Transcript Trvale udržitelný rozvoj.

Životní úroveň
Ekonomické parametry
- HDP na osobu
- Export/Import
- Zadluženost
Stav životního prostředí
- Stav ovzduší, půdy,
vodních zdrojů
- Zdravotní stav a rozloha
lesů
- Úroveň biodiverzity
- Ochrana přírodních
celků
- Nakládání s odpady
Parametry sociální a
institucionální
- Sociální stratifikace
- Dostupnost vzdělání
- Úroveň bydlení
- Kvalita zdravotnictví
- Hustota populace
- Úroveň státní správy
-Vymahatelnost práva
Indikátory životní úrovně
Potřebujeme nástroj, který nám umožní
měřit, jestli se situace zlepšuje či
zhoršuje.
Hrubý domácí produkt (HDP) zhruba
vyjadřuje výkonnost ekonomiky. Pokud
jde o kvalitu života, jde o zavádějící
ukazatel (nepostihuje např. práci v
domácnosti, ilegální produkci, nepostihuje
škody na životním prostředí a škody v
důsledku čerpání neobnovitelných zdrojů).
Index lidského rozvoje - HDI
Pro kvalitu života je zásadní především:
- možnost žít dlouhý a zdravý život
- možnost získávat vzdělání
- možnost přístupu ke zdrojům nutným pro
zajištění důstojného života
Proto se HDI stanovuje na základě čtyř indikátorů:
- očekávané délky života
- HDP podle parity kupní síly
- gramotnosti
- počtu let školní docházky
Výběr pořadí zemí podle HDI
1. Švédsko
2. Finsko
3. Švýcarsko
4. Lucembursko
5. Nový Zéland
6. Norsko
7. Dánsko
8. Irsko
9. Holandsko
10. Rakousko
20. USA
25. Slovensko
28. Maďarsko
29. Česká republika
41. Polsko
173. Burkina Faso
174. Etiopie
175. Sierra Leone
176. Niger
177. Burundi
178. Somálsko
179. Afghánistán
Další alternativní ukazatele
Panel udržitelnosti (UN Sustainability Dashboard)
Index environmentální udržitelnosti (ESI)
Index stavu budoucnosti (SOFI)
Index blahobytu národů (Wellbeing of Nations)
Index živé planety (Living Planet Index)
Ekologická stopa (Ecological Footprint)
Index šťastné planety (Happy Planet Index)
Hrubé národní štěstí (Gross National Happiness) –
Bhútán
- Index odpovědné konkurenceschopnosti (Responsible
Competitiveness Index)
- Index lidské chudoby (Human Poverty Index) atd.
-
Trocha historie
•
•
•
•
Jako lovec a sběrač byl člověk součástí přírody stejně jako jiné
živočišné druhy.
V zemědělském období se už stavěl proti toku přírodních
procesů: mýtil lesy a nutil půdu živit jen vybrané jednoleté byliny.
Potřeboval k tomu množství dodatkové energie. Dokud ji bral
z obnovitelných zdrojů, tedy například ze dřeva, vody, větru nebo
síly zvířat, byl tento způsob obživy stále ještě trvale udržitelný.
V průmyslovém období se vlivem dělby práce člověk přestal o
stav přírody a přírodních zdrojů starat. Příroda se zdála
nevyčerpatelná. Neměla jinou cenu než cenu práce a techniky,
jejíž pomocí se dala vytěžit, případně cenu danou zbožím, které
se z ní dalo vyrobit. Rostlo znečištění a poškození všech složek
životního prostředí, prostoru ubývalo stejně jako živočišných a
rostlinných druhů.
Začaly být vážně narušovány i globální životodárné biosférické
systémy (klima a hydrosféra, stratosférická ozónová vrstva,
cirkulační systém atmosféry, hydrologický cyklus a cirkulace
oceánů a tvorba a eroze půd).
Počátky ochrany životního prostředí
•
•
•
•
Zhruba od 50. let byly problémy životního prostředí ve vyspělých
zemích vnímány především jako otázka znečištění, které může mít
negativní vliv na zdraví člověka. Toto pojetí převládalo až do 70.
let.
Tento postoj je motivován snahou o kvalitní životní prostředí, tedy
prostředí, které umožní lidem bezpečný a příjemný život. V
politické rovině se v západní Evropě a v Severní Americe často
projevoval ve formě kampaní proti znečištění ovzduší a vody
v urbanizovaných oblastech.
Nad udržitelností v přírodě se dlouhodobě zamýšlejí zemědělci,
lesníci, přírodovědci. Jejich závěr v podstatě zní: V uzavřeném
systému konečných zdrojů není kvantitativní růst trvale možný.
Lidstvo prožilo celé své dějiny v systémech otevřených, v
neustálém dobývání nových kolonií, přírodních zdrojů, úložišť a
odbytišť. Žijeme vlastně na dluh prostoru, ale díky setrvačnosti
přírodních i společenských procesů i na dluh času.
Současnost: vytěsňování odpovědnosti
V souvislosti s ochranou ŽP jsou lidé obvykle ochotni souhlasit s
názorem, že ŽP je potřeba chránit, ale problém nastává když:
1) mají identifikovat jaké jejich činnosti a do jaké míry ŽP
poškozují (často si ani neuvědomujeme jak naše běžné činnosti
poškozují okolní prostředí);
2) mají přistoupit k omezení či eliminaci těchto činností (nejsme
ochotni vzdát se určitého životního standardu a raději hledáme
výmluvy proč to nejde nebo zpochybňujeme závěry z bodu 1);
3) navíc často odmítáme převzít svůj díl odpovědnosti, protože
většina vlivů na ŽP má velkou setrvačnost a projeví se až po
dlouhé době. Konečně dalším důvodem je sobectví a pasivita: až
se budou snažit všichni, připojím se i já.
