Transcript Česká barokní literatura

Vzdělávací materiál
vytvořený v projektu OP VK
Název školy:
Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20
Číslo projektu:
CZ.1.07/1.5.00/34.0211
Název projektu:
Zlepšení podmínek pro výuku na gymnáziu
Číslo a název klíčové aktivity:
III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Anotace
Název tematické oblasti:
Literatura pro vyšší gymnázium
Název učebního materiálu:
Česká barokní literatura
Číslo učebního materiálu:
VY_32_INOVACE_CJ0304
Vyučovací předmět:
Český jazyk a literatura
Ročník:
2. ročník čtyřletého gymnázia, 6. ročník osmiletého
gymnázia
Autor:
Mgr. Karla Paclíková
Datum vytvoření:
13. 1. 2013
Datum ověření ve výuce:
14. 1. 2013
Druh učebního materiálu:
prezentace
Očekávaný výstup:
Student chápe a dokáže objasnit společenskohistorické podmínky, ze kterých vyrůstala česká barokní
literární tvorba. Dokáže ji rovněž časově zařadit a
charakterizovat.
Metodické poznámky:
Materiál lze využít jako oporu pro výklad nového učiva
při frontální výuce i pro samostatné opakování studentů
před závěrečným shrnutím učiva o českém literárním
baroku.
Česká barokní literatura
(20. léta 17. st. – 70. léta 18. st.)
Poznámka:
- české baroko (X barokní kultura Z a J Evropy)
spojeno s protireformací
→ má povahu vysloveně náboženskou
- české literární baroko (X výtvarné a hudební baroko)
poměrně chudé
Společensko-historická situace
- stavovské povstání (zahájeno 1618)
= vyvrcholení politických rozporů – šlechta X města,
protestantská většina X katolická menšina
→ Habsburkové zbaveni moci
(králem Fridrich V. Falcký, vůdce Protestantské unie),
vypuzen také jezuitský řád

změna situace a nové společenské poměry
v důsledku porážky nekatolických vojsk
(Bílá hora 8. 11. 1620)
→ trest smrti pro přední účastníky odboje
(Staroměstské náměstí 21. 6. 1621)
→ ztráta majetku odbojné šlechty a měšťanstva +
vypovězení ze země
→ ztráta téměř všech politických práv měšťanstva
→ emigrace podstatné části vzdělanců
nutno připočíst také
→ hospodářský úpadek země (od počátku 17. st.)
→ třicetiletá válka
→ mor
→ působení Obnoveného zřízení zemského
= zákon vydaný Ferdinandem II. (1627 Čechy, 1628 Morava):
- potvrzena dědičnost Habsburků na českém trůně
- omezena práva stavů ve prospěch panovníka a
duchovenstva
- němčina zrovnoprávněna s češtinou → čeština
vytlačována z postavení veřejného jazyka
- povoleno jediné katolické náboženství → odchod
podstatné části protestantské inteligence do exilu;
poddaní nuceni katolickou víru přijmout
(pokles počtu obyvatel o více než 1/3)
 uzavření tzv. vestfálského míru = konec třicetileté
války
→ konec nadějí českých emigrantů na návrat domů;
Habsburkům potvrzeno držení Čech, Moravy a
Slezska
= vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické
monarchie
Odraz této situace v písemnictví
- zúžena domácí čtenářská i autorská základna
- zaměření literatury = téměř jednostranně náboženské
- tematické zúžení (tlak a zásahy úřadů a církve,
hlavně jezuitského řádu - kontrola celé literární
produkce)
- sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném
životě
- otevřena půda pro ohlasy cizích kulturních vlivů
(italská, španělská, německá katolická literatura) –
protiváhou domácí potlačované tradice,
protireformace ničí svazky s husitstvím a reformací)
 rozštěpení literární tvorby:
1. exilová = exulantská (protihabsburské a protikatolické pozice)
2. domácí
a) oficiální (podpora rekatolizace a vládnoucího rodu)
b) neoficiální literatura (rukopisná, lidová – většinou
vyjadřuje protestantské stanovisko, ovlivňuje
tvorbu pololidovou – tištěná i rukopisná);
 vývoj v literatuře nepříznivý,
avšak
starší humanistická tradice nezanikla hned
(asi do 60. let 17. st.),
zpočátku uplatnění vedle nových literárních proudů,
zvláště v měšťanské literatuře,
u naukových a vzdělavatelských děl u autorů v exilu i
domácích
1. Exilová literatura
Německo
Pavel Stránský – O státě českém
= latinský spis
- historicky zaměřené dílo,
obhajoba předbělohorských poměrů
Pavel Skala ze Zhoře – Historie církevní
- dějiny křesťanství od počátků
do své doby
- 10 svazků, nevyšlo tiskem
Slovensko
Jiří Třanovský – Cithara sanctorum – Písně
duchovní staré i nové = Tranoscius
= kancionál,
nejpopulárnější evangelický
zpěvník (100 vydání)
 součástí slovenské literatury
Polsko (nejlépe organizovaná emigrace)
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
