Transcript Jazyková složka literárního díla

Jazyková složka
literárního díla
Literární dílo je složitý celek,
který tvoří tyto složky:
tematika
– soubor témat v díle
kompozice
– způsob řazení a spojení témat
jazyk
– spisovná čeština
– má estetickou a sdělnou funkci
Jazykové prostředky
literárního díla dělíme na:
Tropy
Figury
básnická neboli
obrazná pojmenování
prostředek spočívající v
umělém seskupování slov
nebo vět, při němž se
nemění slovní význam
- označují všechny
básnické prostředky,
které užívají slov v
přeneseném významu
- základem je hromadění
stejných hlásek, změna
slovosledu nebo opakování
a vypouštění slov
Druhy tropů
epiteton – básnický přívlastek;
zdůrazňuje stálou nebo mimořádnou
vlastnost
slova … jsou lačná a mazlivá
nahá a vzrušující
podzimní šero mlhou prosáklé
přirovnání – vystižení a určení jevu na
základě jeho vlastností shodných s
vlastnostmi jevu jiného
třpytí se jak velký paví chvost
spí jako dudek
Rumpál skřípal, jako skřípe stará
korouhvička, když vítr dlouho spal.
metafora – označení jednoho jevu
pojmenováním jevu jiného – srovnání nebo
konfrontace obou těchto jevů na tomto
základě
já nejsem cesta, já jsem hvězda bílá
nebe stařena utopená
tvé prsty stvoly loňské trávy
personifikace - zosobnění; neživým
věcem nebo abstraktním pojmům se
připisují lidské vlastnosti a jednání
strom rozmýšlel se dlouze
Noc houstla, letěla jim po boku, chytala
jezdce za cípy plášťů, strhávala jim je s
ramen a rozptylovala klamy.
oxymóron – spojení významově
protikladných slov
neslýchané mlčení zní v bílém orchestru
já obrátil se po bezústém hlase
metonymie – přenesení pojmenování
jednoho jevu na jev jiný na základě jejich
věcné souvislosti
modlitba vesnic stoupá chladným šerem
chopil se žezla
čtu Šabacha
synekdocha – druh metonymie;
přenesení pojmenování z jednoho jevu na
jiný na základě kvantitativních souvislostí,
např. označení celku jeho částí
kam odejde tvůj vlas
žádná kapuce se nepohnula
s číší jen se naše srdce pomodlí
hyperbola – nadsázka
neviděl jsem tě celou věčnost
Byla láska, byla,
mezi nama dvúma
jaká už nebude
mezi tisícama.
eufemismus – zmírněné vyjádření
nepříjemné představy, děje, jevu
podíval se sklenici na dno
Zakoupilas místo,
otcova kde hlava
na sedmé již léto
věčný sen vyspává.
Druhy figur
anafora – opakování stejného slova nebo
skupiny slov na začátku veršů, půlveršů
nebo strof
Kolik je na světě krbů
Kolik je na světě měn
Kolik je pomluv a drbů
Kolik je nevěrných žen
Toho i toho je mnoho
Toho i toho je moc
Jediné slunce je jedno
to když zajde – je noc
A
epifora – opakování stejných slov na
koncích veršů
Chuť měla podzimkovou
a něhu měla podzimkovou
a úzkost měla podzimkovou
Byla celá podzimková
jako báseň dušičková
epanastrofa (palilogie) – opakování
slov na konci jednoho a na začátku
druhého verše
Vybíral jsem celé plástve
celé plástve černého medu
až zalesklo se jen tvé nahé bělmo
epizeuxis – opakování stejných slov v
jedné větě nebo verši těsně za sebou
A stoupá, stoupá, stoupá hladina
a taje kamení a taje, taje židle
i ruka taje, taje na inkoust
i báseň.
aliterace (náslovný rým) – opakování
shodných hlásek na začátcích slov
Už usnul Ungelt. Užuž úterý.
Uškrcen uzlem ulic
umrlec
uniká úřadům.
aposiopese (neukončená výpověď)
– zpravidla označená třemi tečkami
Vysoký křik,
unášený steskem, bolestí a výčitkou:
„Co já jsem všechno … a proč?“
elipsa (výpustka) – vynechání slova,
které si můžeme bez újmy na smyslu
domyslit
Pane, vy kulháte na levou!
A myslíte, kosíčku, že vy ne?
My o vlku a vlk za humny.
inverze (anastrofa) – obrácení
obvyklého pořádku slov
Zabral jsem mírné končiny tvé
v čele armády deště
a zbořil vysoký tvůj účes
apostrofa – oslovení věcí, osob,
smyšlených postav nebo abstraktních
pojmů
Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova,
věci zrozené z lásky, světla a víry,
dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte
eufonie (libozvuk) – umělecky
působivé uspořádání libozvučných hlásek
nebo skupin hlásek na základě jejich
opakování
Tyčinky v tichých i bílých liliích
ve světlezeleném světle zeleně
Lolo Lolo
tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách
sálá žluť smutku purpur strun
Jdou loukou tmou
kakofonie (nelibozvuk) – opak
eufonie, tj. umělecky působivé uspořádání
nelibozvučných hlásek nebo skupin hlásek
na základě jejich opakování
Vzadu slyším v chladném proudu vzduchu
chřest kostí, chechtot od ucha až k uchu
řetězů řinčí hřmot
Závěrečné shrnutí
Jazykovou složku literárního díla tvoří:
tropy
figury
epiteton
přirovnání
metafora
personifikace
oxymóron
metonymie
synekdocha
hyperbola
eufemismus
anafora
epifora
epanastrofa
epizeuxis
aliterace (náslovný rým)
aposiopese (neukonč. výpověď)
elipsa (výpustka)
Inverze (anastrofa)
apostrofa
eufonie (libozvuk)
kakofonie (nelibozvuk)
Na závěr - za odměnu - krátký test
Němej si po cestě brouká,
hluchý v trní jej poslouchá,
umrlý přes cestu běží,
slepý do očí mu hledí.
Ležím ležíš na posteli
Už se buňky
už se dělí
Už se buňky už se množí
Kdo je sčítá?
Voko boží
a) oxymóron
Co to je?
a) apostrofa
b) metafora
b) anafora
c) synekdocha
c) anastrofa
Co to je?
Utichly továrny, utichly ulice,
usnuly hvězdy okolo měsíce
a z města celého v pozdní ty hodiny
nezavřel očí svých jenom dům jediný...
Co to je?
a) metonymie
b) personifikace
c) epiteton
Milióntý třikrát stotisící první telegram:
Usměj se na mě, umírám!
Co to je?
a) synekdocha
b) eufemismus
c) hyperbola
Svůj žal jsem položil na stůl tvůj obětní,
ó Teskná v záři hvězd a v světel písni ranní,
jež tiskneš v tajemství svůj prsten pečetní
paprsků ztlumených a spících zvuků paní!
Co to je?
a) aposiopese
Ráda, ráda,
můj zlatej Honzíčku,
ráda, ráda,
ráda tě mám.
b) elipsa
c) anastrofa
Co to je?
a) epizeuxis
b) epifora
c) kakofonie