Transcript Měnová teorie a politikaX

Měnová teorie a politika
Peníze
Peníze – teoretická definice
• Jakékoliv aktivum, které je všeobecně
přijímáno při placení za zboží a služby
nebo při úhradě dluhu
• Různé komodity
• Kovy, mince, bankovky
• Bezhotovostní peníze
Funkce peněz
• Prostředek směny – peníze umožňují placení za
zboží a služby a úhradu dluhu. Používání
jednotného platidla snížilo transakční náklady.
Zlato a stříbro se samy vyvinuly jako vhodné
prostředky vzhledem k jejich vlastnostem: kujné,
pevné, ale hlavně vzácné
• Účetní jednotka – v penězích se vyjadřují ceny
zboží, služeb, kapitálu, zahraničních měn,
práce…. (jednotící prvek)
• Uchovatel hodnoty – peníze představují zásobu
kupní síly v čase a vystupují jako jedna ze
složek bohatství každého subjektu
Empirická definice peněz
• Kvantifikace množství peněz v ekonomice, neboli sledování
(kvantity) jednotlivých složek peněz
• Vznikly „měnové agregáty“ . Souhrn peněžních prostředků s jistým
stupněm likvidity k určení množství peněz v ekonomice
• M1 = hotovostní oběživo + vklady na běžných účtech + cestovní
šeky (Neboli peníze v rukou nebankovních subjektů)
• M2= M1 + úsporné a termínované vklady v bankách
• M3= M2 + vklady v zahraničních měnách u domácích bank
• M4 = M3 + vklady u nebankovních institucích v domácí měně +
krátkodobé cenné papíry v domácí měně
• M5 = M4 + ostatní cenné papíry (splatnost > 1 rok) v domácí měně
• V ČR se sleduje M1 a M2 (M3 se řadí do M2)
• Peněžní zásoba se bere jako M2, tedy ten měnový agregát, který
nejlépe reprezentuje množství peněz v ekonomice
Měnová báze
• Obsahuje peněžní prostředky s nejvyšším
stupněm likvidity, jejichž vývoj může CB
bezprostředně ovlivňovat
• Operativní kritérium měnové politiky
• MB = hotovostní oběživo + souhrnné rezervy
bank (povinné minimální rezervy +
volné/dobrovolné rezervy a hotovostní rezervy v
pokladnách bank)
• CB má zúčtovací centrum = clearingové
centrum, kde jsou účty bank a zde musí držet
PMR, které jsou úročeny
Měnová báze
• Nevypůjčená část: je pod kontrolou CB –
provádí se přes operace na volném trhu
• Vypůjčená část: pod méně dokonalou
kontrolou CB, která probíhá přes diskontní
operace na trhu
Měna
• Národní forma peněz
• Má název, základní hotovostní druhy (bankovky a
mince), nominální strukturu, výlučnost zákonného
platidla, pravidla emise a ochrany
• Způsob stanovení měnového kurzu: CZK při svém
vzniku vázána na měnový koš (USD, DEM, ATS,
CHF,FRF), pak pouze na USD a DM s oscilačním
pásmem (banka musel provádět intervence) nejdříve +/0,5%, pak 7,5 % a pak přechod na volný kurz
• Vztah ke zlatu – dnes už se nevyužívá, peníze nemají
žádnou vnitřní hodnotu, a tak se může rychle měnit jejich
kupní síla
Vývoj emise peněz a peněžního
oběhu I.
• Emise a oběh mincí z drahých kovů = komoditní peníze
vedoucí ke značnému stupni cenové stability. S
rozvojem výroby těžba drahých kovů nedokázala pokrýt
potřeby  deflační nerovnováha, docházelo ke
zlehčování mincí a vzniku papírových peněz
• Emise a oběh papírových státovek
– Výhodou je zbavení těžkopádnosti (lehčí než mince)
– Ale o emisi rozhodoval dlužní (panovník si doplňoval pokladnu
emisemi státovek – papíry za zboží)
– Nucený kurz – nebyli dobrovolně přijímány
– nerovnováha – znehodnocení měny
– Dnes už se nepoužívají
Vývoj emise peněz a peněžního
oběhu II.
• Bankovky
– Obchodní směnky – písemné potvrzení o závazku, uvedena hodnota
dluhu a čas splatnosti, začaly plnit funkci peněz
– Banky vydávaly bankovky v nominální struktuře
– Majitelé směnky nemuseli čekat na dobu splatnosti směnky a mohly je
vyměnit za bankovky, které byly plně kryté zlatem, zboží…
– Mohlo se s nimi obchodovat
– Pak začaly banky poskytovat nekryté (fiduciální) peníze nad rámec
krytí, což vedlo k poklesu kupní síly.
– Co banka, to bankovky, ty se daly padělat, tak došlo k centralizaci, kde
jen některé banky měly monopol na emisi, časem pak úplná
centralizace
• Bankovky dnes
– Pouze CB může emitovat hotovostní peníze
• Nehotovostní peníze: CB + banky + nebankovní instituce formou
úvěru
– Nebankovní subjekty mohou provádět bankovní operace, ale nejsou
regulovány tolik jako banky
Emise hotovostních vs.
