Transcript Posturální funkce, správné držení těla,diagnostika, posturální vady
Slide 1
Slide 2
Je tvořen:
- kostrou
- svaly
- šlachami
Tyto složky jsou reflexně propojeny – po
poruše jedné z nich, objeví se porucha v
ostatních
Slide 3
Většina z nás tráví podstatnou část dne buď
vsedě nebo při jiné jednostranné zátěži.
Problémem současného životního stylu je proto
jednostranné přetěžování a hypokineze.
Na naši páteř jsou neustále kladeny nejrůznější
nároky. Vždy se přitom musí přizpůsobovat
celý pohybový aparát, ústřední roli přitom hraje
právě páteř.
Vadným držením těla dochází k jinému
rozložení a působení působících sil jak v klidu,
tak při pohybu.
Slide 4
Tím dochází k přetěžování jedněch a
naopak k nečinnosti jiných svalů
Všechny poruchy držení těla vedou k
postupně k pravidelným bolestivým
potížím.
Většina z nich se dá buď odstranit nebo
alespoň významně snížit pomocí vhodného
cvičení.
Důležité je také zachovávání správných
pohybových návyků.
Slide 5
Projevuje zde také správná klenba
chodidla, poloha kolenou, kyčlí a pánve,
délka končetin.
Nesprávným držením těla se dráždí
nervy - vznikají bolesti – a pokud něco
bolí, snažíme se příslušnou stranu
nezatěžovat, tím ale vzniká tlak na
stranu druhou.
Slide 6
SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA
•za
správné držení těla
považujeme takové, při němž se
páteř, pokud možno stále, tedy i
v klidu, drží zpříma.
• Čím je rozdíl mezi klidovým a
vzpřímeným postojem větší, tím
je držení páteře horší.
• vzpřímené držení těla je
výsledkem složitých reflexních
dějů tzv. posturálních reflexů.
Slide 7
Tyto složité reflexy orientují tělo
v prostoru, slouží k udržení zaujaté
polohy vzpřímeného postoje.
Pro každého jedince platí, že nejlepší
postoj je takový, při kterém jsou
jednotlivé sektory posturálního systému
harmonicky vyváženy a potřebují
nejmenší svalovou práci pro udržení
nejlepší stability.
Slide 8
SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA
•Za
vzpřímené držení těla můžeme také
považovat takové držení, kde účinek
gravitace je plně kompenzován vnitřními
silami a kde nelze zjistit zřejmé známky
oslabení či přímo funkčního selhání
některé složky podpůrného pohybového
systému.
• spustíme- li ze záhlaví – hrbolu kosti týlní
–kolmici, musí se tato kolmice dotknout
hrudní kyfózy, projít mezi hýžďovou
rýhou a skončit ve středu přímky, která
spojuje konce pat.
• Nebo můžeme vést kolmici z mečového
výběžku kosti hrudní, pak musí být břicho
při správném držení těla za touto kolmicí
Slide 9
držení těla není jen záležitostí postoje, ale všímáme si,
jak kdo chodí, sedí, běhá, jak se pohybuje, jak dýchá
při pohybu, zda si osvojuje správné pohybové
návyky.
Držení těla hodnotíme tedy nejen při stání, nejen
v poloze, nejen ve výdrži, ale i v průběhu pohybu.
Správné držení těla splňuje požadavky estetické, ale i
energeticky ekonomické
je dobrá koordinace pohybová, ekonomická pro
spotřebu energie při svalové práci
je vyvážený vztah mezi základními procesy
nervového systému, mezi podrážděním a útlumem.V
držení těla se odráží i duševní rovnováha.
Slide 10
Člověk může zaujímat postoj vzpřímený,
klidový nebo postoj v pozoru.
Klidový postoj se liší od vzpřímeného
uvolněním svalstva a zvětšení jednotlivých
zakřivení páteře. Čím je menší rozdíl mezi
vzpřímeným a klidovým postojem, tím je lepší
držení těla. Při postoji v pozoru je mírná flexe
v kyčelních kloubech a celý trup je připraven
k vykročení.
Při sezení se ohnou kolení i kyčelní klouby, je
uvolněno svalstvo dolních končetin, těžiště těla
je na podložce, na níž sedíme. Svalstvo trupu
udržuje vzpřímené postavení
Slide 11
1.
