Transcript ppt

Názvosloví anorganických
látek
Oxidační číslo a pravidla jeho
určování
• Oxidační číslo:
Theoretický náboj, který by vznikl na atomu, pokud by
vazebné elektronové páry byly přisouzeny
elektronegativnějšímu z obou partnerů.
• Hodnota oxidačního čísla se značí římskou číslicí umístněnou
vpravo nad značkou příslušného prvku (např. ZnIICIVO3-II)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Vodík má OČ rovno I (s výjimkou hydridů, kde má OČ –I)
Kyslík má OČ rovno –II (s výjimkou peroxidů, kde vystupuje jako
částice O2-II)
Síra v sulfidech má OČ rovno –II
Prvky I., II. a III.A skupiny mají OČ rovno číslu skupiny (výjimka Tl
s OČ I)
Maximální kladná hodnota OČ prvků A-skupin je rovna číslu
skupiny
OČ částice prvku je 0
Součet OČ v molekule je roven 0
OČ iontu, př. součet OČ v molekule iontu je rovno náboji iontu
Název sloučeniny a OČ
• Název sloučeniny se skládá z podstatného jména, které
udává druh sloučeniny, a z přídavného jména, jež udává
prvek s kladným OČ (nebo středový atom)
Hodnota kladného
OČ
Zakončení
přídavného jména
binární sloučeniny,
kationtu, hydroxidu
a soli
Zakončení
přídavného jména
kyseliny (nebo
jejího iontu)
Zakončení
podstatného jména
soli
I
II
III
IV
V
-ný
-natý
-itý
-ičitý
-ičný
-ečný
-ový
-istý
-ičelý
-ná (-nanový)
-natá (-natanový)
-itá (-itanový)
-ičitá (-ičitanový)
-ičná (-ičnanový)
-ečná (-ečnanový)
-ová (-anový)
-istá (-istanový)
-ičelá (-ičelanový)
-nan
-natan
-itan
-ičitan
-ičnan
-ečnan
-an
-istan
-ičelan
VI
VII
VIII
Jak vytvořit ze vzorce název?
1. Určit OČ
1. Určit OČ prvků, u nichž jsou předem známá
z pravidel určování OČ
2. Dopočítání ostatních tak, aby součet OČ byl roven
náboji uskupení (0 v případě neutrálních sloučenin,
náboji v případě iontů)
2. Určit typ sloučeniny
3. Napsat podstatné jméno názvu
4. Nazvat kladně nabitou část sloučeniny (kation,
středový atom)
5. Napsat přídavné jméno
Jak vytvořit z názvu vzorec?
1. Určit typ sloučeniny
2. Napsat obecný vzorec sloučeniny
3. Obecné znaky pro značky prvků nahradit
správnými
4. Doplnit OČ
1. Doplnit OČ podle pravidel určování OČ
2. Doplnit OČ podle použitých přípon
5. Vyčíslit počet atomů tak, aby součet OČ byl
roven náboji molekuly (0 u elektroneutrální,
náboji u iontu)
Jak vytvořit elektronový strukturní
vzorec?
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Určit typ sloučeniny
Určit středový atom
Určit počet valenčních elektronů jednotlivých atomů
(Pozor: u kationtů je počet valenčních elektronů menší, u aniontů
větší o počet, který odpovídá náboji!)
Uspořádat jednotlivé atomy kolem středového tak, aby uskupení
odpovídalo strukturnímu motivu daného typu sloučeniny
Okolo každého atomu naznačit počet valenčních elektronů
tečkami (1 elektron = 1 tečka)
Pospojovat jednotlivé atomy čárkami, které mají výchozí
a konečný bod v příslušných tečkách značících valenční elektrony
1.
2.
7.
Kovalentní vazba
Iontová vazba
plná čárka
přerušovaná čárka od elektronového páru
aniontu ke kationtu
Zbylé tečky kolem atomů pospojovat po dvou (volné elektronové
páry)
Binární sloučeniny vodíku
• Sloučeniny s nekovy:
– Triviální názvosloví
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Voda
Boran
Diboran
Alan
Silan
Amoniak
Fosfan
Arsan
Stiban
Sulfan
(sirovodík)
• Selan
• Tellan
H2O
BH3
B2H6
AlH3
SiH4
NH3
PH3
AsH3
SbH3
H2S
H2Se
H2Te
• Sloučeniny s halogenidy:
–
–
–
–
Fluorovodík
Chlorovodík
Bromovodík
Jodovodík
HF
HCl
HBr
HI
• Hydridy:
– Vodík OČ –I
– Sloučeniny s kovy I. a II.A
skupiny
– Název: hydrid
– Vzorec: MnHn
– Příklad:
• Hydrid sodný NaH
• Hydrid vápenatý CaH2
Další binární sloučeniny
• Podstatné jméno názvu zakončeno příponou –id
• Formálně se jedná o soli příslušných binárních sloučenin
vodíku s nekovy
• Obecný vzorec: MjnAnj
• Oxidační čísla záporně nabitých prvků (A) a názvy jejich
sloučenin:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Borid
Nitrid
Fosfid
Oxid
Sulfid
Selenid
Tellurid
Fluorid
Chlorid
Bromid
Jodid
B-III
N-III
P-III
O-II
S-II
Se-II
Te-II
F-I
Cl-I
Br-I
I-I
Názvosloví kyselin
• Bezkyslíkaté:
– Roztoky binárních sloučenin vodíku s nekovy a víceprvkových
sloučenin se stejným charakterem
– Název: Kyselina + název sloučeniny s příponou –ová
– Příklad:
• Kyselina chlorovodíková
• Kyselina sirovodíková
• Kyselina kyanovodíková
(původní sloučenina kyanovodík
HCl
H2S
HCN
– HCN)
• Kyslíkaté (oxokyseliny):
– Název: Kyselina + ?-hydrogen + název centrálního prvku
s příponou dle OČ (před příponu je možné přidat vyjádření počtu
kyslíků přidáním ?-oxo-přípona OČ)
– Obecný vzorec: HmAOn
– Příklad:
• Kyselina sírová
H2SO4
• Kyselina trihydrodenfosforečná
H3PO4
• Kyselina dusičná
HNO3
? – (mono), di, tri, tetra, penta, hexa, hepta, okta, nona, deka, poly
Názvosloví kyslíkatých kyselin
Tabulka koncovek kyslíkatých kyselin
oxidační č.