Bezhotovostních peněz
• Poskytne-li komerční banka hotovostní úvěr,
sníží se jí na straně aktiv stav pokladní hotovosti
(tu získala od CB) a zároveň se jí zvýší na
straně aktiv poskytnuté úvěry o stejnou částku
• Poskytne-li ale bezhotovostní úvěr, pak její
pokladní hotovost zůstane nezměněna. Na
straně aktiv se změní položka poskytnuté úvěry.
Banka tak emituje bezhotovostní peníze, a tak
se musí zvýšit i strana pasiv, kdy si uměle
zvýšila stav vkladů (emisí bezhotovostních
peněz)
Finanční trh
Finanční trh
• V ekonomice existují dva druhy subjektů:
přebytkový a deficitní subjekt
• A právě systém finančních trhů umožňuje
přemístění finančních prostředků cestou
vytváření a obchodování finančních
instrumentů
Modely alokace prostředků
• Trh Cenných papírů (privátní trh), hl. USA, Japonsko,
Chile
– Zde dochází k alokaci finančních prostředků pomocí nějakého
druhu CP, tedy emisí CP. Deficitní subjekt emituje primární
instrumenty a tím získá peníze od přebytkového subjektu, který
je kupuje
• Zprostředkovatelský finanční trh (ČR, Německo,
Rakousko, Polsko)
– Tři subjekty – 3. je zprostředkovatel, nejčastěji banka, ale i
spořitelna, investiční trhy…
– Zprostředkovatel nakupuje primárně emitované instrumenty od
deficitního subjektu, pak emituje vlastní sekundární instrumenty,
který následně kupuje přebytkový trh.
• Pozn. Přebytkový trh tvoří zejména domácnosti: 60-70 %
úspor pochází z domácností
Struktura a institucionální
uspořádání finančního trhu
• Národní finanční trh: ohraničen hranicemi
dané země, platí na něm zákony dané
země, ale vlivem globalizace se stírají
hranice a rozdíly
• Finanční trh = systém institucí a
instrumentů, který zabezpečuje pohyb
peněz a kapitálu ve všech formách mezi
různými ekonomickými subjekty na
základě nabídky a poptávky
Členění finančního trhu
• Dle subjektů, které na něm obchodují, dle doby splatnosti
obchodů, dle typických instrumentů na:
– Peněžní
– Kapitálový
– Úvěrový
• Dle toho, zda jde o prvotní prodej právě emitovaného
instrumentu, nebo jde-li o obchod s již dříve emitovanými
instrumenty
– Primární – primární emise, prvotní prodej dluhopisů, akcií, úvěru.
Deficitní subjekt je emitentem, získává finanční prostředky, ale
zároveň se zavazuje plnit určité závazky: vyplácet úroky nebo
dividendy: přebytkový subjekt, neboli investor, kupuje emitované
instrumenty a získává daná práva
– Sekundární – Investoři svá práva prodávají dalším subjektům bez
vlivu na emitenta. Jejich význam spočívá: zvyšují likviditu, kdy
investor získává peníze před splatností instrumentů. Jejich cena
se určuje na primárním trhu na základě poptávky a nabídky.
Peněžní trh
• Systém institucí a instrumentů, který zabezpečuje pohyb
různých forem krátkodobých peněz (se splatností do
jednoho roku) na úvěrovém principu. Mezi bankami
navzájem, bankami a CB, mezi finančními institucemi
nebo významnými nefinančními institucemi
• Významným subjektem je stát, který emituje krátkodobé
pokladniční poukázky, aby vyrovnal SR, nemůže
emitovat peníze, a tak emituje CP, které nabízí bankám,
pojišťovnám a velkým firmám, stát je spolehlivý
• Pokud CB nakupuje státní cenné papíry, platí za to
peníze = monetizace dluhu, zvyšuje nabídku peněz a
způsobuje inflaci. Čím více banky nakupují státní CP,
pak méně investují do soukromého trhu
Peněžní trh
• Na peněžní trh mají přístup pouze prvotřídní
subjekty a vysokým ratingem. V bance v
oddělení dealingu určeno s kým obchodovat:
které firmy a jaké maximální objemy peněz lze.
