Transcript Existenciální směry – logoterapie a existenciální analýza

Logoterapie a existenciální analýza
– „terapie smyslem“ –
netradiční přístup v psychoterapii
 Zakladatel:
Viktor E. Frankl (1905 – 1997)
 Franklovi žáci v Evropě:
Elisabeth Lukasová (1942) …
Alfried Längle (1951) …
 Jména v Severní Americe:
J. Crumbaugh, J. Fabry, J. Lantz, P. Wong …
Obraz o člověku v logoterapii
„Jednota v rozmanitosti“
tří „dimenzí“ či „stránek“, kde je člověk:

NOICKY: svobodný a odpovědný, směřující
k nalezení a uskutečnění hodnot a naplnění smyslu

PSYCHICKY: prožívající a reagující, směřující ke
slasti, moci a sebeuskutečnění

SOMATICKY: fungující a seberegulující, směřující
k přežití, zvládání a růstu
Obsah duchovní stránky

„HODNOCENÍ“: rozlišování dobrého a zlého, správného a
nesprávného

„ORIENTACE“ vůči hodnotám a smyslu: svědomí + postoj

„MOTIVACE“: vůle ke smyslu; existenciální frustrace;
vzdorná moc lidského ducha

„AKCE“: zpětnovazebné interakce uvnitř duchovního dění
a s ostatními oblastmi dění v sobě a ve světě

„SCHOPNOSTI“: sebeodstup – odpoutání od „já“
sebepřesah – zaměření mimo sebe
svoboda – volba z přítomných možností
odpovědnost – uskutečňování hodnot
Rozdíly v přístupu:
Tradiční psychoterapie:
„Absolutní determinovanost“
 „Hledání závislostí“
 „Subjektivně správné a
nesprávné“
 „Podmiňování či zvnitřňování“
 „Zakrývání nebo odkrývání
příčin“
 „Zaměření na potřeby“
 „Soběstřednost“
 „Hodnota já“
 „Sebeuskutečňování“
 …

Logoterapie:
„Omezená svoboda“
 „Hledání svobody“
 „Objektivně správné a
nesprávné“
 „Svědomí a volba činu“
 „Objevování a odpovídání na
výzvy“
 „Zaměření na smysl“
 „Sebeodstup a sebepřesah“
 „Hodnota života“
 „Uskutečňování hodnot“
 …

Jak naplňovat svůj životní smysl?

Smysl je vždy jedinečný vůči člověku a životní situaci.

Vyžaduje rozpoznat, přijmout a uskutečnit hodnotné
možnosti, které právě jemu přítomná situace nabízí.

„Orgánem smyslu“, který rozpoznání nejcennější
hodnoty k uskutečnění v dané životní situaci slouží, je
svědomí.

Člověk má svobodu zvolit si a uskutečnit ze svých
možností buď smysluplnou, nebo smysluprázdnou.
Existenciální frustrace
= Stav člověka, v němž se vůle k (objektivnímu) smyslu – „pro co
žít“ – nenaplňuje; sám o sobě není patologický, může se však stát
patogenním a projevit se svými patologickými následky:
 Existenciální prázdnota: prožívání nesmyslnosti, bezcílnosti,
nudy, požitkářství, duševní lability, dráždivosti, zoufalství
 Celkové zhoršení zdraví (např. poruchy imunity)
 Noogenní onemocnění – neurózy nebo noopsychosomatózy
 Závislosti na „náhražkách smyslu“ – slasti (sex, jídlo, drogy),
moci (vykořisťování, krutost), úspěšnosti (výkonnost, soupeření,
sláva), soustředění na sebe …
 „Prázdná“ agrese a destrukce zaměřená vůči světu nebo sobě
 „Kolektivní neuróza“ – provizorismus, fatalismus, konformismus,
fanatismus …
Tři druhy hodnot
= možností naplňování smyslu:

Zážitkové hodnoty
– prostřednictvím angažovanosti ve vztahu
k někomu nebo něčemu hodnotnému

