Transcript MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ

MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ
Mgr. Marek HONCŮ, Ph.D.
Ústav logistiky a managementu dopravy
FD ČVUT (K 617), H-A 265, Horská 3, PRAHA 2
Telefon (2 2435) 9168
[email protected],
http://www.fd.cvut.cz/personal/honcu
Konzultace: úterý 12-13 h nebo dle dohody
13MR - sylabus
Úvod
• Motivace, rozhodovací problémy, struktura a prvky rozhodovacího procesu
1. Multikriteriální rozhodování
• Multikriteriální hodnocení variant, dominance
• Metody volby vah kritérií
• Metody hodnocení variant - párové srovnávání, Saatyho metoda, funkce utility, kompenzační
metoda
2. Rozhodování za nejistoty
• Subjektivní pravděpodobnosti, pravděpodobnostní stromy
• Funkce užitku, rozhodovací stromy
• Rozhodovací matice, pravidla rozhodování
3. Řízení rizik
• Základy risk managementu
• Simulace Monte Carlo
4. Teorie her
• Antagonistický konflikt, maticové hry, hry proti přírodě
• Neantagonistický konflikt, (ne)kooperativní teorie, vězňovo dilema
Požadavky a literatura
Požadavky na KZ
Písemný test (zápočtový týden - 5. 1. 2011) anebo semestrální práce - 2 zvolené a
odsouhlasené úlohy na multikriteriální rozhodování a rozhodování za nejistoty n.
řízení rizik (stačí poslat elektronicky).
Literatura
• Základní
FOTR J., DĚDINA J., HRŮZOVÁ H.: Manažerské rozhodování. Ekopress, Praha, 2000
HRŮZOVÁ H., ŠVECOVÁ L., RICHTER J.: Manažerské rozhodování (cvičebnice), VŠE, 2005
MAŇAS M.: Teorie her a její aplikace. SNTL, Praha, 1991
• Doplňková
FOTR J., PÍŠEK M.: Exaktní metody ekonomického rozhodování. Academia, Praha, 1986
MILGROM P., ROBERTS J.: Modely rozhodování v ekonomii a managementu. Grada Publishing,
Praha, 1997
WISNIEWSKI M.: Metody manažerského rozhodování. Grada Publishing, Praha, 1996
COOKE S., SLACK N.: Making Managerial Decisions, Prentice Hall, London, 1991
2. MULTIKRITERIÁLNÍ
ROZHODOVÁNÍ
Rozhodování podle počtu kritérií
• monokriteriální (jednokriteriální
• multikriteriální (vícekriteriální)
- více často protichůdných kritérií,
rozhodnutí velmi závisí na preferencích
rozhodovatele (důležitosti, „váhách“),
kritérií), typické pro ekonomii
Příklad – rozhodování spotřebitele
• indiferenční křivky – vyjádření preferenční relace
• funkce užitku – ideál
u=u(x)=u(x1, x2, …, xn)
Klasifikace kritérií
- podle měřitelnosti, vyžadují odlišné metody:
• kvantitativní
– měřitelné veličiny (kardinální), vyjádřitelné přímo
číselnou hodnotou (a jednotkou)
• kvalitativní
ordinální (pořadové) – hodnoty kritéria lze
aspoň uspořádat, srovnávat (barva)
nominální (jmenné) – jen navzájem
rozlišitelné hodnoty, bez uspořádání
(národnost)
Klasifikace ordinálních kritérií
• výnosového typu – „čím více, tím lépe“
(zisk, tržby, objem prodeje, …)
• nákladového typu - „čím více, tím hůře“
(doba jízdy, znečištění životního prostředí)
- hodnocení probíhá podobně, ale je třeba na to často dát
pozor
Dominance (Paretovo uspořádání variant)
Paretovo uspořádání variant
- dílčí (částečné) uspořádání variant:
Varianta A dominuje variantě B, když má varianta A
u všech kritérií lepší nebo stejné hodnoty než varianta B
A≥B
Převodní můstky
- převod různých kritérií na jedno (často peněžní)
pomocí koeficientů, (stínových) „cen“, např.
při_hodnocení variant trasy dálnice:
TC = WT + w.T + p.C + v.L
Viz model HDM-4 ŘSD ČR…
Multikriteriální hodnocení variant
– ideál = multikriteriální funkce užitku za jistoty (n kritérií):
u=u(x)=u(x1, x2, …, xn)
Hodnocení i-té varianty:
ui=u(xi)=u(xi1, xi2, …, xin)
Užitková funkce je teoretický nástroj, u subjektu ji není
možné přímo zjistit („naměřit“).