Hodnocení dle finanční síly. Nejkratší peníze:
O/N
• Instrumenty: státní pokladniční poukázky,
poukázky ČNB, výpůjčky na mezibankovním
trhu, repodohody, depozitní certifikáty, komerční
papíry (krátkodobé směnky velkých korporací)
Kapitálový trh
• Systém institucí a instrumentů, který
zabezpečuje pohyb středně a
dlouhodobého kapitálu pomocí různých
forem CP mezi ekonomickým subjekty
• Ve srovnání s peněžním: členitější,
různorodější – jak co se týče subjektů, tak
instrumentů
Kapitálový trh
• Primární – nejvýznamnější subjekty: stát, celý veřejný
sektor (př.magistrát), banky, finanční instituce, nějaké
nefinanční instituce
– Potřebují získat peníze delší než jeden rok
– Investoři: investiční fondy, banky, pojišťovny, domácnosti, nějaké
nefinanční instituce
• Očekávají vyšší zhodnocení – s délkou splatnosti instrumenty vzroste
výnos
• Kapitálový trh sekundární – obchody prostřednictvím buď
burzy CP nebo mimoburzovního trhu
– Burza CP: nejorganizovanější forma obchodování. Obchody
mohou provádět pouze burzou schválení obchodníci, obchody
podléhají přísným regulačním pravidlům
– Mimoburzovní - Je méně regulovaný snazší přístup, volnější
podmínky obchodování. Pouze prostřednictvím subjektu, který
obchod organizuje
Úvěrový trh
• Systém institucí a instrumentů, který zabezpečuje
pohyb kapitálu na úvěrovém principu mezi
bankami a nebankovním sektorem
• Patří sem i vztahy mezi bankami navzájem,
pokud se jedná o obchodování s penězi delší než
jeden rok
• Většinou podloženo dlouhodobou smlouvou
• Komerční (obchodní) bank --- Nebankovní subjekt
• Vztah velmi individuální (dle obchodního
zákoníku)
• Likvidita pohledávek mnohem nižší než na
kapitálovém trhu
Mezinárodní finanční trhy
• Díky globalizaci nejsou národní trhy úplně ohraničené
• Podmínkou pro fungování mezinárodního finančního trhu je trh devizový
• Zahraniční finanční trh
– Část finančního trhu, na kterém dochází na základě S a D k pohybu peněz a
kapitálu mezi subjekty z navzájem různých zemí.Obchody uzavírány v
měně, která je pro jednoho z těch dvou partnerů domácí.
– Fungují na základě pravidel země, na jejíž území uzavírány
– Největší význam mají trhy zahraničních dluhopisů. Dluhopisy emituje
zahraniční subjekt, ale emitovány v měně toho trhu, na kterém dochází k
prodeji. Emitentem většinou banky nadnárodního charakteru.
– Centra: USA, JAP, ŠVY, NĚM
• Eurotrhy: Výsledkem politických aktů 50tých let – vztahy SSSR-USA,
kdy SSSR převedl své vztahy z USA do Londýna, Američané do Evropy
– Dnes se obchoduje stále s USD, Yen, SCHF, €
– Na Eurotrhu se obchoduje z 90 % mezi bankami. Tyto obchody eviduje
Mezinárodní banka Basileji.
Devizový trh
• Specifická součást mezinárodního trhu
• V jeho rámci existuje
– trh s valutami = hotovostní zahraniční měna
– Trh s devizami = bezhotovostní zahraniční měna
• Není zde úvěrový vztah, ale vztahy směnné (1 měna za
druhou)
• Devizový (měnový) kurz = vzájemný poměr, ve kterém se
směna provádí, neboli cena jedné měny vyjádřena druhou
– Na ostatních trzích se vykazuje vztah k určitému datu, zde ne
– Nejvýznamnějšími subjekty jsou banky – obchodují na svůj účet nebo
v roli zprostředkovatelů
– Zvláštní postavení mají CB – provádějí intervenční obchody –
nákupy/prodeje s cílem ovlivňovat vývoj kurzu
– Pokud CB pracují v systému fixních kurzů jsou povinny provádět
intervence, ve floatingu nemusí, ale mají na to právo
– Rozhodující část na devizovém trhu mezi bankami navzájem, původně
s cílem zajištění mezinárodního platebního styku, dnes většina
obchodů spekulačních s cílem zisku (zajišťovací operace - arbitráže)
Finanční trh
• Promptní (spotový)
• Termínovaný
– Dle kritéria: doba, která uplyne mezi uzavřením
obchodu a jeho vlastní realizací
• Promptní: uzavře se a ihned se realizuje
• Termínovaný: uzavře se a realizuje se v
budoucím dohodnutém termínu nebo v průběhu
určitého časového intervalu (opční)
– Obchoduje se zde s tzv. finančními deriváty (opce ,
futures, forward, swap)
Finanční zprostředkovatelé
• Banka: Výnosy-z poskytnutých úvěrů vs.
Náklady z přijatých vkladů  V>N
• Fce finančního zprostředkovatele:
– Transformace peněz a kapitálu
– Redukce transakčních nákladů
– Monitorování bonity dlužníků
– Racionalizace platebního styku
Transformace peněz a kapitálu
• Peníze od věřitelů dlužníkům v různých
formách:
– Kvantitativní transformace: poskytuje velké
úvěry a přijímá mnoho malých vkladů (či
naopak)
– Časová: z hlediska doby splatnosti : obecně
tendence kratší vklady a delší úvěry
– Teritoriální: na určitém teritoriu se vybírají
peníze a alokují jinam
– Měnová transformace – získávání zdrojů v cizí
měně a alokace do domácích aktiv
Druhy finančních zprostředkovatelů
• Banky nejvíce regulované subjekty
• Spořitelny
• Obchodníci s CP – Také regulovány
Trendy na finančních trzích
• Restrukturalizace bank a finančních institucí –
snaha o snižování nákladů s cílem zisku
• Finanční inovace – snaha stále nabízet nové
věci
• Internacionalizace – růstání jednotlivých
národních trhů
• Institucionalizace – dnes převažují institucionální
investoři (penzijní a investiční fondy, pojišťovny..)
• ….
Úroková míra
• Existuje přebytkový subjekt (věřitel) a ten
poskytne částku (jistinu) deficitnímu
(dlužník)
• Věřitel po uplynutí určité doby očekává
návrat jistiny + úrok
• Úroková míra = úrok/jistina
Neoklasická teorie úrokové míry
• I. Fisher
• Uvažuje pouze S x I. Chápe IR jako vyrovnávací
činitel mezi úsporami S a Investicemi I.
