Transcript Makro-Ekonomická

Makroekonomická rovnováha
Makroekonomická rovnováha
Nastává stejně jako na mikroúrovni při rovnosti poptávky a
nabídky, tentokrát však agregátní poptávky a nabídky
neboli jestliže: poptávaný produkt = vyrobený produkt
Takový produkt nazýváme rovnovážný produkt
P
AD
AS
E

P
PE
Y
YE
Y
Role subjektů v AD a AS
V ekonomice má každý subjekt svou roli jak na straně poptávky,
tak i na straně nabídky. Aby mohl subjekt něco poptávat, musí „na oplátku“ něco
jiného nabídnout.
Subjekt
Nabízí
Poptává
Domácnosti
Výrobní faktory
Výrobky a služby
Firmy
Výrobky a služby
Výrobní faktory
Stát
Veřejné statky
Výrobní faktory,
Výrobky a služby
Zahraničí
Importované
statky, VF
Exportované
statky, VF
Agregátní poptávka (AD)
Agregátní poptávka (AD – Aggregate Demand) je
celkové množství produktu, které jsou ochotni
poptávající při dané úrovni cen nakoupit, tzn. AD =
celkové výdaje na spotřebu domácností, na soukromé
investice firem, na vládní nákupy statků a služeb a na
čisté vývozy do zahraničí.
AD tvoří domácnosti (D po statcích a službách), firmy
(D po výrobních faktorech) i stát (D po statcích i VF) a
zahraničí
AD je celkové množství produkce, které jsou
poptávající (domácnosti, firmy, stát a zahraničí)
ochotni poptávat při daných cenách v dané ekonomice
Faktory ovlivňující AD
Spotřeba (C) - je určena osobním disponibilním
důchodem a bohatstvím spotřebitelů.
Investice (I) - jsou určeny výší produktu,
kapitálové náklady (určené daňovou politikou,
úrokovými sazbami apod.) a budoucím
očekáváním investorů.
Vládní výdaje (G) - jejich výše je určena
vládními rozhodnutími o výdajích.
Čisté vývozy (X) - jsou určeny rozdílem exportu
a importu.
P1 označuje všeobecnou cenovou hladinu,
tedy reprezentuje ceny všech prodávaných
statků. Sem řadíme nejen ceny výrobků a
služeb nabízených firmami, ale i cenu
výrobních faktorů (práce, půdy a kapitálu)
nabízených firmami, cenu peněz (úrok) i měny
(kurs), dále ceny statků nabízených státem i
zahraničními subjekty. Jedná se tedy o velice
komplexní veličinu (na rozdíl od
mikroekonomického pojetí cenové hladiny,
která reprezentovala pouze jediný statek).
Struktura AD
P
C
I
G
X
P1
P2
AD
Q
Cenové hladině P1 tedy odpovídá určitá úroveň spotřeby domácností, investic firem,
vládních výdajů a čistého exportu. Tyto složky AD budou obvykle při poklesu cenové
hladiny růst a naopak (proto je křivka AD klesající).
Faktory ovlivňující AD
Proporce mezi jednotlivými složkami AD ovlivňují:
Opatření (nástroje, instrumenty) hospodářské politiky:
monetární politika, fiskální politika, důchodová politika.
Vnější faktory:
– Demografické změny – nárůst obyvatelstva zvyšuje spotřebu
i poptávku po investicích
– Očekávání a podnikatelská důvěra – vyšší důvěra je spojena
s očekáváním vyšších zisků a s realizací vyšších investic
– Zahraniční produkt – hospodářská konjunktura v zahraničí
vede k růstu čistých vývozů
– Hodnota aktiv – zvyšování hodnoty aktiv (majetku) vede k
růstu bohatství některých spotřebitelů, a tím i k růstu jejich
spotřeby.
Agregátní nabídka (AS)
Agregátní nabídka (AS – Aggregate Supply) je
celkové množství produkce, které subjekty nabízejí při
daných mzdách a cenách v průběhu určitého období.
Křivka AS ukazuje výši reálného produktu, které bude
dosaženo při dané cenové hladině.
