Transcript Charakteristiky a trendy vývoje bezpečnostního prostředí

Bezpečnostní a obranná politika státu
Charakteristiky a trendy vývoje
bezpečnostního prostředí
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Cíl přednášky
 Vysvětlit posluchačům pojem bezpečnostní prostředí a jeho
význam pro koncipování racionální bezpečnostní a obranné politiky
státu
 Nastínit základní charakteristiky současného bezpečnostního
prostředí, jejich vybrané trendy a dopady na úkoly a činnosti
moderní armády
 Zobecnit důsledky plynoucí z vývoje bezpečnostního prostředí
a přiblížit jejich dopady na bezpečnostní a obrannou politiku
Obsah přednášky
 Definice bezpečnostního prostředí
 Trendy vývoje (globálního) bezpečnostního prostředí
 Proměna charakteru konfliktu
 Suverenita státu a lidská práva
 Nárůst důležitosti nevojenských hrozeb
 Terorismus, kyberterorismus, proliferace
 Predominantní postavení USA
 Struktury kolektivní bezpečnosti
 OSN, NATO, EU
 Důsledky pro bezpečnostní a obrannou politiku ČR
 Doporučené studijní zdroje
Definice bezpečnostního prostředí
 Vnější prostor realizace národních zájmů
 Místo střetu zájmů aktérů systému mezinárodních vztahů
 Prostředí s vyšší mírou nepoznatelnosti, nejistoty a sníženou
možností kontroly
 Vyplývají z něj hrozby a rizika pro bezpečnost referenčního objektu
(národního státu)
 Bezpečnostní prostředí je nutné vztahovat ke konkrétnímu
referenčnímu objektu (stát, mezinárodní organizace aj.)
Trendy vývoje bezpečnostního prostředí
 Dochází k relativnímu poklesu významu národního státu v systému
mezinárodních vztahů a k prolomení jeho (teritoriální) suverenity v
otázkách bezpečnosti
 Nadnárodní entity (ekonomické subjekty, mezinárodní organizace a
nátlakové skupiny, NGO, média) získávají nebývalý vliv na světové
dění
 Na významu nabývají hrozby nadnárodního, nadstátního a
nestátního charakteru
 Globalizace vede k mimořádně rychlé a hluboké ekonomické,
politické a vojenské integraci regionů a kontinentů
 Otázky lokální a regionální bezpečnosti se stávají globálním
tématem
 Mění se charakter a důsledky použití násilí v ozbrojeném konfliktu
Proměna charakteru konfliktu
 Po skončení Studené války výrazně klesá riziko globálního
vojenského konfliktu
 Konflikty mezistátní jsou výrazně přečísleny konflikty vnitrostátními
 Konflikt státních aktérů je střídán konfliktem nestátních aktérů
nebo konfliktem státu a nestátního aktéra (asymetrický konflikt)
 Ideologické příčiny konfliktů jsou nahrazovány důvody
ekonomickými, nacionálními a náboženskými
Suverenita státu a lidská práva
 Lidská práva se stávají referenčním objektem bezpečnostní politiky
a jejich univerzalita je kladena nad suverenitu státu
 Hájení lidských práv se stává ústřední součástí bezpečnostní
politiky demokratických zemí i mezinárodních institucí
 Institucionalizace ochrany lidských práv (ICTY 1993, ICTR 1994, ICC
1998)
 Porušování lidských práv nebo jejich ochrana jako důvod k
mezinárodním vojenským akcím (Allied Force, UNTAET 1999… Libye
2011)
Nárůst důležitosti nevojenských hrozeb
 (Mezinárodní) terorismus, kyberterorismus
 Proliferace zbraní, vojenských technologií a strategických materiálů
 Degradace životního prostředí
 Mezinárodní organizovaný zločin
 Negativní důsledky globální sociální a ekonomické divergence
 Epidemie a pandemie atd.
(Mezinárodní) terorismus
 Dochází ke kvalitativní proměně a motivaci terorismu
 Zanikají nebo se transformují tradiční teroristické organizace na
nacionálním nebo ideologickém základě
 Dochází k extrémnímu nárůstu významu islámského terorismu
 Oproti minulosti jsou vytvářeny nadnárodní teroristické sítě
operující v globálním měřítku
 Teroristé se stávají legitimním cílem mezinárodního vojenského
zásahu (válka proti terorismu)
 On-line monitoring teroristických útoků: GlobalIncidentMap.com
Kyberterorismus
 NATO definuje kyberterorismus jako „kybernetický útok za použití
nebo zneužití počítače nebo komunikačních sítí tak, aby byla
způsobena škoda nebo za účelem vytváření strachu nebo
zastrašování společnosti ve jménu ideologického cíle.“
 „Kybernetické útoky jsou relativně levnou a nízkorizikovou aktivitou
ve srovnání s nákupem a použitím systému fyzických zbraní za
milióny eur.“ Brian J. Bottesini (NATO Consultation, Command and
Control Agency).
