Transcript N_FRP_cv_4

N_FRP Finanční řízení podniku
cvičení č. 4
6) Finančně ekonomická podstata odpisů a jejich
role ve finančním řízení, odlišnost daňových a
účetních odpisů
7)Rozdíly mezi finančním a manažerským
účetnictvím, použití manažerského účetnictví při
řízení podniku
Cvičení ZS 2013
Skupina cR1PH
Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.
Cíle předmětu
• objasnit podstatu jednotlivých firemních finančních
politik,
• rozkrýt jejich vzájemnou provázanost a jejich koncepční
roli ve strategickém podnikovém finančním plánování
orientovaném na zvyšování tržní hodnoty podniku
• porozumět rovněž Strategickým cílům a zásadám
finančního plánování podniku,
• Porozumět hlavním politikám podniku
1. účetní politice podniku,
2. dluhové a úvěrové politice podniku,
3. daňové a likviditní politice podniku
4. dividendové politice akciové společnosti
Osnova
• 1) Strategické cíle a zásady finančního plánování podniku
• 2) Preference ukazatele EBT před EAT při střednědobém a
dlouhodobém plánování, problematická otázka
maximalizace zisku jakožto dlouhodobého cíle
• 3) Bonita, kredibilita, goodwill podniku. Ukazatelé
rentability. Ukazatelé hrubého a čistého pracovního
kapitálu, ukazatel potřeby pracovního kapitálu (souvislost s
cyklem peněz a denními náklady), ukazatelé likvidity
• 4) Kapitálová struktura podniku a pravidla pro tvorbu
kapitálové struktury, daňový a leasingový štít, efekt finanční
páky
• 5) Ukazatele EVA a MVA v souvislosti s podnikovým
plánováním, zásady podnikového finančního plánování
• 6) Finančně ekonomická podstata odpisů a jejich role ve
finančním řízení, odlišnost daňových a účetních odpisů
Osnova
• 7)Rozdíly mezi finančním a manažerským účetnictvím,
použití manažerského účetnictví při řízení podniku
• 8)Řešení potíží podniku za pomocí tollingového
financování, výhody projektového financování při
investiční činnosti podniku nebo exportu technologií
• 9)Akcie podniku, instrumenty finančních trhů (např.
futures kontrakty na nákup komodit, jejich případné
využití k hedgingu)
• 10)Dluhová a úvěrová politika podniku
• 11)Daňová a likviditní politika podniku, pojem daňové
sazby, daňového základu, daňové slevy, daňové
optimalizace a daňového úniku,
• 12)Dividendová politika akciové společnosti
Účetní odpisy
• Slouží k vyjádření skutečné hodnoty majetku a jeho
opotřebení, zatímco daňové odpisy slouží především
k vypočítání daně z příjmu.
• Z účetního hlediska vyjadřují odpisy pokles hodnoty
z důvodů fyzického nebo morálního opotřebení
dlouhodobého majetku,
• odpisy se hodnota aktiv přenáší úměrně do nákladů
podniku, čímž se snižuje účetní výsledek hospodaření
a dochází tak k rozložení výnosů, které tento majetek dané
účetní jednotce přináší.
• Odpisy vytvářejí disponibilní finanční zdroje, tím, že se
započítávají do nákladů, umožňují nahradit opotřebení
dlouhodobého majetku shromážděním peněžních
prostředků.
• Odpisy představují zvláštní finanční kategorií- náklad i
zdroj,
Účetní odpisy
• Odpisy jsou nákladem, ale nejsou výnosem,
snižují vykazovaný zisk, i když nejsou výdajem,
a nesnižují peněžní prostředky!
• Tok peněžních prostředků odvozený od zisku je
třeba o odpisy zvýšit
• Odpisy nejsou samostatným finančním
zdrojem, jako tržby ale představují jen částku
peněz zadrženou a nezdaněnou v podniku.