• V této teorii nevystupuje emise nových peněz,
které by mohly být zdroji financování investic.
• Úspory = peněžní tok těch příjmů,které nebyly
vynaloženy na spotřebu. Úspory vytváří výlučně
domácnosti = nespotřebovaná část za dané
období
• Úspory rostou s rostoucí úrokovou mírou,
dokonce při velmi vysoké IR mohou i klesat
S
IR
Neoklasická teorie
• Vliv na S: důchod a očekávaná míra inflace
• Důchod=příjem ekonomických subjektů.
Vzroste-li důchod, pak vzrostou úspory při
libovolné IR (a naopak)- posun křivky úspor
nahoru (dolu)
• Očekávaná míra inflace: Infl.expect=(Pt+1–
Pt)/(Pt)… P…t+1očekávaná/t současná agregátní
cenová hladina
• Očekává-li se vyšší míra inflace, budu chtít za
své úspory vyšší úrok  posun křivky úspor
doprava
Neoklasická teorie
• Úspory vytváří i firmy a stát
• Domácnosti jsou nejvíce citlivý subjekt na
tvorbu úspor co se týče IR. U firem je ve
formě úspor nerozdělený zisk. U státu je to
přebytek státního rozpočtu
Neoklasická teorie
• Investice
– Toková veličina, přírůstek kapitálu
– Sledování výnosnosti investiční akce: poměr
budoucího výnosu a ceny investice (mezní
produktivita kapitálu)
– Z toho vyplývá množství investic, které lze uskutečnit:
Výnosnost investiční akce vs. úroková míra jako
náklad (explicitní či implicitní)
– Objem uskutečněných investic klesá s úrokovou
mírou
• Křivka se bude posouvat vlivem inflace
– Očekává-li se vyšší míra inflace, více se investuje
(posun křivky I doprava)
I
IR
Teorie zápůjčních fondů
• Předpoklady:
– všechny investice jsou na úvěr
– Mezi těmi, kdo spoří, a tím, kdo investuje, není žádný
zprostředkovatel
• Nabídka zápůjčních fondů: CB a KB mají schopnost
vygenerovat peníze do ekonomiky. Bankovní soustava
tak vytváří peněžní soustavu. Ta peněžní soustava,
kterou je schopna bankovní soustava vytvořit za
předpokladu neomezeného přijímání úvěru dlužníky =
nabídka peněz (MS). Předpokládejme, že MS je
nezávislá na IR.
• Nabídka zápůjčních fondů = úspory(závislé na IR) +
přírůstek nabídky peněz  zdroj pro poskytování úvěrů
Teorie zápůjčních fondů
• Nabídka zápůjčních fondů Křivka LFS je
ovlivňována důchody a inflací (faktory
ovlivňující S)
LF
LFS – křivka nabídka zapůjčitelných fondů
S
dMS
IR
Teorie zápůjčních fondů
• Poptávka po zápůjčních fondech (LFD)
• Je poptávkou po investicích = úvěrech a poptávkou po penězích
• Při dané úrokové míře drží ekonomické subjekty určité množství
peněz.
• S růstem IR poptávka po penězích klesá
• S růstem důchodu poptávka po penězích roste
• LFD = I + MD (obě složky závisí na IR)
LF
I
LFD
MD
IR
Teorie zápůjčních fondů
• Rovnováha na trhu zápůjčních fondů
• MD(IR) + I(IR) = S (IR) + dMS
• Rovnováha se bude měnit se změnou Nabídky
peněz v ekonomice
• Rovnováha na trhu zápůjčních fondů
neznamená rovnováhu na dílčích trzích (MD a
MS; I a S). Množství nabídky nových peněz
důležitou úlohu při vytváření IRe
• LFD=LFS
• Při zvýšení nabídky peněz IRe klesá
Teorie preference likvidity
• Úroková míra je vyrovnávací činitel mezi stavem nabídky peněz a
stavem poptávky po penězích
• Ekonomické subjekty preferují držbu peněz před ostatními méně
likvidními aktivy
• Poptávka po penězích: Při dostatečně nízké IR veškeré bohatství
ekonomických subjektů je uloženo v penězích. Alternativní aktivum
tak musí být výnosné. Poptávka po penězích e omezena tím více,
čím větší je IR na vklady
• Podle Keynese má poptávka po penězích složku nezávislou na IR,
ale závislou na důchodu: transakční poptávka po penězích
• Nabídka peněz: nezávislá ani na IR ani na důchodu, ovlivňuje ji
bankovní soustava
• MS=MD… rovnovážná peněžní zásoba  IR (rovnovážná)
L
MS
MD
Transakční MD závislá na důchodu a
ne na IR
IR
Úroková míra
• IRr=IRn+Očekávaná inflace
• „Fisherův vztah“
• Nominální = procentní přírůstek vložené
peněžní částky
• Reálná – o kolik % zboží můžete koupit,
jestliže jej na počátku období prodáte,
peníze uložíte,na konci období vyzvednete
peníze s úrokem a zboží opět koupíte
Úrokové sazby
• Ovlivňují rozhodování ekonomických subjektů (zda spořit
či ne)
• Jsou-li vysoké stimulují tvorbu úspor a stimulují půjčování
peněz
• Liší se dle faktorů: riziko a čas
• Faktor rizika
– Nejednoznačný vývoj ekonomických jevů, nejednoznačné
výsledky
– Úroková sazba = bezriziková sazba + riziková prémie
(spolehlivost, bonita)
• Faktor času
– Doba splatnosti jednotlivých instrumentů – různá finanční alokace
s různou dobou splatnosti
– Časová struktura úrokových sazeb – jejich grafickým
znázorněním je výnosová křivka
IR
Doba splatnosti
Teorie očekávání
• Čistá teorie očekávání
– Subjekt se zajímá o výnos, tvar výnosové křivky