2.
3.
4.
5.
Hlava musí být vzpřímena, vytažena vzhůru, při
stoji zády ke stěně se dotýká hrbol kosti týlní této
stěny, brada s krkem svírá úhel asi 90°, pohled
vpřed.
Ramena jsou stažena vzad a dolů.
Hrudník rozšířen, břicho zataženo.
Horní část pánve je vytočena vzad, dolní část
vpřed tahem břišního a hýžďového svalstva.
Dolní končetiny jsou napjaty v kloubech
kolenních, váha těla přenesena vpřed a na vnější
část chodidel.
Slide 12
Základem svalového tonusu a vzpřímeného
držení těla jsou proprioreceptivní reflexy.
proprioreceptivní reflexy: míšní reflex, které
vznikají při stimulaci svalového vřeténka a
šlachového tělíska
V každém svalu jsou smíšené skupiny aktivních
motorických jednotek se skupinami motorických
jednotek v klidu
soustavou aktivní činnosti určitého množství
motorických jednotek je udržován svalový tonus
Slide 13
Aktivní jednotky se ve své činnosti střídají
s jednotkami v klidu a tím je zabráněno vzniku
únavy.
Jsou základními reflexy vzpřímeného těla a
udržení rovnováhy.
Tímto reflexem se brání organismus proti
zemské přitažlivosti, nazývá se reflex
antigravitační
Slide 14
Podnětem pro posturální svalstvo je stálé
působení zemské tíže.
Z těchto svalů vychází nejvíce proprioreceptivních
vzruchů, svaly mají stálou vysokou aktivitu
nervosvalových vřetének, a to především ve stavu
bdělém a ve vzpřímeném postoji.
Tato zvýšená aktivní činnost svalstva může trvat
dlouhou dobu bez pocitu únavy.
Slide 15
Antigravitační postojové svaly jsou
charakteristické svým účelným složením. Jsou
bohaté na sarkoplazmu, která obsahuje rezervní
látky pro stah svalového vlákna.
Při svalové kontrakci svalových vláken vázne
prokrvení svalu, zásobování látkami a
odstraňování metabolitů.
Svaly mají více protoplazmy a kyslíku
vázaného větším množstvím myoglobinu, což
dává svalům načervenalou barvu.
Tyto svaly se též nazývají tonické, zajišťují nám
statickou práci, unaví se málo a zvolna.
Slide 16
Udržování vzpřímeného držení těla je proces
vyžadující souhru svalů, které se na něm podílejí.
Jejich činnost řídí CNS.
Na svalovou aktivitu jsou kladeny vyšší nároky a
vyšší nároky jsou kladeny i na koordinační funkci
řídícího NS, který musí vyvažovat stálý vliv
gravitace.
Posturální funkce, která zajišťuje vzpřímené držení
probíhá subkortikálně v podvědomí a vnímáme ji
pouze jako poct posturální jistoty. Korekce vadného
držení těla není tedy snadná. Chceme-li napravit
vadné držení těla, musíme změnit posturální režim a
dostat ho jako program do podvědomí.
Slide 17
porucha posturální funkce - řadíme ji
k funkčním poruchám hybného systému.
Za nesprávné držení těla označujeme takové
držení těla, u kterého nacházíme odchylky od
správného držení těla.
To znamená, že např. kolmice spuštěná
z hrbolu kosti týlní se nedotýká hrudní kyfózy,
nespadá do mezi hýžďové rýhy, nebo
neprochází středem mezi patami apod.
Tato oslabení nejsou trvalá a lze je, na rozdíl od
ortopedických vad či deformit, vyrovnat
vlastním svalovým stahem
Slide 18
nejčastější vady ve školním věku jsou:
- kulatá záda
- plochá záda
- skoliotické držení těla
- ploché nohy
- vbočená a vybočená kolena
- celková uvolněnost svalového a vazivového
aparátu
Slide 19
Podle různých autorů je celá řada faktorů podílejících se
na vadném držení těla:
Vnitřní faktory
vrozené vady ( vady zraku, sluchu, neprůchodnost
dýchacích cest, zpožděný duševní vývoj)
úrazy
prodělaná onemocnění
Vnější faktory
nedostatek svalové činnost
jednostranné zatížení
nevhodné pohybové návyky
Slide 20
vrozené považujeme:
celkové fyzické oslabení, svalové oslabení, opožděný vývoj
stavy oslabení po přestálých chorobách, málo pohybu,
nedostatečný počet tělesné výchovy, špatně nebo málo
prováděná tělesná výchova a vliv jednostranného zatížení.
