Transcript 2. Co je to dobro?

2. Co je to dobro?

Nonkognitivní teorie



Kognitivní teorie






emotivismus
decisionismus
intuicionismus
utilitarismus
iusnaturalismus
deskriptivismus
Dobro jako funkcionální nebo atributivní?
Nietzsche – dobro jako vůle k moci
Zdůvodnitelnost norem
Relativismus – otázka zdůvodnitelnosti
morálních soudů je nesmyslná
 Má relativismus pravdu?
 Morální soudy nejsou empirické a
nejdou empiricky verifikovat. Co tedy s
nimi?

Co vyjadřují morální soudy?
Nonkognitivní teorie – nárok na
zdůvodnitelnost morálních soudů se
odmítá.
II.
Kognitivní teorie – nárok na zdůvodnění
existuje.
___________
Kognitivní (z lat.) – poznávací, týkající se
poznání. V této souvislosti jde o to, zda
lze otázku po dobru podložit nějakým
poznáním
I.
I. Nonkognitivní teorie
a)
emotivismus (pocity, emoce)
Hume, Ayer, Stevenson
b)
decisionismus (rozhodnutí)
Hare, Weber, Albert
a) emotivismus

David Hume
výroky – rozumové X afektivní
 věda je věcí rozumu
 morálka je věcí afektů
 morální soudy tedy vyjadřují pocity

a) emotivismus

Alfred Jules Ayer
smysluplné výpovědi jsou pouze
analytické a empirické
 hodnotící predikáty nejsou ani jedno
 pouze informují o postoji mluvčího
 jediná možná etika je metaetika

Příklad
„Je špatné, že kradeš.“
Postoj mluvčího.
Nevypovídá nic o
krádeži, pouze o
mém postoji k ní.
Je špatné = nelíbí se
mi.
Informace
a) emotivismus

Charles Leslie Stevenson
podobně jako Ayer pokládá mravní
soudy za vyjádření postoje
 kromě toho podle něj obsahují prvek
přesvědčování
 mravním soudem tak děláme nátlak
na toho, ke komu mluvíme, aby jednal
tak, jak chceme

Příklad
„Je špatné, že kradeš.“
Postoj mluvčího.
Nelíbí se mi to.
Informace
Snažím se tě přesvědčit,
abys nekradl.
b) decisionismus

Richard Mervyn Hare
rozhodujeme se pro nějaké principy
 na základě toho formulujeme mravní
výroky
 mravní výrok obsahuje:

• a) frastikon – věcný obsah
• b) neustikon – výzva, příkaz
b) decisionismus

Max Weber
hodnocení spočívají v rozhodnutích
„Člověk se musí rozhodnout, co je pro
něj bohem a co ďáblem.“
 hodnocení nemohou být předmětem
vědy

b) decisionismus

Hans Albert
poslední zdůvodnění neexistuje ani ve
vědě ani v morálce
 rozhodnutí se pro kritéria, od nichž se
odvíjí racionální diskuse o etice
 Vše má status hypotézy, kterou je
možné testovat, zda se osvědčí.

II. Kognitivní teorie
a)
b)
c)
d)
intuicionismus (vhled)
Moore
utilitarismus (užitečnost)
Bentham, Mill
iusnaturalismus (přirozenost)
tomisté, Finnis
deskriptivismus (institucionální fakt)
Austin, Searle
a) intuicionismus

Georg Edward Moore
klade si otázku, co je to dobré.
 tvrdí, že ho nelze definovat, ale pouze
na něj ukázat, abychom ho
bezprostředně nazřeli
 jestliže je predikát „dobré“
nedefinovatelný, jsou etické soudy
nedokazatelné, ale evidentní.

b) utilitarismus
c) iusnaturalismus

bude probíráno později
d) deskriptivismus


teorie řečových aktů v etice
výroky:



a) konstativní (fakta) pravda-nepravda
b) performativní (realizace řečového jednání)
zdařené-nezdařené
řečový akt:



a) lokuční
b) ilokuční
c) perlokuční
d) deskriptivismus
institucionální fakt (Searle) – „pravidla
hry“ v komunikaci.
 mravní výrazy – funkce daných
institucionálních faktů

Dobro – funkcionální nebo
atributivní predikát?

predikáty (Geach)
a) atributivní
 b) funkcionální

Geach pokládá „dobré“ za
atributivní predikát
 MacIntyre s ním nesouhlasí.

Friedrich Nietzsche
život – nejvyšší hodnota
 tělesný život – evoluce, ale i cíl pro
budoucí vývoj – nadčlověk
 vůle k moci
 panská a otrocká morálka
 dobré je vše, co stupňuje pocit moci

Zlo
privativní nedostatek dobra
 (privace = nedostatek toho, co by
mělo být přítomné)
 námitka: bolest (zlo, které není
pouhým nedostatkem)


problém zla (theodicea)