Transcript 1. fáze NO, J. Dobrovský

Vzdělávací materiál
vytvořený v projektu OP VK
Název školy:
Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20
Číslo projektu:
CZ.1.07/1.5.00/34.0211
Název projektu:
Zlepšení podmínek pro výuku na gymnáziu
Číslo a název klíčové aktivity:
III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Anotace
Název tematické oblasti:
Literatura pro vyšší gymnázium
Název učebního materiálu:
1. fáze NO, Josef Dobrovský
Číslo učebního materiálu:
VY_32_INOVACE_CJ0305
Vyučovací předmět:
Český jazyk a literatura
Ročník:
2. ročník čtyřletého gymnázia, 6. ročník osmiletého
gymnázia a 3. ročník čtyřletého gymnázia, 7. ročník
osmiletého gymnázia
Autor:
Mgr. Karla Paclíková
Datum vytvoření:
10. 2. 2014
Datum ověření ve výuce:
13. 2. 2014
Druh učebního materiálu:
prezentace
Očekávaný výstup:
Student dokáže časově zařadit, pojmenovat a
charakterizovat 1. fázi NO v literatuře. Chápe a dokáže
objasnit význam osobnosti Josefa Dobrovského pro
českou literaturu přelomu 18. a 19. století.
Metodické poznámky:
Materiál lze využít jako oporu pro výklad nového učiva
při frontální výuce i pro samostatné opakování studentů
před závěrečným shrnutím učiva o literatuře NO.
1. fáze národního obrození,
Josef Dobrovský
1. fáze národního obrození
(70. léta 18. st. – poč. 19. st.)
= obranná – má apologetický ráz
*apologie = obrana, obhajoba
 cíl, úkol: zachovat existenci českého jazyka,
čelit germanizaci
→ jazykový charakter
 = spíše období učeneckého zájmu spjatého
s osvícenstvím
- osvícenská věda - cizojazyčná (němčina, latina),
na jejím základě se konstituují počátky obrozenské
literatury
- pozornost oborům historie (kritické dějepisectví)
jazykověda a literární věda
i přírodní vědy
- 1774 – Soukromá společnost nauk
= Královská česká společnost nauk (od 1790)
= vědecká instituce spojující o. myslitele a
badatele českých zemí
 období hledání obsahu pojmu vlastenectví
→ převládá tzv. teritoriální (zemské) vlastenectví
zemský vlastenec
- X josefínským centralizačním snahám,
- české země vnímá jako svou vlast,
- hovoří německy
- nejvíc česká (poněmčená) osvícenská šlechta,
na počátku obrození v úloze mecenáše české vědy,
hudby a divadla, s emancipací měšťanstva postupně
do pozadí
 společenská cílenost – obrození je podníceno a
usměrňováno působením skupiny národně
uvědomělých intelektuálů (soukromí badatelé,
kněží), většina aktivit ve městě (slabé zastoupení
domácí šlechty a česky mluvícího měšťanstva)
 v literatuře se uplatňuje klasicismus
Jazykověda
 70., 80. léta – potřeba obrozenských obran
1775 – Bohuslav Balbín: Rozprava na obranu jazyka
slovanského, zvláště českého (1672 – 1673)
- vydal František Martin Pelcl
= latinský text, dosud v rukopise
- náklad vzápětí zabaven, avšak motivací ke vzniku
dalších obran
Karel Ignác Thám:
Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho
utrhovačům (1783, čeština, nejradikálnější)
 obrozenský purismus / brusičství = záporná
stránka jazykovědných snah
- Jan Václav Pohl
- neologismy jazykových brusičů
skokotnosta
letodník
zpěvořečnost
zpěvomluvec
právonosta
městonosta
taneční mistr
kalendář
poezie
básník
advokát
purkmistr
 potřeba ustálit jazykovou normu
Josef Dobrovský
Historie
- zrod kritického dějepisectví - v duchu osvícenského
racionalismu snaha o podání nezaujatého obrazu
českých dějin
- připomenutím slavné minulosti snaha posílit národní
sebevědomí
Gelasius Dobner (1719 – 1790)
= řádový kněz; „zakladatel moderního českého
kritického dějepisu“
- latinský překlad a kritický rozbor historických
nepřesností Kroniky české od Václava Hájka z Libočan
(1761 - 82)
František Martin Pelcl (1734 – 1801)
= 1. profesor českého jazyka na pražské univerzitě;
koncem života se rozhodl psát česky (X Dobner a jeho
přátelé lat./něm.)