3 období nejčastějšího vzniku vad páteře:
po narození do prvních 6 měsíců života
mezi 5. –8. rokem, s maximálním výskytem v prvních dvou
třídách ZŠ, kdy děti zvyklé na dostatek pohyb ve volné
přírodě musí najednou měnit celodenní režim a sedět poměrně
dlouho ve školních lavicích.
období puberty, kdy mnohdy rychlý růst do výšky není
sledován zvýšením svalové síly trupového ( zádového a
břišního) svalstva. Vady páteře u dívek se nejčastěji objevují
mezi 12. –13. rokem. U chlapců je frekvence vad nižší,
nejčastěji ve věku kolem 14let.
Jednostranné zatěžování svalových skupin není kompenzováno
dostatečným počtem hodin tělesné výchovy či sportu.
Slide 21
DIAGNOSTKA –
VYŠETŘOVÁNÍ
CELKOVÉHO
POSTOJE
pohledem
zezadu
pohledem zepředu
z bočného pohledu
v sedě
Slide 22
1.celková uvolněnost
1.zvětšená hrudní kyfóza
2.zvětšená bederní lordóza
3.zvětšená hrudní kyfóza se současnou zvětšenou bederní lordózou
4.plochá záda
5.skoliotické držení
6.drobné funkční poruchy rozvíjení páteře
7.vybočené nebo vbočené kolenní klouby
8.ploché nohy
9.ostatní vady dolních končetin
Slide 23
držet hlavu vzhůru, aktivovat zejména střední
část trapézového svalu v souhře se zdvihačem
hlavy.Prakticky se to projeví tahem hlavy ve
směru svislé osy, nikoli zvedáním brady a
prohýbáním páteře v krční části. Tím se zvedá
sternální část hrudníku, hrudník se nutí do
nádechového postavení.
Důležitou vyrovnávací složkou jsou nácvik
správného dýchání při cvičení a speciální
cvičení pro zlepšení dýchání v horní části
hrudníku.
Slide 24
je třeba posílit zádové, hýžďové a břišní
svalstvo k získání tonické rovnováhy.
dosáhnout pohybu v co největším rozsahu.
provádět úklony a rotační pohyby, aby páteř
byla ve všech úsecích a všemi směry pružně
pohyblivá.
Slide 25
Ergonomie je vědní obor zabývající se ochranou zdraví
člověka při práci. Vliv pracovní polohy na pohybový
systém člověka.
Nesprávná ergonomie práce vede k nepřiměřené
pracovní zátěži s důsledkem přetížení určitých
svalových skupin a kloubů.
Dlouhodobé působení pak vede k postižení
pohybového aparátu.
Onemocnění pohybového sytému jsou druhou
nejčastější příčinou pracovní neschopnosti (po
onemocnění dýchacích cest) a podílejí se nejvyšší
mírou na počtu dnů s pracovní neschopností. PN (cca
50-60% dnů).
Slide 26
tzn. takové sezení při
kterém často měníme
pozici a mechanika židle
se nám neustále
přizpůsobuje a podepírá
důležité partie.
permanentní kontakt se
stálým tlakem na záda synchronní technika s
nastavením zatížení
podepření bederní páteře
nastavení výšky a sklonu
sedadla
Slide 27
Odlehčující sed dle Brůggera
sedací plocha mírně
skloněná
Vpřed kyčle o několik cm
výše než kolena
mezi stehny úhel 45 stupňů
nohy pod koleny mírně
zevně
pánev překlopit lehce vpřed
zdvihnout hrudník
opravit držení hlavy – bradu
lehce vpřed
dýchání provádět do břicha
ramena volně, dole a vzadu.
využití pomůcek při sedu
Slide 28
rovná páteř - mírně pokrčené a
rozkročené nohy, břemeno si dát
co nejblíže k tělu, zadržet dech
/zapnete břišní svaly/ a začnete
zvedat břemeno pomocí svalů
dolních končetin.
ohnutá páteř – mírně nakročit,
zapnout břicho a pánevní dno,
proveďte výdech začněte zvedat
břemeno
s napřimováním trupu / nad 3045 stupňů se zádové svaly
vypínají/. Aktivují se svaly kyčle
a zádové fascie. Vhodné je
podepřít trup 1 rukou o stehno.
