Transcript Místo a zapojení ČR v mezinárodní bezpečnostní architektuře

Bezpečnostní a obranná politika státu
Místo a zapojení ČR v mezinárodní
bezpečnostní architektuře
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Cíle přednášky
– Vysvětlit pojmy kooperativní bezpečnost, kolektivní
bezpečnost, kolektivní obrana
– Rámcově představit prvky evropské bezpečnostní
architektury
– Nastínit jejich vývoj, postavení a vzájemné vztahy
– Ukázat zapojení ČR do mezinárodní bezpečnostní
architektury
Obsah přednášky
•
•
•
•
•
•
•
•
Kooperativní bezpečnost
Kolektivní bezpečnost
Kolektivní obrana
Bezpečnostní architektura
Geneze (evropské) bezpečnostní architektury
Prvky (evropské) bezpečnostní architektury
Vztahy v rámci (evropské) bezpečnostní architektury
Pozice ČR v bezpečnostní architektuře Evropy a
euroatlantického prostoru
• Shrnutí
• Doporučené studijní zdroje
Kooperativní bezpečnost
• Systém prevence vypuknutí ozbrojeného konfliktu založený
na omezování a regulaci vojenské síly do takové míry, která
znemožňuje úspěšnou agresi
• Janne E. Nolan: Kooperativní bezpečnost je model
mezistátních vztahů, ve kterém se očekává výskyt sporů, jež
jsou ale řešeny v rámci norem a zavedených procedur. Při
tolerování diverzity a animozity mezi odlišnými vládami a
kulturami umožňuje tento druh mezinárodního systému
řešení konfliktů bez nasazení masového násilí
• Richard Cohen a Michael Mihalka: Kooperativní bezpečnost je
pokračující úsilí ke snížení rizika vypuknutí války, přičemž toto
úsilí není zaměřeno vůči specifickému státu nebo koalici států
Kooperativní bezpečnost
• Principy kooperativní bezpečnosti:
• dosažení striktní kontroly jaderných sil založené na již existujících
•
•
•
•
smlouvách
vytvoření režimů pro konverzi zbrojního průmyslu, které by
bránily proliferaci konvenčních zbraní
vznik kooperativních dohod v oblasti konvenčních sil, které by
podpořily jejich obrannou konfiguraci
koncipování všeobecně podporovaného konceptu pro efektivní a
legitimní intervenci
podpora transparence a regulace šíření pokročilých (zbrojních)
technologií
– OBSE – příklad organizace kooperativní bezpečnosti
Kolektivní bezpečnost
• Systém zahrnující všechny státy a zaměřený na udržení míru a
bezpečnosti v případě jeho ohrožení nebo porušení některým
státem nebo státy, a to i státy nečlenskými
• Snaha o překonání anarchie v mezinárodních vztazích, kde je
každý stát nucen udržovat vojenskou moc k zajištění vlastního
přežití
• V tradičně pojatém systému kolektivní bezpečnosti je
základním rysem ochrana systému před protiprávním
chováním ze strany států; od 90. let 20. stol. je toto pojetí
rozšířeno i na nestátní subjekty
• Předpokladem kolektivní bezpečnosti je zákaz použití síly
a hrozby silou v mezinárodních vztazích a povinnost řešit
všechny mezinárodní spory pokojnými prostředky
Kolektivní bezpečnost
• Bezpečnost zajišťována mezinárodní organizací, která je
pověřena v případě napadení kteréhokoliv členského státu
organizovat kolektivní akci za účelem obnovení
mezinárodního míru
• Prvky kolektivní bezpečnosti:
– pokojné řešení sporů
– donucovací opatření podle čl. VII Charty OSN
– úprava zbrojení a odzbrojení
• OSN – příklad organizace kolektivní bezpečnosti
Kolektivní bezpečnost: nedostatky
• Členové RB OSN s právem veta mají možnost blokovat jejich
zájmům odporující rezoluce RB OSN
• Žádná agrese, které se dopustila velmoc, nebyla odstrašena
nebo odražena uplatněním principů kolektivní bezpečnosti
• Kolektivní bezpečnost předpokládá, že všechny státy mají
společný zájem na zastavení agrese
• Jednotlivé státy nejsou ochotné riskovat konflikt proti silným
protivníkům nebo v oblastech, kde nemají reálné zájmy
• Přijaté opatření velké skupiny států odrážejí nejnižší společný
jmenovatel, o kterém lze dosáhnout shody – jsou proto málo
účinné
Kolektivní obrana
• Systém společné obrany vůči státům, které nejsou členy
daného uskupení
• Aliance zvyšuje bezpečnost členů - prostředek obrany proti
agresi jiných nebo mocnějších států nebo jako prostředek
sdílení kapacit pro prevenci nebo potírání hrozeb ze strany
