Evropská integrace

4. přednáška 1.12.2012

Lukáš Vacík AZ Smart

Literatura týkající se EU

• Fiala, Pitrová – Evropská unie CDK 2003. • Konig, P., Lacina, L., Přenosil, J.: Učebnice evropské integrace, Barrister and Principal 2007.

• Plechanovová, B: Evropská unie na počátku 21. st. reformní procesy a institucionální změna, Karolinum. 2006.

Internetové stránky

• • • • • • http://europa.eu/index_cs.htm

http://ec.europa.eu/ceskarepublika/index_ cs.htm

http://www.euroskop.cz/8/sekce/evropska unie/ http://www.euractiv.cz/ http://www.europeum.org/ http://www.iir.cz/

Teorie a procesy evropské integrace

• Základní klasifikace integrace • Teoretické uchopení • Identifikace integračních procesů • Skrze tzv.

“PARADIGMA“

– Úhel pohledu – Určitý pohled na daný problém – Bere v úvahu konkrétní okolnosti

Integrační paradigmata

• Základní 2 přístupy:

–

NADNÁRODNÍ

paradigma / přístup XXX

–

MEZIVLÁDNÍ

paradigma / přístup

NADNÁRODNÍ

paradigma / přístup

• Pouze nadnárodní autorita může stabilizovat a usměrnit zájmy jednotlivých členů • Členové odevzdají ve prospěch centra část své suverenity • Cíl: politické či federální unie

NADNÁRODNÍ

paradigma / přístup

• FEDERALISMUS – Snaha o omezení nebezpečí plynoucích z národních států – Odkaz na historii Evropy • NEOFUNKCIONALISMUS – Ztráta suverenity musí být přijatelná – Snaha o zabránění konfliktům

MEZIVLÁDNÍ

paradigma / přístup

• Nedotknutelnost suverénního postavení národních států a jejich vlád • Důraz kladen na oblast zahraniční a bezpečnostní politiky • Podobnost s realistickým přístupem v MV

MEZIVLÁDNÍ

paradigma / přístup

• TEORIE VZÁJEMNÉ ZÁVISLOSTI – Existence a vznik nových vazeb mezi novými státy • VÍCEÚROVŇOVÉ VLÁDNUTÍ – Různé úrovně vládnutí – Lokální, regionální, národní, nadnárodní

Počátky evropské integrace

• • •

1946 – W. Churchill

– Potřeba institucionální struktury v Evropě

1948 – Marschallův plán

– Ekonomická podpora USA všem evropským státům postižených válkou

1949 – založení NATO

–

Organizace Severoalantické smlouvy

– Podpis Washingtonské smlouvy – Snaha o zastavení rozpínání SSSR do Evropy – Integrace Německa – bezpečnostní rozměr

Počátky evropské integrace

• Založení RADY EVROPY – Stojí mimo institucionální strukturu evropské organizace – Celo-evropská MO zabývající se otázkami demokracie, rozvoje LP a kulturního dialogu – 1959 - vznik

EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA

(Štrasburk)

Počátky evropské integrace

•

Rozdělení NĚMECKA

– Vítězné mocnosti spravovaly území poraženého Německa – 4 zóny (VB, FR, USA, SSSR) – 1948 – měnová reforma a vyhlášení SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO – Blokáda BERLÍNA – 1949 vznik 2 rozdílných států: •

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO

(USA, VB, FRA) • Východní

NĚMECKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA

(SSSR)

Motivy vedoucí k evropské integraci

• Evropská integrace / soudržnost jako: – Překonání evropského nacionalismu (hrůzná bilance válek) – Obava ze SSSR / komunismu v Evropě – Integrace Německa – Vyvážení síly USA v poválečném uspořádání světa – Hledání bezpečnosti v Západní Evropě

50. léta – 3 Společenství

• Klíčové období pro celou evropskou integraci • Vznik 3 Společenství mající dopad na současnou podobu Evropské unie – ESUO – EUROATOM – EHS

Schumanův plán (1950)

• Francouzská iniciativa na společnou výrobu v oblastí uhlí a oceli • Vznik společného trhu • Odmítání ze strany VB

ESUO (1951)

• Evropské společenství uhlí a oceli •

1951 Podpis Pařížské smlouvy

• 1952 – ratifikace smlouvy • Orgány ESUO: – Vysoký úřad (nadnárodní) – Rada (mezivládní) – Poradní výbor – Soudní dvůr