• Odpisy spolu se zdaněným ziskem (EAT) tvoří
rozhodující zdroj (provozní peněžní tok)
obnovy, resp. rozšíření majetku.
Dlouhodobý hmotný majetek
obsahové vymezení v § 7 prováděcí vyhlášky:
1. pozemky bez ohledu na výši ocenění a dobu použitelnosti,
pokud nejsou zbožím
2. stavby bez ohledu na výši ocenění a dobu použitelnosti
3. samostatné movité věci a soubory movitých věcí,
4. pěstitelské celky trvalých porostů
5. dospělá zvířata a jejich skupiny:
6. jiný dlouhodobý majetek: ložiska a umělecká díla za
stanovených podmínek
7. technické zhodnocení staveb, samostatných movitých
8. nedokončený dlouhodobý hmotný majetek
9. poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek
10. oceňovací rozdíl k nabytému majetku
Dlouhodobý nehmotný majetek
• V § 6 této prováděcí vyhlášky - výčet dlouhodobého nehmotného
majetku:
• zřizovací výdaje, tj. výdaje vynaložené na založení účetní jednotky
do okamžiku jejího vzniku (poplatky, provize za zprostředkování,
poradenské služby, nájemné atd.), jejich odepisovací doba je
maximálně 5 let
• nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software
• ocenitelná práva (např. předměty průmyslového vlastnictví a
výsledky duševní tvůrčí činnosti)
• goodwill, tj. kladný nebo záporný rozdíl mez oceněním podniku
nebo jeho části ve smyslu obchodního zákoníku, odpisuje se
rovnoměrně nejpozději do 60 měsíců
• povolenky na emise skleníkových plynů
• preferenční limity
• technické zhodnocení od částky stanovené zákonem o daních
z příjmů za stanovených podmínek
DHM
• Z hlediska účetních předpisů není stanovena hranice
ocenění dlouhodobého majetku, kterou stanoví účetní
jednotka (30 – 60 tis.Kč)
• § 28 zákona o účetnictví a § 56 odst. 10 uvádí, že se mimo
jiné neodepisují pozemky, finanční majetek, umělecká díla,
která nejsou součástí stavby, sbírky, movité kulturní
památky, předměty kulturní hodnoty, nedokončený
dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek a technické
zhodnocení, pokud není uvedeno do stavu způsobilého
k užívání, zásoby, najatý či obdobně užívaný dlouhodobý
hmotný nebo nehmotný majetek, není-li zákonem nebo
touto vyhláškou stanoveno jinak, pohledávky, preferenční
limity, které nelze odpisovat podle času nebo výkonů, a
povolenky na emise
• K ocenění majetku jsou využívány tři základní typy cen:
pořizovací cena, vlastní náklady, reprodukční pořizovací
cena
pravidla pro účtování odpisů
• stanovuje český účetní standard pro podnikatele č. 013
o dlouhodobém nehmotném a hmotném majetku,
který platí pro účetní jednotky, které účtují podle
vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
• odpisy, se účtují na vrub příslušného účtu účtové
skupiny 55 Odpisy, rezervy, komplexní náklady příštích
období a opravné položky provozních
nákladů a ve prospěch příslušných účtů účtových
skupin 07 - Oprávky k dlouhodobému nehmotnému
majetku a 08 - Oprávky k dlouhodobému hmotnému
majetku.
• Účetně tedy nedochází ke snižování hodnoty majetku
přímo na majetkovém účtu, ale nepřímo
prostřednictvím oprávek, které jsou tvořeny kumulací
odpisů v jednotlivých obdobích
Rovnoměrné, lineární odpisy
• se používají v případech, kdy k opotřebení majetku
dochází rovnoměrně po celou dobu užívání.
• Typickým příkladem tohoto majetku jsou automobily,
kdy se předpokládá, že se s nimi každý rok najezdí
přibližně stejný počet kilometrů, a každý rok je do
nákladů přenesena stejná část vstupní ceny.