nestátních aktérů
• Kolektivní obrana vyjadřuje závazek členských států příslušné
organizace k poskytnutí pomoci (včetně vojenské)
• Předpokladem fungování koalice je, že její členové musí:
– mít společný cíl,
– se shodovat v hodnocení hrozeb,
– být schopni sjednotit své síly v případě nutnosti
Příklady organizací kolektivní obrany – NATO, Varšavská smlouva,
Západoevropská unie, CENTO, ANZUS aj.
Článek 5 Bruselské smlouvy (1948)
• Kdyby se některá z vysokých smluvních stran stala
předmětem ozbrojeného útoku v Evropě, ostatní smluvní
strany poskytnou ve shodě s článkem 51 Charty Spojených
národů straně takto napadené veškerou vojenskou i jinou
pomoc a podporu, která je v jejich moci.
Článek 5 Washingtonské smlouvy
(1949)
• Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné
nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude
považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li
k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc
právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané
článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo
stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama
a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude
považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem
obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru.
Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku
budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato
opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme
opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru
a bezpečnosti.
Článek 4 Varšavské smlouvy (1955)
• Dojde-li v Evropě k ozbrojenému útoku proti jednomu státu
nebo několika státům zúčastněným na Smlouvě se strany
kteréhokoli státu nebo skupiny států, každý stát zúčastněný
na Smlouvě na základě práva na individuální nebo kolektivní
sebeobranu, v souhlase s článkem 51 Charty OSN, poskytne
státu nebo státům, které byly takto napadeny, okamžitou
pomoc, individuálně i v dohodě s ostatními státy
zúčastněnými na Smlouvě a to všemi prostředky, které
považuje za nutné, včetně použití ozbrojené síly. Státy
zúčastněné na Smlouvě budou se neprodleně radit o
společných opatřeních, která je nutno podniknout pro
obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. O
opatřeních podniknutých na základě tohoto článku bude
zpravena Rada bezpečnosti v souhlase s ustanoveními Charty
OSN. Tato opatření budou zastavena, jakmile Rada
bezpečnosti učiní opatření nutná k obnovení a zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti.
Článek 42 Lisabonské smlouvy (2008)
• Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného
napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a
podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu
s článkem 51 Charty Organizace Spojených národů. Tím není
dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky
některých členských států.
Bezpečnostní architektura
• Systém institucionálního uspořádání vztahů mezi státy (resp.
institucemi) zaručující jejich bezpečnost. Vychází z
předpokladu, že otázky a problémy spojené s bezpečností
států nelze komplexně řešit individuálně nebo zajistit za
pomocí jen jedné instituce
• Současný charakter bezpečnostních hrozeb a rizik naopak
vyžaduje soustavu vzájemně propojených a podporujících se
institucí a struktur, které spojují evropské a severoamerické
země do systému propojených a vzájemně si pomáhajících
struktur
Geneze bezpečnostní architektury
• Charakter i způsob řešení mezinárodně-bezpečnostních otázek byl
do skončení studené války ovlivňován ideologickou konfrontací
Východu a Západu v čele se SSSR a USA
• Bipolární blokové rozdělení států a uspořádání mezinárodních
vztahů přinášelo neustálé napětí mezi oběma bloky, ale i určitou
stabilitu (mj. zakonzervování některých potenciálních konfliktů)
• Postupný rozklad socialistického bloku (včetně vůdčího Sovětského
svazu) vede k ukončení studené války a nastoluje otázky:
– Jaký bude příští mezinárodní řád, který bude určovat základní
pravidla vztahů mezi státy?
