Transcript Mgr. Kupka Ph.D - Všímavost a prožívaná životní smysluplnost
Všímavost a prožívaná životní smysluplnost
Martin Kupka, Katedra psychologie, FF – UP Olomouc [email protected]
585 633 515
Motto:“Nic se nestane potom. To, co je tady a teď, to je ono.“
Život jako rozhovor?
• Spirituální tradice východu i západu pojímají
realitu jako „učitele“ člověka.
• Tento úhel pohledu etablovali v
psychoterapii Frankl, Lukasová, Längle.
• V téměř v každém okamžiku našeho života se
rozhodujeme, volíme, hledáme cestu.
• Jinak řečeno, odpovídáme na otázku, kterou
dostáváme.
Všímavost (mindfulness)
• Všímavost (bdělost, plné uvědomování) je
specifický způsob pozornosti charakterizovaný záměrným, bdělým uvědomováním si jevů odehrávajících se v přítomném okamžiku s postojem přijetí a nehodnocení. Jedná se o zvýšenou pozornost přítomného okamžiku.
• Výsledkem tohoto stavu mysli je všímavé jednání. • Všímavost bývá dávána do protikladu ke stavům, ve
kterých je uvědomování si přítomného okamžiku nějakým způsobem omezeno (například pokud je pozornost rozptylovaná a zahlcená vzpomínkami, denním sněním, plánováním či starostmi) nebo ke stavům, ve kterých člověk jedná kompulzivně či automaticky bez uvědomování si toho, co dělá.
Historie a současnost pojmu
• Koncept všímavosti má své kořeny v
buddhistické filozofii a psychologii (abhidhamma) a je v jejím rámci rozvíjen již více než 2500 let.
• V ČR se této koncepci věnoval především Mirko
Frýba, který vytvořil terapeutický směr Satiterapie.
• Cílem terapeutického působení je záměrná
regulace pozornosti na přítomnost.
• Stinissen, W. (2007): Křesťanská hlubinná
meditace. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství.
Terapeutické možnosti
• Základním principem léčby prostřednictvím nácviku
všímavosti je změna vztahu k intrapsychickým prožitkům namísto změny jejich obsahu.
• Klienti se učí vědomě sledovat své aktuální prožitky
s odstupem, bez hodnocení či analyzování a s akceptujícím postojem.
• Impulzy k jednání jsou pozorovány jako ostatní
psychické fenomény, aniž by na ně klient automaticky a habituálně reagoval.
Terapeuticky účinné faktory
• Vhled do psychických procesů. • Dezidentifikace či odstup od intrapsychických jevů („já
nejsem mé myšlenky“).
• Deliteralizace („myšlenky nejsou skutečnost“). • Deautomatizace (snížení habituálních a automatických
vzorců jednání a myšlení).
• Zvýšení tolerance k nepříjemným psychickým stavům
(interoceptivní expozice).
• Relaxace, zlepšení pozornosti a koncentrace. • Snížení ruminací a vnitřního dialogu. • Přijetí jako opak potlačování či vytěsňování
nepříjemných psychických obsahů.
Meditace všímavosti
• Prvním a nejzákladnějším krokem je pevné zakotvení
pozornosti v tělesném prožívání.
• Předpokladem pro úspěšné praktikování meditace je také
rozhodnutí žít šťastně a pomáhat druhým na jejich cestě ve stejném směru.
• Meditace umožňuje rozvoj všímavého prožívání. • Základem techniky podporujících všímavost v každodenním
životě, je vnášení bdělého uvědomování do běžných, každodenních činností, jako je chůze, sezení, mytí, přijímání potravy.
• Kdykoliv se pozornost odkloní od této činnosti jinam
(myšlenek, vzpomínek, emocí, fantazií), což je přirozené, je tento odklon krátce povšimnut a poté je pozornost nenásilně opět navrácena k primárnímu objektu pozorování.
Životní smysluplnost
• Prožívání vlastních událostí a vlastních činů v životě jako
smysluplných, naplňujících životní hodnoty, je závažným činitelem ve vztahu k duševní vyrovnanosti, citové pohodě a duševnímu i tělesnému zdraví.
• Frankl ve svém pojetí od sebe odlišuje dvě základní
východiska. Při tom prvním zde stojí člověk, který se ptá jaký smysl má určitá situace v jeho životě.
• Druhá možnost je ta, že člověk je prostřednictvím určité
situace dotazován.
• Život sám mu klade otázku. • Odpověď je vyžadována nejen slovy, ale především skutky. • Každý náš čin je tedy neustálým odpovídáním životu. • Takovýto způsob žití vytváří pocit smysluplnosti (štěstí a
naplnění) jako vedlejší produkt.