ovlivněn očekáváním budoucích úrokových sazeb
– Trhy jsou dokonale konkurenční, jednotné
– Uložit peníze na dlouhé období je dle této teorie
stejné jako je uložit na řadu krátkých
– Investiční instrumenty jsou dokonalými substituty bez
ohledu na dobu splatnosti
– Pokud očekává vyšší krátkodobé sazby, tak musí být
současné dlouhodobé vyšší než krátkodobé
– Pokud očekává pokles úrokových sazeb do
budoucna, dlouhodobé budou nižší než krátkodobé
Teorie očekávání
• Teorie likvidity
– Obsahuje prémii za likviditu  křivka
tendence k růstu
– Není jen výsledkem očekávání, ale bere v
úvahu také likviditu daných instrumentů
– Čím delší je lhůta splatnosti, tím větší je
prémie za likviditu  pozitivní sklon výnosové
křivky
– Připouští tak růst výnosové křivky i pokud
nerostou očekávané krátkodobé sazby
Teorie očekávání
• Teorie preferovaných umístění
– Nejrealističtější
– Subjekt očekává výnos a dle něj se orientuje, očekává také
riziko
– Předpokládá existenci relativně izolovaných trhů – instrumenty s
různou dobou splatnosti tvoří izolovaný trh
– Úroková míra je výsledkem S x D na dílčích trzích
– Instrumenty tak nejsou dokonalými substituty
– Investoři na začátku preferují určitou splatnost
– Hedging = zajištění proti riziku
– Investoři:
• Bilancují svou strukturu A a P z hlediska doby splatnosti daných
instrumentů
• Preferují ve své bilanci dlouhodobá finanční aktiva – penzijní fondy
• Banky mají nestabilní inflaci – preferují krátkodobá aktiva
Teorie oddělených trhů
• Nejsou substituty finančních trhů a nic nás
nepřesvědčí jít na jiný trh
• Trhy vkladů a úvěrů jsou oddělené
• Výnos dle doby splatnosti
• Budoucí hodnota = jistina (současná
hodnota)*(1+IR)T
• Lze zjistit současnou hodnotu a
porovnávat peněžní částky, kapitál v čase,
srovnávat investiční varianty
Kupónový dluhopis
• N-nominální hodnota, c-kuponová míra:
kolik procent bude každoročně vypláceno
z N až do splatnosti, při poslední
kuponové platbě je nám splacena ještě
nominální hodnota dluhopisu
Obchodní bankovnictví
• Banka – nejvýznamnější finanční
zprostředkovatel
– Forma: a.s. (Cíl: maximalizace tržní ceny svých akcií)
– Má sídlo v ČR
– Přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry, musí
disponovat licencí
– Podmínky udělení licence: zpracovaný obchodní plán
na tři roky dopředu,informační technologie,
organizační schéma a personální vybavení, kontrolní
systém (vnitřní audit), údaje o zakladatelích, vklad
minimálně 500 milionů Kč v hotovosti, pohovory s
manažery (bezúhonnost)
Univerzální bankovní systém
• Funguje u nás, 1 banka může zároveň
vykonávat činnosti komerčních bank (zajištění
platebního styku-přijímat vklady, poskytovat
úvěry) a zároveň investiční bankovnictví (emisní
obchody, obchody s CP, majetková správa aktiv)
• Ti, kteří pracují v oblasti investičního
bankovnictví by neměli využívat údaje z
komerčního („čínská zeď)– aby nebyli
znevýhodněni obchodníci s CP
Bilance komerční banky
• Rozvaha = informace o struktuře majetku
banky a z jakých zdrojů je financován. Na
straně aktiv se jedná o pohledávky, banka
je věřitelem  očekává výnosy. Na straně
pasiv je banka dlužníkem (musí vyplácet
úroky z vkladů)
• SumaA=SumaP
• Banky v pasivech převážně cizí zdroje
Aktiva
• Pokladní hotovost
– Hotovostní peníze (bankovky a mince) v domácí a cizí měně
– Vysoce likvidní, ale nevýnosové aktivum  banky snaha o
optimalizaci
• Vklady u CB – vysoce likvidní aktivum
– Patří sem hlavně povinné minimální rezervy+ další rezervy
– PMR jsou úročeny 2TRepo sazbou, ostatní rezervy nejsou
úročeny
• Státní pokladniční poukázky
– Rychle likvidní aktivum
– Bývají uváděny odděleně od ostatních CP
– Banky s nimi obchodují ve vztahu k CB
• Pohledávky za bankami
– Veškeré nesekurizované pohledávky, tj. nemají podobu CP
– Vyplývají z obchodů mezi bankami, i pohledávky k zajištění
platebního styku
Aktiva
• Pohledávky za klienty
– Klient = nebankovní subjekt
– Poskytnuté úvěry (krátko – do 1, středně – do 4, dlouhodobé –
nad 4 roky)
– Člení se na standardizované (klasické). K nestandardizovaným
pohledávkám je banka povinna odepisovat opravné položky
• CP k obchodování = CP „v obchodním portfoliu“ ty banka
drží za účelem dalšího obchodování,nedrží je do
splatnosti
• CP v bankovním portfoliu – drženy do splatnosti
• Pohledávky za akcionáři = uspané, ale dosud
nesplacené akcie
• Hmotný a nehmotný majetek
• Ostatní aktiva
Pasiva
Zdroje ke krytí aktivních obchodů. Převažují
cizí zdroje:
• Zdroje od CB – diskontní úvěry (velmi
malý význam)
• Vklady a úvěry od bank
• Přijaté vklady od nebankovních subjektů
– „primární vklady“ – z nich musí držet 2 % na
účtu CB ve formě PMR