– Čím bude nahrazen antagonismus bipolárního uspořádání?
– Jaká budou kritéria určující mocenské postavení států?
– Jaká bude role organizací hrajících klíčovou roli v předchozím
období (Varšavská smlouva vs. NATO)?
Geneze bezpečnostní architektury
• I. fáze - euforie:
• 90. léta - optimismus a euforie (ukončení zbrojení a hrozby
jaderného konfliktu)
• Zahájení nových forem spolupráce (mj. na bázi OSN a
KBSE/OBSE)
• Nastartování dlouhodobého procesu politické, hospodářské i
společenské transformace zemí střední a východní Evropy a
hledání jejich bezpečnostního ukotvení
• Rozpad Sovětského svazu a politická a ekonomická
destabilizace většiny postsovětského prostoru
• Rozpad hospodářských a bezpečnostních struktur
socialistického bloku (RVHP a Varšavská smlouva)
• Prohlubování evropského integračního procesu (vznik
Evropské unie)
Geneze bezpečnostní architektury
• II. fáze - vystřízlivění:
– Spíše než nové partnerství a formy spolupráce v
mezinárodních vztazích se začíná projevovat
fragmentace zájmů
– Logický důsledek stavu, že byl svět zbaven sevření dvou
bloků. To sice přineslo obecné uvolnění v mezinárodní
politice, nicméně zároveň zkomplikovalo schopnost
dosažení konsensu při řešení aktuálních otázek
– Nejvýrazněji se tato skutečnost projevila při propuknutí
konfliktu v Jugoslávii a v dlouhodobé neschopnosti jej
efektivním způsobem řešit
Geneze bezpečnostní architektury
• III. fáze evoluční a pragmatická:
• Postupná integrace států střední a východní Evropy do
západních integračních struktur (NATO, EU)
• Postupné prohlubování integrace těchto struktur a
hledání/doplňování nových směrů jejich činnosti, mj. s
ohledem na vývoj bezpečnostního prostředí a nové hrozby a
rizika
Geneze bezpečnostní architektury
Členové NATO & EU (ES)
Členové NATO (pouze)
Členové EU (pouze)
Ostatní evropské státy
Členové Varšavské smlouvy
Ostatní státy
Ostatní komunistické státy
Prvky evropské bezpečnostní architektury
•
•
•
•
•
•
•
•
OSN – Organizace spojených národů
(KBSE – Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě)
OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
Rada Evropy
Evropská unie
NATO – Organizace Severoatlantické smlouvy
Západoevropská unie
Prvky specifické pro postsovětský prostor pod vedením Ruska:
– SNS - Společenství nezávislých států
– OSKB (CSTO) – Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti
– Šanghajská organizace pro spolupráci
Evropská bezpečnostní architektura
EAPC/PFP
MONAKO
VATIKÁN
NATO
KANADA
USA
O
B
S
E
ANDORA
BOSNAHERCEGOVINA
LICHTENŠTEJNSKO
SAN MARINO
SRBSKO
ČERNÁ HORA
BELGIE
NĚMECKO
ALBÁNIE
BULHARSKO
NIZOZEMÍ
ISLAND
ČESKÁ REPUBLIKA POLSKO
E NORSKO
DÁNSKO
PORTUGALSKO U TURECKO
ESTONSKO
RUMUNSKO
FRANCIE
ŘECKO
ITÁLIE
SLOVENSKO
LITVA
SLOVINSKO
LOTYŠSKO
ŠPANĚLSKO
LUCEMBURSKO
VELKÁ BRITÁNIE
MAĎARSKO
CHORVATSKO
FINSKO
ŠVÉDSKO
MALTA RAKOUSKO
IRSKO
KYPR
RADA EVROPY
BĚLORUSKO
KAZACHSTÁN
KYRGIZSTÁN
TÁDŽIKISTÁN
TRKMENISTÁN
UZBEKISTÁN
ARMÉNIE
ÁZERBAJDŽÁN
GRUZIE
MOLDÁVIE
RUSKO
UKRAJINA
MAKEDONIE
ŠVÝCARSKO
S
N
S
Prvky bezpečnostní architektury OSN
