Indikátory životní úrovně

Potřebujeme nástroj, který nám umožní měřit, jestli se situace zlepšuje či zhoršuje.

Hrubý domácí produkt (HDP) zhruba vyjadřuje výkonnost ekonomiky. Pokud jde o kvalitu života, jde o zavádějící ukazatel (nepostihuje např. práci v domácnosti, ilegální produkci, nepostihuje škody na životním prostředí a škody v důsledku čerpání neobnovitelných zdrojů).

Index lidského rozvoje - HDI

-

Pro kvalitu života je zásadní především: možnost žít dlouhý a zdravý život možnost získávat vzdělání možnost přístupu ke zdrojům nutným pro zajištění důstojného života

-

Proto se HDI stanovuje na základě čtyř indikátorů: očekávané délky života HDP podle parity kupní síly gramotnosti počtu let školní docházky

Výběr pořadí zemí podle HDI

1. Norsko 28. Česká republika 2. Austrálie 35. Slovensko 3. USA 55. Rusko 4. Nizozemsko 5. Německo 6. Nový Zéland 7. Irsko 8. Švédsko 9. Švýcarsko 10. Japonsko 173. Eritrea 174. Mali 175. Burkina Faso 176. Čad 177. Mosambik 178. Kongo 179. Niger

Další alternativní ukazatele

-

Panel udržitelnosti (UN Sustainability Dashboard) Index environmentální udržitelnosti (ESI) Index stavu budoucnosti (SOFI) Index blahobytu národů (Wellbeing of Nations) Index živé planety (Living Planet Index) Ekologická stopa (Ecological Footprint) Index šťastné planety (Happy Planet Index) Hrubé národní štěstí (Gross National Happiness) – Bhútán Index odpovědné konkurenceschopnosti (Responsible Competitiveness Index) Index lidské chudoby (Human Poverty Index) atd.

Ekologická stopa

Ekologická stopa definované populace je celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná výhradně pro zajištění zdroj ů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací, při používaní běžných technologií.

Jednotkou jsou globální hektary (gha). Každý

gha

odpovídá jednomu hektaru biologicky produktivních ploch s „globálně průměrnou produktivitou “.

Výpočet ekologické stopy - předpoklady

    

Dokážeme změřit (odhadnout) naší spotřebu zdrojů a produkci odpadů Spotřebu dokážeme převést na odpovídající plochy produktivní země Různé plochy lze převést na společného jmenovatele (podle produktivity) Sečtením získáme ES (poptávku) Můžeme jí porovnat s nabídkou (biokapacita)

Ekologická stopa ČR

  

5,7 gha vs. 2,7 gha biokapacity

 

Deficit 3,0 gha 3,1x vyšší stopa než globální míra udržitelnosti 15. místo na světě od nejhoršího Větší stopa na obyvatele než např. Holandsko, Německo či Japonsko

• • • •

Trocha historie

Jako lovec a sběrač byl člověk součástí přírody stejně jako jiné živočišné druhy.

V zemědělském období se už stavěl proti toku přírodních procesů: mýtil lesy a nutil půdu živit jen vybrané jednoleté byliny. Potřeboval k tomu množství dodatkové energie. Dokud ji bral z obnovitelných zdrojů, tedy například ze dřeva, vody, větru nebo síly zvířat, byl tento způsob obživy stále ještě trvale udržitelný.

V průmyslovém období se vlivem dělby práce člověk přestal o stav přírody a přírodních zdrojů starat. Příroda se zdála nevyčerpatelná. Neměla jinou cenu než cenu práce a techniky, jejíž pomocí se dala vytěžit, případně cenu danou zbožím, které se z ní dalo vyrobit. Rostlo znečištění a poškození všech složek životního prostředí, prostoru ubývalo stejně jako živočišných a rostlinných druhů.

Začaly být vážně narušovány i globální životodárné biosférické systémy (klima a hydrosféra, stratosférická ozónová vrstva, cirkulační systém atmosféry, hydrologický cyklus a cirkulace oceánů a tvorba a eroze půd).

