Transcript Přednáška 2 - Lide na UHK
Psychologie II
Historie zkoumání komunikace v antice
P Ř E D N Á Š K A 2
Historie zkoumání komunikace v antice
Z názorů starořeckých filozofů do dnes vychází mnoho současných tvůrců teorie komunikace.
Sofistika Rétorika Ve starověkém Řecku Ve starověkém Římě Kritika řečnictví
Sofistika
Řecko 5. st. př. Kr. – potulní sofisté Sofista = mudrc Za peníze informují, vykládají, přednášejí argumentaci a formou diskuse vyučují řečové dovednosti - umění pohotově a přesvědčivě mluvit Jejich žáci – ti, kdo se připravují na funkce v obci – v politice, u soudu aj.
Umění vést pře
Eristika – umění vést pře Umět se s nepřáteli odvážně přít bylo znakem kultivovaného Řecka.
Potěšení z vítězství v debatě, usvědčení protivníka z řečové „nezdatnosti“.
Pře podle pravidel „fair play“.
(špatný případ: argumentace „ad hominem“)
Význam sofistiky
Sofisté byli často velmi vlivní učitelé politiků. Celá politika Atén je někdy viděna jako umění zacházet s jazykem a vítězit dovednou rozpravou před shromážděním lidu (v kontrastu s okolním „barbarským“ světem).
„Sofistikovaný“ projev – důraz na formulace, konstrukci, zdobnost, nejednoznačnost myšlenkových závěrů.
angl. „sophisticated“ - intelektuálně na výši, náročný, s kultivovaným vkusem, velmi složitý“
Kritika sofistiky
Sokrates (asi 470-399 př. Kr.) Kritizuje praktiky dobového řečnictví.
Staví proti sobě filozofii (směřuje k moudrosti) a pouhou dovednost mluvit.
Aristoteles (384-322 př. Kr.) „Sofista předstírá, že rozumí tomu, co nezná.““ Zdání moudrosti.
Hlavní poznatek:
Zkušený mluvčí dovede obhájit jakýkoli názor.
Rétorika
Rhesis (řecky) = řeč Rétorika Výmluvnost a krásná mluva.
Učení o tom, jak působivě formulovat. myšlenky a získávat posluchače na svou stranu.
Posun od toho, co řečník říká k tomu, jak to říká.
Forma proslovu může ovlivňovat jeho přesvědčivost (psychologie komunikace).
Struktura projevu:
Platon, dialog Faidros
Řeč se má skládat z: úvodu vypravování či svědectví důkazů pravděpodobností a dotvrzování či vyvracení Řečnické taktiky: Nepřímá hana či chvála, zdvojování, různé slohy (průpovědní, obrazný, lítostivý, vzrušující)
Nauka o rétorice
Řečnické žánry: Veřejný projev Soudní monolog (žaloba, obhajoba) Soudní dialog (výslech) Oslavný projev Existovaly vzory řečí v jednotlivých žánrech, vyučovalo se zdvořilostním či „skromnostním“ výrazům.
Frazeologická spojení – některá přetrvala až dodnes:
házet perly sviním, mluvit do větru, kolo štěstěny, neztrácej hlavu, buď dobré mysli! …
Aristoteles, Rétorika
Trojice řečnických úkonů: ethos, pathos, logos Logos (logická a racionální stránka řečnického projevu): invence (nutná k shromáždění materiálů) organizace (úvod, vlastní stať, závěr)
styl zapamatování
přednes
Marcus Tullius Cicero
(105/106 - 143) „Bohatý obsah rodí i bohatou formu“ Úkoly řečníka: 1. Dokázat pravdu (být přesvědčivý, mluvit k věci) 2. Získat si sympatie (uspokojit naslouchající) 3. Pohnout k jednání (mluvit ku prospěchu druhých) Řečníkovi má jít: o přesvědčování, získávání pro vyslovené a šíření pravdivého (Aristoteles: ethos a logos); o to, aby upoutal, strhl pozornost, nadchl (Aristoteles: pathos); o to, aby jeho výzev následovali druzí.
Shrnutí
Úvahy antických myslitelů se staly základem pro novodobé teoretické uvažování o komunikaci.