• OSN nemá v evropské bezpečnostní architektuře roli
zásadního aktéra
• Vymezuje mimo jiné základní mezinárodněprávní rámec
(například formou konkrétních rezolucí či sankcí)
• O posílení její pozice dlouhodobě usiluje Ruská federace
Prvky bezpečnostní architektury OBSE
• Na začátku 90. let byla KBSE (Konference o bezpečnosti a
spolupráci v Evropě) považována za vhodný základ pro novou
bezpečnostní architekturu Evropy a byl zahájen proces její
institucionalizace vedoucí k vytvoření OBSE – Organizace pro
bezpečnost a spolupráci v Evropě
• Dnes má 56 členů a jedná se o „největší regionální
bezpečnostní organizace na světě“, příklad organizace
kooperativní bezpečnosti
• Hraje roli při prevenci konfliktů, post-konfliktní obnově a
monitorování demokratičnosti volebních procesů (ODIHR)
Prvky bezpečnostní architektury - RE
• Rada Evropy (RE) - založena 1949, dnes 47 členů (+ 5 pozorovatelů)
• Hlavní cíle po roce 1989:
– sloužit jako politické fórum a ochránce lidských práv v postkomunistických zemích
– pomáhat zemím střední a východní Evropy provádět a stabilizovat
politické, právní a ústavní reformy
– poskytovat znalosti v oblastech jako jsou lidská práva, místní
demokracie, vzdělávání, kultura a životní prostředí
• Dnes posilování aktivit v oblastech:
– demokracie a lidská práva (Evropská úmluva o lidských právech
1950/53, Evropský soud pro lidská práva – 1998), sociální
soudržnost, bezpečnost občanů, demokratické hodnoty a kulturní
rozmanitost
– tvorba závazných evropských smluv (lidská práva, boj proti
organizovanému zločinu, prevence mučení atd.)
Prvky bezpečnostní architektury - EU
• Maastrichtská smlouva (1992/1993) obsahuje dohodu o
vývoji společné zahraniční a bezpečnostní politiky, “včetně
případného vytvoření společné obranné politiky, která by
mohla časem vést ke společné obraně”
• Od roku 1998/1999 formování Evropské bezpečnostní a
obranné politiky (ESDP)
• 2003 - deklarovaná snaha převzít část zodpovědnosti za
bezpečnost (nejen v prostoru EU/Evropy, ale v globálním
měřítku)
• Ne konkurence vůči NATO, ale partner (Berlín+, poskytnutí
schopností a společných prostředků NATO pro EU)
• EU po roce 2003 začíná realizovat vlastní operace
Prvky bezpečnostní architektury - NATO
• Do konce 80. let obranná organizace zaměřená na teritoriální
obranu západní Evropy vůči Varšavské smlouvě
• Výrazná asymetrie v poslání a schopnostech evropského a
amerického pilíře NATO
• Čistě vojenské uskupení, s minimálním politickým vlivem a
angažováním se v nevojenských misích
• Konec studené války – nová situace i pro NATO – tzn. nutná
sebereflexe (také teoretická možnost rozpuštění – definitivně
ustává v roce 1992 po rozpadu SSSR a konfliktu v Jugoslávii)
• Deklarace o transformaci NATO (1990)
• Strategická koncepce Severoatlantické aliance a Deklarace o
míru a spolupráci (1991) – nabídka nového druhu spolupráce
zejména se státy bývalého socialistického bloku
• Severoatlantická rada pro spolupráci (NACC 1991) – první
kooperativní fórum (politické konzultace, předávání informací
atd.)
