, jde o převahu jednostrannou.
Vyšetření hybného stereotypu
abdukce v ramenním kloubu
• Při vyšetřování sledujeme hlavně souhru mezi
následujícími svalovými skupinami: m. deltoideus,
horní vlákna m. trapezius, dolní fixátory lopatky a
stabilizační svaly trupu – hlavně m. quadratus
lumborum.
• Poloha: Vyšetřujeme vsedě, abychom využili
působení gravitace a přiblížili se pohybu za
normálních podmínek. Vyšetřovaný pozvolna upažuje
jednu, potom druhou ruku.
Hodnocení:
• A - pohyb začíná skutečně v tzv. malém ramenním kloubu
aktivitou abduktorových svalových skupin – hlavní úlohu zde
hraje m. deltoideus. Nedochází k elevaci ramene, aktivace m.
trapezius (pars descendens) působí pouze stabilizačně
• B -jedinec začíná pohyb nejprve elevací celého pletence
ramenního - aktivací horních vláken m. trapezius a m. levator
scapulae. Současně dochází k nedostatečné stabilizaci lopatky,
která rotuje více a není dostatečně přitištěna k hrudníku, dále
dochází k abdukci lopatky a sunutí ramen vpřed. V druhé
variantě začíná pohyb úklonem trupu, tedy aktivací hlavně m.
quadratus lumborum, v dalším pokračování pohybu většinou
vyšetřovaná osoba používá výše uvedený první nesprávný
pohybový stereotyp
Vyšetření hybného stereotypu kliku
• Vyšetřovaný stojí na délku napjatých rukou od zdi.
Ruce na šíři ramen se dotýkají dlaněmi zdi.
Vyšetřovaný provede klik. Sledujeme držení celého
pletence horní končetiny a fixaci lopatky.
• A – Lopatky se v žádné fázi pohybu neodlepují od
hrudníku, převažuje aktivace svalů pletence
ramenního a mezilopatkových svalů nad aktivací
svalů v oblasti šíje (především horní vlákna m.
trapezius)
• B – lopatky se během pohybu odlepují od hrudníku,
převažuje aktivace svalů v oblasti šíje (především
horní vlákna m. trapezius)