Nabídku tvoří domácnosti (nabízejí VF), firmy (nabízejí
zboží), a také stát (zajišťuje vzdělávání, ochranu
majetku a zdraví, ochranu státu apod. – veřejné
statky, za které občan přímo neplatí nebo platí netržní
cenu) a zahraničí.
AS - celkové množství produkce, které jsou nabízející
(stát, firmy, domácnosti a zahraničí) ochotni nabízet
při daných cenách v dané ekonomice.
Pružnost mezd a cen
Předmětem sporu Keynesiánců a Neoklasiků
(Monetaristů) je často otázka, která se promítá právě
do AS a tou je otázka, zda jsou mzdy a ceny pružné či
nepružné.
Pokud by byly pružné, pak zvýšení či snížení jedné
ceny by se okamžitě přizpůsobily i ostatní ceny
(zvýšení cen ropy by se téměř okamžitě promítlo do
zvýšení ostatních cen, včetně ceny práce – mzdy)
Pokud by byly nepružné, pak zvýšení či snížení jedné
ceny by se přizpůsobily ostatní ceny za velmi dlouhou
dobu (zvýšení cen ropy by se promítalo do zvýšení
ostatních cen, včetně ceny práce – mzdy – značně
dlouho a nerovnoměrně)
Jak je tomu v realitě? Co myslíte?
Situace z pohledu firmy
Zisk při P2 v DO
Zisk při P2 v KO
Cenová
hladina
P2
P
Pružnost cen a
křivka AS
=
>
ZiskZisk
při P1
Ostatní náklady Cenová
Ostatní náklady hladina
Mzdové náklady
P1
Mzdové náklady
ASDO
ASKO
P2
P1
Q1
Situace z pohledu celé ekonomiky
Q
Mějme výchozí (dlouhodobou) situaci,
kdy za cenové hladiny P1 je vyráběn
produkt Q1
Vzhledem k tomu, že jsou často
některé ceny výrobních faktorů
(náklady) nepružné (reagují na zvýšení
jiných cen opožděně), může případné
zvýšení cen výrobků a služeb motivovat
firmy k vyšší produkci (dosáhnou
vyššího zisku díky vyššímu rozdílu cen
a nákladů). Ekonomika se bude
pohybovat po krátkodobé AS.
Jakmile si však vlastníci výrobních
faktorů uvědomí, že ceny statků
vzrostly, budou se dožadovat také
zvýšení cen výrobních faktorů (např.
práce). Pokud toho dosáhnou (což
obvykle nějakou dobu trvá), sníží se
firmám zisk a tím i motivace zvyšovat
výrobu. Ekonomika se vrátí na původní
úroveň produkce, ale při vyšší cenové
hladině, tzn. v DO se nacházíme stále
na dlouhodobé vertikální AS.
Agregátní nabídka v KO a DO
AS v KO – stoupající, do úrovně potenciálního
produktu (QP) roste mírně, poté strmě stoupá
Úroveň AS se zvyšuje dokud jsou firmy ochotny
nabízet s rostoucí cenou vyšší výstup. V KO
mají firmy některé náklady nepružné (např.
výše mezd), proto reagují s určitým zpožděním
AS v DO – kolmá k ose x; náklady nejsou
nepružné a firmy se přizpůsobí všem změnám
tak, že vyrábí na úrovni potenciálního produktu
Faktory ovlivňující AS
1. Potenciální produkt
2. Pohyb mezd a cen
Potenciální produkt – kapacita ekonomiky (produkt)
při plné zaměstnanosti a využití zdrojů; má dva
efekty:
– Růst potenciálního produktu posunuje AS doprava
– Růst výrobních nákladů při konstantním QP
posunuje AS kolmo vzhůru
Pohyb mezd a cen – křivka AS je z důvodu
některých nepružných cen a mezd (mzdy, nájmy
budov, pozemků, atd.) pod QP plošší, nad QP rostou
ceny a mzdy rychleji a AS je strmější
AS při vzrůstajícím
produktu a
nákladech
P
QP
QP´
AS
P
AS´
Q
QP
AS´
AS
Q
Faktory ovlivňující AS
Faktory ovlivňující potenc. produkt i mzdy a ceny:
Využitelné výrobní zdroje (práce, kapitál, půda),
Technický pokrok,
Hospodářská politika (vysoké daně vyloučí část
výrobců z trhu, dovozní clo brání část tuzemských
producentů, apod.),
Očekávání subjektů (ochota vstupovat do živností),
Kurz tuzemské měny,
Pohyb cenové hladiny.
