Transcript Veřejná volba a veřejné výdaje

4. TÉMA
VEŘEJNÁ VOLBA A VEŘEJNÉ
VÝDAJE
ZÁJMOVÉ SKUPINY V
EKONOMICE Z POHLEDU
VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ
Veřejná volba – ekonomické zkoumání
netržních rozhodnutí; nebo také: aplikace
ekonomických nástrojů na politické vědy.
Hlavní autoři (zakladatelé):
Kenneth Arrow (1951) Social Choice and Individual
Values
Anthony Downs (1957) An Economic Theory of
Democracy
James Buchanan, Gordon Tullock (1962) The Calculus of
Consent
Mancur Olson (1965) The Logic of Collective Action
DVA PROBLÉMY:
1.Jak agregovat jednotlivé
preference ve skupině?
2.K jakému cíli agregovaná
rozhodnutí směrovat?
Ad 1. VOLEBNÍ SYSTÉMY, JEJICH
VLASTNOSTI
Problémy
- individuální preference se těžko
odhalují
- voličů je velké množství
- jaká pravidla má mít volba
- atd.
Společenská/kolektivní volba sociálního stavu
Individuální preference alternativního
sociálního stavu
Pravidla kolektivní/
společenské volby
1
Jak by měly být agregovány individuální
preference
normativní
2
Jakými kritérii by se měla řídit
společenská/kolektivní volba
problémy
3
Jak jsou individuální preference agregovány v
praxi? Jaká je povaha ústav nebo pravidel
výběru ve skutečnosti? Je provádění těchto
pravidel nákladné?
Pozitivní
nebo
empirické
problémy
4
Řídí se pravidla pod bodem 3 kritérii pod
bodem 2?
Soukromý zájem - jednotlivec
maximalizuje svoje užitky za pomoci
racionálního užívání zdrojů
homo economicus
Veřejný zájem - (někdy také kolektivní
potřeby) - je patrný intuitivně, ale při
podrobném studiu se začne rozkládat na
různě integrované zájmy skupin nebo
jednotlivců.
Často je idealizován - v ideologiích a
teoriích státu
Kenneth Arrow – teorém nemožnosti (str. 1)
Pravidla kolektivního rozhodování v demokratické
společnosti mají splňovat tato kritéria:
Kolektivní rozhodnutí musí být dosaženo nehledě na
uspořádání voličových preferencí (včetně
dvouvrcholových preferencí)
Kolektivní rozhodnutí musí být schopno seřadit všechny
možné výsledky
Kolektivní rozhodnutí musí odpovídat individuálním
preferencím
Kolektivní rozhodnutí musí být tranzitivní (A>B, B>C, pak
A>C)
Kolektivní rozhodnutí musí obsahovat jen indviduální
srovnání bez nerelevantních alternativ
Kolektivní rozhodnutí nesmí vycházet z diktatury
Kenneth Arrow – teorém nemožnosti (str.
2)
Pokud jsou tato pravidla kolektivního rozhodování v
demokratické společnosti dodržena, nelze dospět k
rozhodnutí
Reálné volební systémy - obcházejí některou
Arrowovu podmínku
• Bodová volba - pořadí alternativ není
ordinální, ale je kardinální - tím je
respektována intentezita preferencí, ale
porušeno pravidlo o nezávislosti voličů
navzájem
• Log-rolling - voliči si vyměňují hlasy pro
různé alternativy
• Manipulace s hlasy - před volbami (OK) a
po volbách (nelze!)
Užitek
skupiny B
Paretovské optimum v tržní ekonomice bez
selhání
Paretovsky
E
neoptimální bod
E1
F
F1
Užitek skupiny A
Bod E: Výsledek čistého laissez faire - bez tržních
selhání.
Bod E1: Výsledek čistého laissez faire - bez tržních
selhání a po přerozdělení zdrojů na pozici F1.
Užitek skupiny
B
Paretovské optimum v tržní ekonomice se
selháním trhu
Užitky dostupné při
kolekt. akci
E
Důchody dostupné bez
kolektivní akce
Užitek skupiny A
Bod E: Výsledek čistého laissez faire v tržní ekonomice se
selháním trhu.
Při kolektivních akcích se může užitek každého zvyšovat s tím,
jak se společnost pohybuje z bodu E k hranici užitkových
možností.
Tři výsledky kolektivní akce
