Transcript Paradoxní intence

Logoterapie užitá jako psychoterapie
„Logoterapie a existenciální analýza“ V. E. Frankla
 uplatňuje existenciální motivaci člověka – „VŮLI KE SMYSLU“, projevující se v
nepříznivých osudových podmínkách „VZDORNOU MOCÍ DUCHA“,
vynakládanou vůči jejich vlivům;
 využívá k tomu existenciálních schopností člověka, jimiž jsou:
 „SEBEODSTUP“ jako schopnost zaujmout subjektivními vlivy co nejméně
zkreslený pohled a přístupu vůči sobě a světu;
 „SEBEPŘESAH“ jako schopnost odpoutat se od soběstředných zájmů a
věnovat své snažení něčemu (někomu) jinému kvůli němu samému;
 „SVOBODA“ jako schopnosti zvolit a uskutečňovat z možností člověku v jeho
životní situaci dostupných po svém;
 „ODPOVĚDNOST“ jako schopnost rozhodovat se a jednat v souladu se svými
životními hodnotami, závazně a s ochotou nést následky;
 a kromě vyrovnávání s existenciálními problémy člověka lze těchto duchovních
„výkonů“ člověka také užít jako zdrojů pro metody uplatňované v psychoterapii
poruch psychických, psychofyziologických nebo behaviorálních funkcí.
Logoterapeutická strategie léčby úzkostných poruch
Zdroje iracionálního strachu či úzkosti
Povaha úzkostné poruchy:
Zpětnovazebné uchovávání a rozvíjení strachových odezev v „bludných okruzích“
(1) podnětového buzení strachu – (2) jeho účinků v prožívání, fyziologii, chování –
(3) záporného zpevňování vyhýbavého chování a předjímání utrpení při nevyhnutí –
(4) vzrůst strachu „ze strachu“ i z podněty signalizovaného vzniku obávané události
Podmínky vznikání iracionálních strachů či úzkostí:
 Povahová dispozice – „úzkostnost“
 Vegetativní dráždivost – funkční převaha „center nelibosti“ a sympatické větve
obvodové nervové soustavy
 Traumatické zážitky v průběhu života
 Nedostatečná schopnost
– „sebeodstupu“, odpoutání od zkreslujících vlivů vlastních prožitků
– „sebepřesahu“, věnování se něčemu či někomu jinému, než sobě, svým stavům,
potřebám a přáním
Bludný okruh úzkostné poruchy
Vznik a uchovávání úzkostné poruchy
Vznik a uchovávání nutkavé poruchy
Vznik a uchovávání psychofyziologické poruchy
Vznik a uchovávání výkonového selhávání
Paradoxní intence
Využití duchovní schopnosti „sebeodstupu“ a „vzdorné moci
ducha“ proti „hypotéze závislosti“:
1. Vysvětlit paradoxní účinky vyhýbání strachu a vzdorování strachu
2. Vytvořit odstup vůči sobě a svému strachu „externalizací“ příznaku
3. Zformulovat „opačné přání“ s užitím humorného přehánění
4. Vystavit se obávaným situacím s paradoxním přáním a počínáním
Hlavní indikace paradoxní intence:
Iracionální strachy a úzkostné poruchy vůbec, zvláště fobie, vtíravé
myšlenky a nutkavé činy a úzkostí působené psychofyziologické
poruchy a poruchy výkonnosti.
Princip logoterapeutické paradoxní intence
Postup uplatnění paradoxní intence I: příprava
1.
Diagnostický rozbor situace vznikání příznaku, osobní reakce v ní a
jejích výsledků pro pacienta.
2.
Vysvětlení principu PI: Snaha uniknout příznaku jej přivolává a
posiluje, zatímco snaha úmyslně si jej vyvolat jeho výskytu brání.
3.
Formulování přehnaného paradoxního přání – s humorným
odstupem, avšak s vážným odhodláním. Pacient přitom nesmí
získat dojem, že se terapeut vysmívá jemu.
