Všímavost a prožívaná životní smysluplnost

Martin Kupka, Katedra psychologie, FF – UP Olomouc [email protected]

585 633 515

Motto:“Nic se nestane potom. To, co je tady a teď, to je ono.“

Život jako rozhovor?

• Spirituální tradice východu i západu pojímají

realitu jako „učitele“ člověka.

• Tento úhel pohledu etablovali v

psychoterapii Frankl, Lukasová, Längle.

• V téměř v každém okamžiku našeho života se

rozhodujeme, volíme, hledáme cestu.

• Jinak řečeno, odpovídáme na otázku, kterou

dostáváme.

Všímavost (mindfulness)

• Všímavost (bdělost, plné uvědomování) je

specifický způsob pozornosti charakterizovaný záměrným, bdělým uvědomováním si jevů odehrávajících se v přítomném okamžiku s postojem přijetí a nehodnocení. Jedná se o zvýšenou pozornost přítomného okamžiku.

• Výsledkem tohoto stavu mysli je všímavé jednání. • Všímavost bývá dávána do protikladu ke stavům, ve

kterých je uvědomování si přítomného okamžiku nějakým způsobem omezeno (například pokud je pozornost rozptylovaná a zahlcená vzpomínkami, denním sněním, plánováním či starostmi) nebo ke stavům, ve kterých člověk jedná kompulzivně či automaticky bez uvědomování si toho, co dělá.

Historie a současnost pojmu

• Koncept všímavosti má své kořeny v

buddhistické filozofii a psychologii (abhidhamma) a je v jejím rámci rozvíjen již více než 2500 let.

• V ČR se této koncepci věnoval především Mirko

Frýba, který vytvořil terapeutický směr Satiterapie.

• Cílem terapeutického působení je záměrná

regulace pozornosti na přítomnost.

• Stinissen, W. (2007): Křesťanská hlubinná

meditace. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství.

Terapeutické možnosti

• Základním principem léčby prostřednictvím nácviku

všímavosti je změna vztahu k intrapsychickým prožitkům namísto změny jejich obsahu.

• Klienti se učí vědomě sledovat své aktuální prožitky

s odstupem, bez hodnocení či analyzování a s akceptujícím postojem.

• Impulzy k jednání jsou pozorovány jako ostatní

psychické fenomény, aniž by na ně klient automaticky a habituálně reagoval.

Terapeuticky účinné faktory

• Vhled do psychických procesů. • Dezidentifikace či odstup od intrapsychických jevů („já

nejsem mé myšlenky“).

• Deliteralizace („myšlenky nejsou skutečnost“). • Deautomatizace (snížení habituálních a automatických

vzorců jednání a myšlení).

• Zvýšení tolerance k nepříjemným psychickým stavům

(interoceptivní expozice).

• Relaxace, zlepšení pozornosti a koncentrace. • Snížení ruminací a vnitřního dialogu. • Přijetí jako opak potlačování či vytěsňování

nepříjemných psychických obsahů.

Meditace všímavosti

• Prvním a nejzákladnějším krokem je pevné zakotvení

pozornosti v tělesném prožívání.

• Předpokladem pro úspěšné praktikování meditace je také

rozhodnutí žít šťastně a pomáhat druhým na jejich cestě ve stejném směru.

• Meditace umožňuje rozvoj všímavého prožívání. • Základem techniky podporujících všímavost v každodenním

životě, je vnášení bdělého uvědomování do běžných, každodenních činností, jako je chůze, sezení, mytí, přijímání potravy.

• Kdykoliv se pozornost odkloní od této činnosti jinam

(myšlenek, vzpomínek, emocí, fantazií), což je přirozené, je tento odklon krátce povšimnut a poté je pozornost nenásilně opět navrácena k primárnímu objektu pozorování.

Životní smysluplnost

• Prožívání vlastních událostí a vlastních činů v životě jako

smysluplných, naplňujících životní hodnoty, je závažným činitelem ve vztahu k duševní vyrovnanosti, citové pohodě a duševnímu i tělesnému zdraví.

• Frankl ve svém pojetí od sebe odlišuje dvě základní

východiska. Při tom prvním zde stojí člověk, který se ptá jaký smysl má určitá situace v jeho životě.

• Druhá možnost je ta, že člověk je prostřednictvím určité

situace dotazován.

• Život sám mu klade otázku. • Odpověď je vyžadována nejen slovy, ale především skutky. • Každý náš čin je tedy neustálým odpovídáním životu. • Takovýto způsob žití vytváří pocit smysluplnosti (štěstí a

naplnění) jako vedlejší produkt.

