Transcript 04 Schizofrenie ()

SCHIZOFRENIE
Schizofrenie, schizofrenní poruchy
a poruchy s bludy (F 20-29)
Pojmové vymezení
• Je duševní porucha charakterizovaná poruchou téměř
všech psychických funkcí. Zásadní je porucha myšlení
a vnímání, oploštělá/nepřiměřená emotivita, narušené
chování a jednání. Rozvrací intelektový, osobnostní,
emoční i sociální život člověka.
• Jedná se o psychotické onemocnění,
charakterizované bludy, halucinacemi,
dezorganizovaným slovním projevem a chováním,
poruchou vnímání reality, nemocný je přesvědčený o
bizarnostech, slyší vidí něco, co jiní nikoliv.
• Je to jedno z nejzávažnějších onemocnění.
• Schizofrenie: rozštěp/rozpolcení osobnosti a
dezintegrace psychických funkcí.
Významné formy psychotických poruch
•
•
•
•
•
•
•
•
F20 Schizofenie
F21 Schizotypní porucha
F22 Trvalé duševní poruchy s bludy
F23 Akutní přechodné psychotické poruchy
F24 Indukovaná porucha s bludy
F25 Schizoafektivní poruchy
F28 Jiné neorganické psychotické poruchy
F29 Nespecifická neorganická psychóza
Diagnostic and Statistical Manual of Mental
Disorders (DSM-IV-TR)-Hlavní příznaky (minimálně dva)
• Bludy (nevyvratitelné přesvědčení, ovlivňující chování, s paranoidním či pro
danou kulturu nezvyklým obsahem).
• Halucinace, iluze (smyslové vjemy, vjemy které se nezakládají na realitě)
• Dezorganizace myšlení a řeči (zmatená mluva; neobvyklé řešení problémů;
pseudofilozofování (tzv. rezonérství)
• Zvláštní nebo katatonní chování (vosková stuhlost; chybění řeči a nevole k
jakékoli činnosti, vystupňované stavy napětí, úzkosti).
• Negativní příznaky: vyhaslost emocí a vůle,neschopnost prožívat radost.
• Sociální dysfunkce (samotářství, potulování, nedůvěra, stihomam)
Doba při níž se příznaky vyskytují
• Obtíže musí setrvávat po dobu šesti měsíců. Pokud se projeví v období 1
měsíce, je to akutní psychotická polymorfní porucha. Příznaky delší než 1
měsíc, a méně než půl roku, určují schizofreniformní poruchy.
• Je důležité rozlišit, zdali příčina psychotických příznaků není organického,
psychofarmakologického, psychogenního či odlišného endogenního původu
(demence, progresivní paralýza, zneužití návykových látek - toxická
psychóza, závažná neurotická porucha - obsedantně kompulzivní porucha
atd.)
Dělení schizofrenie na klinické formy
•
•
•
•
•
•
F20.0 Paranoidní schizofrenie
F20.1 Hebefrenní schizofrenie
F20.2 Katatonní schizofrenie
F20.3 Nediferencovaná schizofrenie
F20.5 Reziduální schizofrenie
F20.6 Simplexní schizofrenie
Paranoidní schizofrenie
Je zřejmě nejznámějším a nejčastějším typem
schizofrenního onemocnění. Postižený trpí bludy,
pocity, že je neustále pronásledován, je nesmírně
vztahovačný a má tendenci zveličovat nepodstatné
projevy svého okolí a považovat je za hrozbu pro svoji
vlastní osobu. Převažují halucinace, především
sluchové (slyšení hlasů, které se o dotyčném baví,
komentují jeho chování, případně mu přikazují). Jeho
chování je zapříčiněno nadměrným příjmem informací,
mezi nimiž nemocný mozek vytváří nesouvislé spoje a
asociace, které poté zodpovídají za bludy, paranoiu i
nezvyklé chování.
Hebefrenní (dezorganizovaná)
schizofrenie
Obvykle se projevuje v období dospívání a hlavním znakem je
nevhodné, necitlivé chováním vůči svému okolí, chorobnou
náladovost a především progresivní dezorganizaci myšlení.
Významným projevem je nelogická řeč a ruminace, typické jsou
plané pseudo-filozofické abstraktní úvahy. Okolí tyto symptomy
zprvu považuje za projevy pouhé adolescence u postiženého.
Hebefrenie skutečně karikuje toto období lidského vývoje,
ovšem jeho znaky vyhrocuje do bizarních rozměrů. Časté jsou
útržkovité a hypochondrické halucinace (cenestopatické) a
bludy. Pokud se vyskytují halucinace, jsou prchavé, nestálé a
svým obsahem absurdní (směšné, surrealistické). Vzhledem k
brzkému nástupu nemoci a rychlému rozvoji negativních
příznaků je většinou prognóza velmi špatná a dospívající,
utvářející se osobnost je silně narušena, rychle dochází k
rozpadu osobnosti.
Katatonní schizofrenie
Je vzácná, zasahuje asi setinu všech schizofrenních pacientů.