Tvůrčí hodnoty
– prostřednictvím konání či vytváření něčeho
hodnotného ve světě

Postojové hodnoty
– prostřednictvím zaujímání hodnoty
uskutečňujícího postoje vůči skutečnostem
Ž I V O T N Í S I T UA C E
NENARUŠENÁ
OBLAST
Podnět k radosti
a vděčnosti
(„zážitkové hodnoty“)
NARUŠENÁ
OBLAST
CO LZE ZMĚNIT
CO NELZE ZMĚNIT
(oblast „svobody“)
(oblast „osudu“)
Podnět ke změně a
zlepšení
(„tvůrčí hodnoty“)
Podnět ke
statečnému přijetí
(„postojové
hodnoty“)
CO ČLOVĚKU DÁVÁ PŘÍTOMNOST:
Již uskutečněné možnosti,
které si sám
nemohl zvolit
které si sám mohl
zvolit
Ještě neuskutečněné možnosti,
mezi nimiž může a
musí sám volit
mezi nimiž sám
nemůže volit
Co se pro něj v současnosti již stalo
„osudovým“
Právě se
nabízející „prostor
svobody“
Co se jeho vůli
vymyká
(„řízení osudu“)
Smířený, nebo
nesmířený postoj
Více, nebo méně
odpovědné
jednání
Více, nebo méně
důvěry
v očekávané
Druhy smyslu:
 „Nadsmysl“
= smysl života vůbec, přístupný pouze vírou
 „Smysl v životě“
= možnosti smyslu nalézané v životě člověka
 „Smysl okamžiku“
= smysl přítomné situace pro člověka
„Koperníkovský obrat logoterapie“
(Podle Viktora Frankla)
„Člověk není tím, kdo klade životu otázky, nýbrž
je tím, komu klade otázky život.“
„Proto se neptejte, co vám život ještě dluží;
ptejte se, co vy ještě dlužíte životu.“
Logodiagnostické metody

Rozhovor:
- sdělované prožitky, očekávání, úmysly
- objektivní projevy vnitřních stavů a postojů

Pozorování:
- minulých a současných životních událostí, okolností, výsledků
- minulých a současných sledovaných cílů a konaných činů
- výkonů v terapeutických úkolech a experimentech

Logometrické dotazníky, např.:
- Logo-Test: nalezené hodnoty, sdělované příznaky, hodnocení
vlastního života
- Existenciální škála: projevy schopností sebeodstupu a
sebepřesahu, svobody a odpovědnosti
Indikace logoterapie

I Noická tíseň – existenciální frustrace:
Nalézání a uskutečňování smyslu v životě

II Psychické a somatické poruchy:
Užívání duchovních schopností v psychologickém
poradenství a terapii

III Sociální a socializační problémy:
Uplatňování duchovních činitelů v jejich rozboru a
nápravě
Logoterapeutické metody
I Metody užívané logoterapeuticky,
jako pomoc k nalézání a uskutečňování smyslu v životě:
 Poukazování na vlastní hodnotu věcí a činů,
 Posilování citu hodnoty života,
 Řešení konfliktů hodnot,
 Metoda nacházení smyslu,
 Životopisný rozbor,
 ... a jiné, individualizovaně vytvářené.
II Metody užívané psychoterapeuticky, tedy
jako pomoc k léčbě psychických a psychosomatických poruch:


Postojová změna
Paradoxní intence
 Dereflexe
Postojová změna
„Nezdravé“ postoje – „NE“ vůči svému životu či některé
jeho součásti,
vedoucí k nepřijetí reality a pasivní rezignaci,
jsou rozpoznány, ukázány, rozebrány a měněny na
„Zdravé“ postoje – „ANO“ vůči svému životu či některé jeho
součásti,
vedoucí k přijetí reality a aktivnímu angažování.
Logoterapeutické prostředky:


Za příznivých okolností: buzení „vůle ke smyslu“
Za nepříznivých okolností: buzení „vzdorné moci lidského ducha“
Paradoxní intence
Využití duchovní schopnosti „sebeodstupu“ a
„vzdorné moci ducha“ proti „hypotéze závislosti“:
1. Vysvětlit paradoxní účinky vyhýbání strachu a vzdorování
strachu
2. Vytvořit odstup vůči sobě a svému strachu „externalizací“
příznaku
3. Zformulovat „opačné přání“ s užitím humorného přehánění
4. Vystavit se obávaným situacím s paradoxním přáním a
počínáním
Hlavní indikace: iracionální strachy, kompulze,
psychofyziologické poruchy
Dereflexe
Využití duchovní schopnosti „sebepřesahu“
proti „soběstřednosti“:
1. Objevit hyperreflexi a/nebo hyperintenci
2. „Odložit“ léčbu předkládaného příznaku
3. Zaměřit pozornost a snahu na smysluplný úkol
4. Umožnit tím spontánní obnovení porušené funkce
Hlavní indikace: patologická deflexe vyvolávající funkční psychické,
sociální a psychofyziologické poruchy a závislosti
„Tragická triáda logoterapie“
(NEODSTRANITELNÉ) UTRPENÍ
(OPRAVDOVÁ) VINA
(NEVYHNUTELNÁ) SMRT