• Pro výpočet ročních odpisů lze využít následující
vzorec,
• O=Roční odpis, Pc= pořizovací cena, Zbh= zbytková
hodnota, t= počet let odpisování
O = (Pc – Zbh) /t
Degresivní, zrychlené odpisy
• U zrychlených účetních odpisů platí, že odpis
v předcházejícím roce je vyšší než odpis
v následujícím roce.
• Tato metoda odpisování je vhodná, pokud má
účetní jednotka zájem na rychlejší akumulaci
ekonomických zdrojů podniků.
• Používá se u majetku, který ztrácí hodnotu
(morálně zastarává) především v prvních letech
odpisování. Pro výpočet ročního odpisu lze využít
následující vzorec:
• O= 2(Ps- Zbh) *(t+1-i)/t(t+1)
• O=Roční odpis, Pc= pořizovací cena, Zbh= zbytková hodnota,
t= počet let odpisování, i= počet let, po které bylo aktivum
odpisováno
Zpomalené, progresivní odpisy
• odpis v následujícím roce je vyšší než odpis v roce
předcházejícím.
• Účetní jednotka volí tento typ odpisů, pokud potřebuje
v prvních letech odpisování snížit náklady a později naopak
snížit výsledek hospodaření.
• U majetku odpisovaného metodou zpomalených účetních
odpisů se předpokládá, že v prvních letech používání je jeho
opotřebení minimální a naopak později bude hodnota
majetku klesat rychleji, např. u budovy, která začne být
využívána k výrobě až po několika letech.
O=2Pc(t+1) – (t+1-i)/t(t+1)
• O=Roční odpis, Pc= pořizovací cena, Zbh= zbytková
hodnota, t= počet let odpisování, i= počet let, po které bylo
aktivum odpisováno
Výkonové účetní odpisy
• v případech, kdy je míra opotřebení jednoznačně
závislá na míře skutečného využití majetku.
• Skutečné využití majetku může být měřeno
například pomocí množství produkce nebo počtu
hodin využití daného majetku.
• Při výpočtu odpisů je nutné nejprve stanovit
odpisový koeficient,
kOdp = Pc/kapacita
• který představuje odpis na jednu jednotku, a
odpisy pro jednotlivé roky se určí na základě
konkrétních výkonů v daném roce:
• Odpisy v jednotlivých letech= odpisový koeficient
* skutečný počet výrobků v daném roce
Resume
• Účetní odpisy slouží k vyjádření nákladové
funkce odpisů a ovlivňují hospodářský
výsledek. Jsou ověřovány auditorem.
• Daňové odpisy určují velikost jedné části
nákladů vynaložených na dosažení
zdanitelných příjmů pro stanovení daňového
základu. Jejich výši prověřuje daňový úřad.
Daňové odpisy
• § 26 odst. 5 zákona o daních z příjmů definuje
odpisování jako zahrnování odpisů z hmotného
majetku evidovaného u poplatníka, který se
vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do
výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu.
Odpisování lze zahájit po uvedení pořizované věci
do stavu způsobilého obvyklého užívání, kterým
se rozumí dokončení věci a splnění technických
funkcí a povinností stanovených zvláštními
právními předpisy pro užívání. Obdobně to platí
pro technické zhodnocení
Výpočet daňových odpisů
• lineární odpisy: O = VC × OS/100
– kde O = odpis v Kč,
– VC = vstupní cena v Kč,
– OS = odpisová sazba v procentech
• zrychlené odpisy:
–
–
–
–
1. rok: O1 = VC / K
t-tý rok: Ot = 2 × ZC / (K − n)
kde O = Odpis v Kč,
K = koeficient odpisování stanovený pro jednotlivé odpisové
skupiny,
– ZC = zůstatková cena (vstupní cena minus odpisy),
– n = počet let, po které bylo odpisováno
• Nakupovaný předmět nebo materiál se řadí do 6 skupinpodle doby odpisů
Odpisové skupiny podle doby
odepisování
Plátci DPH mají v podstatě vyšší hodnotovou
hranici pro hmotný majetek, tedy 40 000 Kč bez
DPH, v porovnání s neplátcem DPH, pro něhož je
hranice 40 000 Kč včetně DPH
Odpisová skupina
1
2
3
4
5
6
Doba odpisování
3 roky
5 let
10 let
20 let
30 let
50 let
Vztah účetních a daňových odpisů
• Účetní odpisy jako položka nákladů ovlivňují hrubý výsledek
hospodaření.