Determinace produktu
Je-li GDP < QP, nejsou plně využity zdroje
Je-li GDP > QP, vede to k inflaci
Otázkou tedy je, zda a za jakých podmínek může
tržní ekonomika zajistit relativně vysoké využití
zdrojů a současně společensky přijatelnou míru
inflace. Dva názory:
Ortodoxní (neoklasický) přístup – trh vše vyřeší
autoregulačními mechanismy a stát svými zásahy
jen škodí
Keynesiánský přístup – trh sám není schopen
řešit všechny problémy, hlavně pokles AD a nutné
zásahy státu
Vertikální tvar křivky AS
Horizontální tvar křivky AS vyjadřuje
vyjadřuje myšlenku, že v
myšlenku, že v ekonomice jsou
ekonomice působením tržních
některé ceny (např. cena práce a
sil dochází
ka
rychlé
reakci
jiných
VF) nepružné,
že reagují pružnosti
Hlavní
spor jetedy
o otázku
mezd
cen.
subjektů na změny všech cen
na změny cen statků opožděně. V
Kdyby
byly pružné,
tak křivka (včetně
AS jemezd).
vertikální
na
Všechny ceny
tomto extrémním
případě jsou
(včetně cen VF) pojetí).
tedy
absolutně
z toho důvodu,
úrovni nepružné
potenciálního
produktuodpovídají
(neoklasické
daným podmínkám,
že produkce je pod úrovní
ve kterých
se ekonomika
potenciálního produktu,
je vysokýže v realitě
Keynesiánci
namítají,
je pružnost
cen
nachází a tím je také vyráběn
přebytek výrobních faktorů (práce),
omezena
a do úrovně
potenciálního
produktu
je v
optimální produkt
odpovídající
které jsou ochotni
majitelé
potenciálnímu produktu.
pronajímat
více i za
stejnou
cenu
jejich
pojetí
AS
horizontální.
(mzdu). Proto je možné zvyšovat
produkci i při stejné cenové hladině.
Neoklasická a Keynesiánská AS
P
AS
V realitě pak
může
nastávat
kompromis…
… který může
po „vyhlazení“
vpadat takto.
Q’ Q
Rovnováha na trhu v
neoklasickém a keynesiánském
pojetí AS
AD´
AD
AD´
AS
PE2
AS
AD
PE
PE1
QE = Q*
 AD →  PE , QE = konst.
 AS →  PE ,  QE
Q2 *
QE1 QE2
Q*
 AD →  QE , PE = konst.
„Kompromisní“ situace
Pokud je produkce
ekonomiky pod
potenciálním
produktem, pak
stimulace AD vede
mnohem více k
nárůstu produktu
než k nárůstu
cenové hladiny.
AD´
Při HDP větším než potenciálním platí, že
růst produkce je „vykoupen“ velkým
zvýšením cenové hladiny protože díky
nedostatku volných VF musejí firmy platit za
jejich nákup stále vyšší náklady a to se
odráží i do růstu cen, za které budou
ochotny produkci prodávat.
AS
AD
PE
Čím více se blížíme
k potenciálnímu
QE1 QE2 Q*
produktu, tím více
je nárůst produktu Při HDP menším než potenciálním platí, že
růst produkce je „vykoupen“ pouze mírným
„vykoupen“
zvýšením cenové hladiny protože díky
nárůstem cenové nadbytku volných VF příliš nerostou firmám
při jejich nákupu náklady a mohou tedy
hladiny…
udržet nízké ceny.
… a při stimulaci
AD nad
potenciální
produkt je každý
nepatrný nárůst
produktu
doprovázen velmi
výrazným
nárůstem cenové
hladiny.
