Transcript Dělení svalů, zásady pro uvolňování a protahování

Rozdělení svalů podle svaloviny:



příčně pruhovaná svalovina - kosterní svalstvo
hladká svalovina - vnitřnosti
srdeční svalovina – srdce
Našim předmětem zájmu bude kosterní svalstvo.


Kosterní svaly jsou aktivním orgánem
pohybové činnosti a společně s kostrou, s
jejími chrupavkami, vazy a klouby ( pasivní
podpůrná část pohybové soustavy ) tvoří
nedílný celek.
Na rozdíl od hladkého a srdečního svalu je
tato svalová tkáň velice úzce vázána na
vzruchy z centrální nervové soustavy,
jejichž odpovědí na dané podráždění je
mechanický projev svalové činnosti - vlastní
kontrakce - stah svalu.





Základní anatomickou jednotkou kosterního svalu
jsou jednotlivá svalová vlákna.
Počet svalových vláken ve svalu závisí na jeho
velikosti, u člověka to může být 10 tisíc – 1 milion.
Svalová vlákna jsou buňky dlouhé cm až dm o
průměru 10 – 100 µm.
Vlákna se dále spojují do snopečků, snopečky ve
snopce a ty pak ve sval (musculus).
Jednotlivé snopečky a snopce jsou obaleny vazivem,
ve kterém probíhají nervová vlákna a cévy. Celý sval
je pokryt vazivovým obalem – fascií.
U svalu rozlišujeme část masitou - bříško a část
šlašitou - šlachu. Pomocí šlach se sval upíná na kosti.
U svalu rozlišujeme části:


masitou - bříško a hlava
šlašitou - začátek a úpon
Pomocí šlach se sval upíná
na kosti.




agonista - působí ve směru pohybu
antagonista - působí proti směru pohybu
synergisté - spolupracují s agonisty, ale nejsou
schopny vykonávat pohyb samostatně
fixační svaly - umožňují daný pohyb tím, že
zpevňují ostatní části těla




ohybač = flexor
natahovač = extenzor
přitahovač = adduktor
odtahovač = abduktor
S touto terminologií se setkáme hlavně v
posilovacích, kompenzačních a protahovacích
cvicích.


Rozlišujeme dva krajní typy svalových vláken s
rozdílnou strukturální, biochemickou a funkční
podstatou:
tónická - červená, pomalá, oxidativní
fázická - bílá, rychlá, glykolitická
Každý sval obsahuje vlákna tonického a fázického
charakteru, jejichž zastoupení je v jednotlivých
svalech různé a individuální. "Fázické" svaly
(zjednodušený pojem pro svaly s převahou
fázických vláken) plní převážně hybnou-fázickou
funkci a "tonické" svaly (zjednodušený pojem pro
svaly s převahou tónických vláken) převážně
tonickou funkci.
Uvedené svalové skupiny s rozdílnou funkční
podstatou zajišťují dvě základní funkce
pohybové soustavy, které od sebe nelze
oddělovat:
 statická = posturální funkce, která vytváří
oporu pro následný pohyb a je nezbytným
předpokladem pro efektivní a účelná pohyb.
Tuto převážně tónickou, fixační úlohu,
spočívající v držení celého těla či jeho
jednotlivých částí, vykonávají svaly uložené
hlouběji u osy těla.
 dynamická funkce, která spočívá ve vlastním
provedení pohybu. Hlavní podíl mají svalové
skupiny uložené více na povrchu těla. Tato
dynamická složka vždy navazuje na statickou.