• Hrubý výsledek hospodaření (účetní zisk)= výnosy za účetní období –
náklady za účetní období
• účetní zisk je třeba upravit o náklady daňově neuznatelné, které se
přičítají, a o výnosy nezahrnované do základu daně, které se odečítají.
• Účetní a daňové odpisy za určité období se mohou lišit.
• Důvody: použitá metoda nebo rozdílné vymezení dlouhodobého
majetku pro účetní a daňové účely nebo byl majetek pořízen v průběhu
zdaňovacího období a účetně se odpisuje pouze poměrná část a
daňově plná roční výše
• K určení správného základu daně, je třeba upravit účetní výsledek
hospodaření o rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy.
• Účetní výsledek hospodaření + (účetní odpisy –
daňové odpisy za dané období)= základ daně
Vztah účetních a daňových odpisů
• Toto schéma je zjednodušeno
• Pokud jsou účetní odpisy za dané období vyšší než daňové
odpisy, je třeba tento rozdíl přičíst k účetnímu výsledku
hospodaření, neboť daňový poplatník odepsal, a tím i
započítal do nákladů částku vyšší, než je daňově uznatelná.
• Pokud je hodnota účetních odpisů nižší než hodnota daňových
odpisů, tento rozdíl se odečítá od účetního výsledku
hospodaření, neboť poplatník nevyužil daňové náklady v plné
výši.
• Daň z příjmu představuje pouze účetní náklad,
nikoliv daňový, neovlivňuje výsledek hospodaření
před zdaněním, ani základ daně.
Význam odpisů
• Pilíř účetní politiky podniku, firemní odpisové
politiky
• Rozhodnutí o stanovení progrese odpisování v
jednotlivých skupinách majetku
• Např. v 1 – 3 skupině lineární odepisování, ve 4 –
6 skupině degresivní/progresivní, podle
očekávaného náběhu efektu odepisovaného
majetku na tvorbu zisku (modelování nákladů)
• Volba účetních vers. daňových odpisů
• Volba zrychleného odepisování v závislosti na
očekávané míře inflace – zajištění prosté
reprodukce plně amortizovaného hmotného
investičního majetku
Manažerské účetnictví
• na rozdíl od finančního a daňového účetnictví není řízeno
legislativními normami a předpisy. Je obvykle upraveno
nepovinnou vnitropodnikovou metodikou, nebo
obvyklostmi používanými při vedení finančního účetnictví v
detailech nad rámec povinností finančního účetnictví.
• Manažerské účetnictví je zaměřeno na sběr a poskytování
informací pro manažerské rozhodování, které jsou nad
rámec finančního účetnictví.
• Obecně lze manažerské účetnictví a controlling definovat
jako klíčový nástroj pro řízení podniku, jehož obsah a
použití je specifický pro každý jednotlivý podnik a jeho
management.
• Manažerské účetnictví je úzce spojeno s konceptem
controllingu jako nástrojem řízení, který má za úkol
koordinaci plánování, kontroly a zajištění informační
základy.
Finanční pojetí nákladů
• Ve finančním účetnictví se uplatňuje finanční
pojetí nákladů, které je založeno na aplikaci
peněžní formy koloběhu prostředků.
• Náklady se tak chápou jako peníze „investované“
do výkonů, které zajišťují náhradu peněz v jejich
původní výši.