• Emise dluhopisů
Pasiva
Vlastní zdroje:
• Rezervy – plynou z hospodaření banky pro
případ, že se něco stane
• Rezervní fondy a ostatní fondy ze zisku
• Kapitálové fondy – hlavně ažiový fond (když
emisní kurz nad nominální hodnotou)
• Základní kapitál – souhrn nominálních hodnot
akcií
• Nerozdělený zisk
Podrozvaha
• Mimobilanční položky
• Banky provádějí celou řadu operací, které
se neobjeví v rozvaze.Jsou to budoucí
pevné nebo potencionální pohledávky
nebo závazky. Objevují se zde také
položky, které představují vysoké riziko
(bankovní záruky)
Bankovní kapitál
• Zdroj k financování aktivních obchodů
• Rozdíl mezi pohledávkami a závazky
• Lze tvořit :
– Externě – kapitál od investorů
– Interně – tvorba zisku
Kapitál banky
• Banky se řídí pravidly vydávanými CB, která má funkci
regulace bankovního sektoru: stanovuje pravidla a
kontroluje dodržování.
• Existuje výbor pro bankovní dohled při Basilejské bance
pro mezinárodní platby, který vydává určitá doporučení
• Jedno z doporučení: O minimální kapitálové přiměřenosti
= Basilejská dohoda
– Minimální objem kapitálu ve vztahu k neziskovým aktivům
– Minimálně 8 %
– = kapitál banky/rizikově vážená aktiva včetně podrozvahových
ekvivalentů
– Rizikově vážená aktiva – existují určité rizikové váhy, které se
přiřazují jednotlivým typům aktiv (Bezrizikové: Státní pokladniční
poukázky až 100% rizikové úvěry)
Pravidlo úvěrové angažovanosti
• Objem poskytnutých úvěrů (angažovanost ke
klientovi – lze od něho koupit CP)
• Celkové zadlužení klienta vůči bance
• Mohou existovat limity pro určité skupiny nebo
subjekty
• Další opatření:
• Pravidla likvidity
• Informační povinnosti
• Opatření proti praní špinavých peněz
Opatření upravující klasifikaci
opravných položek
• Neklasifikované – standardní pohledávky,
nemusí se vytvářet opravné položky
• Klasifikované – sledované pohledávky –
nutné vytvářet 5% opravnou položku
• Ohrožené pohledávky
– nestandardní pohledávky (20% opravné
položky)
– Pochybné (50%)
– Ztrátové (100%)
Bankovní rizika
• Jakékoliv podnikatelské subjekty, tj. i banky
postupují riziko. Musí identifikovat riziko, dokázat
ho změřit a nějak ho řídit. Banka vědomě rizikům
podstupuje, ale důležité je, zda jsou pro ni
přijatelná
– Úvěrové (kreditní)
– Tržní
•
•
•
•
Úrokové
Měnové (kurzové)
Akciové
Komoditní
– Likviditní
– Operační (provozní)
Kreditní riziko
• Nejstarší známé riziko a stále nejvýznamnější
• Souvisí s operacemi na straně aktiv, i podrozvahových, není to jen
poskytnutí úvěru
• Obchodní partner nedostojí závazkům tak, jak byly dohodnuty ve
smlouvě – neochota či neschopnost klienta
• Vyplývá ze špatných rozhodnutí banky nebo z hospodářského cyklu
• Risk management
• Úvěrové riziko má dvě složky
– Riziko nesplnění závazků druhou stranou. Vyplývá z pravděpodobnosti
vzniku ztráty a obsahuje dílčí rizika:
• Riziko klienta (zákazníka); riziko země (z jaké země klient pochází); riziko
transferů (souvisí s možným nedostatkem devizových prostředků); riziko
nedostatečné diverzifikace (musíme uspokojovat širokou škálu klientů)
– Inherentní riziko produktu – dáno výší ztráty,která nastane v důsledku
nesplnění závazků
• Obsahuje: riziko náhradního obchodu, riziko jistiny a úroků (nebudou
placeny v řádné době; riziko zajištění (banka nemusí získat takovou částku
ze zajištění, kterou původně čekala
Tržní riziko
• Rizika změn cen (úrokových sazeb, kurzů,…) na
finančních trzích
• Rizika spojená s pohybem cen, které na bance nezávisí
(Vliv trhu, který banka nemůže značně ovlivnit, ale on ji
ovlivňuje)
• Ke ztrátě dochází, pokud vzroste hodnota jejich pasiv
více než aktiv
• A) úrokové – vyplývá ze změn tržních úrokových sazeb a
jejich dopadu na zisk
– Část aktiv a pasiv pevně úročena – pevná neměnná sazba
– Část A a P vázána na pohyblivou sazbu, mění se v závislosti na
tržní sazbě (referenční sazba), zde banka vystavena úrokovému
riziku:
• Aktiva citlivá > Pasiva citlivá = pozitivní GAP a pokles IR  pokles
čistého úrokového příjmu
• Pasiva citlivá> Aktiva citlivá = negativní GAP a růst IR  pokles
čistého úrokového příjmu
Tržní riziko
• B) měnové (devizové=kurzové)
– Je-li množství aktiv a pasiv v jednotlivých
měnách různé (banka opět vystavena tržnímu
riziku)
– Aktiva a Pasiva citlivá: cizoměnová
• C) akciové = změny kurzu akcií
• D) Komoditní – př. Drahé kovy
Likviditní riziko
• Likvidita = schopnost banky dostát v
každém okamžiku svým splatným
závazkům (Měla by být schopna kdykoli
vyplatit splatné vklady klientů, ale také
provést platbu z účtu dle příkazu klienta)
• Na straně aktiv musí mít určitý poměr mezi
rychle likvidními aktivy a celkovými aktivy.