- Nová kronika česká = 1. pokus o vědecké historické
dílo v češtině, populární; měla nahradit Hájkovu
kroniku správnějším vylíčením české minulosti
Josef Dobrovský
(1753 – 1829)
= vůdčí osobnost
obrozenské generace;
největší osobnost obrozenské
literatury na přelomu 18./19.
století
= typ osvícenského vědce:
„Požaduji svědectví,
spolehlivá svědectví, nikoli
možnosti – důkazy, nikoli
deklamace.“
obr. 1
- nevěřil v možnost plného rozvoje české literatury
(D. pesimismus)
- Dostal přes arš několik hýblů.
- To je rychtik!
- Endlich to trefil.
- Jdi do fraucimru!
- Naše heršoft je tuze štreng.
- Dostal přes zadek několik ran.
- To je správné!
- Konečně to trefil.
- Jdi mezi ženské!
- Naše panstvo je tuze přísné.
z deníku Jana Jakuba Ryby z r. 1811 (mluva „sprostého lidu“)
- psal lat./něm., česky až koncem života několik statí
X
svým dílem vytvořil
předpoklady k ustálení spisovného jazyka
a měl tak hlavní podíl na vybudování základů
pro obrozenskou literaturu
- svým dílem zasáhl do oblastí:
a) jazykověda
Zevrubná mluvnice jazyka českého (1809)
= D. základní dílo, význam pro ustálení spisovné
češtiny v době NO
- podal celý systém jazyka a formuloval jeho
zákonitosti; za základ pro ustálení jazykové normy vzal
jazyk veleslavínský (v té době už však zastaralý → alespoň
na čas zabránil jazykové anarchii)
- navrhl analogickou úpravu pravopisu
b) lexikologie
Německo-český slovník – 2 díly;
se spolupracovníky sestavil pro potřeby překladu a
v zájmu jazykové a slovesné kultury
c) literární historie
Dějiny českého jazyka a literatury (1792)
- německy
- souběžně s vývojem jazyka vylíčil i dějiny české
literatury; vývoj lit. spojuje se stavem jazyka →
nejvýše si cení dobu veleslavínskou
- tomuto soubornému dílu předcházely dílčí práce
o české literatuře
Poznámka:
nově vycházející českou i cizí literaturu vykládal po celý život
(v praž. Pojednáních Královské společnosti nauk, muzejním
časopise i v odborném zahraničním tisku)
e) slavistika (= věda o slovanských národech)
Základy jazyka staroslověnského (1822)
- lat. spis; = 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny,
jazyka našich prvních literárních památek
→ zakladatelem slavistiky (slovanské studie stále
soustavněji a častěji po návštěvě Ruska (1791))
d) prozódie
Česká prozódie
- zásady přízvučné, sylabotónické prozódie;
českému verši odpovídá přirozený slovní přízvuk →
D. stanovil základní prozodická pravidla schopna dát
současné poezii spolehlivý základ (X starší
rozkolísanosti – autoři užívali sylabickou a
časoměrnou prozódii)
Alois Vojtěch Šmilovský (1837 – 1883)
= autor próz z maloměstského a
venkovského prostředí
ŠMILOVSKÝ, A. V. Za ranních červánků.
Praha: Vojtěch Šeba, 1930.
Za ranních červánků = próza
inspirovaná životními osudy J.
Dobrovského;
zachycuje pobyt velkého učence
na panství hrabat Černínů
v Chudenicích u Klatov,
kde se u svého šlechtického přítele
zotavuje a během kterého začíná
věřit v lepší budoucnost národa
film Za ranních červánků (1934)
režie: Josef Rovenský
Zdroj:
archiv autorky
obr. 1: VILÍMEK, Jan. http://cs.wikipedia.org [online]. 8.11.1884 [cit. 10.2.2014].
Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Josef_Dobrovsky_Vilimek.jpg