Transcript Vertebrogenní poruchy – zvětšená hrudní kyfóza

Vertebrogenní poruchy –
zvětšená hrudní kyfóza
Anatomie a
fyziologie páteře
• Páteř je pružnou osou celé
lidské kostry.
• Skládá z 24 (33-34) obratlů:
7 krčních,
 12 hrudních,
5 bederních,
dále z kosti křížové, která
vznikla srůstem 5 obratlů
křížových a
 z kostrče (4-5), tj. zbytku
zakrnělých ocasních
obratlů.
• Na svém horním konci je
páteř spojena s lebkou, na
dolním konci
prostřednictvím křížové
kosti s pánví.
Základní tvar
obratlů
•Všechny obratle
kromě prvního a
druhého krčního
obratle mají podobný
základní tvar.
•vlivem sil, které na ně
působí v jednotlivých
úsecích páteře, mají
různou šířku a výšku.
•Obratle se skládají z
těla, oblouků a
výběžků.
Stavba obratle
• Tělo obratle - naléhají na meziobratlové destičky
- je nosným prvkem obratle
- těla nabývají na mohutnosti od krční oblasti až
do bederní.
• Oblouky - párové
- spolu se zadním okrajem obratlového těla vytvářejí
míšní kanál, kterým probíhá mícha a míšní pleny – ochrana.
- zářezy v obloucích dvou sousedních obratlů spolu s
jejich výběžky a zadním okrajem těla obratle vytvářejí
meziobratlový otvor – prochází zde nervové kořeny a cévy
zásobující míchu.
• K obratlovým výběžkům patří výběžky kloubní, příčné a
výběžek trnový - obratlové výběžky mají dvojí funkční
uplatnění: jsou kloubními konci meziobratlových kloubů,
slouží jako místa začátku vazů, které fixují obratle, a svalů
zajišťujících pohyblivost páteře.
•Zvláštní a zcela odlišný tvar
od ostatních mají první dva
krční obratle.
•První krční obratel
nazýváme nosič (atlas). Má
zvláštní plochý tvar bez
obratlového těla. Na tento
obratel nasedá celá lebka.
•Druhý krční obratel
nazýváme čepovec (axis).
Tento obratel má již
obratlové tělo a na předním
okraji vybíhá v tzv. zub. Ten
slouží jako čep, kolem něhož
se otáčí atlas
Spojení obratlů
•Páteř je uspořádaná tak, aby byla
pevná a ohebná, aby dovolovala
člověku vzpřímený postoj s co
největším rozsahem pohybu.
•Toto je zajištěno střídáním
pevných kostěných částí a částí
měkkých, které je navzájem
pružně spojují.
•Jednotlivé obratle jsou kromě
kloubních spojení spojeny
systémem měkkých tkání, tj. vazů
a svalů, a jsou proloženy
meziobratlovými ploténkami.
Meziobratlové
ploténky
• z pružné chrupavčité hmoty
zachycují a rozptylují nárazové vlny
působící na páteř, čímž chrání míchu
a míšní nervy.
• Je jich celkem 23 - chybí mezi hlavou
a prvním obratlem krčním a mezi
nosičem a čepovcem.
• Ploténky se skládají z měkkého
rosolovitého jádra obklopeného
pevným vazivovým prstencem. Jádro
se přizpůsobuje změnám tvaru
ploténky.
• Svojí výškou ovlivňuje délku páteře,
její tvar a zvyšuje její pohyblivost
• Během dne se prostory mezi
jednotlivými obratlovými těly snižují,
proto i výška člověka může být večer
o 2-3 cm nižší něž ráno.
• Je to pravděpodobně způsobeno
vytlačením nepatrného množství
tekutiny z meziobratlové ploténky.
Meziobratlová ploténka
• není jako ostatní tkáně vyživována cévami, ale vlivem
neustálého tlakového působení na ní dochází k
procházení míšní tekutiny skrz ni, což vede k
přijímání potřebné výživy pro tuto tkáň.
• jsou uzpůsobeny na funkci při permanentní zátěži o
různé intenzitě.
• Ležící člověk tlačí na ploténku tlakem přibližně okolo
25 kg, stojící člověk zvyšuje zátěž až na 100 kg, sedící
na 140 kg a během předklánění může zátěž
dosáhnout až 250 kg.
• Pro velikost působícího tlaku je velice významný
správný postoj a držení těla při činnostech
• Meziobratlové klouby spojují jednotlivé obratle a
vymezují směr pohybu. Rozsah pohybuje však
určován nejen tvarem kloubu, ale i volností
kloubního pouzdra, vazy a svaly.