koncovka
příklad
vzorec
I
- ná
kyselina bromná
H+IBr+IO-II
II
- atá
kyselina olovnatá
H2+IPb+IIO2-II
III
- itá
kyselina boritá
H+IB+IIIO2-II
IV
- ičitá
kyselina uhličitá
H2+IC+IVO3-II
V
- ičná
- ečná
kyselina dusičná
kyselina chlorečná
H+IN+VO3-II
H+ICl+VO3-II
VI
- ová
kyselina sírová
H2+IS+VIO4-II
VII
- istá
kyselina jodistá
H+II+VIIO4-II
VIII
- ičelá
kyselina osmičelá
H2+IOs+VIIIO5-II
Názvosloví iontů
• Kationty:
–
–
–
–
Jednojaderné
Název: Kation + název prvku s příponou dle OČ
Obecný vzorec: Mn
Příklad:
• Kation hlinitý
• Kation sodný
Al3+
Na+
– Náboje iontů se zapisují arabskou číslicí nad značku prvku!
– Vícejaderné:
– Triviální názvy
• Kation amonný NH4+
oxoniový
• Anionty:
H3O+
– Název se tvoří úpravou názvu kyseliny, ze které daný anion
vznikl odštěpením vodíkového kationtu, změnou zakončení
na –anový
– Příklad:
• Anion dusičnanový
NO3• Anion fosforečnanový
PO43• Anion dihydrogenfosforečnanový H2PO4-
Názvosloví hydroxidů a solí
• Hydroxidy:
–
–
–
–
Sloučeniny s funkční skupinou OHNázev: Hydroxid + název kationtu
Obecný vzorec: Mn(OH)n
Příklad:
• Hydroxid sodný
• Hydroxid amonný
• Hydroxid hořečnatý
• Soli:
NaOH
NH4OH
Mg(OH)2
– Sloučeniny odvozené od kyselin záměnou vodíkového kationtu
za jiný kation
– Název: Název aniontu s vypočtenou koncovkou –ový + název
kationtu
– Obecný vzorec: MnjAjn
– Příklad:
• Síran drasený
• Hydrogenfosforečnan amonný
• Uhličitan hlinitý
K2SO4
(NH4)2HPO4
Al2(CO3)3
Soli bezkyslíkatých kyselin viz. Další binární sloučeniny
Názvosloví hydrátů
• Hydráty solí jsou látky
vznikající adicí vody na
bezvodou složku – sůl
• Obecný vzorec: KmAn ⋅x H2O
• Obecný název: číslovková
předpona hydrát + název soli v
2. pádě
název
předpony
odpovídající
číslovka
název
předpony
odpovídající
číslovka
hemi-
1/2
trideka-
13
sekvi-
3/2
tetradeka-
14
mono-
1
…
di-
2
ikosa-
20
tri-
3
henikosa-
21
tetra-
4
dokosa-
22
penta-
5
trikosa-
23
hexa-
6
…
hepta-
7
triakonta-
30
okta-
8
tetrakonta-
40
nona-
9
pentakonta-
50
deka-
10
…
undeka-
11
hekta-
dodeka-
12
100
Jak určit typ hybridisace z
elektronového strukturního vzorce
• Spočíst počet sigma-vazeb (odpovídá počtu vázaných
atomů), volných elektronových párů (čárky okolo atomu)
a nespárovaných elektronů (tečky, jež nebylo možné
spojit s jinými)
• Podle získaného čísla určit hybridisaci podle tabulky:
–2
sp
–3
sp2
–4
sp3
–5
sp3d
–6
sp3d2
Jak získat rámečkové vyjádření rozložení
elektronů v orbitalech hybridisovaných atomů
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Zapsat elektronovou konfiguraci valenční vrstvy všech
atomů
Určit počet vazeb vycházejících z daného atomu
Porovnat s počtem nespárovaných elektronů
Sloučit orbitaly s, p a pokud je to možné a nutné (atom se
nachází v 3. nebo vyšší periodě) i orbitaly d
Přesunout potřebný počet elektronů z plně obsazených
orbitalů do orbitalů prázdných
Vyznačit vazby sigma čárou z daných rámečků k rámečkům
značícím elektronovou konfiguraci vázaných atomů
Spojit rámečky plně obsazených orbitalů, orbitalů
s nespárovaným elektronem, který se však nepodílí
na vazbě, a orbitalů podílejících se na vazbě sigma
v daném atomu přerušovanou čárou – hybridisovaný orbital
Doplnit čáry značící vazby pí