Daly základ praktickým oborům – veřejné komunikaci, rétorice Důraz na etiku komunikace
Rétorika: řečnické figury
Řečnický postup, který je založen na odchylce ve struktuře řeči.
Změny běžného slovosledu Značná část figur využívá opakování slov.
Funkce opakování spočívá v ozvláštnění textu.
Posluchač očekává střídání slov - nečekaný návrat stejného prvku.
Typy rétorických figur
(1) Sugestivní řečnické prostředky (2) Emfatické řečnické prostředky (3) Názorné specifické řečnické prostředky (4) Dramatické specifické prostředky (5) Ozdobné specifické řečnické prostředky
(1) Sugestivní řečnické prostředky
Umocňují, stimulují a podněcují posluchačovu pozornost. Nejvíce jsou zde zastoupeny opakovací řečnické figury.
Tyto prostředky tvoří nejpočetnější a nejpestřejší skupinu.
Sugestivní řečnické prostředky
Anadiploze - opakování slova na začátku věty, které se vyskytlo v koncových pozicích věty předcházející,
Vzpomínám na ten nádherný den, den, který utkvěl navždy v mé paměti.
Anafora - opakování stejných slov na začátku sousedních vět
Měl rád své nejbližší, měl rád své sousedy, měl všechny své spoluobčany.
Sugestivní řečnické prostředky
Enumerace
Výčet věcí, vlastností nebo dějů za sebou následujících.
Má rovněž dramatizující funkci.
Usilujme vždy o projev vlastní, kultivovaný, inteligentní a sugestivní.
Sugestivní řečnické prostředky
• • •
Epanalepse
Opakování stejného slova na začátku věty.
O rodinu, o rodinu vždy vzorně pečoval.
Sugestivní řečnické prostředky
• • •
Epizeuxis
Opakování stejných slov v jedné větě několikrát za sebou (bezprostředně nebo po vložení slova)
Budeme ještě potřebovat hodně, hodně síly.
Tautologie
Opakování slova v jeho gramatické obměně.
Těžce, přetěžce musel své názory probojovávat.
Sugestivní řečnické prostředky
Pleonasmus
Seskupení významově si blízkých slov k označení jedné skutečnosti, opakované pojmenování věcí z různých hledisek.
Víme, že problémy vaší firmy chcete řešit promyšleně, uvážlivě, seriosně.
Dnes frekventovaná figura, jistý druh mnohomluvnosti.
(2) Emfatické řečnické prostředky
• • • Emfáze - citové vzrušení, které v procesu komunikace zasahuje jak posluchače, tak samotného řečníka.
Mají navodit dojem spontánnosti.
Emfatické řečnické prostředky jsou založeny na symbióze gramatických i modulačních prvků řeči.
Emfatické řečnické prostředky
Exklamace - zvolání, které formou zvolací věty vyjadřuje emocionální vztah mluvčího k obsahu výpovědi.
Již dost bylo planých řečí, teď je čas činů!
Emfatické řečnické prostředky
Řečnická otázka - formální, zdánlivá otázka, na kterou se nežádá odpověď.
Kdo z vás by nechtěl žít lépe?
Řečnická odpověď - je spojena s řečnickou otázkou, v níž se předběžně formuje problém a pak se uvádí odpověď jako vlastní sdělení, které problém teprve řeší.
Co máme dělat, abychom se vyhrabali z této bídy? Pracovat, pracovat a zase jen pracovat!
Emfatické řečnické prostředky
Apostrofa - oslovení nepřítomné osoby nebo neživé věci, je to jistý způsob odvrácení se od posluchače.
Příteli, loučíme se s tebou naposledy, tvé dílo však navždy v naší paměti.
Apoziopéze - nedopovědění započaté věty z citových důvodů.
(3) Názorné specifické řečnické prostředky
Uplatňují se hlavně v projevech naučného a agitačního charakteru (výklad, přednáška, sdělení, politický projev) Realizují princip názornosti.
Názorné specifické řečnické prostředky
Přirovnání.
Přirovnává něco k něčemu.