Římské smlouvy (1957)

• Obsahují 2 smlouvy: – EUROATOM – EHS

EUROATOM

• Společný trh s nukleárním materiálem • Mírové využití • Nezávislý rozvoj nukleárního průmyslu

Evropské hospodářské společenství (EHS)

• 6 států: FRA, NEM, ITA, BENELUX • Hospodářský rozměr integrace • Vybudování společného trhu • Volný pohyb 4 základních svobod: – Osob – Kapitálu – Zboží – Služeb • Základní cíl: vytvoření celní unie •

Vznik KOMISE

• Rada ministrů – hlavní orgán

Evropské obranné společenství (EOS)

• Známé jako „

Plevenův plán

“ 1952 - 1954 • Snaha Francie o evropskou integrace v oblasti obrany a bezpečnosti • Snaha o integraci Německa do evropských obranných struktur • Nakonec nevstoupila v platnost – paradoxně neratifikovala Francie • Tuto iniciativu zastínilo NATO

Západoevropská unie (WEU)

•

1954 – Bruselská smlouva

• Navázala na neúspěch Plevenova plánu (EOS) • Iniciovala VB • Poválečné uspořádání Evropy • Bezpečnostní rozměr integrace • Paralelní působení vedle NATO

60. léta – krize Společenství

• Spor VB a Francie • Odmítnutí rozšíření • Roztříštěnost společenství • Politika prázdných křesel • Haagský summit

1. Rozšíření ES

• Též nazýváno „severním“ • 1961 VB, Irsko a Dánsko požádaly o vstup do ES • 1963 Byly odmítnuty Francií z ekonomických důvodů (de Gaulle) • 1967 – znovu požádaly o vstup – opět zamítnuto

Krize ES

• Komise se snažila o rozšíření svých pravomocí a pole působnosti (úspěch EHS) • Komise si chtěla zajistit vlastní finanční prostředky • Požadavek na většinové hlasování

Politika prázdných křesel

• Období 1965 – 1966 • Francie nesouhlasila s většinovým hlasováním v Radě ministrů • Stáhla své představitele • Zablokování všech jednání a hlasování v ES • Požadavek jednomyslného hlasování (Fra) • XXX odmítavý postoj Komise

Lucemburský kompromis (1966)

• Přistoupení na francouzský požadavek jednomyslného rozhodování • Posílení pozice Rady (právo VETA) • Navrácení Francie do struktur ES

Slučovací smlouva (1967)

• Sloučení 3 samostatných společenství (ESUO, EUROATOM a EHS) do jednoho Společenství • Zavedení pouze jedněch společných institucionálních orgánů – Komise – Rada – Shromáždění – Soudní dvůr • Vznik

EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (ES)

Haagský summit (1969)

• Naplnění cílů zakládajících smluv ES • Naplnění celní unie • Heslo: – Dokončení (vnitřního trhu) – Prohloubení (integrace) – Rozšíření (ES) • Francouzským prezidentem se stává G.Pompidou (střídá Ch. de Gaulla) – změna francouzské politiky

70. léta – období reforem

• Wernerův plán • Davignonova zpráva • Severní rozšíření • Vznik Evropské rady • Volby do Evropského parlamentu

1. Rozšíření ES (Severní) 1973

• Po 2 předchozích neúspěšných pokusech (1963,1967) Velká Británie, Irsko a Dánsko vstupuje do ES • Norsko nevstupuje (občané v referendu zamítli vstup do ES) • Období výrazné ekonomické recese ve VB – „britský problém“

Wernerův plán

• Týkající se měnové spolupráce • Předpoklad do budoucna na vytvoření měnové unie • Nebyl nakonec přijat

Davignonova zpráva

• Týkala se společné koordinace v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky • „Evropská politická spolupráce“ – Mezivládní charakter – Setkávání MZV

Vznik Evropské rady 1974

• Setkávání nejvyšších představitelů členských zemí ES (prezidenti, premiéři) • Poprvé navrženo na summitu v Paříži 1972 • Institucionalizováno na summitu v Paříži 1974 • Oficiální vznik nejvyššího institucionálního orgánu ES / EU –

