Transcript Zásady a hodnoty – Kodex Charity ČR Velehrad, 12. 10. - 14.

Zásady a hodnoty – Kodex Charity ČR
Velehrad, 12. 10. - 14. 10. 2009
Michal Umlauf, CMTF UP Olomouc
Charita nese poslání, je tedy poslaná
VYSÍLAJÍCÍ
POSEL
ADRESÁT
Povaha poslání
Každé poslání má své zásady (principy),
kterým je podřízena jakákoli další aktivita
 Každé poslání je postaveno na určitých
hodnotách a směřuje k nim
 Zásady a hodnoty tvoří rámec poslání a určují
jeho dynamiku
(Exodus nachází své naplnění v daru Zákona,
jakožto programu života společnosti – 40 let na
poušti...)

Vztah mezi zásadami a hodnotami




Zásady i hodnoty poskytují Charitě etické a
strategické východisko práce (jak pracovat,
proč daným způsobem, k čemu směřovat)
Nelze je od sebe oddělovat, je však vhodné je
odlišit
Zásady jsou základním měřítkem hodnocení
společenských jevů a i charitních služeb
Jejich praktické uplatňování je předpokladem
pro naplňování hodnot Charity
Vztah mezi zásadami a hodnotami
-
-
Naplňování zásad přivádí k
uskutečňování hodnot (hodnoty jsou
cílem zásad)
Hodnoty ovlivňují způsob realizace zásad,
jsou měřítkem zásad a orientačními body
jejich autenticity
ZÁSADY
HODNOTY
Původ zásad a hodnot





pramení z evangelijního poselství
a sociálního učení katolické církve
Charita se tedy řadí k mnohasetleté biblické
tradici (včetně individuálně a sociálně etické
dimenze)
Charita se ve svých zásadách a hodnotách
hlásí k Ježíšovým evangelijním postojům
Charita se závazně hlásí k SUC
Biblická východiska zásad a hodnot





motiv stvoření
motiv vysvobození
hlásání proroků
Ježíšovo hlásání
Pavlova teologie a další NZ-literatura
Motiv stvoření





Celý svět je stvořen Bohem, a je jeho dílem. (Gn 1,1) Byl stvořen
jako „velmi dobrý“ (Gn 1,31), byl „moudře učiněn“ (Ž 104,24) a je
udržován jeho působením.
Člověk je stvořen jako obraz Boha (Gn 1,27) a má v prostoru
stvořeného světa zvláštní místo, protože v něm vrcholí dílo
stvoření. Bůh mu svěřuje vládu nad stvořením a odpovědné
užívání (Gn 1,26).
Člověk je stvořen jako muž a žena, kteří se mají stát jediným tělem
(Gn 2,24). Tímto je zároveň naznačena společenská povaha
člověka, pro kterého není dobré, aby byl sám. (Gn 2,18).
Člověk je ve své zvláštní důstojnosti partnerem Boha a je Bohu
odpovědný.
K situaci člověka v rámci dobrého stvoření patří svoboda, ona
možnost „trhat plody ze stromu poznání“ (Gn 2,17), a tím možnost
hříchu, jakožto svobodnému přiklonění se ke zlému.
Motiv vysvobození a vykoupení
„Viděl jsem utrpení svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek, ano,
znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky
Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země
oplývající mlékem a medem“ (Ex 3,7-8).
„Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří... nebude tvé srdce zpupné a
nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. Ochotně mu otvírej
svou ruku...“ (Dt 15,7-8)
„Bude-li cizinec sídlit mezi vámi, neutiskujte ho, ať je jako váš soukmenovec.
Budete ho milovat jako sami sebe, neboť i vy jste byli cizinci v Egyptě.“ (Lv
19,33)


Vysvobození z Egypta je vzorem každého
osvobození (fyzické, psychické, duchovní...),
láska je kreativní
Smlouva a Desatero – z vysvobození vyplývají
také společenské vztahy
Hlásání proroků