 Kyberterorismus není jen využíván nestátními aktéry jako
prostředek k dosažení jejich cílů, ale pravděpodobně i jako nástroj
agrese de facto (ale nikoliv de iure) jednoho státu vůči druhému,
případně agrese motivované prospěchem konkrétního státu.
 Příklady realizovaných útoků: Moonlight Maze (1999), Titan Rain
(2003), Estonsko (2007), Gruzie (2008), Írán (2010) atd.
Proliferace zbraní - vymezení
 Proliferate (angl.) = rapidně vzrůstat
 Původně z latinských výrazů „proles“ (to, co roste) a „ferre“ (nésti)
 Proliferace = bujení, narůstání, šíření
 V bezpečnostní terminologii se pojem proliferace používá pro
označení procesu šíření zbraní (v případě ZHN i jejich nosičů) mimo
okruh stávajících držitelů, často při současném nerespektování
existujících kontrolních režimů a smluv
 Pro potřeby přednášky lze proliferace rozdělit dle kvalitativních
měřítek do následujících oblastí na:
 a) proliferaci malých a lehkých zbraní
 b) proliferaci těžkých zbraní
 c) proliferaci zbraní hromadného ničení
Proliferace malých a lehkých zbraní
 Malé a lehké zbraně – Small Arms and Light Weapons (SALW)
 Definice OSN: „small caliber firearms, usually consisting of
handguns, rifles, shotguns, manual, semi-automatic, and full
automatic weapons and man-portable machine guns. The category
of light weapons includes a wide range of medium-caliber and
explosive ordnance, including man-portable and vehicle-mounted
antipersonnel, antitank and antiaircraft rockets, missiles, grenade
launchers, rocket launchers, land mines, antiaircraft guns, mortars,
hand grenades and rocket-propelled grenades (RPGs), etc.“
 Proliferace konvenčních malých a lehkých zbraní je významným
akcelerátorem vnitrostátních konfliktů v současnosti
 Aktéry proliferace jsou jak státní (legálně i ilegálně) tak především
nestátní aktéři
Proliferace malých a lehkých zbraní
 Malé a lehké (ruční) zbraně (SALW) způsobují ročně 60% násilných
úmrtí (300-500, 750 000 osob), ¾ (875 000 000) jsou v rukách
civilistů nebo nepravidelných sil
 Roční obrat prodeje SALW – odhad 9 mld. dolarů
 http://workshop.chromeexperiments.com/projects/armsglobe/
 V drtivé většině vnitrostátních konfliktů je užívána výzbroj
technologicky spadající do období okolo poloviny XX. století
 Kauza AK-47: vyrobeno 70-100 000 000 ks (cca 75 000 000 v
oběhu), jen 5 000 000 vyrobeno v SSSR
POBŘEŽÍ SLONOVINY 2011
PÁKISTÁN 2009
Boj proti proliferaci SALW
 Boj s proliferací SALW je vzhledem ke globální dimenzi problému
iniciován především ze strany OSN a za deklarované participace
významných mezinárodních organizací (NATO, EU, OBSE, AU aj.)