Měla by mít cenné papíry pro zajištění,
nebo schopna část aktiv prodat
Operační riziko
• Provozní riziko
• Souvisí se selháním lidského faktoru nebo
se selháním informačních technologií
• Přítomno ve všech procesech, které v
bance probíhají a identifikace je velmi
obtížná
Kapitálové riziko
• Riziko nesolventnosti
• Závazky v tržním vyjádření jsou větší než
tržní hodnota veškerých aktiv
• V této situaci banka nesolventní
Centrální bankovnictví
• Dříve se CB nazývaly emisní = cedulové banky =
nejstarší funkce těchto bank. Právo emitovat bankovky a
mince = emisní monopol. V dobách, kdy pouze
hotovostní peníze, ovlivňovala množství peněz v
ekonomice
• Další funkce: Fce vrcholného subjektu MP –
prostřednictvím regulace nabídky peněz bankám do jisté
míry reguluje nabídku peněz v ekonomice. Regulace
množství peněz v oběhu pomocí úrokových sazeb,
měnové báze a měnových agregátů a měnového kurzu.
Hlavním cílem je stabilita domácí cenové hladiny.
Podmínkou je nezávislost CB, transparentnost opatření
a informovat ekonomické subjekty
Centrální bankovnictví
• FCE banky bank – CB výlučné postavení,vede účty
ostatním bankám, poskytuje úvěry bankám (diskontní
úvěr či nouzový úvěr;poskytováno minimálně nebo
vůbec)
• FCE regulace a bankovního dohledu (stanovení a
pravidel a kontrola jejich dodržování)
• FCE banka státu (vlády)- vede účty a provádí některé
operace pro vládu nebo orgány místní správy (Spravuje
státní dluh pro vládu, organizuje výdej státních CP)
• FCE správce devizových rezerv – shromažďuje devizové
rezervy státu a operuje s nimi na devizových trzích –
zabezpečuje devizovou likviditu země, udržuje hodnotu
devizových rezerv a ovlivňuje úroveň měnového kurzu
domácí měny
• FCE reprezentanta státu v měnové oblasti (Na jednání
bankovní rady zván Ministr financí)
Bilance CB
• Aktiva – hlavní způsoby emise peněz
• Pasiva – některé vybrané druhy peněz;
pod kontrolou CB
• Suma A = Suma P
• Převaha operací je bezhotovostní a
bilance se vykazuje v domácí měně (CZK)
Aktiva CB
• Pokladní hotovost – provozní zásoby hotových peněz
(bankovky a mince) v trezorech a na pokladnách
CBanky a pobočkách
• Úvěry poskytnuté domácím bankám – diskontní a
nouzový úvěr – tato položka dnes není významná
• Úvěry poskytnuté státu – v současnosti se neposkytují.