Vztahy v rámci bezpečnostní architektury
• EU, NATO, OBSE - základní pilíře evropské bezpečnostní
architektury
• Již v prosinci 1990 plánovali ministři zahraničních věcí států
NATO trojstranný rámec podpory evropské bezpečnosti:
• „Třemi klíčovými elementy evropské bezpečnostní architektury
jsou Aliance, proces evropské integrace a KBSE (OBSE).“
• K rozvoji pravidelných kontaktů a zintenzivnění výměny
informací uvedených organizací přispěla až spolupráce v
souvislosti s řešením konfliktu v bývalé Jugoslávii
• Vztahy mezi NATO a OBSE vycházejí z tzv. platformy
kooperativní bezpečnosti (1999) – vyjádření připravenosti
použít institucionální zdroje NATO na podporu činnosti OBSE
Vztahy v rámci bezpečnostní architektury
– Viz také summit NATO v Istanbulu (2004), kdy se hlásí
ke spolupráci s OBSE v oblastech prevence konfliktů,
postkonfliktní obnovy, boje proti terorismu atd.
• Vztahy mezi EU a OBSE se rozvíjejí již od dob KBSE
• Vztahy mezi EU a NATO – formálně od roku 2002, kdy byla
přijata deklarace EU-NATO o ESDP
– Berlín plus (2003)
– Mechanismus vzájemných konzultací
– Výměna informací probíhá mezi uvedenými organizacemi
napříč různými institucionálními úrovněmi
Vztahy v rámci bezpečnostní architektury
• EU – naplnění potenciálu Lisabonské smlouvy v praxi a další
podoba vztahů s NATO a USA
• NATO – nová strategická koncepce (tradiční obranný charakter,
působnost mimo euroatlantický prostor, Afghánistán)
• USA – míra ochoty angažovat se v evropských záležitostech
• Doporučení (Atlantic Council - USA 2006):
• NATO a EU musí mít funkční mechanismus umožňující rychlou
koordinovanou reakci v krizových situacích
• NATO a EU musí mít kompatibilní schopnosti
• NATO a EU musí mít vojenské i nevojenské schopnosti
umožňující reagovat na širokou škálu úkolů
• NATO a EU musí mít fungující konzultační platformu
• NATO i EU by měly hrát klíčovou roli v transatlantické
bezpečnosti
Shrnutí
• Evropská bezpečnostní architektura je institucionálním
komplexem organizací kooperativní i kolektivní bezpečnosti a
obrany
• Vznikala na pozadí dramatických geopolitických změn na
konci XX. století
• Klíčovými prvky současné evropské bezpečnostní architektury
jsou NATO, EU a OBSE, doplňované dalšími organizacemi (RE
aj.)
• Česká republika je členem všech relevantních organizací a z
tohoto pohledu je její bezpečnost historicky bezprecedentně
ukotvena
Doporučené studijní zdroje
• KARAGANOV, Sergei; BORDACHEV, Timofei. Towards a new
Euro-Atlantic Security Architecture [online]. 1. Moscow :
Valdai Discussion Club, November 2009 [cit. 2011-07-05].
The Euro-Atlantic Security Architecture and the
contemporary world, s. 4-11. Dostupné z WWW:
<http://www.globalaffairs.ru/docs/Karaganov_eng.pdf>.
• BORCHERT, Heiko. Europe [online]. Heinz Gartner, Adrian
Hyde-Price, and Erich Reiter. Boulder : Lynne Rienner
Publishers, Inc., 2001 [cit. 2011-07-05]. Strengthening Europe,
s. 40. Dostupné z WWW:
<http://www.atlanticcommunity.org/Europe's_Security_Archi
tecture.pdf>.
Bezpečnostní a obranná politika státu
Místo a zapojení ČR v mezinárodní
bezpečnostní architektuře
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326