prorok = zprostředkovatel Božího slova,
nositel pravdivé vize
Prorocké hlásání v sobě nese
eschatologickou dimenzi konce času.
Hospodin přijde, aby soudil a dal
vzniknout novému království pokoje a
míru, a toto království nebude zahrnovat
pouze Izrael, ale mocí své přitažlivosti
všechny národy, tedy celé lidstvo.
Hlásání proroků
Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zachovávat
právo, nebudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-li na
tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete-li chodit ke své škodě za
jinými bohy, pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem
dal vašim otcům na věky věků. (Jr 7,5-7)
Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo
za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! Běda těm, kdo
jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou. Běda
bohatýrům zdatným v pití vína, mužům udatným v míchání opojných
nápojů, těm, kdo za úplatek ospravedlňují svévolníka a spravedlivým
upírají spravedlnost.(Iz 5,20-23)
"Běda, kdo staví svůj dům nespravedlností a své pokojíky na střeše bezprávím,
svého bližního nutí pracovat zadarmo a jeho výdělek mu nedává... Ale tvé
oči a tvé srdce nezajímá nic než vlastní zisk, prolévání nevinné krve,
páchání útisku a křivd." (Jr 22,13-17)
Zásadní momenty Ježíšova poselství



Ježíš přijal základní motivy proroků a radikalizoval je. Hlásá
eschatologický příchod Božího království, které chápe jako
kosmicko-univerzální sjednocení v Bohu. Toto království přichází
sice jako dar, ale je zároveň důležitým podnětem a motivem pro
lidskou praxi.
Ve středu Ježíšova učení stojí láska k bližnímu (Mk 12,28-31; L
10,25-28). Tato lidská láska je odpovědí na bezpodmínečnou Boží
lásku k člověku, která se projevuje jako dar spásy
Ježíš pomáhá, podporuje, slouží, uzdravuje, navrací do života,
navrací do společnosti, pomáhá hledat smysl, ukazuje na pravdu,
vyhání zlé duchy, odpouští hříchy a vede k odpuštění a smíření,
všímá si člověka (to všechno napříč společenskými vrstvami, ale
zvláště ve vztahu k nejpotřebnějším (Cokoli jste učinili...
Pavlova teologie a další NZ-literatura





Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání je v Pavlově teologická reflexi momentem,
který nese sociální sílu křesťanské zvěsti.
Oči víry, které vidí událost Krista jako dění spásy a vykoupení, přivádějí
člověka k jedinečnému pojímání lidského bytí a na něm postavené sociální
nauce.
Obrovská důstojnost a velikost každého člověka, jakožto jedince, za
kterého vydává Kristus svůj život, vede k zásadnímu relativizování všech
sociálních přehrad, rozdělení, kastování a společenskému vyvyšování.
Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy
všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už
rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy
všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo
Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Gal 3,26-28).
Ježíš se ztotožnil s životem každého člověka a Pavel chápe právě toto
tajemství jako tajemství „Krista mezi námi“ (Kol 1,27). Opravdová služba a
pomoc člověku znamená skutečnou službu také Kristu, protože ten, jako
„dobrý pastýř“ hledá právě tu ovci, která se ztratila.
Zásady obsažené v Kodexu





Důstojnost lidské osoby (personalistický
princip)
Společné dobro
Solidarita
Subsidiarita
Kvalita
Zásady obsažené v Kodexu



mají obecný a základní charakter, protože
se vztahují na život Charity v celé jeho
složitosti
trvalost v čase a univerzální význam
je třeba je vnímat v jejich jednotě a
propojenosti s ostatními zásadami
Důstojnost lidské osoby
„Církev vidí v člověku, a to v každém
člověku, živoucí obraz samotného Boha.“
(KSNC 105).
„Tajemství člověka se opravdu vyjasňuje
jen v tajemství vtěleného Slova“ (GS 22)
Důstojnost lidské osoby
Kodex Charity:
Každý člověk nezávisle na svém psychickém, morálním, sociálním,
fyzickém stavu je jedinečnou osobou, jíž přísluší nezcizitelná a
nemanipulovatelná důstojnost, zakládající její nevýslovnou
hodnotu, garantovanou Bohem.
Každá osoba je obdařena právy i povinnostmi
Respekt k důstojnosti zakazuje „zvěcňování“ potřebných na pouhé
objekty charitní péče a soucitu, ale vyžaduje podporu jejich
schopností a odpovědnosti
Charita usiluje o odstranění ponižující chudoby, která je v rozporu s
důstojností člověka
Charitní pracovník jedná tak, aby chránil důstojnost a základní
lidská práva klientů (soukromí, důvěrnost sdělení…)
Charitní pracovník přistupuje ke klientovi v duchu rovnocenného
partnerství postaveném na lidské důstojnosti
Důstojnost lidské osoby