„EVROPSKÉ RADY“

Volby do Evropského parlamentu

• 1979 - První přímé volby do Evropského parlamentu • Následně každých 5 let vždy v červnu (1984, 1989, 1994, 1999, 2004, 2009, 2014) • Před r. 1979 – zastávali funkci euro poslanců poslanci národních parlamentů – dualita funkcí

80. léta – směrem k unii

• Spinelliho iniciativa • 2. rozšíření ES • Britský problém • Dohoda z Fontainebleau • Delorsova Komise • Bílá kniha o vnitřním trhu • Schengenská dohoda • Jednotný evropský akt • 3. rozšíření ES • Delorsova zpráva

Spinelliho iniciativa

• Iniciativa z Evropského parlamentu • Snaha o vytvoření federalistické evropské vlády – Komise • Návrh Evropské unie – politická unie na federalistickém modelu

2. rozšíření ES

• 1981 • „jižní“ rozšíření •

Rozšíření ES o Řecko

• Ekonomická slabost • Nutnost politické stability (do 60. let diktatura) • Konflikt s Tureckem

Britský problém

• Neadekvátní příspěvky VB do evropského společného rozpočtu • Problém s přijité podmínek společné zemědělské politiky • M.Thatcherová – nesouhlas a bojkot těchto požadavků

Dohoda z Fontainebleau (1984)

• Revize britských požadavků v otázce platební bilance do rozpočtu VB • Zvýšení příjmové části ES rozpočtu → vrácení části VB příspěvku zpět

Delorsova Komise

• Posílení nadnárodního rozměru ES • Další integrace –

Hospodářská a měnová unie (HMU)

– Naplnění 4 základních ES svobod – Posílení pozice Komise v institucionálních procesech

Bílá kniha o vnitřním trhu (1985)

• Hlavní cíl: vybodování vnitřního trhu • Seznam omezeních a překážek k volnému pohybu 4 základních svobod • Stanovení termínu k dokončení vnitřního trhu: 1993

Schengenská dohoda

• Mezivládní dohoda Německa, Francie, BENELUXu ke zjednodušení hraničních kontrol – později k úplnému odstranění • Naopak posílení kontrol na vnějších hranicích ES

Jednotný evropský akt (JEA)

• Podepsán 1985 – platí 1986 • Potřeba institucionálních reforem • Snaha o omezení národních zájmů členských států a posílení Komise

3. rozšíření ES (1987)

• Rozšíření ES o

Španělsko a Portugalsko

• Opět „jižní“ rozšíření • Ekonomická i politická stabilizace regionů • Důraz kladen na zemědělství v daných státech – potřeba restrukturalizace společné zemědělské politiky

Delorsova zpráva

• Téma Hospodářské měnové unie • Postupné zavedení společné měny • 3 stádia

90. léta – vznik EU

• Maastrichtská smlouva • 4. rozšíření EU • Amsterodamská smlouva • Příprava 5. rozšíření EU • Kodaňská kritéria

Maastrichtská smlouva (1993)

• Podepsána 1992 – ratifikována 1993 • •

„Smlouva o EU“

• Vychází z mezivládní konference 1990 – Dokončení společného trhu – Politická jednota ES • Použití pojmu „EU“

Lucemburský návrh – model chrámu (nadnárodní charakter EU)

– 1.pilíř – všechna ES, HMU a společný trh (nadnárodní) – 2.pilíř – SZBP (mezivládní) – 3.pilíř – vnitro + justice (mezivládní)

Maastrichtská smlouva (1993)

• • •

Občanství EU

– Federalistický model – Doplňuje národní občanství (nenahrazuje ho)

Nově nástroje 2. a 3. pilíře Institucionální reforma

– Princip

subsidiarity

– přenesení EU pravomocí na co nejnižší úroveň rozhodování – Princip spolurozhodování pro EP v rámci legislativního procesu

4. rozšíření EU (1995)

• Označeno za „severské“ • Rozšíření EU o

Švédsko, Finsko, Rakousko

• Norsko v referendu odmítlo • Bezproblémové a rychlé rozšíření • Ekonomicky i politicky vyspělé regiony

Amsterodamská smlouva (1999)

• • • • • • Podepsána 1997 – ratifikována 1999

Revize předchozích smluvních textů Část 3. pilíře přenesena do 1. pilíře Více-rychlostní integrace Mechanismus konstruktivní absence v Radě (2.pilíř) Reforma evropského občanství

