Transcript Alzheimerova a Parkinsonova choroba

DEGENERATIVNÍ
ONEMOCNĚNÍ MOZKU
Alzheimerova a Parkinsonova
choroba
Zpracovala: Kabelková Tereza
Degenerativní onemocnění
mozku




Degenerativní procesy postihují mozkové
podkorové struktury, které se podílejí na
centrálním řízení hybnosti.
Je postižen zejména extrapyramidový
systém a toto onemocnění se projevuje
hlavně poruchami hybnosti.
Další příznaky vyplývají z postižení jiných
struktur např. poruchy vegetativního
systému nebo demence.
Mezi degenerativní onemocnění mozku
řadíme Alzheimerovu a Parkinsonovu
chorobu.
Parkinsonova choroba




Parkinsonova nemoc je chronické, pomalu se
rozvíjející onemocnění, které nelze vyléčit.
Léčit ji však lze, tzn. je možné potlačit nebo
omezit příznaky nemoci, a to dlouhodobě.
Vznik Parkinsonovy nemoci není zapříčiněn
životním stylem, druhem práce či stravy
jednotlivých pacientů.
Často lze průběh nemoci zpomalit a udržovat
pacienta v daném stádiu choroby s minimálními
obtížemi řadu let.
Průběh nemoci a míra obtíží je závislá jak na
léčbě, tak na psychickém stavu pacienta.
Výskyt Parkinsonovy nemoci




Výskyt Parkinsonovy choroby v populaci se kolem roku 1999
pohyboval mezi 84 až 187 postiženými na 100000 obyvatel, tedy
přibližně každý tisící člověk trpěl zmiňovanou nemocí.
Počet parkinsoniků v ČR je odhadován asi na dvanáct až patnáct tisíc.
Předpokládá se, že až 40% nemocných nevyhledává lékařskou péči,
protože připisují příznaky Parkinsonovy nemoci za projev stáří.
Problémem v měření těchto čísel je množství diagnostických omylů.
Obzvláště v časných stádiích nemoci, může být stanovena jiná
diagnóza. Příznaky ještě nemusejí být výrazné.
Zdá se, že je výskyt nemoci v posledních 50 letech stabilní, tj. počet
trpících Parkinsonovou chorobou se nezvyšuje.
Výskyt Parkinsonovy nemoci




Rozdíl výskytu nemoci mezi ženami a muži je malý, nicméně je patrná
lehká převaha postižení u mužů.
Nebyl pozorován žádný rozdíl ve výskytu nemoci podle těchto
parametrů: společenská vrstva, strava, zaměstnání, kontakt se zvířaty,
očkování, životní standard nebo příjem alkoholu.
Obvykle začíná choroba ve středním věku. Průměrný věk pacientů v
raných stádiích onemocnění se pohybuje okolo 50 až 60 let.
Otázka dědičnosti není jednoznačně vyřešena. Zatím nebylo
prokázáno, že by výskyt nemoci u jednoho z členů rodiny výrazně
zvyšoval možnost vzniku onemocnění v dalších generacích.
Příznaky Parkinsonovy nemoci



První obtíže u pacientů s Parkinsonovou
nemocí jsou nejprve necharakteristické.
Řadí se mezi ně bolesti ramen a zad, pocity
tíže končetin, poruchy spánku, tichost,
zácpa, deprese, snížená sexuální výkonnost
atd.
Tyto příznaky však doprovází i různá jiná
onemocnění, proto je nepovažujeme za
příliš specifické.
Teprve o řadu měsíců či dokonce let se
objevují čtyři typické a základní příčiny
nemoci: třes (tremor), svalová ztuhlost
(rigidita), celková zpomalenost pohybů
(bradykineze) a poruchy stoje a chůze.
Třes neboli tremor




Bývá nejcharakterističtější, nejčastější a pro laiky nejznámější obtíží
pacientů s Parkinsonovou nemocí.
Typický „parkinsonský“ třes se objevuje hlavně na končetinách, hlava
je postižena málokdy. Je převážně klidového charakteru.
Začíná obvykle na prstech horních končetin, a to většinou
nesymetricky. Postupně se rozšiřuje i na stejnostrannou dolní
končetinu.
Frekvence třesu je obvykle malá, asi 4 až 6 kmitů za sekundu.
Svalová ztuhlost (rigidita)



Projevuje se zvýšením normálního svalového
napětí, které je potřebné k pohybu a udržení
vzpřímeného postoje. Ztuhlý sval klade
odpor jakémukoliv pohybu.
Znesnadňuje normální hybnost a je často
příčinou zmíněné bolesti ramenou, zad atd.
Svalová ztuhlost však není zcela specifická
(stejně jako třes) jen pro Parkinsonovu
nemoc.
Zpomalenost a omezení pohybů
(bradykineze)