• Spojení horní krční páteře s hlavou je zcela
odlišné od spojení ostatních obratlů. První dva
obratle nesou celou váhu hlavy a přitom svým
zvláštním uspořádáním ve tvaru kulového kloubu
dovolují pohyby hlavy prakticky do všech směrů.
• Spojení bederní páteře s křížovou kostí. Toto
spojení je uskutečněno posledním bederním
obratlem a současně mohutnými vazy spojujícími
bederní páteř s celou pánví.
Pohybový segment
• je tvořen dvěma sousedními obratli,
meziobratlovou ploténkou, klouby a příslušnými
svaly. Při pohybu se současně pohybují všechny
struktury.
• Při předklonu se obratlová těla na předním okraji
k sobě přibližují, meziobratlová ploténka se
vlivem tlaku na předním okraji zužuje a její jádro
se posunuje směrem k zadnímu okraji a
meziobratlový prostor se zvětšuje.
• Při záklonu je pohyb struktur opačný. Přední
okraje těl obratlů se od sebe oddalují, zadní
okraje obratlových těl se k sobě přibližují. Tím
se stlačuje meziobratlová ploténka, kloubní
plošky v kloubu se přibližují, až na sebe
naléhají, zmenšuje meziobratlový otvor.
• Při pohybu se mění tlakové poměry v
meziobratlové ploténce i v meziobratlovém
kloubu. Pokud pohyb není správně proveden,
vzniká v těchto strukturách nadměrný tlak a
dochází k poškozování těchto tkání.
Zakřivení páteře
• Lidská páteř je při pohledu ze strany
typicky esovitě zakřivena. Střídají se
prohnutí dopředu tzv. lordózy v oblasti
krční a bederní, s prohnutími dozadu tzv.
kyfózy v oblasti hrudní a na kosti křížové.
• Zakřivení páteře souvisí s přímým držením
těla a vyvíjí se postupně tak, jak se vyvíjí
schopnost člověka udržet rovnováhu.
• Novorozenec vleže má páteř rovnou a při
posazení je plynule obloukovitá. Když dítě zvedá
v poloze na břiše hlavu, začne se vytvářet krční
lordóza.
• Při smršťování bederního svalstva dochází ke
vzniku bederní lordózy, a to v době, kdy si dítě
začne sedat a pokoušet se o chůzi (ke konci
prvního roku).
• Hrudní kyfóza je pozůstatkem původního
zakřivení. Zprvu jsou tato zakřivení málo
výrazná, ale v dalších letech se pomalu fixují.
Správné držení těla
• stoj, při kterém nohy mají
být rovně u sebe, kolena a
kyčle nataženy, pánev má
být v takové poloze, by se
těžiště trupu nacházelo nad
spojnicí středů kyčelních
kloubů.
•Páteř má být plynule
zakřivena, ruce volně
spočívají podél těla, lopatky
jsou přiloženy k hrudníku a
hlava je vzpřímená.
Základní poruchy držení těla – hyperkyfóza
• Při tomto držení těla je
zvětšené vyklenutí hrudní
páteře.
• Typicky k tomu dochází při
ochabování mezilopatkových
svalů.
Charakteristika:
• Lehká fyziologická kyfóza hrudní páteře se může při
nedostatku vhodných pohybových podnětů a cvičení
kompenzačního charakteru vystupňovat ve výraznější
deformitu, kterou nelze svalovým úsilím vyrovnat.
• Od ní je někdy obtížné odlišit tzv. kulatá záda,
podmíněná mnohdy dědičně
• Kyfózy je možno rozdělit na vrozené a získané.
Vrozené kyfózy vznikají na podkladě deformity
obratlů ( klínový obratel, chybějící obratel aj.).
Získanou kyfózou je Scheuermannova choroba.
Scheuermannova nemoc
• Scheuermannova nemoc je formativní porucha
páteře, kdy v určitém věku předstihnou mechanické
nároky a zatížení páteře její vyzrávání.
• Nemoc postihuje chlapce 5x častěji než dívky
a kritické období je u chlapců 14-16 let, u dívek 1215 let.
• U nemocných je nejprve nápadné špatné držení těla.
Normální zakřivení hrudní páteře konvexně dozadu
(kyfóza) se viditelně zvětší, přičemž vrchol zakřivení
není uprostřed hrudní páteře, nýbrž pod lopatkami.