Hodnotové realizace
• • •
Tvůrčí hodnoty: realizujeme je prostřednictvím činnosti, obohacujeme jimi svět kolem nás. Zážitkové hodnoty: jsou realizovány v prožívání světa. Jedná se o ponoření se do krásy přírody, umění, momentálního okamžiku. Tyto hodnoty jsou realizovány prožitkem. Zážitkové hodnoty se týkají také lidí kolem nás. Může se jednat o prožitek citu ke konkrétnímu člověku. Postojové hodnoty: vzorem pro ostatní. realizace postojových hodnot spočívá v tom, jak se člověk staví k omezení svého života, můžeme se dostat do situace, ve které nám nezbude nic jiného, než danou situaci vydržet nebo změnit sebe, což může být
• • • • • •
Aktivity poskytující pocit smyslu
Altruismus: realizovat smysl v životě skrze službu, skrze příklad, skrze pomoc. Přesvědčení, že je dobré druhým dávat, být užitečný, zlepšovat svět, to vše je mocným zdrojem smyslu. Zapálení pro věc: s nadsázkou můžeme uvažovat takto – čím člověk je, tím se stal prostřednictvím věci, kterou pojal za vlastní, se kterou se ztotožnil a pro kterou žil. Tvořivost: tvořivý přístup se dá v životě realizovat prakticky ve všech oblastech – hra, vaření, láska, práce. Hédonistické řešení: nabízí. smyslem života je v tomto případě žít plně, uchovat si svěží pohled, který se týká zázraku života, vrhnout se do přirozeného rytmu života, radovat se z něj a z toho, co Seberealizace: tento přístup poukazuje na skutečnost, že hlubokým zdrojem smyslu může být uskutečnění vlastního bytí, realizace vlastního potenciálu. Sebetranscendence: jedná se o cestu, která vede člověka k sebepřesahu. Člověk může hledat svou cestu v životě a posléze na sebe zapomenout. Vnoří se do světa a přestává sebou se příliš zaobírat.
Životní smysluplnost a zdraví
• Pokud jedinec zakouší nenaplněnost vlastního
života (existenciální frustrace), vyskytují se u něj častěji poruchy na úrovni duševní, tělesné i sociální.
• Lidé, kteří prožívají existenciální frustraci, propadají
častěji různým druhům závislosti.
• Objevuje se u nich častěji antisociální jednání. • Existenciální frustrace je zdrojem citového stresu,
který bezesporu negativně ovlivňuje zdraví člověka.
Jak smysl objevit?
• Frankl je toho názoru, že člověk neustále ukazuje a je
směřován v životě k něčemu jinému, než je on sám (sebepřesah).
• Aby toho byl schopen je potřeba poodstoupit od sebe
samého (sebeodstup).
• Cílené usilování o vlastní blaho, prospěch či slast je
destruktivní.
• Čím víc člověk štěstí hledá, tím snáze mu štěstí (slast) uniká. • Jedná se o tzv. hédonistický paradox. • Štěstí je vedlejším produktem smyslu. • Smysl je vedlejším produktem hodnotové realizace
(sebeodstupu a sebepřesahu).
• • • •
Längle popisuje cestu ke smyslu následujícím způsobem:
Vnímání objektivní skutečnosti: situace.
schopnost poodstoupit od sebe samého (od svých citů, přání, představ) a otevřít se tak nezkreslenému vnímání Cítění hodnoty: schopnost vyjít za hranice sebe sama a vstoupit do citového vztahu k něčemu nebo někomu jinému.
Volba z možností: schopnost rozhodnout se pro možnosti podle jejich subjektivního ocenění.
Vstup do situace: aktivní jednání s jeho důsledky.
Shrnutí 1
• Ve východních i západních spirituálních systémech byla realita
„učitelem“ člověka.
• Člověk je ve vztahu (dialogu) s tímto aspektem bytí, je tímto „vnějším“
dotazován.
• Charakter tohoto vztahu je klíčový proto, aby člověk mohl objevit cestu
životem, aby byl schopen prožívat vlastní činy a myšlenky jako smysluplné.
• Längle i Frankl uvažují o specifických schopnostech člověka, které
nazývají sebeodstup a sebepřesah.
• Ty jsou zásadními podmínkami pro nalezení smyslu. • Vnímání objektivní skutečnosti (sebeodstup) je schopnost poodstoupit
od sebe samého (od svých citů, přání, představ) a otevřít se tak nezkreslenému vnímání situace.
• Cítění hodnoty (sebepřesah) je potom schopnost vyjít za hranice sebe
sama a vstoupit do citového vztahu k něčemu nebo někomu jinému.
• Všímavost (její úroveň) je tak nutnou podmínkou pro realizaci
sebeodtsupu i sebepřesahu.
Shrnutí 2
• Vnímání přítomného okamžiku může znamenat jasnou výchozí pozici pro
nalezení smyslu.
• Snížené uvědomování přítomnosti sebou přináší mnoho problémů, které
vznikají v důsledku neuvědomovaného a automatického jednání.
• Můžeme rovněž ztratit víru ve vlastní schopnost žít takovým způsobem
života, který vede ke štěstí vlastnímu i ke štěstí a prospěchu ostatních.
• Být všímavý znamená převzít kontrolu (odpovědnost) nad směřováním
vlastního života, včetně rodinných, pracovních i širších sociálních a environmentálních vazeb.
• Vztah s přítomným okamžikem je výchozím bodem. Minulost již není a
budoucnost ještě nenastala.
• Udržování vztahu s přítomným okamžikem je přesným opakem přístupu
k životu jako k něčemu samozřejmému. Zvyk ignorovat přítomnost ve prospěch toho, co bylo nebo toho, co teprve má přijít, vede k neschopnosti uvědomovat si souvislosti životních okolností, v nichž se nacházíme.