=> zjednodušení – váhy kritérií, dílčí hodnoticí funkce
Zjednodušené multikriteriální hodnocení
Hi = Σj vj ∙ hij
i=1,…,m (číslo varianty)
j=1,…, n (číslo kritéria)
Hi … celkové ohodnocení i-té varianty
vj … váhy kritérií
hij … dílčí ohodnocení i-té varianty vzhledem k j-tému
kritériu
Váhy kritérií
- též koeficienty významnosti
- vyjadřují důležitost kritéria pro hodnotitele
(čím důležitější, tím vyšší váha)
- většinou normované (v %)
0<vj<1; j=1,…,n
Σj vj = 1 (100 %)
- normování:
wj > 0 → vj = wj /Σj wj
Metody stanovení vah kritérií
• metody přímého stanovení vah
– bodová stupnice
– alokace 100 bodů
– uspořádání kritérií
• metody založené na párovém srovnávání
– Fullerova, Saatyho metoda
• metoda postupného rozvrhu vah
– strom kritérií
Metody přímého stanovení vah
• bodová stupnice
– přiřazení bodů z dané stupnice, např. 1-5
– rozsah ovlivňuje rozlišovací schopnost
• alokace 100 bodů
– přidělení všech 100 bodů mezi kritéria v souladu
s_jejich významností
Metody přímého stanovení vah
• uspořádání kritérií
a) seřazení kritérií podle důležitosti
– od nejméně významného po_nejdůležitější, buď přímo
anebo postupně odstraňováním nejdůležitějšího a
nejméně důležitého
b) stanovení nenormovaných vah kritérií
– nejméně významné kritérium dostane váhu 1 a ostatní
srovnáním s ním váhu, vyjadřující, kolikrát je důležitější
c) normování vah
Metody založené na párovém srovnávání
• metoda párového srovnávání (Fullerova)
– vytvoříme matici vyjadřující směr preference kritérií,
příp. indiferenci
• Saatyho metoda
– zobecnění, kvantifikuje i velikost preference v tzv.
Saatyho matici
Metoda párového srovnávání
– též Fullerův trojúhelník
– vytvoříme pro srovnání kritérií (trojúhelníkovou)
matici F=(fij), kde hodnota 1 znamená, že kritérium Ki
preferujeme před Kj, v opačném případě je 0.
– pro každé kritérium vlastně zjišťujeme počet jeho
preferencí vůči ostatním fi , rovná se součtu počtu
jedniček v řádku a nul ve sloupci
vi = fi/∑ fi ; i=1,…,n
– celkový počet srovnání je ∑ fi=n(n–1)/2
Kritérium
K1
K2
…
K1
K2
x
…
Kn
Počet fi
1
…
0
x
…
1
x
0
Kn
x
Problémy
– nejméně preferované kritérium by mělo váhu 0 a žádný vliv,
proto se přičítá 1:
vi = 1+fi/[n(n+1)/2] ; i=1,…,n
– indiference kritérií → hodnota 0,5
– nekonzistence rozhodovatele (netranzitivita)
Příklad – stanovení vah při výběru počítače
Stanovte různými metodami váhy kritérií při výběru počítače,
kritéria jsou následující: Cena, velikost paměti, kapacita disku,
frekvence procesoru, výrobce, vzhled.
Kód
Kritérium
K1
Cena
K2
Paměť
K3
Disk
K4
Procesor
K5
Výrobce
K6
Vzhled
Saatyho metoda
– určuje, kolikrát je jedno kritérium významnější než druhé
– zobecnění, více rozlišuje mezi kritérii
Počet bodů
Popis
1
Kritéria stejně významná
3
První k. slabě významnější než druhé
5
Dtto dosti významnější
7
Dtto prokazatelně významnější
9
Dtto absolutně významnější
– Saatyho matice (relativních důležitostí) kritérií
S=(sij)
Platí:
sii=1
sji = 1/sij
sij ≈ vi/vj
Odhad (nenormovaných) vah wj: geometrický průměr
prvků v řádku
Metoda postupného rozvrhu vah
– užívá strom kritérií
– stanovení vah skupin kritérií
– stanovení (relativních) vah kritérií ve skupinách
– výsledná váha je součinem relativní váhy a váhy
skupiny
JEDNODUCHÉ METODY
STANOVENÍ HODNOTY VARIANT
• metoda váženého pořadí
• metoda lineárních dílčích funkcí užitku
• metoda bazické varianty
• metoda přímého (expertního) stanovení
dílčích ohodnocení
Metoda váženého pořadí
− dílčí ohodnocení je (obrácené) pořadí varianty i
vůči danému kritériu j (m…počet variant)
hij=m+1 − rij
− vhodné pro ordinální kritéria, u kardinálních
nerozlišuje tolik mezi hodnotami, jen hrubá
metoda
Metoda lineárních dílčích funkcí užitku
− dílčí ohodnocení je lineární funkcí hodnoty
kritéria
− nejhorší hodnotě kritéria x0 odpovídá hodnota
užitku 0, nejlepší hodnotě x* užitek 1:
hi=(xi − x0)/(x* − x0)
Metoda bazické varianty
− bazická varianta = hypotetická varianta,
dosahující nejlepších nebo požadovaných hodnot
ve všech kritériích (ideál, standard, etalon)
− dílčí hodnocení pro výnosová kritéria je lineární
hi=xi /xb
− dílčí hodnocení pro nákladová kritéria je
nelineární (nepřímá úměrnost)
hi= xb/xi
Přímé (expertní) stanovení dílčích ohodnocení
− dílčí ohodnocení variant stanovuje hodnotitel
přímým přiřazením bodů ze stupnice, např. 1 − 10
nebo 1 − 100 bodů
− vlastně jde o obecně nelineární dílčí funkce
užitku, ale ne v explicitní podobě
− vhodná pro různá kritéria, náročná na hodnotitele