Transcript 2. fáze NO, J. Jungmann

Vzdělávací materiál
vytvořený v projektu OP VK
Název školy:
Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20
Číslo projektu:
CZ.1.07/1.5.00/34.0211
Název projektu:
Zlepšení podmínek pro výuku na gymnáziu
Číslo a název klíčové aktivity:
III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Anotace
Název tematické oblasti:
Literatura pro vyšší gymnázium
Název učebního materiálu:
2. fáze NO, Josef Jungmann
Číslo učebního materiálu:
VY_32_INOVACE_CJ0306
Vyučovací předmět:
Český jazyk a literatura
Ročník:
2. ročník čtyřletého gymnázia, 6. ročník osmiletého
gymnázia a 3. ročník čtyřletého gymnázia, 7. ročník
osmiletého gymnázia
Autor:
Mgr. Karla Paclíková
Datum vytvoření:
28. 2. 2014
Datum ověření ve výuce:
4. 3. 2014
Druh učebního materiálu:
prezentace
Očekávaný výstup:
Student dokáže časově zařadit, pojmenovat a
charakterizovat 2. fázi NO v literatuře. Chápe a dokáže
objasnit význam osobnosti Josefa Jungmanna pro
českou literaturu 1. třetiny 19. století.
Metodické poznámky:
Materiál lze využít jako oporu pro výklad nového učiva
při frontální výuce i pro samostatné opakování studentů
před závěrečným shrnutím učiva o literatuře NO.
2. fáze národního obrození,
Josef Jungmann
2. fáze národního obrození
(poč. 19. st. – konec 20. let 19. st.)
= ofenzivní / agitační
* ofenziva = útočná činnost
* agitace = horlivé, zpravidla veřejné působení
ve prospěch / neprospěch někoho, něčeho,
k rozšíření / potlačení nějakého názoru
 cíl, úkol: rozkvět jazyka
vytvořit základy české vědy
vytvořit umělecky náročnou literaturu
→ rovnoprávně začlenit českou literaturu a vědu
do evropského kontextu
 změna pojetí vlastenectví
teritoriální vlastenectví (převládá v 1. fázi NO)
→ jazykové vlastenectví
příslušník českého národa = uživatel českého jazyka
úsilí příslušníků 2. generace NO se soustřeďuje:
- na vytvoření spisovného jazyka
(→ úroveň, která umožní rozvoj všech
společenských a kulturních oblastí)
(díla píší česky)
- na vytvoření osobité národní kultury
 prameny národní osobitosti:
1. jazyk - nejvýznamnější
2. kult národní minulosti - česká národní minulost
oporou současnosti, model národa
3. myšlenka slovanství - X nebezpečí germanizace;
Češi součástí širší pospolitosti Slovanů;
J. Jungmann – myšlenka o vytvoření velké
slovanské říše, všeslovanský jazyk
4. kult lidové slovesnosti - lidová slovesnost
zdrojem poučení o osobitosti národní psychiky a
estetického cítění
 hlavní umělecký a myšlenkový směr doby
= preromantismus
- do popředí citové zaujetí, citový přístup
ke skutečnosti
- cit do služeb nadosobních myšlenek,
neblahý vliv na vědecké bádání
Josef Jungmann
(1773 -1847)
= vůdčí osobnost
2. obrozenské generace
„Co platno nemocnému, jestliže
mu učený lékař stav nebezpečný
ukáže, jestli mu pravým jménem
nazve neduh jeho a přesvědčí,
že v pravdě nemocen a snad
neulečitelně nemocen, tázán jsa
však o léky, pokrčí ramena a
vyzná, že jiných nemá, leč
pomůže-li si příroda sama.“
(z J. Zápisků)
obr. 1
→ přechází k metodám terapeuta (X Dobrovskému diagnóza);
- vycházel z objektivních potřeb literatury - dokázal
ukazovat cestu, vytyčit program, nalézt prostředky
→ svůj pohled upřel do budoucnosti, k ideálním
perspektivám národa: výchozí národní hodnotu viděl
v českém jazyku
- byl nazýván „tichým géniem“
?