Opět břemeno co nejblíže u těla.
Pokud možno nenoste břemena
v záklonu, po jedné straně nebo
v jedné ruce / např. těžký
nákup/.
Slide 29
Anatomicky správná
podpora těla
Matrace musí dostatečně
pevně a přitom citlivě
zkopírovat tvar těla v
jakékoliv poloze a správně jej
podepřít.
V poloze na boku tak
zůstává osa páteře rovná, při
ležení na zádech ve svém
přirozeném fyziologicky
zakřiveném tvaru.
Slide 30
Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada.
Buzková, K. (2006). Strečink Praha: Grada.
Čermák, J. et al. (1992). Záda už mě nebolí, Praha.
Haladová, E., & Nechvátalová, L. (1997). Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve
zdravotnictví.
Hálková, J. et al. (2001). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební texty I. část - obecná]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny.
Hošková, B., & Matoušová, M. (2000). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum.
Janda, V. (1996). Funkční svalový test. Praha : Grada Publishing.
Kabelíková, K., & Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada
Publishing.
Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galém.
Kyralová, M., & Matoušková, M. (1995). Zdravotní TV, Sport pro všechny, Praha.
Kyralová, M., & Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV, 2. část, Sport pro všechny, Praha.
Novotná, H. (2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia.
Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika.
Přidalová, M., & Riegerová, J. (2002). Funkční anatomie II. Olomouc: Hanex. .
Rašev, E. (1992). Škola zad. Praha: Direkta.
Riegerová, J., & Ulbrichová, M. (1993). Aplikace fyzické antropologie v TV a sportu (příručka funkční antropologie). [Učební texty]. Olomouc:
Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury.
Schreiber et al. (1998). Funkční somatologie. Jinočany: H & H.
Syslová, V. et al. (2003). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební text II. část - zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení].
Praha: Česká asociace Sport pro všechny.
Tanner, J. (1995). Co s bolavými zády. Bratislava: Perfekt.
Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.
Slide 2
Je tvořen:
- kostrou
- svaly
- šlachami
Tyto složky jsou reflexně propojeny – po
poruše jedné z nich, objeví se porucha v
ostatních
Slide 3
Většina z nás tráví podstatnou část dne buď
vsedě nebo při jiné jednostranné zátěži.
Problémem současného životního stylu je proto
jednostranné přetěžování a hypokineze.
Na naši páteř jsou neustále kladeny nejrůznější
nároky. Vždy se přitom musí přizpůsobovat
celý pohybový aparát, ústřední roli přitom hraje
právě páteř.
Vadným držením těla dochází k jinému
rozložení a působení působících sil jak v klidu,
tak při pohybu.
Slide 4
Tím dochází k přetěžování jedněch a
naopak k nečinnosti jiných svalů
Všechny poruchy držení těla vedou k
postupně k pravidelným bolestivým
potížím.
Většina z nich se dá buď odstranit nebo
alespoň významně snížit pomocí vhodného
cvičení.
Důležité je také zachovávání správných
pohybových návyků.
Slide 5
Projevuje zde také správná klenba
chodidla, poloha kolenou, kyčlí a pánve,
délka končetin.
Nesprávným držením těla se dráždí
nervy - vznikají bolesti – a pokud něco
bolí, snažíme se příslušnou stranu
nezatěžovat, tím ale vzniká tlak na
stranu druhou.
Slide 6
SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA
•za
správné držení těla
považujeme takové, při němž se
páteř, pokud možno stále, tedy i
v klidu, drží zpříma.
• Čím je rozdíl mezi klidovým a
vzpřímeným postojem větší, tím
je držení páteře horší.
• vzpřímené držení těla je
výsledkem složitých reflexních
dějů tzv. posturálních reflexů.
Slide 7
Tyto složité reflexy orientují tělo
v prostoru, slouží k udržení zaujaté
polohy vzpřímeného postoje.
Pro každého jedince platí, že nejlepší
postoj je takový, při kterém jsou
jednotlivé sektory posturálního systému
harmonicky vyváženy a potřebují
nejmenší svalovou práci pro udržení
nejlepší stability.