 OSN – UNODA (United Nations Office for Disarmament Affairs)
 „The goal of UNODA includes, inter alia, disarmament efforts in the
area of conventional weapons, especially landlines and small arms,
which are the weapons of choice in contemporary conflicts.“
 2001: na půdě OSN přijat dokument „Programme of Action to
Prevent, Combat and Eradicate the Illicit Trade in Small Arms and
Light Weapons in All Its Aspects“ (PoA), který má vytvářet rámec
pro multilaterální přístup k boji s proliferací SALW – jeho praktický
přínos je však sporný
 DRR programy (Disarmament, Demobilization, Reintegration)
Proliferace těžkých zbraní
 Proliferace těžkých zbraní je realizována zejména státními aktéry, a
to především jak v legální podobě (stát - stát), tak částečně v
nelegální (stát - nestátní aktér nebo stát - stát - nestátní aktér)
 Produkce a distribuce těžkých zbraní (major arms) je mnohem
snáze kontrolovatelná než v případě SALW
 Proliferace těžkých zbraní je v podstatě druhem legálního
mezinárodního obchodu, s výjimkou případů porušování zbrojního
embarga (OSN, EU)
 Drtivá většina těžkých zbraní je produkována v USA a Evropě
(demokratické země jsou největšími výrobci a vývozci těchto
zbraní)
 Bez ohledu na finanční krizi vojenské výdaje (z nichž značnou část
reprezentují nákupy těžkých zbraní) zaznamenávají v globálním
měřítku trvalý růst
Proliferace zbraní hromadného ničení
 Jan Eichler: „Proliferaci (ZHN) je možné chápat jako závažnou a
záměrnou hrozbu vojenského charakteru, která směřuje proti řadě
států, ale stejně tak může směřovat i proti celému systému
mezinárodních bezpečnostních vztahů na regionální nebo dokonce
globální úrovni.“
 Problémem se stává proliferace zbraní hromadného ničení, kdy
může dojít k použití ZHN teroristickou skupinou
 Dochází k výrazné proliferaci ZHN a jejich nosičů, resp. technologií
k jejich výrobě ze strany státních aktérů
 Smlouva o nešíření jaderných zbraní (1968)
 Úmluva o zákazu bakteriologických zbraní (1972)
 Úmluva o úplném zákazu chemických zbraní (1993)
Praha 2009: projev Barracka Obamy
Proliferace jako bezpečnostní dilema
 Proliferaci zbraní hromadného ničení je možné vysvětlit za použití
bezpečnostního dilematu na příkladech Severní Koreje a Íránu
 Bezpečnostní dilema označuje jev, kdy stát ve svém úsilí o zajištění
své bezpečnosti, resp. naplnění cílů svých politických elit, může
vyvolat protireakci ostatních států, které se mohou cítit tímto
úsilím ohroženy
 Podstatou bezpečnostního dilematu je skutečnost, že i opatření
učiněná za účelem zvýšení bezpečnosti a snížení konkrétního rizika
(např. formou zvyšování vojenských schopností státu) může být
ostatními státy považováno za hrozbu, jejíž riziko je nutné snížit
obdobnými protiopatřeními (např. také zvyšováním vojenských
schopností)
 Výsledkem tak může být situace, kdy ke snížení rizika vzájemného
vojenského konfliktu nejenže nedochází, ale naopak se toto riziko
dokonce zvyšuje
Severní Korea
 Počátek 90. let – zánik SSSR = konec ekonomické podpory a
bezpečnostních garancí
 Počátek permanentních diplomatických střetů s USA a Západem
 Ekonomická regrese KLDR (mezinárodní izolace, nefunkční autarkní
ekonomika)
 Zkušenosti z amerického působení v postbipolárním světě (úspěšné
konvenční intervence) a zařazení KLDR na osu zla
 Vojenské výdaje KLDR – odhadem ¼ HDP
 1 200 000 osob v regulérní armádě (bez ostatních bezpečnostních a
paramilitárních sborů) při počtu cca 25 000 000 obyvatel
 Mohutné, ale zastaralé konvenční síly – dnes již nejsou
dostatečnou zárukou přežití politických elit a do budoucna jsou
neudržitelné
Severní Korea
 Řešení poskytující odstrašující potenciál vůči možné zahraniční
intervenci a garantující přežití vedení státu: jaderná zbraň
 1989: první snímky jaderného komplexu Yongbyon
 1992: inspekce MAAE (Hans Blix) - znemožněna kompletní inspekce
 1993: KLDR dočasně odstoupila od NPT
 1994: dohoda s USA o zmrazení programu výměnou za potraviny
 1998: raketa Taepodong-1 vynesla satelit KLDR na oběžnou dráhu
 2002: KLDR součástí osy zla (G.W.Bush)
 2003: KLDR definitivně odstoupila od NPT
 2005: KLDR deklaruje držení jaderných zbraní
Írán
 První pokusy o získání jaderné technologie se datují již do 50. let
 Vývoj přerušila revoluce v roce 1979
 90. léta: návrat k zájmu o mírové a pravděpodobně i vojenské
využití jádra
 Paralelní modifikace sovětských nosičů a posléze jejich vlastní vývoj
 1990: Operace Pouštní štít – počátek fyzického pronikání, resp.