Dominují příznaky postihující celkovou hybnost, kdy postižený
zaujímá nezvyklé, krkolomné polohy, ve kterých je schopen
zůstat bez hnutí i několik hodin až dní. V tomto případě se
jedná o fázi stuporózní, kterou často provázejí oneiroidní
(snové, scénické) halucinace. Epizody útlumu jsou často
střídány epizodami agitovaného a neklidného chování, zde jde
o fázi produktivní, která je velmi nepředvídatelná a pro pacienta
nebezpečná. Častými příznaky jsou i mutismus (ztráta řeči) a
negativismus (popírání, odporování). Vzácně se lze setkat se
stavem voskové flexibility (lat. flexibilitas cerea, dříve také
nepřesně katalepsie), kdy je možné měnit pozici strnulého
pacienta plynule a bez návratných změn. Stuporozní fáze,
flexibilitas cerea, nebo extrémní agitovanost (Stauderova-letální
katatonie) spojená s hyperprexií, tachykardií aj. představují pro
nemocného život ohrožující stav, proto se přistupuje k
elektrokonvulzivní terapii (ECT).
Atypické druhy schizofrenie
Nediferencovaná (nerozlišená) schizofrenie svými
projevy odpovídá schizofrenní poruše, ale žádným
jejím podtypům.
Huberova cenestopatická schizofrenie
(pseudoneurastenická, hypochondrická) je vzácná
forma, projevuje se hypochondrickými a
cenestopatickými (útrobními) bludy; pacienti často
navštěvují lékařské zařízení, přičemž negativní
výsledky je nikdy nepřesvědčí o pravdě - vyznačující
je především skutečnost, že bludy nabývají čím dále
vyšší bizarnosti a objevují se i jiné schizofrenní
příznaky, spojené s velkou mírou beznaděje a rizikem
suicidálního chování. Tento typ se obvykle vyvine v
některý z již zmíněných pěti typů schizofrenie nebo
vede k hlubokému rozpadu osobnosti.
Reziduální (chronická, zbytková)
schizofrenie
Je chronické stadium duševní nemoci, které se
léčí s nemalými obtížemi.
Vyskytují se zde převážně negativní symptomy,
ovšem podmínkou je alespoň jedna psychotická
ataka s jasně přítomnými pozitivními symptomy.
Simplexní schizofrenie
Je ze všech subtypů schizofrenních poruch
nejvzácnější a je charakteristická postupným
uzavíráním se do sebe, desocializací, ztrátou
hygienických návyků, bezúčelným potulováním
se po okolí a degenerativním úpadkem mysli.
Pro klienta je příznačná nicota ve všem
prožívání, polehává, nepřemýšlí, necítí,
osobnostně nežije. Tato forma má nejhorší
prognózu ze všech, protože pacientova
osobnost často končí na úrovni demence. Tento
subtyp má vysokou suicidalitu.
Pozitivní příznaky se nevyskytují.
• K léčbě schizofrenie se využívají převážně léčiva ze
skupiny antipsychotik (neuroleptik). Psychofarmaka
pozitivním způsobem ovlivňují pochody myšlení (jeho
integraci) a zbavují nemocné halucinací, oslabují
bludy, mění vztah k nim, zklidňuje poruchy motoriky,
tlumí depresivní a manické projevy, působí
anxiolyticky.
• K léčbě se využívají tři typy psychofarmak, bazální a
incizivní antipsychotika, užívání může provázet třes,
neklid, ospalost či hypotenze. Dnes se přistupuje k
antipsychotikům atypickým, kde je riziko vedlejších
příznaků nižší.
• Dopad schizofrenních projevů na psychiku klienta
evokuje psychologické intervence, kdy se učí být
odolnější vůči stresu, úzkosti atd. Využívá se i ECT,
elektrokonvulzivní terapie, a to u farmakorezistentních
forem, stuporózních projevů strnulosti a při závažných
depresích.
Antipsychotika obecně mají relativně vysoký počet nežádoucích
účinků.
Mezi nejzávažnější patří parkinsonský, jindy také
(extrapyramidový) syndrom, který se může vyvinout až u 7580 % pacientů.
Při dlouhodobém podávání antipsychotik se silným účinkem
(fenothiaziny a butyrofenony) vzniká na základě změn v
přenosu dopaminu ve striatu. Je to většinou vratný proces,
který ustoupí po snížení dávky nebo vysazení léčiva.
Pokud se pokračuje v terapii navzdory viditelným změnám,
může se, zejména u starších pacientů, vyvinout trvalý
iatrogenní Parkinsonismus.
Další nežádoucí účinky jsou neuroleptická hypotenze,
tachykardie, pseudogravidita způsobená ovlivňováním
endokrinního systému, sedace a psychomotorický útlum,
ikterus, zvýšená pohotovost k epileptickým záchvatům, poruchy
jaterních funkcí, sucho v ústech, zácpa, akineze, akatizie,
rigidita, tremor, dermatitidy, fotosenzitivita (světloplachost) a
ucpaný nos.
Etiopatogeneze
•
•
•
•
•
•
Je všeobecně známo, že určitou úlohu pro vznik
schizofrenního onemocnění hraje i dědičnost.