úřední jazyky EU – všechny

Příprava 5. rozšíření EU

• Založení Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) • Zřízení finančního nástroje Pomoc při hospodářské obnově Polska a Maďarska (PHARE) • • Podpis asociačních dohod

Summit v Madridu (1995)

– Strategie rozšíření EU o země SVE

Kodaňská kritéria (1993)

• • Dokument „Směrem k užší spolupráci se zeměmi SVE“

Přístupová kritéria do EU:

– Demokratická – politická rovina – Fungující tržní hospodářství – Plnění cílů hospodářské, politické a měnové unie

Agenda 2000 (1997)

• Zpráva Komise o připravenosti zemí SVE na integraci do EU • Doporučení otevření vstupních rozhovorů s ČR, Maďarskem, Polskem, Slovinskem a Estonskem • Vznik Lucemburské a Helsinské přístupové skupiny

Smlouva z Nice (2001)

• • Podepsána 2001 – ratifikována 2003

Reviduje Maastrichskou smlouvu a smlouvy a ES

•

Zaniká ESUO

• Příprava EU na 5. rozšíření o 10 nových států

5. Rozšíření EU (2004)

• „východní“ rozšíření • Největší rozšíření • Rozšíření EU o 10 zemí ze SVE: –

ČR, Polsko, Slovensko Maďarsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko, Kypr, Malta

Smlouva o ústavě pro Evropu (2005)

• • „Ústavní smlouva“ • Podepsána 2004

NERATIFIKOVÁNA (odmítla Francie a Nizozemí)

•

Nikdy nevstoupila v platnost

• Snaha o vytvoření nového základního dokumentu EU • Nahrazení složitých smluvních struktur jedním dokumentem

6. rozšíření EU

• 2007 • Rozšíření EU o Bulharsko a Rumunsko • Nesplnily kodaňská kritéria pro rozšíření 2004

Lisabonská smlouva (2009)

• Podepsána 2007 – ratifikována 2009 • • Vychází z Ústavní smlouvy

Neruší základní smlouvy EU – pouze je novelizuje

• Obsahuje: – –

Smlouvu o Evropské unii Smlouvu o fungování Evropské unie

• EU nahrazuje ES a je jejich nástupkyní

7. Rozšíření EU

• Budoucí rozšíření • 1.7. 2013 • Chorvatsko vstoupí do EU • Dnes kandidátský status

Evropský hospodářský a sociální výbor

• • • • • • Má 344 členů Členy navrhují vlády jednotlivých členských států - jmenuje je Rada Evropské unie Funkční období 5 let (možnost znovu-jmenování) Členové ECOSOCu nejsou za svou činnost placeni Členové se dělí do 3 skupin: – zaměstnavatelé – zaměstnanci – různé zájmové skupiny (zemědělci, spotřebitelé atd.) Počet členů reprezentujících jednotlivé státy závisí na počtu jejich obyvatel: – Francie, Itálie, Německo, Spojené království Velké Británie a Severního Irska – 24 členů – Polsko, Španělsko – 21 členů – Rumunsko – 15 členů – Belgie, Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko – 12 členů – Dánsko, Finsko, Irsko, Litva, Slovensko – 9 členů – Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko – 7 členů – Kypr, Lucembursko – 6 členů – Malta – 5 členů

Evropský hospodářský a sociální výbor

•

Úkoly a funkce ECOSOCu:

– zřízen jako fórum - projednávání záležitosti týkající se jednotného trhu – umožňuje evropským zájmovým skupinám (např. odborovým svazům, zaměstnavatelům nebo zemědělcům) vyjadřovat se oficiálně k legislativním návrhům EU – Ročně vydá v průměru 170 poradních dokumentů a stanovisek – Všechna stanoviska jsou předávána rozhodovacím orgánům EU - poté zveřejňována v Úředním věstníku EU

Výbor regionů

• Výbor regionů je poradním orgánem • reprezentuje regionální a místní samosprávné celky v Evropské unii

Výbor regionů

• Sídlo – Brusel • 344 členů – stejný počet náhradníků • Členy a náhradníky jmenuje Rada na návrhy států EU • Funkční období 5 let • Státy vybírají své zástupce dle vlastního uvážení – Delegace jednotlivých států však musejí odrážet politické, zeměpisné a regionální/místní rozložení v daném státě • Členové mají volební mandát v některém regionálním nebo místním samosprávném celku nebo jsou ve svém regionu významnými činiteli

Výbor regionů

•

Struktura:

– pořádá 5 plenárních zasedání ročně - přijímána stanoviska.