trvalé přítomnosti USA v regionu
 Americké síly se objevují v Íráku a Afghánistánu (bezprostřední
sousedé Íránu), USA mají nebo nově zřizují opěrné body a základny
v Bahrajnu, Kuvajtu, Kataru, Saúdské Arábii, Turecku, Spojených
arabských emirátech, Izraeli a Ománu
 V Perském zálivu stabilně operuje 5. flotila amerického
námořnictva
Írán
 Stále platná Carterova doktrína USA
 Pro politické elity v Teheránu úsilí o získání jaderné zbraně může
být legitimní a možná jedinou možností případného odstrašení
vnějšího politického nátlaku nebo dokonce vojenské intervence
 Zároveň by získání jaderné zbraně posílilo postavení vlády v íránské
společnosti a zvýšilo prestiž Íránu jako regionální mocnosti
 Pocit ohrožení z důvodu geografické blízkosti ozbrojených sil
úhlavního nepřítele, potřeba obnovy vnitřní podpory a legitimity
vlády ze strany společnosti, zvýšení prestiže šíitského Íránu
minimálně v oblasti Perského zálivu a ochrana íránských
ekonomických zájmů, to vše tvoří soubor logických a racionálních
důvodů, které mohou z pohledu íránských vládnoucích elit
ospravedlňovat vývoj jaderných zbraní
Predominantní postavení USA
 USA zůstávají vojensky nejvýznamnějším státem
 Vojenský, ekonomický a technologický potenciál USA umožňuje
relativně autonomní provádění zahraniční a bezpečnostní politiky
bez ohledu na ostatní aktéry mezinárodních vztahů
 Výdaje na obranu a bezpečnost napomáhají udržovat primát USA
ve světě
 Projekce vojenské síly USA naráží na limity americké ekonomiky a
zároveň se musí vyrovnat s rostoucími ambicemi ostatních
vyzyvatelů (Čína, Rusko a další)
 USA vybudovaly síť zahraničních základen a spojeneckých svazků
umožňující kontrolu světových komunikací a klíčových
surovinových oblastí
Struktury kolektivní bezpečnosti
 Revitalizace OSN a nárůst aktivit v oblasti hard i soft security
 Nahrazení reaktivního přístupu aktivními přístupy (peace
enforcement)
 Delegace provádění bezpečnostní agendy na regionální organizace
(NATO, OBSE aj.)
 Institucionalizace OBSE
 Proměna NATO z obranné na bezpečnostní organizaci – aktivní
exteritoriální angažmá
 CFSP a ESDP Evropské unie
 Implementace mezinárodních bezpečnostních a kontrolních režimů
(CFE, START I, II aj.)
 Ale: vypovězení ABM (USA 2002) a Smlouvy o konvenčních
ozbrojených silách v Evropě (RF 2007)
Důsledky pro bezpečnostní politiku ČR
 Z hlediska typologie konfliktů je třeba se zaměřovat na prevenci a
sanaci především vnitrostátních konfliktů, resp. asymetrického
konfliktu nestátních aktérů – soupeřem není a nebude kvalitativně
srovnatelný protivník, tj. armáda jiného státu
 Bezpečnostní a obranná politika musí vycházet z globální mocenské
reality a brát v úvahu zájmy a působení USA a realisticky ohodnotit
možnosti jejich ovlivňování
 Došlo k proměně a zacílení bezpečnostních a obranných aktivit od
obhajoby teritoria k obhajobě zájmů (mj. k exteritoriálnímu
působení ozbrojených sil)
 Schopnost bezprecedentně úzké a pružné mezinárodní spolupráce
je dnes nezbytnou podmínkou úspěšné zahraniční a bezpečnostní
politiky
Doporučení v oblasti bezpečnostní politiky
 Podpora konkrétních projektů prevence a soft security
 Koncentrace a koordinace diplomatického úsilí na půdě
mezinárodních bezpečnostních organizací
 Intenzivní mezinárodní spolupráce bezpečnostních složek a
zpravodajských služeb
 Nalezení vhodné specializace – (nejen vojenského) národního
příspěvku pro operace v rámci nadnárodních uskupení
 Zapojení do mezinárodních bezpečnostních (kontrolních a
inspekčních) režimů
 Příprava sil a prostředků k plnění vojenských, policejních a
expertních úkolů v zahraničí
 Vytváření dostatečných finančních fondů využitelných na sanaci
rostoucí náročnosti bezpečnostních aktivit a závazků ČR!
Doporučení v oblasti obranné politiky
 Nutnost budování vojenských kapacit pro zvládání nových typů
konfliktů
 Budování ozbrojených sil schopných rychlé reakce i v teritoriálně
velmi vzdáleném okolí a schopných úzké mezinárodní kooperace
 Rozšiřování schopností OS i o oblast civilního krizového řízení
 Plnění konkrétních závazků ČR vůči EU a NATO (EU BG, NRF)
 Sladění obranného plánování na národní úrovni s dlouhodobým
plánováním v NATO a EU apod.
 Přestože klesá pravděpodobnost konvenčního mezistátního
konfliktu, je nutné udržovat dostatečný odstrašující potenciál
ozbrojených sil!
Bezpečnostní a obranná politika státu
Charakteristiky a trendy vývoje
bezpečnostního prostředí
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326