Slide 8
SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA
•Za
vzpřímené držení těla můžeme také
považovat takové držení, kde účinek
gravitace je plně kompenzován vnitřními
silami a kde nelze zjistit zřejmé známky
oslabení či přímo funkčního selhání
některé složky podpůrného pohybového
systému.
• spustíme- li ze záhlaví – hrbolu kosti týlní
–kolmici, musí se tato kolmice dotknout
hrudní kyfózy, projít mezi hýžďovou
rýhou a skončit ve středu přímky, která
spojuje konce pat.
• Nebo můžeme vést kolmici z mečového
výběžku kosti hrudní, pak musí být břicho
při správném držení těla za touto kolmicí
Slide 9
držení těla není jen záležitostí postoje, ale všímáme si,
jak kdo chodí, sedí, běhá, jak se pohybuje, jak dýchá
při pohybu, zda si osvojuje správné pohybové
návyky.
Držení těla hodnotíme tedy nejen při stání, nejen
v poloze, nejen ve výdrži, ale i v průběhu pohybu.
Správné držení těla splňuje požadavky estetické, ale i
energeticky ekonomické
je dobrá koordinace pohybová, ekonomická pro
spotřebu energie při svalové práci
je vyvážený vztah mezi základními procesy
nervového systému, mezi podrážděním a útlumem.V
držení těla se odráží i duševní rovnováha.
Slide 10
Člověk může zaujímat postoj vzpřímený,
klidový nebo postoj v pozoru.
Klidový postoj se liší od vzpřímeného
uvolněním svalstva a zvětšení jednotlivých
zakřivení páteře. Čím je menší rozdíl mezi
vzpřímeným a klidovým postojem, tím je lepší
držení těla. Při postoji v pozoru je mírná flexe
v kyčelních kloubech a celý trup je připraven
k vykročení.
Při sezení se ohnou kolení i kyčelní klouby, je
uvolněno svalstvo dolních končetin, těžiště těla
je na podložce, na níž sedíme. Svalstvo trupu
udržuje vzpřímené postavení
Slide 11
1.
2.
3.
4.
5.
Hlava musí být vzpřímena, vytažena vzhůru, při
stoji zády ke stěně se dotýká hrbol kosti týlní této
stěny, brada s krkem svírá úhel asi 90°, pohled
vpřed.
Ramena jsou stažena vzad a dolů.
Hrudník rozšířen, břicho zataženo.
Horní část pánve je vytočena vzad, dolní část
vpřed tahem břišního a hýžďového svalstva.
Dolní končetiny jsou napjaty v kloubech
kolenních, váha těla přenesena vpřed a na vnější
část chodidel.
Slide 12
Základem svalového tonusu a vzpřímeného
držení těla jsou proprioreceptivní reflexy.
proprioreceptivní reflexy: míšní reflex, které
vznikají při stimulaci svalového vřeténka a
šlachového tělíska
V každém svalu jsou smíšené skupiny aktivních
motorických jednotek se skupinami motorických
jednotek v klidu
soustavou aktivní činnosti určitého množství
motorických jednotek je udržován svalový tonus
Slide 13
Aktivní jednotky se ve své činnosti střídají
s jednotkami v klidu a tím je zabráněno vzniku
únavy.
Jsou základními reflexy vzpřímeného těla a
udržení rovnováhy.
Tímto reflexem se brání organismus proti
zemské přitažlivosti, nazývá se reflex
antigravitační
Slide 14
Podnětem pro posturální svalstvo je stálé
působení zemské tíže.
Z těchto svalů vychází nejvíce proprioreceptivních
vzruchů, svaly mají stálou vysokou aktivitu
nervosvalových vřetének, a to především ve stavu
bdělém a ve vzpřímeném postoji.
Tato zvýšená aktivní činnost svalstva může trvat
dlouhou dobu bez pocitu únavy.
Slide 15
Antigravitační postojové svaly jsou
charakteristické svým účelným složením. Jsou
bohaté na sarkoplazmu, která obsahuje rezervní
látky pro stah svalového vlákna.
Při svalové kontrakci svalových vláken vázne
prokrvení svalu, zásobování látkami a
odstraňování metabolitů.
Svaly mají více protoplazmy a kyslíku
vázaného větším množstvím myoglobinu, což
dává svalům načervenalou barvu.
