Transcript LITERÁRNÍ MODERNA

SVĚTOVÁ LITERÁRNÍ
MODERNA
Literatura na přelomu 19. a 20.
století
Nové umělecké proudy:
• SYMBOLISMUS
• IMPRESIONISMUS
• DEKADENCE
Často se v tvorbě autorů prolínají
Konec 19. století:
•
•
•
•
•
rychlé životní tempo
konkurenční boj
roste napětí
pesimistický životní pocit, beznaděj
důraz na instinkt a intuici
Symbolismus:
• umění, staví na symbolech (symbolon =
znak, znamení), srdce = láska, kříž =
křesťanství, utrpení
• znaky: bohatá básnická obraznost
: volný verš, ale rytmizace
: intenzivní prožitek
: senzualismus (smyslovost)
Impresionismus:
• lat. Impressio = dojem (C. Monet – obraz
Impresse – východ slunce)
• původně malířský směr
• znaky: zachytit subjektivní dojem, okamžitou náladu, neopakovatelné chvíle
(smutek, radost, nostalgie)
: převažuje lyrika – přírodní
: metafory
Dekadence:
• z fr. décadence = úpadek
• znaky: nálady smutku, skepse, nudy, opovržení životem,
: užívání symbolů smrti, erotiky, tajemno (někdy i satanismus)
: únik z reálného světa do světa snů
Prokletí básníci
• ve své době nepochopeni – tvorbou i svým
životem pobuřovali společnost
• označení francouzských básníků
• žili naplno, bohémským životem, odlišovali
se oblečením, scházeli se v kavárnách,
bytech
• termín pochází od Paula Verlaina, který
pod tímto názvem vydal eseje
Charles Baudelaire
•
•
•
•
básník, překladatel
bohémský život v Paříži
v jeho poezii protiklady
milostné téma, filozofický
charakter
• „Květy zla“ – lyrická sbírka,
spojení představy krásy a zla,
hledá krásu i v ošklivosti,
mnohoznačné metafory
• Zdechlina – báseň sbírky,
syrový obraz rozkladu a hniloby,
život x smrt
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Charles_Baudelaire.jpg
Zdechlina
Vzpoměňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků.
…
Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
A velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojila kdys v jednotu.
a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na nás vál.
Zdechlina
A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, válících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.
To všechno klesalo a stoupalo jak vlna,
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.
…
A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!
Zdechlina
Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země zpráchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávu zelenou.
Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vás budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
ač dávno tlí, jsem uchoval!
SOCHROVÁ, Marie. Čítanka II. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0188-3.
Paule Verlaine
• představitel fr. symbolismu a
expresionismu
• toulky Evropou s Rimbaudem, vězněn
za jeho postřelení
• důraz na smyslovost, zachycení dojmu,
okamžiku
• „Básnické umění“ – programová báseň,
principy symbolistické poezie
• „Saturnské básně“ – prvotina,
dojmovost a intimní lyrika
• Podzimní píseň – báseň, pocity
vzbuzené podzimní přírodou, volně
řazené představy
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Netsurf17_-_Paul_Verlaine.png
Píseň podzimní
Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.
Dýchaje tíž
zesinám, když
orloj slyším,
vše je to tam,
ten žal, co mám,
neutiším.
I odcházím
povětřím zlým,
jehož svistem
jsem hnán sem tam,
jak bych byl sám
suchým listem.
Přeložil
Fr. Hrubín
SOCHROVÁ, Marie. Čítanka II. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0188-3
Jean Arthur Rimbaud
• utekl od rodiny do Paříže
• žil z milodarů, žil s Verlainem
(milenci), procestoval Afriku a Asii,
usadil se kolem 30 let
• psal v období od 16 – 20 let
• „Iluminace“ – soubor, posmrtně ho
vydal Verlaine
• Mé bohémství – báseň, odpor k
soudobé společnosti, tuláctví, pocit
spokojenosti a klidu, zvukomalba
• Opilý koráb – snová báseň (nikdy
neviděl moře), fantazie, básník se
ztotožňuje s lodí, metafory
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Arthur_Rimbaud
Mé bohémství
Tak šel jsem, v děrách kapes ruce sevřeny;
můj svrchník s sebe málem skutečnost už shodil;
tvůj přítel byl jsem, Múzo, pod nebem jsem chodil,
lala! co skvělých lásek znaly moje sny!
Široce roztrženou měl jsem kalhotu.
Paleček zasněný, já louskal jsem si v běhu
rýmy. Ve Velkém voze byl jsem na noclehu.
Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu.
A já jim naslouchal u silnic okraje
v ty dobré večery, kdy rosné krůpěje
jsem cítil na čele jak víno sílící,
Kdy tisknu k srdci nohu, jak lyru v klínu,
rýmuje prostřed nočních, fantastických stínů
jsem brnkal na gumy v rozbitém střevíci.
SOCHROVÁ, Marie. Čítanka II. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0188-3
Oscar Wilde (1854 – 1900)
• angl. dramatik, básník, prozaik,
představitel dekadence
• dramata – komedie, láska, satirické a
parodické prvky, důraz na dialogy,
postavy bez charakteristiky – důležité
to, co říkají, děj nepodstatný („Jak je
důležité míti Filipa“)
• vychován v prostředí uměleckých
salónů, stal se oblíbeným společníkem
– módním dandym
• po obvinění z homosexuality umírá v
bídě pařížského hotelu
• „Obraz Doriana Graye“ – jediný román,
mystika, tajemno, záhady; podoba
krásného Doriana se na obraze mění
podle toho, jak se mění jeho charakter,
obraz se promění v ohyzdného starce
http://cs.wikipedia.org/wiki/Oscar_Wilde
Zdroj:
• SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce pro střední
školy. Havlíčkův Brod: Fragment. ISBN 80-85768-95-X.