přizpůsobené pro statickou ( posturální ) funkci
a pomalou pohybovou činnost nižší intezity
vytrvalostního charakteru




odolnější vůči námaze, snadněji se po námaze
zotavují
tendence k nadměrnému zvyšování klidového napětí
- hypertonii, což vede ke zkracování
tyto svaly je nutno uvolňovat a protahovat
snadno, až nadměrně - hyperaktivní , se zapojují do
pohybových programů a mnohdy až nesprávně
nahrazují práci oslabených svalů z druhé skupiny


podmiňují činnost maximální a submaximální
intenzity, kontrahují se velice rychle a jsou velice
rychle unavitelné
jsou v jistém slova smyslu protihráči svalů
posturálních.
 nižší klidové napětí - hypotonie vedoucí k
oslabování
 tyto svaly je tedy třeba hlavně posilovat
 jejich sklon k nedostatečnému zapojování do
pohybových vzorců - hypoaktivita vede k
potřebě vědmé kontroly jejich zapojování



svaly hlavy ( musculi capitis )
svaly krční ( Musculi colli )
svaly horní končetiny ( Musculi membri superioris )









svaly ramenní a lopatkové
svaly paže
svaly předloktí
svaly ruky
svaly zádové( musculi dorsi )
svaly hrudníku( musculi thoracis )
svaly břišní ( Musculi abdominis )
svaly dna pánevního ( diaphragma pelvis )
svaly dolní končetiny ( musculi membri inferioris )




svaly kyčelního kloubu – předení a zadní strana
svaly stehenní
svaly bércové ( a lýtkové )
svaly nohy



anteriorní, ventrální = přední
posteriorní, dorzální = zadní
laterální = postranní, boční
Posturální svaly
















mm. solei
mm. ischiocrurales
mm. erectores spinae lumbales
mm. quadrati lumbori
mm. trapezii (sestupné a střední
snopce)
mm. levatores scapulae
mm. adductores costae
mm. recti femoris
mm. tensores fasciae latae
mm. obliqui externi abdomini
mm. iliopsoati
mm. pectorales
mm. subscapulares
mm. scaleni
mm. sternocleidomastoidei
mm. flexores na horních
končetinách
Fázické svaly













mm. glutei
mm. trapezii (vzestupné snopce)
mm. serrati anteriores
mm. supraspinati
mm. deltoidei
mm. tibiales anteriores
mm. extensores digiti
mm. peronei
mm. vasti
mm. recti abdomini
mm. flexores nuchae
mm. masseterici
mm. extensores na horních
končetinách
Posturální svaly
1) kývač hlay
2) svaly kloněné
3) zdvihač lopatky
4) horní část trapézového svalu
5) vzpřimovače páteře (hlavně bederní a šíjové)
6) spodní vlákna velkého svalu prsního
7) podlopatkový sval
8) spodní vlákna širokého svalu zádového
9) dvojhlavý sval pažní (biceps)
10) čtyřhranný sval bederní
11) sval bedrokyčlostehenní
12) vnější rotátory kyčle (sval hruškovitý)
13) napínač stehenní povázky
14) hamstringy (sval poloblanitý a pološlašitý a
dvojhlavý stehenní)
15) přímý sval stehenní
16) přitahovače stehna (adduktory)
17) lýtkové svaly (dvojhlavý a šikmý lýtkový
sval)


Správná volba základní polohy - protahovaný
sval by měl být dobře relaxován (uvolněn),
neměl by být zapojen při udržování zvolené
polohy. Poloha by měla být zvolena taková, aby
umožnila fixaci části těla, na který se upíná
hlavní úpon protahovaných svalů.
Vycházet z nejnižším stabilizovaných poloh a
volit nejjednodušší cviky, které nenutí cvičence
k fyzické aktivitě, ale umožňují veškeré
soustředění na provedení cviku.






Cviční zaměřit na tu část, kde chceme dosáhnout
protažení.
Volit pomalé pohyby, které umožní soustředění a
plné vnímání pohybu a opravování pohybu.
Ve fázi dosažení krajní polohy akcentovat (klást
důraz výdrž k odstranění napínacího reflexu a
umožnit svalu, aby se zadaptoval na protažení.
Protahovací fázi udržovat pod stálou, vědomou
kontrolou.
Protažení nesmí vyvolávat bolest, jen pocit tahu.
Využitím pohybu očí je známá skutečnost, že při
pohledu vzhůru a vdechu se napětí svalu zvyšuje,
při pohledu dolů a výdechu se prohlubuje útlum.


