Transcript František Kupka

František Kupka
Geniální malíř vizí
„Tvorba v umění začíná vizí.“
F. Kupka, 1913
Nikdo z teoretiků, kteří se doposud zabývali jeho dílem,
a) nebyl spiritista a nemohl vědět, co skutečně znamená být médiem,
b) nezažíval vize (vyvolané vědomě či nevědomě změněnými stavy vědomí či smyslovou deprivací nebo
šamanskými technikami atd).,
c) „neuctíval každé ráno boha Slunce tělesným cvičením“
„Vím, že zůstanu
snílkem...“
1896
„Začínám malovat,
až když před sebou jasně
vidím svůj výtvor.“
1901
V dopise z roku 1895 Kupka píše o barevných skvrnách a
čarách, které se pohybují v jeho hlavě.
„V našich vnitřních vizích jsou nesouvisle
umístěny v prostoru různé fragmenty,
které plují v našich hlavách. Dokonce i
když vzpomínáme na tzv. representativní
obrazy organických komplexů, jsou tak
zvláštně umístěny, že malíř... který by si
přál projektovat je, musel by jít dokonce i
za čtvrtou dimenzi. Některé části
pronikají jedna druhou, jiné vypadají
zcela odloučené, odpojené z organismu,
ke kterému předpokládají patřit. Stejná je
pravda čistoty subjektivních vizí, kde jsou
často dány jen fragmenty, spletě tkání
forem nebo barev.“ 1912 - 1913
Entoptické vize




Už příslušníci Klubu hašišinů, např. Baudelaire, Balzac a Victor Hugo,
zkoumali vliv indického konopí na vnímání člověka. V určitém stupni
tranzu popisovali opakovaně velmi barevné, živoucí vize kol, vírů,
spirál a duh.
P. Max Simon v roce 1988 studoval obrázky halucinací schizofreniků a
objevil podobně opakovaný důraz na kresby vzájemně se prolínajících
pavoučích sítí, provazů a skvrn.
Lewin v roce 1924 uvedl podobné vize u konopím intoxikovaných
pacientů: „barevné arabesky“, „krystaly“, „hvězdy“ a „filigránské
výšivky“.
Heinrich Kluver (1926-1966) analyzoval tyto vizuální formy a zjistil
např., že při intoxikaci mescalinem „se člověk nemůže podívat na bílou
zeď, aniž by viděl barevné obrazce: mříže (struktury včelího úlu,
výšivek, řezby aj.), sítě, tunely, aleje, spirály.“
První fáze průniku do podvědomí je vždy provázena vizemi
geometrických vzorců a abstraktních obrazců.
Pablo Amaringo, šamanský malíř, ku příkladu popisuje posvátný rituál pití
ayahuascy. Je obvyklé, že zpočátku všichni účastníci sezení vidí světla a
geometrické vzory a obrazce.
Jihoamerický indiánský kmen Tukánů kupříkladu všechno, čemu my říkáme
„umění“, ztotožňuje s obrazy vyvolanými „yagé“ snem. I podle Tukánů se
geometrické a abstraktní motivy objevují na počátku intoxikace yagé.
Claudio Naranjo popisuje typické vize při „yagé“ sezeních, ve kterých se
ikonické vidění neustále mění a vrací se do neustále se měnících
geometrických vzorů (forem).
Aldous Huxley ve své proslulé knize (Doors of perception) popisuje mnoho
vizí pod vlivem meskalinu či LSD. I on, jako mnozí jiní, zjišťuje, že
typická meskalinová nebo LSD zkušenost začíná vizuálními vjemy
barevných, pohybujících se, živoucích geometrických forem. Po chvíli
se čistá geometrie promění v jakési pohybující se pestré koberce, mozaiky,
řezby
Bylo zjištěno, že všechny způsoby ponoru do hlubších vrstev
vědomí mají v základě stejný průběh.
Šamanské mýty a rituály, které ještě
donedávna byly považovány za
naivní domorodý přístup ke světu,
dávno vědou a moderní společností
překonaný, jsou dnes zdrojem metod
a zkušeností s jinými rovinami
vnímání reality. Z těchto komparací
vyplývá nápadná podobnost
základních linií, prvků i barev. Tyto
paralely jsou důsledkem změněného
stavu vědomí, které je společné všem
těmto tvořícím: jak vizionářskému
Kupkovi, tak mexickému šamanovi.