Užitek
skupiny B
Užitky dostupné
při kolekt. akci
P
E
W
R
Užitek skupiny A
E:
EP:
EW:
ER:
Bod laissez faire.
Každý si polepší.
Vládní selhání (každý si pohorší).
Efekt přerozdělení (odnětí zdrojů
skupině B a jejich postoupení skupině A.
Základní pravidla většinového
hlasování I.
• PROSTÁ VĚTŠINA (absolutní, >50%, obvykle
jen dvě varianty)
• RELATIVNÍ VĚTŠINA (voliči volí mezi více
variantami, jen nejvyšší % vítězí – first past the
post, winner takes all)
• CONDORCETOVO PRAVIDLO (bodují se
výsledky porovnání s každou variantou
• PLURALITNÍ HLASOVÁNÍ (PREFERENČNÍ) –
přidělování bodů čili preferencí jednotlivým
variantám
Základní pravidla většinového
hlasování II.
• PŘIDĚLOVÁNÍ BODŮ – z daného počtu
bodů každé variantě volič přidělí část
• BORDŮV POČET – je to preferenční
hlasování s vahami pro preference (např.
první pořadí má váhu 5, druhé pořadí váhu
4 atd.)
• a mnoho dalších....
Jednohlasná shoda
Užitek skupiny B
Dostupné užitky
X
E´
Y
E
Užitek skupiny A
Předpoklad: Každá osoba musí souhlasit s každým rozhodnutím.
Důsledek: Nikdo si nemůže pohoršit. Vyjdeme-li z E, musí všechny
výsledky rozhodnutí ležet v oblasti EXY.
Užitek skupiny B
(menšina)
Většinové pravidlo
Dostupné
užitky
L
E
M
N
Užitek skupiny A (většina)
Většinová skupina bude hlasovat pro zlepšení vlastního užitku:
Např. EL - efektivně a s užitkem pro A i B,
EN - neefektivně a s velkým zmenšením užitku B,
EM - kdy bod M přináší skupině A nejvyšší užitek.
Cyklické hlasování, hlasovací
paradox (Markýz Condorcet, 18.
stol.)
• vzniká, pokud žádný jednotlivý program
nemůže docílit většinu proti všem ostatním
programům
• podmínka: nejméně 3 voliči, 3 alternativy
1. volič
A>B
a
B>C, tj. pořadí ABC
2. volič
C>A
a
A>B, tj. pořadí CAB
3. volič
B>C
a
C>A, tj. pořadí BCA
Dvouvrcholová preference
(2) volič
(3) volič
(1) volič
A
B
C
Druhý volič má dvouvrcholovou preferenci
Aktéři veřejné volby
• politici
• voliči (občané)
• zájmové skupiny
• byrokracie
Všichni: maximalizují svůj užitek
P
D1
D2
VOLIČ MEDIÁN
D3
Pg
O
Q1
Q3
Q2
Q
I
1,2,3 … voliči
Q…množství
veřejného
statku
Pg…cena veř.
statku
1
2
3
I…index
ordinálního
Q užitku
Hypotéza racionální neúčasti ve
volbách
• Volič K nepůjde volit, jestliže náklady na
rozhodovací akt (zejména získání
informací o možnostech a důsledcích
volby) převyšují jeho očekávaný prospěch
– tento prospěch závisí na tom, zda volič
svým hlasem rozhodne volbu (je
mediánový voličem) a ví o tom, tzn. že
jeho prospěch je očekávaný
HODNOTA VOLEBNÍHO VÝSLEDKU
• Zvítězí-li kandidát X, společnost získá z jeho
programu 50 jednotek; zvítězí-li kandidát Y, zisk je
20 jednotek
• ČISTÁ HODNOTA VOLEBNÍHO VÝSLEDKU
NV = VX – VY = 50 – 20 = 30 jednotek
• Kdyby volič SÁM ovlivnil výsledek (sám si vybral
celý volební program), je jeho očekávaný užitek z
volby 30; každý další volič, který může ovlivnit
výsledek, snižuje očekávaný užitek voliče K
hodnotou pravděpodobnosti, že volba nedopadne
podle jeho rozhodnutí:
UK = p * NV, kde p = 1/n
n je počet voličů
Role byrokracie ve veřejné volbě
Byrokrat – odborník realizující rozhodnutí politikova
– jak:
MU,
MC
MU=MC
MC
C
MCBYR
MU
QOPT
QN
Q...množství veřejného statku
Niskanenův model
(William A. Niskanen, USA)
C,B
C
B
Qopt
Qbyr
Q
Ad 2. CÍL SPOLEČNÉ VOLBY – JAKÝ
SOCIÁLNÍ STAV ZVOLIT
Spotřebitelovy preference pro dva statky:
RO - rozpočtové omezení
I1 - indiferenční křivka
statek Y
Sklon indiferenční křivky
… mezní míra substituce
statku X za statek Y
(MRSX,Y)
I1
Y1
RO
MRSX ,Y
PX