V pojetí lidské osoby jako Božího obrazu je podstatně zakotvená sociální (vztahová)
dimenze lidské existence (napětí mezi sociálním a individuálním chápání)
…není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.
Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši…(Gal 3,26-28).
Ochrana lidského života od početí do smrti
Člověk je ve vztahu také sám k sobě a je schopen se zamýšlet sám nad sebou –
člověk má srdce (duchovní dimenze) – i vůči ní nese charitní služba odpovědnost
Drama hříchu – úžasná prvotní vize člověka je neoddělitelná od lidské náklonnosti
ke zlému; člověk je v samotném nitru „zraněný“ – i s tím musí charitní služba počítat
(pozor na přílišnou idealizaci – i církev je Božím lidem na cestě - gradualita)
Sociální hřích – porušuje spravedlnost ve vztahu mezi jednotlivci a mezi
jednotlivcem a společností, a mezi lidskými skupinami, je proti společnému dobru
(úkolem Charity je stavět se rovněž proti sociálnímu hříchu)
Univerzalita hříchu x univerzalita spásy v Kristu – Křesťanský realismus vnímá
propast hříchu, ale ve světle naděje mocnější než jakékoli zlo (KSNC 121)
„Nová skutečnost, kterou JK daruje není do lidské přirozenosti naočkována, ani se k
ní nepřidává jaksi zvenku; jde totiž o skutečnost ... k níž jsou lidé odevždy zaměřeni
v hloubce svého bytí, díky své stvořené podobnosti s Bohem (KSNC 122)
Důstojnost lidské osoby
Lidská osoba má mnoho rysů:
 jednota osoby (tělo-duše-duch) – žádný
spiritualismus ani materialismus (1.4)
 otevřenost transcendenci a vůči všem stvořeným
bytostem
 otevřenost k plnosti bytí (spása)
 svoboda osoby – není neomezená, je spojená s
pravdou, odpovědností a naplňováním mravního
zákona (KSNC 140)
Důstojnost lidské osoby
„Jedině uznání lidské důstojnosti umožňuje
společný i osobní pokrok všech“ (KSNC 145)
- Jak 2, 1-9: „nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi“
Solidarita-subsidiarita-společné dobro
společné dobro
solidarita
subsidiarita
Solidarita



-
-
-
zásada solidarity má v SUC tak zásadní význam, že je často
označována jako „solidarismus“ (narozdíl od socialismu nebo
liberalismu)
vychází z přikázání lásky k bližnímu (spoluodpovědnost za
dobro druhého)
dvě základní roviny:
solidarita jako princip bytí (odkazuje na základní sociální
stránku lidské osoby)
solidarita jako princip povinnosti (jednotlivců a skupin k sobě
navzájem, jednotlivců a skupin k celku a celku vůči
jednotlivcům a skupinám)
úzce souvisí s hodnotou spravedlnosti
Solidarita v Kodexu






není pouze prchavým soucitem
jde o pevné a vytrvalé úsilí o dobro všech i jednoho každého
je postojem empatie do situace potřebných, vnímání světa z
jejich perspektivy
solidarita v Charitě je zejména solidaritou s chudými
nárok na pomoc Charity mají přednostně ti, kdo ve svém
okolí nebo systému soc. zabezpečení nenalézají žádnou či
dostatečnou pomoc
Charita se musí zasazovat za ty, kteří nemají „hlas“ ve
společnosti; podporuje jejich práva a podle zásady participace
také zapojení do rozhodovacích procesů, které se jich
dotýkají
Subsidiarita






jedna z nejcharakterističtějších vůdčích myšlenek
SUC
společnosti vyššího řádu musí zaujímat vůči nižším
společnostem postoj služby a podpory („subsidium“)
chrání osoby před zneužíváním vyššími autoritami
(přílišná centralizace, byrokratizace a zásahy vyšších
celků)
konkretizuje a ohraničuje zásadu solidarity
subsidiarita tedy reguluje kompetence v rámci
solidarity
je náročná, protože vyžaduje odpovědnost
Subsidiarita v Kodexu



zavazuje Charitu podporovat rozvoj občanské
společnosti
zavazuje k podpoře a aktivizaci vlastních
schopností klientů....snaha vést je k
samostatnému a odpovědnému životu
aplikace na struktury Charity (rozhodování na
nejnižších úrovních)
Společné dobro




je jakoby cílem, ke kterému se ubírá společnost
nejde o souhrn dober, ale o dobro všech i
konkrétního člověka (socialismus x liberalismus)
každý člověk, aniž by byl zvýhodňován nebo
vylučován musí mít možnost dosáhnout všeho, co
potřebuje ke svému rozvoji a naplnění
všem je uložena povinnost zasadit se za práva
druhých
Kvalita