Trvale udržitelný rozvoj
1987 Brundtlandová: takový způsob života,
který uspokojuje potřeby současné
generace, aniž by omezil možnosti uspokojit
potřeby generací příštích.
TUR – ještě jedna definice
Trvale udržitelný rozvoj, nebo snad přesněji způsob života - je
zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi
společností a jejím životním prostředím tak, abychom se co
nejvíce přiblížili k ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve
všech jejich formách, a to v různých časových horizontech. Je to
způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy
každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i
přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti vůči budoucím
generacím. Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého
jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také
tam, kde dochází k ničení přírody. Žijme tak, abychom při
uspokojování svých potřeb neomezovali práva těch, co přijdou po
nás. (Josef Vavroušek, 1994)
Principy trvale udržitelného rozvoje
•
Uspokojení alespoň základních potřeb pro
všechny (x únosná kapacita prostředí)
•
Ohled na potřeby budoucích generací
•
Vyvážení lidských práv odpovědností
•
Vztah vůči ostatním živým tvorům
•
Předběžná opatrnost a předvídání
Princip předběžné opatrnosti
Všude, kde hrozí vážná nebo nevratná škoda
na životním prostředí, nesmí být nedostatek
vědecké jistoty, že ke škodě dojde, důvodem
k odkladu opatření, která by jí mohla
zabránit. Jinak řečeno, nevíme-li
s přiměřenou jistotou, že naše technologie
nebude škodit životnímu prostředí, raději ji
nepoužijeme.
Nástroje TUR
• dodržování norem, limitů a jiných předpisů, týkajících
se ŽP, často s využitím technologií na konci potrubí –
zachytávání a neutralizace, skládkování, recyklace
nežádoucích látek
• upřednostňování metod čistší produkce – prevence
vzniku odpadů, úspory hmoty a energie, koncept
nejlepší dostupné technologie (BAT)
• uplatňování principu předběžné opatrnosti – při
pochybnostech o postupu jej lépe nerealizovat (viz
freony, azbest, GMO)
• zapojení veřejnosti (EIA - posuzování vlivů staveb a
průmyslových činností na ŽP, právo na informace o ŽP,
integrovaný registr znečištění, zapojení veřejnosti do
územního plánování…)
Nástroje TUR
• dobrovolné aktivity průmyslu - environmentální
management (EMS - ISO 14000, EMAS), dotažený až na
LCA (životní cyklus produktu)
• dlouhodobé monitorování stavu biosféry i společnosti
(indikátory, fyzikální, chemické a biologické analýzy,
sociální výzkum atd.)
• zapojení ekonomických nástrojů podle principu
„znečišťovatel platí“
• změna vzorců výroby a spotřeby – týká se produkce,
ale hlavně každého jednotlivce, snížení spotřeby je
zastavením trendu společenského vývoje!, částečně
podpořeno technologiemi – zvýšení efektivity výroby,
miniaturizace, zvýšení efektivity využívání energie
Nástroje TUR - kategorizace
Legislativní
-Mezinárodní úmluvy
(1973 CITES, 1987
Montrealský protokol,
1989 Basilejská úmluva,
1997 Kyotský protokol…)
- Normativní nástroje
(limity, standardy,
technické normy…)
Ekonomické a
participační
- Ekonomické nástroje
(poplatky, granty,
zálohové systémy,
ekologické daně…)
- Participační nástroje
(100/2001 Sb. EIA,
123/1998 Sb. Inf. o ŽP,
76/2002 Sb. IPPC..)
Etické postoje
- „Domácí“ ekologie
- Spotřebitelské chování
- Hodnotová orientace
- Veřejná angažovanost
Ekonomické nástroje TUR
Proč ekonomické nástroje, když máme trh?
Protože trh neumí všechno!
Ale umí toho hodně…
Využít trh k ochraně životního prostředí!
Veřejné statky
 Z jejich spotřeby nelze nikoho vyloučit (vzduch,
voda, nezpoplatněná silniční síť, činnost policie a
armády….)
 Jejich spotřeba je pro uživatele bezplatná (což
neznamená, že se za ně nemusí platit)
 Tendence ke zneužívání – problém „černého
pasažéra“
Externality
 Vedlejší efekty ekonomických činností
 Negativní i pozitivní
 Internalizace externalit
Jak odhadnout externality?
• ochota platit (Willingness to Pay) - vyjádření občanů, kolik
jsou ochotni platit za neporušenost části přírody
• změna tržní hodnoty nemovitosti změnou určitého faktoru
životního prostředí - např. zvýšenou hladinou hluku u
frekventované silnice
• ocenění hodnoty neporušené přírody vyhodnocením
nákladů, které jsou placeny za dovolenou v přírodě
• ochota dostat zaplaceno za akceptování porušení přírody
(WTA, Willingness to Accept)
• ohodnocení mimoprodučních služeb ekosystémů atd.
Příklad využití normativních a ekonomických
nástrojů – produkce emisí
90
80
70
60
50
40
30
emise
20
10
0
A
B
C
D
Přehled ekonomických nástrojů
Poplatky a granty
(Státní fond životního prostředí)
Zálohové systémy
Obchodovatelná emisní povolení
Environmentální pojištění
Ekologická daňová reforma