Metafora
Nepřirovnává něco k něčemu, ale nahrazuje slovní obrat slovem jiného druhu, z jiné smyslové oblasti, z jiné sféry věcí, jevů a představ.
Státník – sloup společnosti, otec – opěrný sloup rodiny, stáří – podzim života
Názorné specifické řečnické prostředky
Hyperbola
Nadsázka, zveličení určitého rysu.
Umocňuje realitu, vytrhuje jevy z jejich banálních souvislostí.
Může vyústit až do demagogie
Budeme-li takto řídit dopravu, můžeme čekat sto let, a ještě se jejího zlepšení nedočkáme.
(4) Dramatické specifické prostředky
Vzbuzují a udržují dramatické napětí projevu, přispívají ke zvýšení jeho přitažlivost.
Především prostřednictvím textové výstavby.
Rovněž prostřednictvím zvukových a vizuálních prostředků.
Nebo kombinací obou těchto prostředků.
Dramatické specifické prostředky
Gradace
Hromadění druhově stejnorodých slov ve funkci nějakého větného členu.
Klimax – postupné zesilování
Jako velitel si zajistil nadšenou, obětavou, vpravdě
hrdinskou podporu svých podřízených.
Antiklimax – postupné zeslabování
Skupina obránců řídla, postupně se zmenšovala a postupně slábla.
Dramatické specifické prostředky
Návěstí
Do řečnického textu je záměrně vsunuta replika, kterou se aktivizuje zvídavost a vzbuzuje pozornost posluchačů
A teď všichni velmi dobře poslouchejte, co vám chci říci.
Antifráze
Věc nebo její vlastnost se pojmenuje (zpravidla ironicky) protikladným slovem .
Ano, to jsou opravdu jen maličkosti.
(5) Ozdobné specifické řečnické prostředky
Patetizují projev, zvětšují jeho estetické působení.
Současná rétorika zpravidla nežádá, aby každý projev obsahoval ozdobné řečnické prostředky.
V odborných projevech zni rušivě.
Ozdobné specifické řečnické prostředky
Epiteton
Hodnotící přívlastek, který zpravidla nemění význam podstatného jména zdůrazňuje určitou vlastnost
Vlažný přístup
oživuje, konkretizuje představy
Rozbouřený život
Staré časy:
Mohutný, nepřemožitelný, drtivý, neochvějný, nehynoucí, neutuchající
Ozdobné specifické řečnické prostředky
Oxymóron
Spojení slov, která si významově odporují
Veřejné tajemství, živá mrtvola, zdravý nemocný.
Eufemismus
Nahrazení výrazu drsného nebo budícího nepříjemné představy výrazem, který zjemňuje, zastírá nepříjemné významy.
Zemřít – navždy odejít, navždy spát
Tvrzení s logickými chybami a falešnými argumenty
Argumentum ad hominem (místo o věci hovoříme o osobě).
Podívejme se na to, co je to za lidi, kteří to říkají? Jaké jsou skutečně jejich úmysly?
Argumentum ad populum (odvolání na mínění lidu).
Všichni slušní, poctiví lidé vědí, myslí si, že…..
Argumentum ad baculum (argument klackem, argumentace využívající vyhrožování).
Kdo nejde s námi, jde proti nám.
Sofizma (falešný argument).
Veřejně se volilo za komunistické totality. Pokud dnes budeme volit prezidenta veřejnou volbou, vracíme se před listopad ´89, blížíme se Kubě a KLDR.
Argumentace falešnou autoritou – Odkaz na názory slavných osobnosti, které nejsou odborníky v daném oboru (herci, sportovci…)
u nás: „ Pačes říká, že se bez neobejdeme.“(„Pačesova“ energetická komise).
jádra
Argumentace v kruhu
Tajná volba prezidenta je nedůstojná, protože se tím snižuje důstojnost prezidentského úřadu.
Volné asociace
V roce 1984 byl Jan Švejnar konzultantem Světové banky, Washington D. C., která tlačila přes MMF na fixní kurz koruny u nás, což vedlo v roce 1997 k měnové krizi.
Argumentace falešnou analogií
V USA se volí prezident tajnou volbou, tudíž i u nás by se měl volit tajně.