• To je základem koncepce zachování peněžního
kapitálu v jeho původní nominální výši. Jsou to
především náklady uhrazované v peněžní formě
bezprostředně (materiál, služby, mzdy, apod.) a
postupně (odpisy). Druhým typickým znakem (a
omezením) finančního pojetí nákladů je jejich
ocenění ve skutečných (historických) pořizovacích
nákladech.
Hodnotové pojetí nákladů
• Manažerské účetnictví vychází z hodnotového
pojetí nákladů, ve kterém nevystupují pouze
náklady, které jsou podloženy reálným
výdejem peněz, ale i takové, které sice nemají
odpovídající ekvivalent výdeje peněz, ale
svými důsledky ovlivňují ekonomickou
racionalitu dané podnikatelské aktivity.
• Příkladem těchto nákladů jsou především
kalkulační úroky, kalkulační nájemné,
kalkulační odpisy
Kalkulační úroky
• Používají se u vlastního kapitálu a jejich cílem
je ekonomicky reálný pohled na vykázaný
hospodářský výsledek.
• Do účetních (daňových) nákladů lze dát jen
úroky z půjčeného cizího kapitálu.
• Kalkulační úroky se definují ve výši, která
odpovídá reálným úrokům získaných půjčením
vlastních peněz s obdobným rizikem.
Kalkulační nájemné
• Používá se tam, kde se využívají vlastní budovy
(např. výrobní, skladovací, prodejní a kancelářské
prostory) a pozemky.
• Cílem kalkulačního nájemného je zajištění
ekonomicky reálného pohledu na vykázaný
hospodářský výsledek.
• Do účetních (daňových) nákladů lze dát jen
náklady spojené s údržbou budov a pozemků,
reálně však existuje tržní nájemné.
• Kalkulační nájemné se definuje ve výši, která
odpovídá tržního hodnotě nájmu daných
vlastních prostorů a ploch.
Kalkulační odpisy
• Používají se především tam, kde úroveň účetních (daňových) odpisů
neodpovídá reálné hodnotě pořízení nového majetku.
• Cílem kalkulačních odpisů je reálný (ekonomický) pohled na vykázaný
hospodářský výsledek.
• V případě cenově nízkých původních investic, jsou ve finančním účetnictví
používány adekvátně nízké odpisy, které však neodpovídají současné
výrazně vyšší pořizovací ceně daného majetku.
• Z tohoto důvodu by měly kalkulační odpisy vycházet z reálných současných
pořizovacích cen daného majetku. Jedná se například o budovy (výrobní
haly) pořízené před rokem 1990 nebo o krátkodobější majetek (strojní
zařízení, nákladní auta, stavební mechanizmy) pořízený za cenu, která je
zlomkem současné obvyklé pořizovací ceny.
• V případě ve finančním účetnictví vykazovaných nulových odpisů z důvodu
již odepsaného majetku, který nadále však plní svou funkci (problém
nevyužívání účetních odpisů).
Příklad
• Autobazar se zabývá nákupem aut za účelem jejich
následného prodeje.
• Zásoba nakoupených 150 aut má hodnotu 30,- mil. Kč a je
plně kryta vlastním kapitálem. Cizí zdroje nejsou používány.
• Referenční úroková sazba z vkladů je 5%
• Autobazar vlastní pozemek ve středu krajského města o
výměře 6.000,- m2, Obvyklé nájemné v této lokalitě činí
300Kč/m2
• Roční hospodářský výsledek před zdaněním činil 2,5 mil. Kč.
• Je tento hospodářský výsledek z ekonomického pohledu (z
pohledu manažerského účetnictví) dostatečný?
• Vyjádřete a diskutujte výsledek
Ekonomické pojetí nákladů
• Ekonomické pojetí nákladů vychází z požadavku zajistit
odpovídající informace nejen pro řízení reálně
probíhajících procesů, ale také pro potřeby
rozhodování za účelem výběru optimálních budoucích
alternativ.