= umělecky nejvýraznější osobnost exulantské
literatury a staročeského umění vůbec;
poslední biskup jednoty bratrské
a) umělecká literatura
Listové do nebe
= 5 fiktivních dopisů (návaznost na tradici humanistického
literárního dopisu), sociální tematika
- k tzv. útěšným spisům
- útěšné spisy – vznik z pobělohorské životní nejistoty;
a. se utvrzuje ve víře
př. Truchlivý to jest
Smutné a tesklivé člověka křesťanského
nad žalostnými vlasti a církve bídami naříkání
- zamyšlení nad rozporem rozumu a citu
Přemyšlování o dokonalosti křesťanské
Labyrint světa a ráj srdce (rkp.1623, 1. tisk 1631)
to jest
Světlé vymalování, jak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není
než matení a motání, kolotání a lopota, mámení a šalba, bída a
tesknost a konečně omrzelost vším a zoufalství: ale kdo doma,
v srdci svém, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám
k pravému a plnému uklidnění a radosti přichází
= rozsáhlá alegorická skladba:
autor (poutník)
dlouho prochází světem (středověké město)
a hledá smysl života (své povolání),
marně ve světě (zmatek),
nalézá v hluboké víře v Boha (srdce – ráj)
kresba města z rukopisu Labyrintu 1623
obr. 1
středověké město:
- okrouhlé, obehnáno zdmi, kolem tma
- 6 ulic (stavů)
domovní, řemeslníci, vzdělanci,
duchovní, vrchnost a správci, soldátský
- Brána života (V), Brána rozchodu
- rynk
- hrad Štěstěny (Z)
- královský hrad Moudrosti
(královna – světa Moudrost / Marnost)
průvodci:
Všezvěd Všudybud – lidská zvídavost
Mámení – zvyk přijímat cizí názory
Kšaft (= závěť) umírající matky jednoty bratrské (tisk 1650)
= alegorický text
- po vestfálském míru a. přesvědčen o neodvratném konci
jednoty bratrské
→ jako umírající matka se loučí, zanechává závěť
+ víra ve šťastnou budoucnost národa
Kancionál (vydán 1656, práce už ve 30., 40. letech)
= sbírka duchovní lyriky; péče o potřeby náboženského
života vyhnanců
- písně ze starší tvorby, nové (víc než 1/5 K. sám složil nebo přebásnil)
150 žalmů (přebásněno Jiřím Strejcem
= spisovatel, žalmista, překladatel B. k.,
zábřežský rodák (1536))
b) pedagogická literatura
Didactica magna = Velká didaktika
- obecně o otázkách výchovy a vzdělání
Informatorium školy mateřské
- matkám a chůvám; výchova v rodině - důraz
na estetickou výchovu už v útlém věku
Brána jazyků otevřená
= názorná jazyková učebnice latiny
Svět v obrazech = Orbis sensualium pictus
= názorná ilustrovaná učebnice
- původně dvojjazyčná, později čtyřjazyčná
Škola hrou = Schola ludus
= spis se souborem divadelních her pro školní vyučování
← školní lat. hry mohou prohloubit znalost jazyka
c) literatura pansofická (= vševědná)
! celoživotní úsilí Komenského o vševědnou
encyklopedii
Cesta světla = Via lucis
= spis, připravuje cestu vševědnému programu
„Zkrátka neznalost je sama v sobě zlem, protože je
temnotou,
Znalost, i zla, je dobrá, protože je světlem.“
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
= nejvýznamnější z pansofických děl; 7 dílů –
nedokončeno
- umění a věda mají člověka povznášet a vést ho
k harmonickému mírovému životu
2. Domácí literatura
a) oficiální
 nauková literatura
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
= duchovní, jezuita (misijní, kazatelská činnost),
vlastenec (studium minulosti, vnímá neutěšený polit. stav země, hrozí se
úpadku národního cítění, postupující germanizace
→ podezírán z protivládních názorů, pronásledován představenými),
literární činnost (rozsáhlé dílo, přes 30 spisů tiskem), jen latina
- oblast historie (zpočátku zájem o hagiografii = literatura o světcích a
poutních místech)
Výtah z českých dějin
= nejvýznamnější historické dílo, mnoho svazků;
- tisk pozastaven pro a. vlasteneckou a protihabsburskou
pozici
- součástí Učené Čechy = spis věnovaný literárním a
kulturním dějinám Čech; také 1. soupis české literární
tvorby od počátků do a. současnosti
- literární teorie
Nástin humanitních disciplín = popis systému
tehdejšího vzdělání + praktické návody pro výuku
tvůrčího psaní
- jazyk
Stručná, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní
však přežalostném stavu Království českého (rkp. 1672/3)
= latinské pojednání
- vlastenecká bojovnost (právo národa na vlastní jazyk, kritika
odnárodňující se šlechty, národnostní politiky Vídně)
→ tiskem (1775) na počátku NO
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště
českého = vzor pro jiné obrozenské obrany
práce jazykovědné – mluvnice