• Při pokročilém onemocnění se ve spodní třetině
hrudní páteře vytvoří malý hrb. V té době ještě
postižený necítí žádné obtíže. Jen asi 20% nemocných
si stěžuje na snadnou únavu, např. při sportu, a občas
na bolesti zad. Později se ale objeví větší či menší
omezení pohybu.
• Při zachycení pacienta s rozvinutou deformitou,
výraznou kyfózu, velikými bolestmi a deformovanými
obratli, tak nezbývá než kombinovat klid, ortézu a v
některých případech i operační řešení.
• Tato nemoc končí deformitou páteře( přestavba
obratle na klínovitý tvar a tím zúžení meziobratlových
prostor ), která je trvalá a může vyvolávat trvalé
bolesti
Kulatá záda
• zvětšené vyklenutí hrudní páteře, jsou
nejčastějším typem vadného držení těla,
v období rychlého růstu kolem 12. roku života a
lidí se sedavým zaměstnáním.
• Projevují se zvětšeným ohnutím hrudní páteře.
Vrchol kyfotického zakřivení páteře bývá mezi
6.-8. hrudním obratlem, hrudník bývá plochý,
dýchání mělké, břišní stěna ochablá a
vyklenutá, hlava bývá vychýlená a předkloněná,
vytočená ramena vpřed a dovnitř a odstávající
lopatky.
• Příčinou je porušená rovnováha na přední
a zadní straně trupu – zkrácené jsou svaly
prsní, ochablé svaly šíjové, mezilopatkové
– dolní část trapézového svalu a svaly
rombické, zádové – hrudní část
vzpřimovače trupu a široký sval zádový a
břišní svaly
Nevhodná cvičení:
• Ohnuté předklony, často opakované
s výdržemi, nekompenzované, cvičení
podporová, zvláště dlouhotrvající vzpory,
dlouhodobá cvičení visová (houpání na
kruzích), často opakované kolébky vzad a
kotouly bez předchozí či následné kompenzace,
náročná kondiční cvičení s nepřiměřenou
zátěží, skoky do hloubky, přetahování, přetlaky,
zvedání a nošení těžkých předmětů.
Procvičování:
• Hlavním úkolem je normální zakřivení páteře
• protažení prsních svalů i vzpřimovače trupu a
svalů na přední straně stehen
• posílení šíjových, zádových, břišních a
hýžďových svalů.
• Vhodná jsou cvičení pro správné držení hlavy,
krku a ramen, cvičení pro správné podsazení
pánve, cvičení se středem úsilí v hrudní části
páteře a mezi lopatkami.
• Jsou-li kulatá záda spojená s bederní
hyperlordózou, volí se cvičení působící na obě
oblasti. Vhodná jsou cvičení pro rozvoj
hrudníku – dýchací cvičení. Významnou úlohu
má plavání
• Nevhodné je dlouhé sezení, nekompenzované
hluboké předklony a záklony, opakované
kolébky v lehu i kotouly bez následné
kompenzace, zvedání a přenášení těžkých
předmětů
Použitá literatura
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada.
Buzková, K. (2006). Strečink Praha: Grada.
Čermák, J. et al. (1992). Záda už mě nebolí, Praha.
Haladová, E., & Nechvátalová, L. (1997). Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.
Hálková, J. et al. (2001). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební texty I. část - obecná]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny.
Hošková, B., & Matoušová, M. (2000). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum.
Janda, V. (1996). Funkční svalový test. Praha : Grada Publishing.
Kabelíková, K., & Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada Publishing.
Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galém.
Kyralová, M., & Matoušková, M. (1995). Zdravotní TV, Sport pro všechny, Praha.
Kyralová, M., & Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV, 2. část, Sport pro všechny, Praha.
Novotná, H. (2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia.
Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika.
Přidalová, M., & Riegerová, J. (2002). Funkční anatomie II. Olomouc: Hanex. .
Rašev, E. (1992). Škola zad. Praha: Direkta.
Riegerová, J., & Ulbrichová, M. (1993). Aplikace fyzické antropologie v TV a sportu (příručka funkční antropologie). [Učební texty]. Olomouc: Univerzita
Palackého, Fakulta tělesné kultury.
Schreiber et al. (1998). Funkční somatologie. Jinočany: H & H.
Syslová, V. et al. (2003). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební text II. část - zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení]. Praha:
Česká asociace Sport pro všechny.
Tanner, J. (1995). Co s bolavými zády. Bratislava: Perfekt.
Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.