• S výběrem alternativ souvisí pak obecné ekonomické
chápání nákladů jako maximum hodnoty, které lze
vyprodukovat prostřednictvím zvolené alternativy.
• Tyto podmínky naplňuje kategorie tzv. oportunitních
nákladů, které se vymezují jako maximálně ušlý efekt,
který byl obětován v důsledku využití ekonomického
zdroje ve zvolené alternativě.
Členění nákladů podle vztahu ke změně objemu
výroby
• Variabilní náklady
• Typickým příkladem variabilních nákladů jsou jednicové
náklady, tj. náklady jejichž spotřeba je známa na jednotku
výkonu (výroby, činnosti). Jedná se především o materiál
(polotovary) uvedený (-né) v kusovnících a recepturách, o
jednicové mzdy, případně o kooperace (žíhání, zinkování
apod.) oceněné spotřebou této činnosti na jednotku
konkrétního výkonu.
• Variabilními náklady mohou být i režijní náklady, jejichž
spotřeba je zjistitelná za více druhů výkonů nebo za
středisko a jejichž výše je úměrná objemu těchto výkonů
nebo celkovým výkonům za středisko. Jedná se především o
technologické energie, spotřeba pomocného materiálu,
náklady na běžnou údržbu, dopravné, spotřeba pneumatik
apod.
Členění nákladů podle vztahu ke změně objemu
výroby
• Variabilní náklady
• V praxi nejběžnější částí variabilních nákladů (VN) jsou náklady
proporcionální. Jejich výše je přímo úměrná objemu výkonu (v ks,
tunách, metrech, …).
• Proporcionální náklady jsou především náklady na jednicový
materiál, jehož spotřeba vychází z kusovníků nebo receptur.
• V praxi méně časté jsou variabilní náklady nadproporcionální, tzv.
progresivní. Výše těchto nákladů roste rychleji než objem výkonů.
• Například náklady na přesčasovou práci a práci ve dnech volna,
spotřeba benzínu u osobního auta při vyšší přepravní rychlosti
apod.
• Naopak variabilní náklady podproporcionální, tzv. regresivní, které s
rostoucím objemem výkonů absolutně klesají nebo naopak s
klesajícím objemem výkonů absolutně rostou.
Fixní náklady
• Výše fixních (konstantních) nákladů není závislá na objemu
výkonů (výrobků, činností) v rámci určité výrobní kapacity,
kterou jsou schopny zajistit,
• Fixní náklady tudíž představují takové náklady, které
zůstávají neměnné při různých úrovních objemu výkonů v
průběhu určitého časového období.
• Fixní náklady se nejčastěji projevují jako dlouhodobě
vytvořená výrobní kapacita (stroje, dopravní prostředky,
budovy, aj.), která se aktivně účastní výrobního procesu
nebo procesu poskytování služeb.
• Fixní náklady mají nejčastěji podobu odpisů hmotného a
nehmotného majetku, leasingu automobilů, mezd režijních
pracovníků, nájmů, nákladů na osvětlení a vytápění
pracovních prostor, apod.
Bod zvratu
• představuje takový objem výkonů (výroby, činnosti), při
kterém se celkové výnosy (tržby) rovnají celkovým
nákladům, kdy tedy není dosahováno zisku ani ztráty.
• Ohraničuje ziskové a ztrátové pole objemu výkonů (výroby).
• Analýza bodu zvratu zkoumá, jak změna objemu výkonů v
naturálních jednotkách mění objem výnosů (tržeb), nákladů
a zisku v peněžních jednotkách (Kč) a dává odpověď na
otázku, při jakém objemu výkonů bude mít podnik pokryty
variabilní i fixní náklady a začíná tvořit zisk.
• Bod zvratu se nazývá také mrtvý bod, kritický bod
rentability nebo nulový bod.
• Při definování bodu zvratu hraje nejdůležitější roli
jednoznačné rozdělení nákladů na variabilní a fixní. V
nejjednodušší formě je analýza bodu zvratu prováděna
graficky