Projevuje se ztrátou či snížením
schopnosti především začít pohyb. Celá
spontánnost pohybů je zpomalená,
nevýrazná.
Tzv. automatické pohyby (vykonáváme,
aniž bychom na ně mysleli) jsou také
omezeny nebo sníženy např. výkyvy
horními končetinami při chůzi.
Příznak se projevuje i na chudé mimice
obličeje (řídké mrkání, tichá a
monotónní řeč atd.) Dochází i k
přerušení pohybu, kdy např. při chůzi
nemocní „ztuhnou“ (freezing) a nejsou
schopni pohybu ani tam, ani zpět.
Porucha stoje a chůze



Charakteristické je zejména sehnuté držení
trupu, šíje a pokrčení končetin. U pacientů s
pokročilejší Parkinsonovou nemocí je typická
chůze o drobných, šouravých krůčcích s
nejistými, pomalými otočkami, kdy často
dochází k poruše rovnováhy.
Zajímavé je, že chůze po schodech, nahoru a
dolů, nečiní pacientům obvykle tolik potíží
jako chůze po rovině.
Pacienti popisují, že při chůzi či ve stoji mají
silný pocit náhlého tahu dopředu nebo dozadu,
který vychyluje těžiště těla. Tah je tak silný, že
může ovlivnit rovnováhu těla. Tento příznak se
nazývá v odborné literatuře pulze.
Jiné příznaky
Další příznaky, které se u trpících
Parkinsonovou nemocí objevují:

Tzv. maskovitý obličej
(nedostatečné vyjadřování pocitů ve
tváři)

Porucha řeči

Porucha písma

Poruchy vegetativního nervstva
(např. sklon k zácpě)

Sklon k náhlým poklesům krevního
tlaku

Nadměrná tvorba mazu kůže,
zejména na obličeji

Psychické problémy (deprese)
Léčba Parkinsonovy nemoci



Zatím neexistuje léčebný postup, kterým by bylo možné nemoc zcela
zastavit. Jednotlivé příznaky nemoci se ale daří účinně a dlouhodobě
potlačovat.
Úspěšné léčení zahrnuje jak léčbu farmakologickou (léky), tak postupy
nefarmakologické (rehabilitace, cvičení a pohybová reedukace).
Podstatné místo má i léčba neurochirurgická. Základním kamenem
léčby je vhodný postoj pacienta k nemoci.
Rehabilitační léčba



Nedílnou součástí léčby parkinsoniků je rehabilitace. Pravidelná
pohybová léčba u nemocných trpících Parkinsonovou nemocí je stejně
důležitá jako pravidelné podávání léků.
Rehabilitační léčba obsahuje celou řadu cviků, které je nutné
procvičovat. Patří mezi ně např. otáčení na bok, sed na lůžku, vstávání
z lůžka, zpomalení nebo zastavení při chůzi, sed na židli aj.
Nemělo by se zapomínat také na procvičování svalů v obličeji, cvičení
hlavy a krční páteře.
Alzheimerova choroba



Alzheimerova choroba způsobuje progresivní odumírání
nervových buněk v mozkové hemisféře. Následně není
mozek schopen pracovat tak, jak má.
Chorobu poprvé popsal na začátku 20. století Alois
Alzheimer, léčba však byla započata až o mnoho let
později. Nemoc působí zejména na paměť, která se
výrazně zhoršuje.
Nemocný si přestává pamatovat, není schopen logicky
uvažovat, komunikovat, postupně ztrácí návyky a
dovednosti. V posledních stádiích dochází k úplné ztrátě
paměti, intelektu, soudnosti, myšlení a plné závislosti na
péči druhé osoby.
Výskyt Alzheimerovy choroby




Na našem území žije přibližně 130 tisíc nemocných seniorů, a z toho
asi dvě třetiny trpí „Alzheimerem“
Alzheimerova choroba napadá nejčastěji lidi starší 60 let, v nižším
věku je spíše vzácností. Obětí choroby se mohou stát muži i ženy,
častěji se ale nemoc týká žen.
Stejně jako u Parkinsonovy nemoci obtížné včas začít s léčbou, a to
kvůli příznakům, které jsou v raných stádiích nepatrné a jsou často
přisuzovány pokročilému věku jedince.
V ČR je počet postižených touto nemocí odhadován zhruba na 50 až
70 tisíc.
Příznaky Alzheimerovy nemoci



Prvním příznakem, kterého si všímá sám pacient či jeho okolí je
porucha paměti. Projevuje se zapomínáním běžných každodenních
událostí. Pacient si např. nevybaví co měl k obědu, kam chtěl jít, koho
potkal atd.
Přidává se porucha jazyka. Řeč je sice plynulá, přesto je obsahově
prázdná, význam slovních spojení je nutné hledat
Dalším příznakem je porucha vizuospaciálních funkcí. Nemocní
začnou bloudit, nenalézají cestu domů, zapomínají, jak se jde do míst,
která navštěvovali desítky let (pošta, obchod aj.).
Příznaky Alzheimerovy choroby