Pamatujme, že rovnovážný stav ekonomiky je
stav, ve kterém má ekonomika tendenci setrvat
(obvykle působením tržních sil), ale nemusí to
být ještě optimální stav (můžeme třeba
Střetem
agregátní
a nabídky
určuje
požadovat
lepšípoptávky
stav). Jak
jsme již se
uvedli,
tak
rovnovážná cenová hladina. Interakce AD a AS pak
například
rovnovážný
ještě nemusí
udávají,
jaký produkt
budeprodukt
za konkrétní
cenové být
hladiny
vždy vautomaticky
roven potenciálnímu
produktu.
vyráběn
krátkém a dlouhém
období.
Rovnováha ekonomiky a její změny
P
Zvýšení AD (např. zvýšením
množství peněz v ekonomice) vede
AD
krátkodobě k posunu bodu
rovnováhy po krátkodobé AS. Firmy
zvyšují produkci. Zaměstnanci se
však následně dožadují zvýšení
mezd a to zvyšuje náklady firem,
což způsobí posun na původní
úroveň produktu, ale již při vyšší
cenové hladině.
Y
AD’
P
ASDO
ASKO
P2
P1
Y* Y1
Y
Determinace produktu a model
multiplikátoru
(model důchod – výdaje)
Výdaje a rovnovážný hrubý domácí
produkt
Tzv. model 45°, neboli model důchod-výdaje
vysvětluje, jak je dosahováno rovnovážného
hrubého domácího produktu, neboli takového
produktu, při kterém neexistují tendence k jeho
změně.
Je to obecně důchod, kdy platí:
AD = AS
AE (plánované výdaje subjektů) = Y (důchod, HDP)
Model důchod -výdaje
Slouží Keynesiáncům jako demonstrace možností
ovlivňování produktu ekonomickými nástroji
Vychází z funkce spotřeby (C) a úspor (S)
– Výše spotřeby je přímo úměrná výši důchodů (Y, GDP)
– Funkce úspor je také závislá na Y (GDP), úspory jsou
kladné až od určité výše Y (GDP)
Část důchodu je věnována na spotřebu a zbytek tvoří
úspory. Úspory jsou přes peněžní ústavy použity k
financování investic, jejichž nárůst zvyšuje produkt a
zaměstnanost.
Předpokládáme nejprve jen dvousektorovou
ekonomiku. Existují jen firmy a domácnosti.
Sklon ke spotřebě a úsporám
Důchod (produkt) může být rozdělen na
spotřebu a úspory
Y=C+S
Budeme raději spotřebovávat nebo spořit?
Sklon = tendence; vyjadřuje tendenci
společnosti spotřebovávat nebo naopak spořit
Sklon ke spotřebě a úsporám
Mezní sklon ke spotřebě (MPC, c) vyjadřuje o
kolik se změní spotřeba, jestliže vzroste důchod
(produkt) o jednotku
MPC = C / GDP
(Hodnota MPC určuje sklon spotřební funkce)
Mezní sklon k úsporám (MPS, s) vyjadřuje o
kolik se změní úspory, jestliže vzroste důchod
(produkt) o jednotku
MPS = S / GDP
(Hodnota MPS určuje sklon úsporové funkce)
Platí: MPC + MPS = 1
Část spotřeby,
která se nemění
při změně
produktu Y (je
vůči produktu
autonomní )
Část spotřeby, která
se mění s každou
další jednotkou
produktu Y (mění se
právě o velikost c)
Spotřeba, úspory a investice
Spotřeba (C) jsou všechny výdaje domácností,
které jsou použity na nákup spotřebních statků.
C = CA + c·Y
kde CA je autonomní spotřeba a c je mezní sklon ke spotřebě
Úspory (S) je to ta část disponibilního důchodu
domácností, kterou domácnosti nepoužijí ihned
ke spotřebě.
S = - CA + s·Y
kde CA je autonomní spotřeba a s je mezní sklon k úsporám
Osa 45° je tvořena
body , jež vyjadřují
rovnost důchodu a
spotřeby, neboli body,
ve kterých je celý
Bod
vyrovnání
důchod
vynaložen na
C = Yspotřebu
S=0
C
Funkce spotřeby (C) a úspor (S)
C, S
C
CCA
0
45°
Y
=
Y
Mohla by být toto
funkce spotřeby?