Tyto svaly se též nazývají tonické, zajišťují nám
statickou práci, unaví se málo a zvolna.
Slide 16
Udržování vzpřímeného držení těla je proces
vyžadující souhru svalů, které se na něm podílejí.
Jejich činnost řídí CNS.
Na svalovou aktivitu jsou kladeny vyšší nároky a
vyšší nároky jsou kladeny i na koordinační funkci
řídícího NS, který musí vyvažovat stálý vliv
gravitace.
Posturální funkce, která zajišťuje vzpřímené držení
probíhá subkortikálně v podvědomí a vnímáme ji
pouze jako poct posturální jistoty. Korekce vadného
držení těla není tedy snadná. Chceme-li napravit
vadné držení těla, musíme změnit posturální režim a
dostat ho jako program do podvědomí.
Slide 17
porucha posturální funkce - řadíme ji
k funkčním poruchám hybného systému.
Za nesprávné držení těla označujeme takové
držení těla, u kterého nacházíme odchylky od
správného držení těla.
To znamená, že např. kolmice spuštěná
z hrbolu kosti týlní se nedotýká hrudní kyfózy,
nespadá do mezi hýžďové rýhy, nebo
neprochází středem mezi patami apod.
Tato oslabení nejsou trvalá a lze je, na rozdíl od
ortopedických vad či deformit, vyrovnat
vlastním svalovým stahem
Slide 18
nejčastější vady ve školním věku jsou:
- kulatá záda
- plochá záda
- skoliotické držení těla
- ploché nohy
- vbočená a vybočená kolena
- celková uvolněnost svalového a vazivového
aparátu
Slide 19
Podle různých autorů je celá řada faktorů podílejících se
na vadném držení těla:
Vnitřní faktory
vrozené vady ( vady zraku, sluchu, neprůchodnost
dýchacích cest, zpožděný duševní vývoj)
úrazy
prodělaná onemocnění
Vnější faktory
nedostatek svalové činnost
jednostranné zatížení
nevhodné pohybové návyky
Slide 20
vrozené považujeme:
celkové fyzické oslabení, svalové oslabení, opožděný vývoj
stavy oslabení po přestálých chorobách, málo pohybu,
nedostatečný počet tělesné výchovy, špatně nebo málo
prováděná tělesná výchova a vliv jednostranného zatížení.
3 období nejčastějšího vzniku vad páteře:
po narození do prvních 6 měsíců života
mezi 5. –8. rokem, s maximálním výskytem v prvních dvou
třídách ZŠ, kdy děti zvyklé na dostatek pohyb ve volné
přírodě musí najednou měnit celodenní režim a sedět poměrně
dlouho ve školních lavicích.
období puberty, kdy mnohdy rychlý růst do výšky není
sledován zvýšením svalové síly trupového ( zádového a
břišního) svalstva. Vady páteře u dívek se nejčastěji objevují
mezi 12. –13. rokem. U chlapců je frekvence vad nižší,
nejčastěji ve věku kolem 14let.
Jednostranné zatěžování svalových skupin není kompenzováno
dostatečným počtem hodin tělesné výchovy či sportu.
Slide 21
DIAGNOSTKA –
VYŠETŘOVÁNÍ
CELKOVÉHO
POSTOJE
pohledem
zezadu
pohledem zepředu
z bočného pohledu
v sedě
Slide 22
1.celková uvolněnost
1.zvětšená hrudní kyfóza
2.zvětšená bederní lordóza
3.zvětšená hrudní kyfóza se současnou zvětšenou bederní lordózou
4.plochá záda
5.skoliotické držení
6.drobné funkční poruchy rozvíjení páteře
7.vybočené nebo vbočené kolenní klouby
8.ploché nohy
9.ostatní vady dolních končetin
Slide 23
držet hlavu vzhůru, aktivovat zejména střední
část trapézového svalu v souhře se zdvihačem
hlavy.Prakticky se to projeví tahem hlavy ve
směru svislé osy, nikoli zvedáním brady a
prohýbáním páteře v krční části. Tím se zvedá
sternální část hrudníku, hrudník se nutí do
nádechového postavení.
Důležitou vyrovnávací složkou jsou nácvik
správného dýchání při cvičení a speciální
cvičení pro zlepšení dýchání v horní části
hrudníku.