nejde v přímém smyslu o zásadu SUC, ale Kodex ji
vypočítává („jakost“)
Jan 10,10 – „přišel jsem, aby měli život a měli ho v
hojnosti (kvalitě)“
požadavek Standardů soc. služeb
osobní odpovědnost i odpovědnost celku
odborná dimenze, ale i duchovní a etická
nejde o něco přidaného, měla by být přítomná ve
všech okamžicích pomoci
v Charitě je výrazem křesťansko-etického závazku
vůči uživatelům
Další zásady SUC




Univerzální určení statků (jeden z důsledků společného dobra a
solidarity: Bůh daroval zemi celému lidskému pokolení, všem jeho členům,
nikdo není vylučován nebo zvýhodňován: země je darem. Každý člověk
musí mít možnost dosáhnout takové úrovně blahobytu nezbytné k jeho
plnému rozvoji)
Soukromé vlastnictví (důsledek subsidiarity a svobody; poskytuje každé
osobě prostor pro osobní a rodinnou nezávislost, nejde však o právo
absolutní, je podřízeno univerzálnímu určení statků)
Přednostní rozhodování ve prospěch chudých (Opce
pro chudé) – Mt 25,40 – Ježíš poznává své vyvolené podle toho, co udělali
pro „nejposlednější bratry“; (různé formy chudoby x různé formy tělesného
a duchovního milosrdenství)
Participace (důsledek subsidiarity) – povolání ke spoluúčasti na životě
společnosti, uskutečňuje se v různých rovinách vztahu mezi občanem a
institucemi
Hodnoty obsažené v Kodexu



Všechny hodnoty vyplývají z důstojnosti lidské
osoby, jejíž autentický rozvoj podporují – jde v
zásadě o pravdu, svobodu, spravedlnost a
lásku (GS 26; KSNC 197)
Jejich uplatňování je cestou k osobnímu
zdokonalení a lidštějšímu společenskému
soužití
Orientační bod pro ty, kdo nesou odpovědnost
Pravda






když se soužití ve společnosti zakládá na pravdě, pak
je uspořádané, plodné a odpovídá osobní důstojnosti
angažovanost všech při hledání pravdy
Charita ČR chce směřovat k pravdě, respektovat ji a
odpovědně dosvědčovat;
usiluje o transparentnost své komunikace i práce
KSNC připomíná rovněž ekonomickou oblast a
sdělovací prostředky
„Caritas in veritate“ – Láska v pravdě
Svoboda
„Svoboda je v člověku nejvznešenější známkou Božího
obrazu a následně také znamením vysoké důstojnosti
každé lidské osoby“ (KSNC 199)
- nejde o nekontrolované a svévolné uplatňování vlastní
osobní autonomie
„Hodnota svobody je respektována, je-li každému členu
společnosti umožněno realizovat své vlastní osobní
povolání (čl. 200)
- Charita je zavázána podporovat své klienty i
pracovníky v uplatňování sociálně odpovědné
svobody a ve využívání svých vlastních schopností.
Spravedlnost





klasická definice: dávat Bohu a bližnímu, co jim
patří
nebezpečí redukce spravedlnosti na užitečnost
případně naplňování právních norem (spravedlnost
zákoníků)
ze subjektivního hlediska jde o jasný postoj vůle,
který uznává druhého jako osobu
z objektivního hlediska rozhodující kritérium
etičnosti v oblasti meziosobních a společenských
vztahů
spravedlnost sama o sobě nestačí, může dokonce
dospět k popření sebe sama, pokud se neotevře lásce
Láska





Incipit exire qui incipit amare. (Začal vycházet, kdo
začal milovat) – sv. Augustin (Výklad Žalmu 64,2)
láska je pro Charitu svrchovanou hodnotou a
charakteristickým prvkem kvality všech charitních
služeb a procesů
Charita je přesvědčena, že pouze dobrotivá a milosrdná
láska je schopná naplnit nejhlubší tužby člověka.
Láska je východiskem základní spirituality charitního
pracovníka bez ohledu na jeho duchovní orientaci
„Kdo je prodchnut opravdovou láskou je velmi
vynalézavý v odhalování příčin bídy, v nacházení
prostředků, jak proti ní bojovat a jak nad ní rázně vítězit“
(PP 75)