PY
X1
statek X
Všeobecná rovnováha
Odvozuje se pro dva spotřebitele A , B a
pro spotřebu a výrobu dvou statků X , Y
Edgeworthův box:
XB
F
.
YB
.
E
YA
IA
IB
A
XA
B
Musí platit pro Paretovské optimum:
MRS
A
XY
PX
B

 MRSXY
PY
MRS – mezní míra substituce (v tomto
případě statku X za statek Y) subjektů A a B
PX,Y – ceny statků X a Y
Výrobcovy preference:
RO - rozpočtové omezení isokosta
Faktor L
I1 - isokvanta
I1
Sklon isokvanty … mezní
míra substituce faktoru
K za faktor L (MRSKL)
L1
RO
MRSKL
MPK

MPL
K1
Faktor K
Rovnováha výrobců - Edgeworthův box:
KY
F
Y
.
LY
E
.
LX
IX
IY
X
KX
Také zde musí platit:
X
KL
MRS
PK
Y

 MRSKL
PL
MRS – mezní míra substituce (v tomto
případě faktoru K za faktor L subjektů X a Y
PK,L – ceny faktorů K a L
Rovnováha výrobců - diagram XY:
Sklon křivky produkčních
možností = mezní míra
transformace (MRTX,Y)
Y
.
Křivka produkčních
možností
X
MRTXY
MC X
PX


MCY
PY
PX
 MRSXY
PY
Závěr - pravidlo Paretova optima v
ekonomice bez tržních selhání:
MRTXY  MRS
A
XY
 MRS
B
XY
Y
P
X
V realitě je překážkou dosažení Paretova
optima soubor mikroekonomických
tržních selhání:
nedokonalá konkurence (monopol a
pod.)
veřejné statky a externality
asymetrie informací
neúplné trhy
atd.
P
Poptávka po
veřejném statku
DA+B
S
PA+B
PB
PA
DA
QC
DB
Q
Pro veřejný statek je tedy optimem situace,
kdy mezní míra transformace je rovna
součtu MRS - ale v jakém poměru ?! To
záleží na jednotlivých poptávkových
křivkách - známe je ?
Jejich odvození je velmi obtížné, protože
nelze snadno nalézt poptávku u statku,
který je nerivalitní - spotřebitel o něj
neusiluje proti druhým, vlastně ho
nepoptává (free rider).
Efektivní zabezpečování veřejných statků
•Teorie: problém optimální alokace zdrojů –
dílčí a všeobecná rovnováha pro čisté veřejné
a smíšené veřejné statky je obtížná a nevede k
žádaným výsledkům
•Praxe: snaha NĚJAK (?) čisté veřejné a
smíšené veřejné statky poskytovat, ale přesná
alokace zdrojů není teoreticky zjistitelná,
takže nastupují odhady, analýza nákladů a
přínosů, „dobrovolná směna“ E. Lindahla …
PROTO – ekonomicky efektivní
poskytování veřejných statků je spojeno s
problémy:
•stanovení jejich cen
•stanovení správného množství
Klíčová otázka v obou zmíněných problémů
je projevení preferencí spotřebitele –
problém free rider
XA
A'
A
Spotř.A
1
M
O1
xA'
T
G'
G1*
T
GA
X
B
Spotř.B
N
P1
xB1
B
1
G'
G
B
X
f
E
xA'
N'
xB1
B'1
G'
G1*
f
G
Graf stanovení optimálního
množství statků X (soukromý)
a G (veřejný) ve všeobecné
rovnováze
Existují dva spotřebitelé A a B; jsou
známy jejich indiferenční křivky
Je známa křivka produkčních
možností – třetí graf dole, křivka f-f,
která popisuje produkci statků X a Y
Postup:
1. Zvolena libovolná indif. křivka
spotřebitele A – křivka A'
2. Zvoleno množství veřejného statku
G' a k němu nalezena množství XA' a
XB1, přičemž (XA' + XB1 = G'E); tak je
nalezena i křivka B1 a ta se přenese
do dolního grafu
3. Do grafu spotřebitele A se vynese
množina jeho spotřebovávaných
množství statku X vůči B1 – to je
křivka T-T
Pokračuje....
Spotř.A
O4
XA
O3
O2
GA
Užitek
spotř.A
Užitek
spotř.B
Graf stanovení optimálního
množství statků X (soukromý)
a G (veřejný) ve všeobecné
rovnováze - pokračování
4. Indiferenční křivka, která je tečnou
ke křivce T-T představuje optimální
kombinace pro spotřebitele A a je to
křivka A1
Pro tuto situaci platí
MRT = MRSAXG + MRSBXG
5. Postup se opakuje a vznikne
množina křivek T-T a množina bodů
Oi
6. Ke každému bodu Oi pro
spotřebitele A existuje bod Pi pro
spotřebitele B
7. Množina užitků spotřebitele a, resp.
B se vynese do grafu ... to je
Paretovo optimum pro danou
společnost
Užitek
spotř.B
P
W1
W2
W3
Užitek
spotř.A
Abram Bergson - společenská užitková
funkce a společenské indiferenční
křivky