„Poznal jsem sám na sobě pocity skvělé citlivosti k barvě, vyvolané výlučně
hygienickou péčí. Ráno se sprchuji a potom, v létě v zimě, cvičím úplně nahý
na zahradě. Prožívám tak překrásné chvíle, které tryskají z obrovské
klávesnice barev
Kupka se od roku 1895 náruživě
oddával dennímu tělocviku nahý
na zahradě, a to za každého
počasí, v létě i v zimě, připisoval
mu velkou důležitost a
provozoval jej až do vysokého
stáří. Vyvozoval závěry o vlivu
tělesné kondice, asketismu,
spotřebě vína, nikotinu a kofeinu
na vnímání barvy.
„Mohu nyní znázornit to, co se dříve v mém duchu pohybovalo
jako tajemné, vzdálené vize, které jsem nemohl zvládnout a ani
dokonale vnímat.“
Vizionářské prožitky byly znovu
a znovu popisovány v posvátných
knihách a mystické literatuře
všech dob. Nejsou však jen
exkluzivní výsadou velkých
postav náboženských dějin...
Jedním z nejpřekvapivějších
objevů moderního výzkumu
vědomí bylo zjištění, že za
určitých podmínek, jako jsou
výjimečné stavy vědomí, mohou
být takovéto vizionářské prožitky
dostupné doslova každému z nás.
Je příznačné, že umělecké dílo Kupkovo jako celek neobsahuje žádné náměty
negativity, násilí, zla a podobně. Naopak se snaží o zachycení všeprostupující
kosmické harmonie.
Kupkovi šlo o nalézání výrazových
prostředků pro vyjádření svého
výjimečného hledání. Stejně tak ale lze
vysledovat zatím jen okrajově zmiňované
duchovní zájmy ostatních velkých umělců
tehdejší éry: ke spiritualismu se hlásili i
Mucha, Váchal, Machar, Marcel
Duchamp byl znám svým hlubokým
zájmem o alchymii, Arp i Strinberg byli
také okultisté, Munch teosof. Když pak
budeme pokračovat, nalezneme zatím
pramálo informací o skutečném vlivu
šamanství na Josepha Beyuse a Yvese
Kleina, Ouspenskyho na Maleviče a
ruskou avantgardu, nebo zenového
buddhismu na Johna Cage a landartisty.
„... večer zažil jsem zkušenost rozdvojeného vědomí, přitom jsem měl dojem, jako bych
se díval na Zemi zvenčí. Byl jsem v obrovském prázdném prostoru a viděl planety, jak
mě klidně míjejí. Potom bylo těžké vrátit se k trivialitám všedního dne...“. 1897
Ze srovnání některých
opakovaných motivů a námětů,
které Kupka používal a ke kterým
se neustále vracel, s podobnými
malbami a motivy, které jsou
společné jak šamanským či
paleolitickým malbám, tak
malbám inspirovaným
halucinogenními či mystickými
zážitky, vyplývá, že Kupka se ve
svých vizích uměl „ponořit“ do
oblastí, které v jeho malbách
poznávají a oceňují i dnešní
vizionáři a senzibilové.
„Pokud umělec vytvoří zcela nový jazyk,
může počítat s tím, že mu nikdo nebude rozumět.“
E. H. Gombrich
Možná není daleko doba, kdy se
studenti uměleckých škol (a
historie umění) budou nejen učit
o duchovním inspiračním původu
mnohých klasických děl
světového a českého umění, ale
také přímo praktické návody, jak
dosáhnout podobného stavu
vědomí, tedy co nejpřímějšího
kontaktu se svou intuicí
(podvědomými zdroji informací o
člověku a jeho vnitřním vesmíru),
aby mohli Kupku a jiné duchovní
umělce správně pochopit.
"Umělci jsou však vždy zvláštní intuitivové. Jsouce většinou velmi citliví
a jaksi náměsíční, jsou jako vidoucí, „jasnovidci“, mají sklon k chápání těch
stránek hmotného světa, jež zpravidla jsou neznámé, opomíjené nebo
nevyzkoumané - mohlo by se i připustiti, že je jejich úkolem, aby nám je
ukázali.
Ale běda! Kde je toto umění a jakých by bylo třeba diváků, dosti citlivých,
aby jim chutnalo něco tak zvláštního?
Nejsme-li vlastně hrubými cizinci před troskami indických chrámů?
Vyciťujeme-li zplna malby tibetské, čínské, máme-li plné zalíbení v hudbě
oněch krajů?"
F. Kupka: Tvoření v umění výtvarném