Nemocní přestávají být schopni zvládat jednoduché činnost, např.
běžné domácí práce (vaření, praní).
Přibližně u 40% nemocných se začnou projevovat poruchy nekognitivních funkcí, např. deprese, halucinace a agresivita. Přibývají
poruchy chování projevující se neklidem a blouděním.
Méně často se objevují záměny předmětů a osob, paranoidní bludy a
halucinace, poruchy spánku, které však nebývají těžké.
Změny v mozku v raném stádiu
nemoci



V raném stádiu se setkáváme s již zmíněnými
výpadky paměti. Zbytek mozku však pracuje
dobře, člověk se „normálně“ pohybuje, cítí,
vidí, slyší a je schopen získávat informace.
Logické myšlení a sociální schopnosti jsou
zcela v pořádku, nemocný je schopen vytvořit
si náhradní způsoby, jak se s občasnou ztrátou
paměti vyrovnat.
V počátečním stádiu nemoci si nikdo problém
příliš neuvědomuje. Postupem času se ale
poškození přesouvá ke spánkovému laloku a
dochází k tomu, že má člověk problémy s
porozuměním slov či nalezením správného
výrazu.
Změny v mozku v mírném stádiu
nemoci




Poškození mozku se postupem nemoci šíří do
temenních mozkových laloků. Pokud k tomu dojde,
ztrácí nemocný člověk schopnost integrovat
zrakové vjemy, zvuky a pocity těla.
Ošetřovatel by se měl zaměřit zejména na
posilování funkcí, které zůstávají nepoškozené,
např. sociální dovednosti, samostatné úsudky
pacientů.
Nemocný má potíže s oblékáním, kvůli poškození
oblasti řeči nastává problém komunikační
(nedokáže o něco požádat). Jeho reakce jsou
zpomalené.
Až v tomto období hledají obvykle nemocní pomoc
lékařů.
Změny v mozku v pokročilém
stádiu nemoci

Poškození se stále šíří dále do čelního mozkového laloku. Jakmile
je čelní mozkový lalok zasažen a poškozen, přestává být nemocný
schopen přiměřeně jednat. Většinou přestává být možné pečovat o
pacienta v domácím prostředí.
Změny v mozku v pokročilém
stádiu nemoci



Ztráta schopnosti úsudku, logického uvažování a sociálních
dovedností,schopnosti „civilizovaného chování“, reakce nemocného
jsou nevhodné a nepřijatelné.
Podle stavu čelního mozkového laloku se pacient chová různě- může
být násilný, vzteklý, nebo naopak poddajný a nepohyblivý. V
konečných stádiích nemoci je prakticky dokonán destruktivní proces
mozku (jsou zničeny všechny nervové buňky mozkové hemisféry,
kromě části, která řídí motorickou činnost a zrak).
V závěrečném stádiu nemoci dochází ke zničení téměř všech částí
mozku a člověk je upoután na lůžko a relativně bez reakcí.
Léčba Alzheimerovy nemoci



Alzheimerova nemoc se nedá zcela vyléčit. Pokud je však
stanovena léčba v brzkých stádiích nemoci a je vhodně
zvolená, lze oddálit propuknutí nemoci v plné síle a zmírnit
její příznaky.
Základem léčby Alzheimerovy choroby jsou kognitiva.
Léky pomáhají v mozku obnovit potřebné množství
acetylcholinu, který je nezbytný pro přenos nervových
signálů. Zvyšují jeho hladinu tím, že brání jeho
odbourávání.
Mezi další užívané léky patří: neuroleptika (zmírňují a
odstraňují agresivitu, neklid, vzrušenost), antidepresiva,
hypnotika a anxiolytika.
Diagnostika demence


Diagnostika demence je složitá, avšak
existují některé jednoduché testy, které
mohou na poruchu kognitivních funkcí
upozornit. Jedním z testů je test hodin.
Jeho podstatou je jednoduchý úkolnakreslit hodiny.
MMSE je zkratka Mini-Mental State
Examination. Odborně česky test
kognitivních funkcí, v tomto testu se
zkouší paměťové a další funkce mozku
vzhledem k možné demenci.
Diagnostika demence

Dalším testem je tzv. DAD test. DAD je zkratkou Disability Assessment
in Dementia. Test slouží k ohodnocení schopností provádět běžné
aktivity denního života. Tyto schopnosti se při poruše kognitivních
funkcí (například při demenci) výrazně mění.
Použitá literatura
1.
2.
3.
4.
CALLONE, P.R.: Alzheimerova nemoc, 300 tipů a rad, jak ji
zvládat lépe. Grada Publishing, Praha, 2008.
KOUKOLÍK, F., JIRÁK, R.: Diagnostika a léčení syndromu
demence. Grada Publishing, Praha, 1999.
REKTOR, I., REKTOROVÁ, I.: Parkinsonova nemoc a
příbuzná onemocnění v praxi. Triton, Praha, 1999.
ROTH, J., SEKYROVÁ M., RŮŽIČKA, E. a kol.:
Parkinsonova nemoc. Maxdorf, Praha, 1999.