Muselo by platit, že
celý důchod je vždy
spotřebován (nic
S
neuspoříme ani se
nezadlužujeme).
Y Navíc pokud bychom
měli nulový důchod,
museli bychom mít i
nulovou spotřebu.
Investice obvykle závisí na úrokové
sazbě, a reagují na její změny buď
citlivě…
… nebo
necitlivě.
Investice však obvykle
předpokládáme nezávislé na
(aktuální) výši produktu (HDP, Y),
což vyjadřujeme takto:
Investice
Úroková
sazba (i)
Úroková
sazba (i)
Investice
Investice (I) je ekonomická činnost,
při níž se subjekt
vzdává současné spotřeby s očekáváním zvýšení
budoucí spotřeby.
Investice zvyšují reálnou tvorbu kapitálu čímž vlastně
zvyšují „kapacitu ekonomiky“ (potenciální produkt) a v
Investice
Investicepodporují ekonomický
Y (HDP)
dlouhém období
růst.
Zdrojem rozvoje ekonomiky skrze investice jsou
úspory domácností. O velikosti úspor rozhodují
domácnosti (jsou ovlivněny výší důchodu a MPC). O
velikosti investic rozhodují firmy skrze svá
podnikatelská rozhodnutí. Výše investic a úspor je
tedy závislá na odlišných faktorech.
Předpokládáme, že investice vznikají z úspor. V
rovnovážné ekonomice tedy musí platit:
S (úspory) = I (investice)
Investice, úspory a rovnovážný
stav
S
S, I
S=I
S>I
I
I>S
0
Y1
Y2
Y3
Q (Y)
Dvousektorový výdajový model
Předpokládáme jen dva subjekty (sektory) –
domácnosti a firmy
Spotřeba domácností a investice firem
představují nejvýznamnější složky agregátní
poptávky (a v rovnovážné ekonomice tím i
HDP). V tomto modelu je označujeme za tzv.
agregátní výdaje - AE (AE = C + I)
Zatímco spotřeba závisí na velikosti důchodu,
investice v tomto modelu považujeme za
exogenně dané (nezávislé na Y)
Křivka agregátní poptávky
(agregátních výdajů) ve
dvousektorové ekonomice. V bodě,
kde protne osu 45° je určena
rovnováha ekonomiky. Výše
C, S, I
agregátních výdajů (AD) se zde
rovná produktu (Y).
Dvousektorový výdajový model
Osa 45° je přímkou
rovnosti agregátní
poptávky a
národního důchodu
(tedy i produktu
neboli AS)
C+I
C
C=Y
S=0
C+I=Y
S=I
C
I
0
45°
Y1
Křivka agregátní poptávky
(agregátních výdajů) v
S„jednosektorové
ekonomice“.
I Poloha
(vertikální) této křivky je
dána velikostí autonomních
Y2
výdajů
CAQa (Y)
sklon křivky
agregátní poptávky je
determinován mezním
sklonem ke spotřebě (čím
větší MPC, tím strmější je
sklon křivky AD).
Multiplikátor a multiplikační
efekt
Koncept m. efektu je založen na tom, že počáteční
impuls stimulující AD (např. zvyšování objemu
finančních toků v ekonomice při investicích) přinese
nárůst domácího produktu v ještě větším rozsahu, než
byl počáteční impuls.
Δ GDP
ΔI
Platí tedy:
Δ I * ( 1 / MPS ) = Δ GDP
Δ I * ( 1 / 1 – MPC ) = Δ GDP
Výraz ( 1 / 1 - MPC ) je nazýván multiplikátor
(jeho hodnota je vždy větší než 1)
Čím větší je MPC (a menší MPS), tím větší je hodnota
(a také účinek) multiplikátoru
Jak funguje multiplikační efekt v praxi?
Dejme tomu, že se rozhodnete podpořit produkci v naší
ekonomice tím, že si necháte ušít oblek. Zajdete ke krejčímu a
objednáte oblek za 10 000 Kč. Krejčí u prodejce látek zakoupí
látku za 5 000 Kč a oblek ušije. Jeho zisk je 5 000 Kč.