4.
Naplánování postupného uplatňování PI tak, aby každý od pacienta
požadovaný krok byl v jeho silách.
Postup uplatnění paradoxní intence II: praktické užití
5.
Užití PI v obávané situaci tak, že obvykle hovoří, popř. vystavuje se jí
napřed terapeut („předvedení PI“), pak v případě potřeby terapeut společně
s pacientem, pak pacient samostatně.
6.
První pokusy s PI bývají velice váhavé a skeptické. Pacient dosud neví, co
může čekat, nevěří v úspěch, je nejistý. Proto musí terapeut pokusy o PI
citlivě dávkovat - co pacient právě snese. Nosným činitelem přitom je vztah
důvěry mezi pacientem a terapeutem.
7.
Terapeutické kontakty zpočátku následují brzy po sobě, aby vytváření
dovednosti PI účinně postupovalo. Po prvých úspěších PI se častost
kontaktu s terapeutem omezuje, protože pacient se učí stále víc užívat této
metody samostatně. Aktivní spolupráce pacienta je zajištěna, jakmile zjistí,
že užitím PI se strach skutečně, i když třeba jen postupně, ztrácí.
8.
Po úspěšném ukončení terapie zůstává pacientovi takto osvojená
dovednost vytvořit si a uplatnit PI k dispozici i pro případné samostatné
použití, pokud by podobný problém vznikl v budoucnu.
Podoba paradoxní intence
Fobie: Chorobné vyhýbání či unikání obávané situaci nebo činnosti
NARŮSTÁNÍ
VYHÝBÁNÍ OBÁVANÉ
STRACHU
SKUTEČNOSTI
UTRPENÍ,
SELHÁVÁNÍ,
PORUCHA
BOJÍCÍ SE
ČLOVĚK
OBÁVANÁ
SITUACE NEBO
ČINNOST
P. I.: „Vyjití vstříc“ obávané skutečnosti a obavě z ní přáním a činem
MIZENÍ STRACHU,
LÉČENÍ FOBIE
ÚLEVA,
ZDAR,
ZDRAVÍ
…
VZDORUJÍCÍ
ČLOVĚK
PŘÁNÍ A VYHLEDÁVÁNÍ
OBÁVANÉ SKUTEČNOSTI
ZVLÁDANÁ
SITUACE NEBO
ČINNOST
Příklady léčebného uplatnění PI
lze najít i v publikacích:
 Balcar, K. Balcar, K. Logoterapie a existenciální analýza. In: J.
Vymětal a kol. Obecná psychoterapie. Praha: Jiří Kocourek 1997;
2. vyd. Praha: Grada 2003.
 Balcar, K. Logoterapie u dětí a dospívajících. In: P. Říčan, D.
Krejčířová a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: 1. vyd.
Avicenum, 1991; 2. – 4. vyd. Grada, 1995; 1997; 2006.
 Frankl, V. E. Vůle ke smyslu. Vybrané přednášky o logoterapii.
Brno: Cesta, 1994.
 Frankl, V. E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999.
 Krabec, M. „Ta pravá logoterapie“ aneb paradoxní intence v praxi.
Psychiatrie, 1999, 3 (3), 179 – 182.
Podklady ke studiu na stránkách školy
Všechny poskytnuté studijní podklady včetně
příkladů vypracovaných zpráv jsou dostupné na
stránce PVŠPS pro studenty v oddíle
„Studijní materiály“:
http://www.pvsps.cz/student/materialy-ke-studiu
ZKUŠEBNÍ TÉMATA K LOGOTERAPEUTICKÉ
PARADOXNÍ INTENCI
Psychologická a logoterapeutická podstata paradoxní
intence
 Indikace a kontraindikace paradoxní intence podle druhu
problému a osoby pacienta
 Budování postoje a formulování přání u paradoxní
intence
 Postup nacvičování a uplatňování paradoxní intence
 Překážky a rizika při užívání paradoxní intence a způsoby
vyrovnávání s nimi