Hodnotové realizace

• • •

Tvůrčí hodnoty: realizujeme je prostřednictvím činnosti, obohacujeme jimi svět kolem nás. Zážitkové hodnoty: jsou realizovány v prožívání světa. Jedná se o ponoření se do krásy přírody, umění, momentálního okamžiku. Tyto hodnoty jsou realizovány prožitkem. Zážitkové hodnoty se týkají také lidí kolem nás. Může se jednat o prožitek citu ke konkrétnímu člověku. Postojové hodnoty: vzorem pro ostatní. realizace postojových hodnot spočívá v tom, jak se člověk staví k omezení svého života, můžeme se dostat do situace, ve které nám nezbude nic jiného, než danou situaci vydržet nebo změnit sebe, což může být

• • • • • •

Aktivity poskytující pocit smyslu

Altruismus: realizovat smysl v životě skrze službu, skrze příklad, skrze pomoc. Přesvědčení, že je dobré druhým dávat, být užitečný, zlepšovat svět, to vše je mocným zdrojem smyslu. Zapálení pro věc: s nadsázkou můžeme uvažovat takto – čím člověk je, tím se stal prostřednictvím věci, kterou pojal za vlastní, se kterou se ztotožnil a pro kterou žil. Tvořivost: tvořivý přístup se dá v životě realizovat prakticky ve všech oblastech – hra, vaření, láska, práce. Hédonistické řešení: nabízí. smyslem života je v tomto případě žít plně, uchovat si svěží pohled, který se týká zázraku života, vrhnout se do přirozeného rytmu života, radovat se z něj a z toho, co Seberealizace: tento přístup poukazuje na skutečnost, že hlubokým zdrojem smyslu může být uskutečnění vlastního bytí, realizace vlastního potenciálu. Sebetranscendence: jedná se o cestu, která vede člověka k sebepřesahu. Člověk může hledat svou cestu v životě a posléze na sebe zapomenout. Vnoří se do světa a přestává sebou se příliš zaobírat.

Životní smysluplnost a zdraví

• Pokud jedinec zakouší nenaplněnost vlastního

života (existenciální frustrace), vyskytují se u něj častěji poruchy na úrovni duševní, tělesné i sociální.

• Lidé, kteří prožívají existenciální frustraci, propadají

častěji různým druhům závislosti.

• Objevuje se u nich častěji antisociální jednání. • Existenciální frustrace je zdrojem citového stresu,

který bezesporu negativně ovlivňuje zdraví člověka.

Jak smysl objevit?

• Frankl je toho názoru, že člověk neustále ukazuje a je

směřován v životě k něčemu jinému, než je on sám (sebepřesah).

• Aby toho byl schopen je potřeba poodstoupit od sebe

samého (sebeodstup).

• Cílené usilování o vlastní blaho, prospěch či slast je

destruktivní.

• Čím víc člověk štěstí hledá, tím snáze mu štěstí (slast) uniká. • Jedná se o tzv. hédonistický paradox. • Štěstí je vedlejším produktem smyslu. • Smysl je vedlejším produktem hodnotové realizace

(sebeodstupu a sebepřesahu).

• • • •

Längle popisuje cestu ke smyslu následujícím způsobem:

Vnímání objektivní skutečnosti: situace.

schopnost poodstoupit od sebe samého (od svých citů, přání, představ) a otevřít se tak nezkreslenému vnímání Cítění hodnoty: schopnost vyjít za hranice sebe sama a vstoupit do citového vztahu k něčemu nebo někomu jinému.

Volba z možností: schopnost rozhodnout se pro možnosti podle jejich subjektivního ocenění.

Vstup do situace: aktivní jednání s jeho důsledky.

Shrnutí 1

• Ve východních i západních spirituálních systémech byla realita

„učitelem“ člověka.

• Člověk je ve vztahu (dialogu) s tímto aspektem bytí, je tímto „vnějším“

dotazován.

• Charakter tohoto vztahu je klíčový proto, aby člověk mohl objevit cestu

životem, aby byl schopen prožívat vlastní činy a myšlenky jako smysluplné.

• Längle i Frankl uvažují o specifických schopnostech člověka, které

nazývají sebeodstup a sebepřesah.

• Ty jsou zásadními podmínkami pro nalezení smyslu. • Vnímání objektivní skutečnosti (sebeodstup) je schopnost poodstoupit

od sebe samého (od svých citů, přání, představ) a otevřít se tak nezkreslenému vnímání situace.

• Cítění hodnoty (sebepřesah) je potom schopnost vyjít za hranice sebe

sama a vstoupit do citového vztahu k něčemu nebo někomu jinému.

• Všímavost (její úroveň) je tak nutnou podmínkou pro realizaci

sebeodtsupu i sebepřesahu.

Shrnutí 2

• Vnímání přítomného okamžiku může znamenat jasnou výchozí pozici pro

nalezení smyslu.

• Snížené uvědomování přítomnosti sebou přináší mnoho problémů, které

vznikají v důsledku neuvědomovaného a automatického jednání.

• Můžeme rovněž ztratit víru ve vlastní schopnost žít takovým způsobem

života, který vede ke štěstí vlastnímu i ke štěstí a prospěchu ostatních.

• Být všímavý znamená převzít kontrolu (odpovědnost) nad směřováním

vlastního života, včetně rodinných, pracovních i širších sociálních a environmentálních vazeb.

• Vztah s přítomným okamžikem je výchozím bodem. Minulost již není a

budoucnost ještě nenastala.

• Udržování vztahu s přítomným okamžikem je přesným opakem přístupu

k životu jako k něčemu samozřejmému. Zvyk ignorovat přítomnost ve prospěch toho, co bylo nebo toho, co teprve má přijít, vede k neschopnosti uvědomovat si souvislosti životních okolností, v nichž se nacházíme.