Prodejce látek získal 5 000 Kč. Dejme tomu, že za 3 000 koupil
další látku a 2 000 Kč utratil za jídlo v supermarketu. Krejčí si
asi také zisk nenechal pro sebe, ale na něco jej vynaložil –
utratil (spotřeboval) nebo uspořil. Stejně tak své získané peníze
na něco vynaložil výrobce látek i supermarket.
Čím více peněz ze svého příjmu každý subjekt utratí (čím větší
má tedy MPC), tím více bude podporována další produkce
statků, které jsou těmito útratami poptávány.
Váš původní záměr byl nechat si pouze vyrobit oblek v hodnotě
10 000 Kč. Myslíte si, že v ekonomice díky Vašemu výdaji
vzroste produkce jen o těchto 10 000 nebo více? Na čem to
závisí?
Multiplikační efekt a determinace produktu
C, S, I
C+I=Y
S=I
ΔC = 200
(C+I)‘
(C + I)‘ = Y
S = I‘
C+I
V ekonomice
budou vynaloženy
dodatečné
investice 100
jednotek
S
I‘
Δ I = 100
I
ΔI = 100 → ΔY = 2000
Díky multiplikačnímu efektu
dojde k nárůstu produktu
nejen o 100 jednotek, ale v
tomto případě o 200 jednotek
45°
Y1
ΔY = 200
Y2
Q (Y)
Teorie multiplikátoru podle
Keynese – krátké období
Každý ekonomický subjekt má určitý mezní sklon ke
spotřebě (MPC) a mezní sklon k úsporám (MPS).
4 000(iKč
Předpokládejme, že pan Smith
všichni ostatní) utratí 25%
svého příjmu v baru (MPC=0,75), takže MPS=0,25.
Podívejme se jaké s tím budou spojené peněžní toky:
– (1)Pan Smith obdrží dodatečný příjem (za odpracované přesčasy) 1000 Kč
1 000 KčZ toho utratí 75% (750 Kč) v baru
– (2)Pan Black (barman)
získá příjem 750 Kč
750 Kč
Z toho utratí 75% ( cca 563 Kč) ve vedlejším
563 Kč baru
– (3)Pan White (barman z vedlejšího baru) získá příjem 563422
Kč Kč
Opět utratí 75% (cca 422 Kč) v dalším baru
… Kč
250 vytvořený
Kč
Dosavadní
příjem (a také spotřební výdaje subjektů): cca 2 735 Kč
187 Kč
Řetězec se však panem Whitem nepřeruší a celkový
vytvořený efekt (poptávkou
141 Kč
vyvolaná produkce) za ekonomiku bude: 1000 *( 1 / 1 – 0,75 ) =…4 Kč
000 Kč
– Spokojený bude také pan Brown (lékárník), který získá 500 Kč za prodej léků
proti kocovině všem uvedeným gentlemanům 
Dodatek
Funkce spotřeby a úspor při
extrémních MPC a MPS
C, S
S (MPS = 1)
C (MPC = 0)
C = CA
0
45°
Y
Q (Y)
Funkce spotřeby a úspor při
extrémních MPC a MPS
C, S
C (MPC = 1)
C = CA
0
45°
Y=∞

Q (Y)
S (MPS = 0)
Sklon ke spotřebě a úsporám
Průměrný sklon ke spotřebě a úsporám
Průměrný sklon ke spotřebě (APC – Average
Propensity to Consume) je podíl výdajů na spotřebu a
domácího produktu, APC = C / GDP = např. 70 / 50 =
1,4
Průměrný sklon k úsporám (APS – Average
Propensity to Save) je podíl úspor a domácího
produktu, APS = S / GDP = např. – 20 / 50 = - 0,4
Platí APC + APS = 1
Sklon ke spotřebě a úsporám
mld. Kč
Národní
Spotřeba (C) Úspory (S)
APC
APS
MPC
MPS
produkt
(GDP)
0
30
-30
-
-
-
0
50
70
-20
1,4
-0,4
0,8
0,2
100
110
-10
1,1
-0,1
0,8
0,2
150
150
0
1
0
0,8
0,2
200
190
10
0,95
0,25
0,8
0,2