• • • •

Počátky ochrany životního prostředí

Zhruba od 50. let byly problémy životního prostředí ve vyspělých zemích vnímány především jako otázka znečištění, které může mít negativní vliv na zdraví člověka. Toto pojetí převládalo až do 70. let. Tento postoj je motivován snahou o kvalitní životní prostředí, tedy prostředí, které umožní lidem bezpečný a příjemný život. V politické rovině se v západní Evropě a v Severní Americe často projevoval ve formě kampaní proti znečištění ovzduší a vody v urbanizovaných oblastech.

Nad udržitelností v přírodě se dlouhodobě zamýšlejí zemědělci, lesníci, přírodovědci. Jejich závěr v podstatě zní: V uzavřeném systému konečných zdrojů není kvantitativní růst trvale možný. Lidstvo prožilo celé své dějiny v systémech otevřených, v neustálém dobývání nových kolonií, přírodních zdrojů, úložišť a odbytišť. Žijeme vlastně na dluh prostoru, ale díky setrvačnosti přírodních i společenských procesů i na dluh času.

Současnost: vytěsňování odpovědnosti

V souvislosti s ochranou ŽP jsou lidé obvykle ochotni souhlasit s názorem, že ŽP je potřeba chránit, ale problém nastává když: 1) mají identifikovat jaké jejich činnosti a do jaké míry ŽP poškozují (často si ani neuvědomujeme jak naše běžné činnosti poškozují okolní prostředí); 2) mají přistoupit k omezení či eliminaci těchto činností (nejsme ochotni vzdát se určitého životního standardu a raději hledáme výmluvy proč to nejde nebo zpochybňujeme závěry z bodu 1); 3) navíc často odmítáme převzít svůj díl odpovědnosti, protože většina vlivů na ŽP má velkou setrvačnost a projeví se až po dlouhé době. Konečně dalším důvodem je sobectví a pasivita: až se budou snažit všichni, připojím se i já.

Trvale udržitelný rozvoj

1987 Brundtlandová: takový způsob života, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by omezil možnosti uspokojit potřeby generací příštích.

TUR – ještě jedna definice

Trvale udržitelný rozvoj, nebo snad přesněji způsob života - je zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společností a jejím životním prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili k ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve všech jejich formách, a to v různých časových horizontech. Je to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím. Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení přírody. Žijme tak, abychom při uspokojování svých potřeb neomezovali práva těch, co přijdou po nás. (Josef Vavroušek, 1994)

Principy trvale udržitelného rozvoje

• • • • •

Uspokojení alespoň základních potřeb pro všechny (x únosná kapacita prostředí) Ohled na potřeby budoucích generací Vyvážení lidských práv odpovědností Vztah vůči ostatním živým tvorům Předběžná opatrnost a předvídání

Princip předběžné opatrnosti

Všude, kde hrozí vážná nebo nevratná škoda na životním prostředí, nesmí být nedostatek vědecké jistoty, že ke škodě dojde, důvodem k odkladu opatření, která by jí mohla zabránit. Jinak řečeno, nevíme-li s přiměřenou jistotou, že naše technologie nebude škodit životnímu prostředí, raději ji nepoužijeme.

Nástroje TUR

• • • •

dodržování norem, limitů a jiných předpisů, týkajících se ŽP, často s využitím technologií „na konci potrubí“ – zachytávání a neutralizace, skládkování, recyklace nežádoucích látek upřednostňování metod čistší produkce – prevence vzniku odpadů, úspory hmoty a energie, koncept nejlepší dostupné technologie (BAT) uplatňování principu předběžné opatrnosti – při pochybnostech o postupu jej lépe nerealizovat (viz freony, azbest, GMO) zapojení veřejnosti (EIA - posuzování vlivů staveb a průmyslových činností na ŽP, právo na informace o ŽP, integrovaný registr znečištění, zapojení veřejnosti do územního plánování…)

Nástroje TUR

• • • •

dobrovolné aktivity průmyslu - environmentální management (EMS ISO 14000, EMAS), dotažený až na LCA (životní cyklus produktu) dlouhodobé monitorování stavu biosféry i společnosti (indikátory, fyzikální, chemické a biologické analýzy, sociální výzkum atd.) zapojení ekonomických nástrojů podle principu „znečišťovatel platí“ změna vzorců výroby a spotřeby – týká se produkce, ale hlavně každého jednotlivce, snížení spotřeby je zastavením trendu společenského vývoje!, částečně podpořeno technologiemi – zvýšení efektivity výroby, miniaturizace, zvýšení efektivity využívání energie