K protahování jde použít také strečinku, kde se také
uplatňují všechny vypsané zásady.
Strečinku využíváme když:
- chceme protáhnout zkrácené svaly,
- ovlivnit pohyblivost v kloubech,
- zvětšit pružnost svalů a šlach,
- při zlepšení koordinace pohybu,
- navození celkového uvolnění.

Vždy se řídíme zásadou, že se začíná od
nejjednodušších cviků a v nejméně náročných
polohách. Musíme dbát na přesné provádění cviku
v pomalém rytmu.






Při protahování nikdy nesmí dojít ke švihavému pohybu,
protahujeme se vždy pozvolna a pomalu. Švihavým pohybem
naopak docílíme jenom většího zkrácení protahovaného
svalstva a ještě navíc hrozí riziko zranění.
Protahování vždy musí trvat minimálně 15 a více vteřin.
Sval, který protahujeme nikdy nesmí být zatěžován, musí být
tedy uvolněný.
Při protažení (uvolnění) svalu vždy vydechujeme.
Vždy musíme svaly nejprve zahřát, pak až můžeme provádět
strečink.
Při protahování nesmíme hned sval nutit do extrémního
protažení, nesmíme nikdy chodit přes bolest. To znamená, že
nejprve sval protáhneme do fáze, kdy nás mírně táhne, zde
vydržíme alespoň výše uvedených 15 vteřin nebo více a pak
povolíme a znovu protahování opakujeme, až dojdeme do fáze
kdy už nás ani větší protažení nijak extrémě netahá. Při
nuceném protahování přes bolest naopak může dojít k ještě
většímu zkrácení svalu.


změříme pasivní pohyb v kloubu v takové
pozici a v takovém směru, abychom zachytili
pokud možno izolovanou, přesně
determinovanou svalovou skupinu.
Při vyšetření musíme zachovávat přesně
výchozí polohy, dokonalé fixace a směr
pohybu





testovací pohyb provádíme zcela uvolněně,
snažíme se dosáhnout pasivním způsobem
krajního rozsahu pohybu v kloubu,
v krajní poloze testující sleduje dosažený
rozsah pohybu,
v průběhu testování i v konečné poloze testující
sleduje, zda se neobjevily některé z
kompenzačních hybných mechanismů,
sval je zkrácen v případě, že cítíme v
testovaném svalu tah a současně nesplňuje
požadovaný rozsah pohybu






Hodnocení délky hlubokých svalů šíjových
Hodnocení délky horní části trapézového svalu
Hodnocení délky prsních svalů
Hodnocení délky vzpřimovačů páteře
Hodnocení délky čtyrhranného svalu bederního
Hodnocení délky ohybačů kyčelního kloubu a
napínače povázky stehenní




















Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada.
Buzková, K. (2006). Strečink Praha: Grada.
Čermák, J. et al. (1992). Záda už mě nebolí, Praha.
Haladová, E., & Nechvátalová, L. (1997). Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve
zdravotnictví.
Hálková, J. et al. (2001). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební texty I. část - obecná]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny.
Hošková, B., & Matoušová, M. (2000). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum.
Janda, V. (1996). Funkční svalový test. Praha : Grada Publishing.
Kabelíková, K., & Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada
Publishing.
Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galém.
Kyralová, M., & Matoušková, M. (1995). Zdravotní TV, Sport pro všechny, Praha.
Kyralová, M., & Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV, 2. část, Sport pro všechny, Praha.
Novotná, H. (2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia.
Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika.
Přidalová, M., & Riegerová, J. (2002). Funkční anatomie II. Olomouc: Hanex. .
Rašev, E. (1992). Škola zad. Praha: Direkta.
Riegerová, J., & Ulbrichová, M. (1993). Aplikace fyzické antropologie v TV a sportu (příručka funkční antropologie). [Učební texty]. Olomouc:
Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury.
Schreiber et al. (1998). Funkční somatologie. Jinočany: H & H.
Syslová, V. et al. (2003). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební text II. část - zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení].
Praha: Česká asociace Sport pro všechny.
Tanner, J. (1995). Co s bolavými zády. Bratislava: Perfekt.
Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.