Stát se nemůže úvěrovat bez vydání dluhopisů
• Úvěry poskytnuté domácím subjektům – opět výjimečné
• Nakoupené CP – vždy prvotřídní dluhové CP
(dluhopisy). Pokud CB nakupuje CP pak buď za účelem
zvýšení nabídky peněz nebo snížení úrokové míry
– Cizí – státní cenné papíry – nejčastěji krátkodobé – pokladniční
poukázky)
– Vlastní – vydá (EMITUJE) vlastní CP a obchoduje s nimi
– Pokud by CB nakoupila CP v cizí měně – nejsou součástí této
položky, ale devizových rezerv
Aktiva CB
• Úvěry do zahraničí – dlužníky vlády cizích
zemí, CBanky. Poskytnuty v zahraniční
měně či domácí, pokud je volně
směnitelná
• Devizové rezervy – poskytnutý úvěr v cizí
měně ( o to se sníží)
• Zlaté rezervy – zlato ve správě CB a které
lze používat pro měnové účely (problém
jak ocenit, zda fixně či tržně)
• Ostatní
PASIVA CB
• Měnová báze
– Emise oběživa
– Rezervy bank
(protiváha pokladní hotovosti)
– Povinné minimální rezervy
– Prostředky ukládané u CB za účelem provádění
platebního styku
– Volné dobrovolné rezervy
– Zvyšují-li se úvěry poskytnuté bankám či
nákupy CP zvyšují se rezervy bank
zvyšuje se MB a množství peněz v
ekonomice
Pasiva CB
• Vklady státu
• Vklady nebankovních subjektů –
výjimečné, prostředky státních fondů
• Vklady zahraničních subjektů
• Rezervy na pokrytí ztrát
• Emise vlastních CP
Nástroje MP
• Dle četnosti používání
– Permanentně používané
(OperaceNaVolnémTrhu)
– Výjimečně používané nástroje (dohody)
• Dle rychlosti použití nástroje
– Operativní nástroje (lze aplikovat okamžitě),
př. OVT = obchodování s CP
– Neoperativní (musí se dát čas na adaptaci
bankám,př. PMR)
Nástroje MP
• Dle dopadu na bankovní sektor
• Nepřímé – neadresné, tržní, působí na
celý bankovní sektor, určitá pravidla
• Přímé – netržní, adresné, administrativní.
Mohou působit jak plošně, tak selektivně
Operace na volném trhu
•
•
•
•
•
•
•
•
Nepřímý, vysoce účinný nástroj
Má vliv na měnovou bázi a na krátkodobou IR
=nákupy nebo prodeje CP ve vztahu CB k obchodním a domácím bankám v domácí
měně (popř. některým nebankovním subjektům)
Nástroj permanentní, operativní, nepřímý
CB obchoduje výhradně s dematerializovanými CP,většinou krátkodobé dluhopisy, NE
AKCIE
Všechny operace jsou bezhotovostní, nejčastěji státní CP nebo vlastní CP
Nákup CP vede k růstu Měnové báze (její nevypůjčené části)  zvýšení množství
peněz v ekonomice
CB může ovlivňovat MB v minimálním rozsahu a vysoce operativně, i několikrát za den
–
–
–
–
Aktivní – cílem je změna MB
Vynucené – CB potřebuje eliminovat určitý faktor, který ovlivnil MB, ale jinak než si CB přála
CB může tyto operace používat k ovlivňování úrokové míry. Předem stanoví cenu CP (úrok v
podobě 14DENNÍ REPOSAZBY)
Repooperace
•
•
–
•
Prosté: Prodej CP zpětný nákup  dočasné snížení MB
Reverzní: Nákup CP Prodej CP  dočasné zvýšení MB
Switching – operace – nemá vliv na změnu MB, výměna CP za stejné, ale s různou lhůtou
splatnosti
Omezení OVT:
–
–
změna IR: Nákupem CP  zvyšujeme jejich cenu  pokles IR. Tím může dojít k většímu
růstu nabídky peněz, než CB zamýšlela
Objem vhodných CP
Diskontní nástroje
• Historicky nejstarší, nevyužívají se
• Určité typy, limity, sazby diskontních úvěrů
• Zaměřeny na ovlivnění MB a krátkodobé IR.
Ovlivňuje vypůjčenou část MB, pod
nedokonalou kontrolou
• Poskytnutí úvěry domácí bance – zvyšují se
rezervy bank – zvyšuje se nabídka peněz v
ekonomice
• Typy diskontních úvěrů:
– Diskontní
– Reeskontní
– Lombardní
Diskontní úvěry
• Diskontní – při běžných problémech bank:
– Běžné diskontní úvěry za platnou diskontní sazbu; sezonní – za
diskontní sazby
– Nouzové – ve velmi vážných problémech, za vyšší sazbu
• Reeskontní – na komerční banku se obrátí klient se
směnkou k odkoupení. Pokud banka odkoupí = eskont
směnky. Má právo se s tou směnkou obrátit na CB s
reeskontem – zdroje na krytí směnky poskytuje CB
• Lombardní – poskytuje se proti zástavě CP, CP nemusí
být nejkvalitnější  objem úvěru nižší než hodnota CP,
protože může docházet ke změně hodnoty. Za lombardní
sazbu – nevyšší v ekonomice
Devizové intervence
• Cílem není ovlivňování MB,i když to na ni může mít
dopad, ale ovlivňovat kurz zahraniční měny vůči domácí
• Nástroj operativní, permanentní
• Přímý – nákup nebo prodej cizí měny za domácí na
devizových rzích
• Nepřímý – změna úrokových sazeb v ekonomice (zvýšení
IR  příliv zahraničního kapitálu  zhodnocení měny)
• Využívání devizových intervencí závislé na měnovém
kurzu (pevný – povinnost intervence X pohyblivý –
možnost, ne povinnost)
• CB nakupuje cizí měnu  zvyšuje poptávku po cizí měně
a zvyšuje nabídku domácí měny a tím ji znehodnocuje.
Když nakupuje cizí měnu, zvyšuje rezervy bank  zvyšuje
MB.
• ×× CB provádí vynucenou operaci na volném trhu –
sterilizuje měnovou bázi – prodává CP v domácí měně