Transcript Přímá standardizace intenzitních ukazatelů

UK FHS
Historická sociologie
(LS 2011)
Analýza kvantitativních dat II.
Standardizace intenzitních
ukazatelů
Jiří Šafr
jiri.safr(zavináč)seznam.cz
poslední aktualizace 22. 4. 2011
Standardizace intenzitních
ukazatelů
• Mnoho sociálních jevů se mění v závislosti
na strukturálních poměrech (věk, pohlaví,
životní, institucionální podmínky apod.)
• Vypočítaný intenzitní ukazatel je tedy
nejen vlastní mírou intenzity jevu, ale
vyjadřuje i strukturu souboru, který je jeho
nositelem.
Standardizace
Standardizace intenzitních
ukazatelů
• Chceme-li vzájemně srovnávat intenzitní
ukazatele, jejichž velikost je ve vztahu k
určitému strukturálnímu uspořádání, musíme je
„očistit“ od vlivu tohoto strukturálního faktoru.
• Provádíme to pomocí standardizace
- Přímou
- Nepřímou
Např. odstranění vlivu věkové struktury
→ srovnání různých populací
Přímá standardizace
• Použijeme jako standard populační strukturu, kterou
považujeme za „normální“ obměnu znaku, jenž ovlivňuje
intenzitu zkoumaného jevu.
• Na tuto standardní strukturu pak aplikujeme jednotlivé
intenzitní ukazatele parciální, tj. ukazatele vypočtené pro
takové skupiny, které odpovídají třídění standardní
populace.
• Výsledný standardizovaný ukazatel představuje
celkovou intenzitu zkoumaného jevu, které by bylo
dosaženo v populaci, jejíž strukturální uspořádání by
bylo shodné se strukturou standardu.
Příklad přímé standardizace: Sebevražednost mužů v
Československu v letech 1949/1950 a 1960/1961
Standardizovaný
ukazatel úmrtnosti
pro sebevraždy
1960/1961 1949/1950 1960/1961
Úmrtnost pro sebevraždy
(roční průměr)
Věková Standardní populace
skupin (věková skladba populace
a
mužů ČSSR k 1. 3. 1950)
15—19
0,0974
20—29
0,3039
30—39
0,1582
40—49
0,1872
50—59
0,1247
60—69
0,0785
70—79
0,041
80+
0,009
Celkem
1,000
1949/1950
zemřelí na 100 000 mužů uvedeného věku
12,509
18,691
27,703
39,600
44,924
52,092
74,741
143,244
32,833
Standardem je věková skladba z roku 1950.
Zdroj: [Lamser, Růžička 1970: 201-202]
13,059
26,483
32,494
48,049
55,089
60,706
80,358
124,814
42,046
1,218
5,680
4,383
7,413
5,602
4,089
3,064
1,289
32,738
1,272
8,048
5,141
8,995
6,870
4,765
3,295
1,123
39,509
Porovnáme
nestandardizované a standardizované
rozdíl je 2,537
Příklad přímé standardizace: interpretace
• Specifické úmrtnosti (na 100 000 mužů) pro období 1949/1950 a
1960/1961 ukazuji, že ve všech věkových stupních výjimkou
nejstarších mužů se sebevražednost zvýšila.
• Standardizujeme: za standard bereme věkovou skladbu 1950.
• Násobením příslušných relativních četností P specifickou
úmrtností q, pro jednotlivá období dostáváme relativní počty
sebevražd na 100 000 mužů (sloupec 5 a 6 tabulky).
• Tyto počty se vztahují k populaci, která bude mít věkové
složení standardu P.
• Oba ukazatelé jsou nyní srovnatelné. Rozdíl mezi
sebevražedností mužů v období 1949/1950 1960/1961 není ve
skutečnosti tak veliký, jak se zdá z původních
nestandardizovaných ukazatelů.
• V období 1960/1961 byla úmrtnost mužů pro sebevraždy 42,046
(na 100 000 mužů) → hrubá míra, při neměnné věkové
skladbě pouze 39,509 → čistá míra.
• Rozdíl 2,537 je způsoben zhoršením věkové skladby (zvýšení
podílu starších mužů). (Pozor v knize je na str. 202 chybně 3,537)
[Lamser, Růžička 1970: 201-202]
Volba standardu
• Při určení standardů dbáme, aby zvolená standardní struktura
nebo standardní intenzita vyjadřovala určitý stav, který
považujeme za daných podmínek za „normální“.
• Např. faktor ovlivňující intenzitu jevu věk:
• Zvolíme za standard strukturu oběma srovnávaným populacím
nadřazenou
(porovnání mezi okresy → struktura kraje; mezi kraji → struktura
celostátní apod.).
• Když ne máme údaje, zvolíme součet nebo průměr
strukturálního uspořádání obou srovnávaných populací.
Není vhodné, je-li jedna ze srovnávaných populací podstatně
větší než druhá (např. okres se 70 tis. obyvatel a kraj s 1,5 mil.
obyvatel). (Standardizace součtem nebo průměrem by se
projevila prakticky stejně, jako kdybychom zvolili za standard
větší z obou populací.)
• Při mezinárodním srovnávání → Hypotetická věková struktura
(kombinace skutečných věkových struktur populací; Světová
zdravotnická organizace)
[Lamser, Růžička 1970: 201-202]
Výhody a nevýhody přímé
standardizace
Výhoda
• Přímá standardizace je jednoduchá a její výsledek
snadno pochopitelný.
Nevýhody
Potřebujeme znát skutečnou skladbu populace, ale
podklady, které potřebujeme, získáváme často obtížně.
→ specifické intenzity sledovaného jevu (intenzitní
ukazatele uspořádané podle třídění strukturálního
faktoru).
• Velmi silně se zde uplatňuje vliv náhodných výkyvů
intenzitního ukazatele. V malých souborech dochází totiž
velmi často k takovým náhodným výkyvům, jejich
závažnost se pak při standardizaci zvětšuje uplatněním
takové intenzity ve zvolené standardní populaci.
Nepřímá standardizace
Vynecháme, viz Lamser, V. , L.
Růžička. 1970. str. 202-205
Literatura
• Lamser, V. , L. Růžička. 1970. Základy
statistiky pro sociology. Praha : Svoboda.
• Rosenberg, Morris. 1962. „Test Factor
Standardization as a Method of
Interpretation“. Social Forces 41 (1): 53-61.