Slide 24
je třeba posílit zádové, hýžďové a břišní
svalstvo k získání tonické rovnováhy.
dosáhnout pohybu v co největším rozsahu.
provádět úklony a rotační pohyby, aby páteř
byla ve všech úsecích a všemi směry pružně
pohyblivá.
Slide 25
Ergonomie je vědní obor zabývající se ochranou zdraví
člověka při práci. Vliv pracovní polohy na pohybový
systém člověka.
Nesprávná ergonomie práce vede k nepřiměřené
pracovní zátěži s důsledkem přetížení určitých
svalových skupin a kloubů.
Dlouhodobé působení pak vede k postižení
pohybového aparátu.
Onemocnění pohybového sytému jsou druhou
nejčastější příčinou pracovní neschopnosti (po
onemocnění dýchacích cest) a podílejí se nejvyšší
mírou na počtu dnů s pracovní neschopností. PN (cca
50-60% dnů).
Slide 26
tzn. takové sezení při
kterém často měníme
pozici a mechanika židle
se nám neustále
přizpůsobuje a podepírá
důležité partie.
permanentní kontakt se
stálým tlakem na záda synchronní technika s
nastavením zatížení
podepření bederní páteře
nastavení výšky a sklonu
sedadla
Slide 27
Odlehčující sed dle Brůggera
sedací plocha mírně
skloněná
Vpřed kyčle o několik cm
výše než kolena
mezi stehny úhel 45 stupňů
nohy pod koleny mírně
zevně
pánev překlopit lehce vpřed
zdvihnout hrudník
opravit držení hlavy – bradu
lehce vpřed
dýchání provádět do břicha
ramena volně, dole a vzadu.
využití pomůcek při sedu
Slide 28
rovná páteř - mírně pokrčené a
rozkročené nohy, břemeno si dát
co nejblíže k tělu, zadržet dech
/zapnete břišní svaly/ a začnete
zvedat břemeno pomocí svalů
dolních končetin.
ohnutá páteř – mírně nakročit,
zapnout břicho a pánevní dno,
proveďte výdech začněte zvedat
břemeno
s napřimováním trupu / nad 3045 stupňů se zádové svaly
vypínají/. Aktivují se svaly kyčle
a zádové fascie. Vhodné je
podepřít trup 1 rukou o stehno.
Opět břemeno co nejblíže u těla.
Pokud možno nenoste břemena
v záklonu, po jedné straně nebo
v jedné ruce / např. těžký
nákup/.
Slide 29
Anatomicky správná
podpora těla
Matrace musí dostatečně
pevně a přitom citlivě
zkopírovat tvar těla v
jakékoliv poloze a správně jej
podepřít.
V poloze na boku tak
zůstává osa páteře rovná, při
ležení na zádech ve svém
přirozeném fyziologicky
zakřiveném tvaru.
Slide 30
Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada.
Buzková, K. (2006). Strečink Praha: Grada.
Čermák, J. et al. (1992). Záda už mě nebolí, Praha.
Haladová, E., & Nechvátalová, L. (1997). Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve
zdravotnictví.
Hálková, J. et al. (2001). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební texty I. část - obecná]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny.
Hošková, B., & Matoušová, M. (2000). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum.
Janda, V. (1996). Funkční svalový test. Praha : Grada Publishing.
Kabelíková, K., & Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada
Publishing.
Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galém.
Kyralová, M., & Matoušková, M. (1995). Zdravotní TV, Sport pro všechny, Praha.
Kyralová, M., & Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV, 2. část, Sport pro všechny, Praha.
Novotná, H. (2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia.
Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika.
Přidalová, M., & Riegerová, J. (2002). Funkční anatomie II. Olomouc: Hanex. .
Rašev, E. (1992). Škola zad. Praha: Direkta.
Riegerová, J., & Ulbrichová, M. (1993). Aplikace fyzické antropologie v TV a sportu (příručka funkční antropologie). [Učební texty]. Olomouc:
Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury.
Schreiber et al. (1998). Funkční somatologie. Jinočany: H & H.
Syslová, V. et al. (2003). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební text II. část - zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení].
Praha: Česká asociace Sport pro všechny.
Tanner, J. (1995). Co s bolavými zády. Bratislava: Perfekt.
Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.