- vznikají jako reakce na stav jazyka té doby – problém
= maximálně rozkolísaná jazyková norma;
- český jazyk před a po Bílé hoře se liší:
- jazyková norma rozkolísaná
- vědomí spisovného jazyka však pokračuje (v literatuře čeština
užívána stále, problematická oblast vědy – němčina)
- nepříznivý stále větší počet Němců na našem území
- určitý úpadek českého jazyka až koncem 18. st.;
od počátku století literární projevy stále výrazněji
zužovány na tvorbu nižšího stylu, jazyk není schopen
reagovat v plné šíři na měnící se skutečnost
- povaha jazykovědných prací je rozporná:
negativum:
v oblasti slovní zásoby se někteří jazykovědci vlastními
pokusy tvořit nová slova snaží o očištění jazyka od
cizích vlivů;
= tzv. puristé, jazykoví brusiči (purismus = brusičství;
přehnaná jazyková čistota; nerespektují základní
způsob tvoření nových slov v češtině odvozováním a
nahrazují ho principem skládání, který není češtině
vlastní)
pozitivum:
je potřeba ocenit úspěšné postižení jiných oblastí
gramatické stavby jazyka a snahu obhájit češtinu jako
kultivovaný jazyk využitelný v celém rozsahu jazykové
praxe
autoři barokních mluvnic:
Matěj Václav Šteyer = jezuita
- autor sborníku duchovních písní
- zakladatel nakladatelství Svatováclavské dědictví, tady
vydána Svatováclavské bible (1677 – 1715)
= římskokatolický překlad bible do češtiny (katolická protiváha
Bible kralické, z níž také text vychází, zbaveno archaismů)
Jiří Konstanc = jezuita
Lima Linguae Bohemicae, tj. Brus jazyka českého (1667)
- latinský název, české dílo; výrazné puristické tendence
(objevují se novotvary – patvary, nepoužívané ani samotnými brusiči;
podle tohoto díla puristické snahy označované jako brusičství)
Václav Jan Rosa = také básník (světská tvorba)
Čechořečnost aneb Mluvnice českého jazyka (rkp. 1672)
- titul česky, psáno latinsky
- návaznost na humanistickou tradici
- z mluvnic 17. a 18. st. odborně nejvýše (přínos např. v popisu
slovesa), v předmluvě oslava českého jazyka a národa
- reakce na pronikání nespisovných tvarů a cizích slov, slovní zásobu však
obohacuje nevhodnými, násilně tvořenými neologismy, ani nevznáší nároky, aby
byly používány českým národem, pouze je doporučuje básníkům
Jan Václav Pohl = učitel češtiny císaře Josefa
Gramatika českého jazyka (1756)
- v jeho díle zjevný pokles úrovně jazykovědné literatury
- jeho puristické tendence dosáhly až komických poloh
 duchovní tvorba
- převažují agitační spisy, životopisy svatých, postily,
kázání, náboženská rozjímání
- zpracovávány legendární látky (v umělé literatuře
vymizely v době husitské, často o českých světcích;
v 1. pol. 18. st. – v popředí tzv. svatonepomucká
produkce; Jan Nepomucký (svatořečen 1729)
= v duchu protireformace protiváha Jana Husa)
- pěstována náboženská lyrika (umělecky náročná)
- patrný ohlas cizích vlivů (it., šp., něm. katolická
literatura; přítomnost cizích duchovních)
Bedřich Bridel (1619 – 1680)
= autor poezie i prózy, překladatel a profesor rétoriky a
poetiky; jezuita, misionář
Co Bůh? Člověk? = básnická skladba – umělecky
nejvýraznější dílo duchovní lyriky vyššího stylu
- kontrastní kompozice – vztah věřící člověk X Stvořitel,
protiklad sbližován motivy člověka jako díla Stvořitele
Jesličky = sbírka vánočních písní
- hluboké lidství, úcta k lidové poezii
Život sv. Ivana, prvního v Čechách poustevníka
= legendistická práce
- próza i verš
Felix Kadlinský (1613 – 1678)
= jezuitský profesor, autor duchovní lyriky
Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený
= básnická sbírka
- volné zpracování německé básnické předlohy
- pastýřské motivy, idealismus
Adam Václav Michna z Otradovic (asi 1600 – 1676)
= hudební skladatel a náboženský lyrik
- tvorba ovlivněná šp. barokem (motivy barokní mystiky),
oslava Panny Marie (důvěrný vztah, blízký lidovému
pohledu)
Česká mariánská muzika, radostná i žalostná
Svatoroční muzika
= kancionály → široký ohlas v další kancionálové tvorbě;
obliba i případy zlidovění
Loutna česká
= sbírka lyrických písní určená k soubornému provedení
před náročným publikem
Antonín Koniáš (1691 – 1760)
= jezuita, období vrcholného baroka a jeho doznívání
= a. kazatelské literatury (← úsilí aktivně působit na věřící v duchu
barokního cítění)
postila
Citara Nového zákona
= kancionál (v domácí oficiální tvorbě nejčastěji vydávaný)
- záměrná volba titulu (konkurovat nejznámějšímu protestantskému k.)
Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající (1729)
= soupis zakázaných knih → likvidace nekatolické
literatury
drama
- do centra vývoje
- podporováno představiteli řádových škol v Čechách
(jezuité, piaristé)
→
rozvoj (jezuitského) školského dramatu
- vznik mnohdy velmi efektních divadelních představení
- repertoár nevázán na národní literaturu
- biblické texty, většinou latina
b) neoficiální
(= literatura pololidová a anonymní lidová slovesnost;
značná odlišnost od tvorby oficiální)
pololidová tvorba
= přechod mezi tvorbou umělou a tvorbou lidovou;
- nevzniká v lidovém prostředí, je však pro lid tvořena,
ovlivněna tvorbou lidovou
- vzniká a rozvíjí se jako projev literární aktivity nižších
vrstev měšťanstva a drobné venkovské inteligence
- není anonymní, často je autor znám
- nežije v ústním lidovém podání, ale v podobě tištěných
kramářských písní a knížek lidového čtení
- u nás hlavně v 2. pol. 18. st. a v 1. pol. 19. st.
a) knížky lidového čtení
- přinášejí vzdělání + zábavu
- témata: středověk
humanistická literatura (Faust)
lidová (blízko pohádce; číslo 3 v kompozici, šťastný závěr, ďábel
jako symbol zatracení se mění v čerta – je možno ho přelstít,
pomáhá chudým proti bohatým)
b) kramářské písně
- podoba dřevorytem opatřených tisků
- prodávány na trzích a církevních slavnostech
- kramář nabízí výtisky za využití zpěvu, dramatizace
textu, motivy písně ukazuje na obrázcích
- pestrý, atraktivně zpracovaný obsah
- témata náboženská (zprávy o poutních místech, zázraky)
i světská (aktuální společenské události – zločin, válka, přírodní
katastrofy, milostné vztahy)
- mají publicistickou funkci – náhrada zpravodajství
kramářský styl:
- aktuálnost (často chtěná, komerční zájem)
- senzace, výjimečnost událostí
- dramatičnost
- sentimentálnost
- oslovení publika
- ujištění o „aktuálnosti“
- rozvleklé vypravování
- stereotypy
- poučení a nabádání ke správnému jednání
c) písmácké kroniky a paměti
- písmák = člověk z prostého lidu se zálibou v četbě vážné
literatury (zpočátku bible); o tom, co četl, o čem hloubal,
si dělal poznámky, sám psal;
- písmácká literatura často obsahuje opisy důležitých
listin, přejaté verše, výpisky z četby atp. – „dokumentuje“
svou dobu
František Jan Vavák
= rychtář; nejvýraznější představitel písmácké prózy
(Knihy pamětní), zaznamenal i lidové obřadní písně
Jiří Volný
= ovčák; skládal nenáročné zábavné písně
(Veselé písně J. Volného)
d) interludia = intermedia = mezihry
- interludium (z lat. inter = mezi, ludus = hra)
intermedium (z lat. inter = mezi, medius = střední část
mezi dvěma lhůtami)
= krátká, většinou komická hra nebo scéna hraná jako
mezihra mezi dějstvími samostatné vážné hry;
v 17. st. již provozovaná samostatně
- hrávali je obvykle učitelé a jejich žáci,
hlavně o masopustu a jiných venkovských svátcích
- náměty ze selského života,
zachycují svízelné postavení rolníků (zdravý smysl
pro skutečnost)
Václav František Kocmánek
= kantor; autor interludií (kritika sedláka)
Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů)
= skladba (titul latinský, práce česká)
- naturalisticky zachycuje válečné útrapy
venkovských lidí (očima člověka o stupeň výše)
- obsahuje tzv. selský otčenáš = skladba o selském
životě, poslední verše jednotlivých slok postupně
skládaly modlitbu
e) loutkové divadlo
Zdroj:
archiv autorky
obr 1: KOMENSKÝ, Jan Amos. http://cs.wikipedia.org [online]. 1623 [cit. 13.1.2013].
Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Labyrint_sveta.jpg