Riziko pro potomka jednoho schizofrenního rodiče 13 %
Riziko pro potomka obou schizofrenních rodičů - 24 %
Riziko pro sourozence schizofrenika - 7 %
Riziko pro vzdálenější příbuzné (bratrance, vnuky
apod.) - pod 3 %
Riziko pro sourozence jednovaječného dvojčete 48 %
Riziko pro sourozence dvojvaječného dvojčete - 17 %
Kolem 80 % pacientů schizofrenní poruchu v rodinné
anamnéze nemá.
Genetické dispozice
• Riziko pro potomka jednoho schizofrenního rodiče 13 %
• Riziko pro potomka obou schizofrenních rodičů - 24 %
• Riziko pro sourozence schizofrenika - 7 %
• Riziko pro vzdálenější příbuzné (bratrance, vnuky
apod.) - pod 3 %
• Riziko pro sourozence jednovaječného dvojčete 48 %
• Riziko pro sourozence dvojvaječného dvojčete - 17 %
etiopatogeneze
Na vzniku schizofrenie se spolupodílí také
psychosociální vlivy a rovněž vlivy prostředí.
Rady pro nemocné
Minimalizace stresu
Nedohadujte se kvůli psychotickému myšlení
(s pacientovým přesvědčením nemusíte
souhlasit, ale nepokoušejte se dokazovat, že je
chybné) Vyhněte se konfrontaci a kritizování.
Během zhoršování příznaků může pomoci
odpočinek a odstranění stresu. Chválit se
vyplácí.
Spouštění schizofrenie
Začíná obvykle v pozdní adolescenci nebo časné
dospělosti.
Riziko je hlavně v období mezi 15. a 30. rokem života.
Začíná nespecifickými obtížemi - plachost, sociální
stažení s chudým vztahem k vrstevníkům, disociální
chování, depresivní nálada, neklid, vztahovačnost,
emoční oproštění.
Může manifestovat akutně, nebo je rozvoj příznaků
postupný.
Spouštění schizofrenie
Jednou z teorií vzniku psychotických příznaků schizofrenie je
zvýšená tvorba neurotransmiteru dopaminu a hypersenzivita
dopaminových D2 receptorů.
Tento neurotransmiter je produkovaný v limbickém systému
mozku a jedním z jeho úkolů je selektivita vnímání, což v
podstatě znamená hierarchizaci našich zážitků. Pokud člověk
zažije něco závažného, ať už v pozitivním nebo negativním
smyslu, vyplaví se v limbickém systému dopamin.
Tímto způsobem je člověk schopen v životě rozlišovat mezi
důležitými a nedůležitými informacemi. U schizofreniků je
správná produkce dopaminu narušena a dochází k jeho
nekontrolovatelnému vylévání do limbického systému.
Důsledkem je, že schizofrenik, nesprávně vyhodnocuje některé
vjemy jako důležité, aniž by k tomu byl jednoznačný důvod.
Postižený si však musí nějak vědomě odůvodnit, proč zrovna tu
informaci považuje za důležitou, to dává vzniknout bludům.
Biopsychosociální léčebný přístup
• Biologickou léčbou rozumíme podávání
psychofarmak . Farmakoterapie má rozhodující
význam v období akutních příznaků, kdy je naprosto
nezastupitelná, dále v období doléčování a jako
prevence relapsu , tj. znovupropuknutí příznaků
choroby. Základním typem farmak podávaných při
schizofrenii jsou tzv. neuroleptika. Jsou to léky
upravující narušené chemické pochody v mozku.
• Po odeznění nejakutnějších potíží se k léčbě přidávají
i psychosociální metody - podpůrná psychoterapie ,
rehabilitace , pracovní terapie , psychoedukace,
které jsou zaměřeny na řešení a zvládání psychických
problémů souvisejících s chorobou, na zvýšení
společenské obratnosti a výkonnosti. Cílem je pomoci
nemocnému k návratu do běžného života.
• Výskyt 1% populace, 20% klientů má dobrou
prognózu, je důsledkem moderní farmakoterapie.
Schizoafektivní porucha F 25
Tato diagnóza se podle odborné literatury vyskytuje
poměrně vzácně, výskyt v populaci nedosahuje ani
jednoho promile.
Schizoafektivní porucha (F. 25) je onemocnění, při
kterém se vyskytují schizofrenní symptomy i poruchy
nálady a to buď současně, nebo v rozmezí několika
dnů. MKN 10 rozlišuje Schizoafektivní poruchu na
depresivní (F. 25.1), manický (F. 25.0) a smíšený (F.
25.2) typ. Prognóza tohoto onemocnění je příznivější
než u schizofrenie. Konec a začátek ataky tohoto
onemocnění je zřetelný a po odeznění ataky se
většinou neobjevují zbytkové nebo přetrvávající
příznaky.
Schizotypální porucha
Tato porucha je charakterizována výstředním
chováním, poruchami myšlení a afektu. Častěji
se u této poruchy vyskytují chladné a
nepřiměřené afekty, neschopnost pociťovat
štěstí, tendence izolovat se od společnosti,
jakoby psychotické ataky, paranoidní nebo
bizarní nápady.