– Výbor je rozdělen do 6 komisí: •

územní soudržnost

• • • • •

hospodářská a sociální politika vzdělávání, mládež, kultura a výzkum životní prostředí, změna klimatu a energetika občanství, správa, institucionální a vnější věci přírodní zdroje

• Výbor také přijímá usnesení k nejdůležitějším politickým otázkám • Ve Výboru regionů jsou zastoupena 4 politická uskupení odpovídající hlavním politickým směrům v EP: •

Evropská lidová strana

• • •

Strana evropských socialistů Aliance liberálů a demokratů pro Evropu Unie pro Evropu národů – Evropská aliance

• Lisabonská smlouva posiluje úlohu Výboru regionů

Evropská centrální banka (ECB)

• Spravuje euro (jednotnou měnu EU) • Udržuje cenovou stabilitu v EU • odpovídá za utváření a realizaci hospodářské a měnové politiky EU

Evropská centrální banka

• Sídlí ve Frankfurtu na Mohanem • Je jedním z orgánů Evropské unie • ECB pracuje s centrálními bankami všech 27 členských států EU • Společně tvoří tzv.

„Evropský systém centrálních bank (ESCB)“

• Rovněž rozvíjí úzkou spolupráci mezi centrálními bankami států tzv.

eurozóny

– 17 členských států EU, jež přijaly euro.

– Spolupráce této menší a těsnější skupiny bank je označována termínem

Eurosystém

Evropská centrální banka

• • Evropská centrální banka (ECB) je jedním z orgánů Evropské unie

Obecným účelem ECB je:

– pečovat o cenovou stabilitu (tj. udržovat inflaci na nízké úrovni), zejména v zemích, které používají euro – udržovat stabilitu finančního systému – zajišťovat řádný dohled nad finančními trhy a institucemi •

Mezi hlavní úkoly ECB patří:

• stanovovat hlavní úrokové sazby platné v eurozóně a kontrolovat množství peněz v oběhu • spravovat devizové rezervy eurozóny a nakupovat nebo prodávat měny, pokud je to nutné pro udržení stability směnných kurzů • pomáhat náležitému dohledu orgánů členským států nad finančními trhy a institucemi a pomáhat bezproblémovému fungování platebního styku • povolovat centrálním bankám v zemích eurozóny vydávat eurobankovky • sledovat vývoj cen a hodnotit jeho možná rizika pro cenovou stabilitu

Evropská centrální banka

• ECB je zcela nezávislým orgánem • Ani ECB ani národní centrální banky Eurosystému ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů nemůže žádat ani přijímat pokyny od žádného jiného orgánu • Tuto zásadu jsou povinny dodržovat všechny orgány EU a vlády členských států

Evropská investiční banka (EIB)

• EIB vlastní všech 27 členských států EU • Banka si půjčuje peníze na kapitálových trzích a poskytuje nízkoúročené úvěry na projekty, jejichž cílem je zvýšit kvalitu infrastruktury, energetických dodávek nebo životního prostředí nejen v EU, ale i v sousedních a rozvojových zemích

Evropská investiční banka

• EIB podporuje projekty v zemích EU • investuje v budoucích členských státech a partnerských zemích • Peníze si spíše půjčuje na kapitálových trzích, než aby čerpala z rozpočtu EU • finanční prostředky jsou pak půjčovány za výhodných podmínek na projekty sledující politické cíle EU.

• EIB je nezisková banka a úvěry poskytuje za téměř nulovou úrokovou sazbu

Agentury EU

• • • Agentury a decentralizované organizace EU lze rozdělit do několika kategorií:

Decentralizované agentury a organizace

– Více než 30 agentur – Hrají důležitou roli při realizaci politik EU – Zejména úkoly technické, vědecké, provozní či regulační povahy – Např. FRONTEX, EDA

EURATOM – agentury a ostatní orgány

– Vytvořeny pro pomoc plnit cíle stanovené Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) – Např. EURATOM

Výkonné agentury

– Jsou pověřené některými úkoly při správě jednoho nebo více programů Unie – Zřizují se na dobu určitou a nacházejí se v Bruselu nebo Lucemburku, kde sídlí i Komise – Např. TEN-T