J. výrok o J. Husovi:
„Jeho veliká chyba byla neopatrnost, že proti vyššímu
duchovenstvu kázati se osmělil, což ovšem nemístně
činil.“
→ pracoval a podněcoval v tichu, aby proti sobě a své
činnosti nepopudil rakouské úřady
a) tvůrce jazykového programu obrozenské literatury
dvě rozmlouvání O jazyku českém
= fiktivní dialog mezi odpůrci a zastánci národních snah
1. dialog
- konfrontace současného stavu (současný vzdělaný Čech
špatně znalý mateřského jazyka; karikován svými názory i
mluvou) s vyspělou českou minulostí (Daniel Adam
z Veleslavína; utěšován tvrzením soudobého Němce, že
jako v Německu i v Čechách bude dobře)
2. dialog
- konfrontace vzdělaného Protivy (kosmopolita; nechápe
úsilí o vyšší vzdělanost českou, je přece možné podílet se
na ní v jazyce německém) a Slavomila (J. názor)
- vyšlo v časopise Hlasatel český (1806)
= čtvrtletník, 1. český náročný
časopis (nauková a beletristická
náročnější tvorba)
- vydáván Janem Nejedlým
→ program:
uvést češtinu do škol a úřadů,
dosáhnout co nejvyšší úrovně českých literárních děl,
navázat kulturní styky s ostatními slovanskými národy
b) básník
Oldřich a Božena
= 1. česká romance, historická romance
* romance
= kratší lyricko-epická báseň různého obsahu,
často milostná tematika, optimistické ladění
- vyznívá jako oslava selského rodu,
- podána jako etymologická pověst – vysvětluje původ
názvu vesnice Peruce a studny Boženy
c) překladatel
- větší přínos než jeho původní poezie
- snaha dokázat kvality češtiny, její schopnost
zprostředkovat i velmi náročná díla světové literatury
+ seznamovat s různými typy a žánry světové literatury
+ obohacovat poetický jazyk
+ podněcovat příkladem tvořivost dalších překladatelů
→ důležitá otázka výběru děl k překladu - přednější
hlediska umělecky stylová a jazyková kultura
- pozornost diferenciaci jazyka;
jazyk bohatě rozvinuté národní společnosti musí být
jednotný ve spisovných formách (souhlas s Dobrovským),
ale současně rozmanitý a pružný, aby mohl sloužit
nejrůznějším potřebám života, vzdělání a umění
→ podporoval stylistické rozrůznění češtiny a usiloval
o vytvoření specifického jazyka básnického (náročného
poetického) i vědeckého
J. Milton - Ztracený ráj = duchovní epos
- překlad = 4 roky práce, naráží na nedostatky české
slovní zásoby
→ řešení: - výrazy ze staršího jazyka vyšlé z užívání
- tvoření nových slov (zabstraktňuje substantiva
př. lesina = les, působí neobvykle, zvláštně;
překlad nakonec více poetismů než originál)
- z jiných slovanských jazyků
- z lidového jazyka
R. Chateaubriand - Atala = básnická próza, módní novinky
Slovo o pluku Igorově = staroruský epos
J. W. Goethe - Heřman a Dorota = idylický epos
d) odborné práce přispívající k rozvoji národní literatury
Slovesnost aneb sbírka s krátkým pojednáním o slohu.
K prospěchu vlastenské mládeže (vyšla třikrát, přepracovával)
= 1. učebnice literární výchovy (čítanka + teorie literatury
+ stylistika – praktická i teoretická)
- projev nadšené reakce na částečné vyučování českému
jazyku (1816)
- obsahuje teoretické výklady o stylu a žánrech + ukázky
(původní i přeložené), závěrečná část - stručné údaje
o spisovatelích
= zárodek Historie literatury české
- v otázkách prozodických na stanovisku časomíry
Historie literatury české
- obsáhlý vývojový obraz písemnictví, česky
- soupis všech rukopisných i tištěných památek všeho
druhu a oborů až po současnost
- jednotlivým obdobím předeslány kapitoly o dějinách
národa, vzdělanosti, jazyka
Slovník česko-německý (5 dílů, 1834 –39)
= největší odborné dílo obrozenské jazykovědy
- významem zastiňuje ostatní a. vědeckou práci
- projev schopnosti soustředit síly mnoha pomocníků, a.
žáků a přátel
→ pro českou literaturu „pamětí českého jazyka“ - dává
spisovatelům možnost seznamovat se s celou rozsáhlou
slovní zásobou spisovného jazyka v minulosti i přítomnosti
(i obrozenské tvoření)
- slova uváděna i vykládána
→ bohatost, vytříbenost i mnohofunkčnost jazyka
- vydání pozdraveno nadšenými verši
J. Kollára, F. L. Čelakovského
Jungmannův slovník (F. L. Čelakovský)
Všecky naše potoky i řeky
- věčné buďte jemu za to vděkyv moře jedno snahou svedl ohromnou.
Směle pravopisci již se potápějte,
perly a korály z něho vynášejte;
a vy zpěvní Argonautové,
Šťastným větrem po něm dále plujte,
vlasti zlaté rouno vybojujte.
Zdroje:
archiv autorky
obr. 1: AUTOR NEUVEDEN. http://commons.wikimedia.org [online]. [cit. 28.2.2014].
Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Josef_Jungmann_CT.jpg?uselang=cs