Transcript Filosofie2

Filosofie
Co to je a odkud se to bere?
2 typické přístupy k filosofii
Filosofie je složitá, nepochopitelná a
tudíž zbytečná
 Filosofie, jelikož se dotýká nás všech ,
by měla být jednoduchá, srozumitelná
každému a tudíž je zbytečné se jí nějak
zvlášť zabývat

Skutečnost je ovšem jiná
...ve skutečnosti jsme všichni filosofové, nebo
jsme alespoň již někdy v životě filosofovali.
Filosofie je hledání odpovědí na otázky,
kterým se nevyhne asi žádný člověk.
Proč vůbec něco existuje? Jaký smysl má
svět? Čím se člověk liší od zvířete? Co je
po smrti? Co je pravda? Existuje Bůh?
Filosofické otázky se často vynoří jako vedlejší
produkt „mezních situací“
...ale


1.
2.
3.
Na základní otázky dotýkající se lidské
existence nehledá odpověď jen filosofie, ale
třeba i náboženství, umění, ideologie
Filosofie se ale snaží o „vědeckou formu“:
Vytvářet a používat pevné pojmy
Každé cizí tvrzení podrobit kritice
Každé vlastní tvrzení racionálně zdůvodnit
Pojem filosofie:

Pojem F. vzniká jako složenina řeckých slov:
• filein (= milovat), sofia (= moudrost)


Filosofie = „láska k moudrosti“
Pojem F. poprvé použil Pýthagorás (580 – 500)
– Vymezil se tak proti ostatním filosofům,
kteří se nazývali sofos (= moudří)

Pojem F. pak přesněji vymezil Sókratés (470 - 399)
Filosofické disciplíny:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Ontologie
Metafyzika
Gnoseologie (noetika, epistemologie)
Logika
Etika
Estetika
Období etického zlomu
/osová – axiální – doba/
800 – 200 př.n.l. – období etického
zlomu
 Vznik univerzalistických náboženství

Karl Jaspers (1883 - 1969)
Řecká filosofie – periodizace:
1.
2.
3.
6. – 4. stol. př.n.l. - nejstarší období
předsókratovská filosofie
pol. 5. stol. př.n.l. – 322 př.n.l. vrcholné období – sofisté, Sókratés,
Platón, Aristotelés
322 př.n.l. – 6. stol.n.l. – poaristotelská
filosofie + období římské
Řecká filosofie – nejstarší období
O autorech tohoto období v podstatě
neexistují přímé prameny – tj. jejich
dochované spisy, ale pouze tzv. zlomky
jejich děl
 Známe je hlavně z nepřímých pramenů
– tj. z citací pozdějších filosofů (hlavně
Aristotelés)

– z prvních učebnic dějin filosofie (Diogenes
Laertios 220 n.l.)
Nejstarší období





Střediskem ranného filosofického myšlení nebylo
pevninské Řecko, ale městské státy na pobřeží Malé
Asie (Mílétos, Efesos) a na jihu Itálie (Krotón, Elea)
Filosofie se pozvolna vymaňuje z mýtu a snaží se
nalézt odpověď na otázky po vzniku a uspořádání
světa z pozorování přírody.
Většina myslitelů předpokládá jako základ (arché)
všeho bytí nějaký princip, blízký některému
přírodnímu živlu (voda, vzduch, oheň).
Později se objevují pokročilejší úvahy o tom, že tento
princip je abstraktní povahy (apeiron, číslo, atom).
Vrchol tohoto období je patrně filosofie Parmenida, že
základ všeho tvoří jediné a nehybné bytí.
1.
Mílétští přírodní filosofové:
1. Thalés (624 - 548)
2. Anaximandros (611 – 549)
3. Anaximenés (580 - 525)
2. Pýthágorás (580 - 500) a pýthagorovci
3.
Eleaté:
1. Xenofanés (*580 př.n.l.)
2. Parmenidés (*540 př.n.l.)
3. Zénon z Eleje (490 – 430)
4. Hérakleitos (*540 př.n.l.), Empedoklés (*490
př.n.l.), Démokritos (470 – 360 ),
Anaxagorás (500 - 428)
Thalés (624 - 548)

Zakladatel evropské filosofie,
zasahoval do řady vědních oborů:
– Matematika: Thatétova věta („Všechny
úhly vytvořené nad průměrem
kružnice jsou pravé“)
– zjistil výšku egyptských pyramid na
základě změření jejich stínu
–Astronomie: určil souhvězdí Malého vozu,
předpověděl zatmění slunce
Za pralátku, z níž všechno vzešlo, považoval vodu

někteří badatelé to ale zpochybňují 
Thalés (624 - 548)

Muž praxe:
–

Jendou v zimě skoupil lisy na výrobu olivového oleje (protože na
základě svých astrologických znalostí předvídal, že bude velká
úroda oliv), a pak je se ziskem pronajímal. Prý to udělal, aby ukázal
svou praktičnost a odpověděl na výtky, že je chudý a že mu
filosofie k ničemu není. Filosof by se lehce mohl stát bohatým, ale
neusiluje o to.
Muž teorie:
– Jednou vyšel z domu pozorovat hvězdy a spadl do studny. Jeho
služka, která to viděla mu řekla: „Jak si Thaléte myslíš, že poznáš to, co
je na nebi, když nejsi schopný vidět to, co je u tvých nohou?“
Anaximandros (611 – 549)
•Své názory vyložil ve spise
„O přírodě“, který se bohužel
nedochoval 
•Věnoval se i
•fyzice: nastínil jednoduchá pravidla
gravitace
•geografii: nakreslil první mapu
světa
•astronomii: vysvětlil pravidelnost
pohybu hvězd, sestavil model
oblohy, kde středem byla Země,
sestrojil „gnómon“ –sluneční hodiny
Anaximandros (611 – 549)
• svět nepochází z jedné materiální pralátky - nesčetné
světy vznikají a zanikají vydělováním protikladů z
božského neomezena - apeiron; z této rovnováhy
čímž vznikají čtyři živly a ustavují tak věci.
• Učení o vzniku a zániku všech věcí:
„Ze kterých jest jsoucím věcem vznik,
do těchto nastává i zánik,
podle nutnosti.
Neboť vše si navzájem platí pokutu a pokání za své bezpráví,
podle pořadí času.“
Anaximandros (611 – 549)
• Země se volně vznáší v prostoru, byla nejprve
v kapalném stavu a při svém postupném vysoušení
dala vznik živočichům
•První živočichové vznikli ve vlhku a byli
pokryti kůrou. Později vyšli na souš, jejich kůra
praskla a oni se přizpůsobili novému způsobu
života. Člověk vznikl z ryb a byl jim zpočátku
podobný, vyvíjel se v rybím těle a teprve když
byl schopen se sám o sebe postarat, vystoupil z
něj a vyšel na zemi.
•Zemi původně obklopoval ohnivý prstenec, který se
roztříštil a nyní obíhá kolem Země, která má tvar
válce.
Anaximenés (580 - 525)
•Považoval za pralátku, z níž všechno
pochází, vzduch, který však nechápal
doslova, ale jako oživující dech – duši.
• hlásal střídání vzniku a zániku
•pokoušel vysvětlit, jak vše vzniká a to tak, že zhušťováním
vzniká ze vzduchu vítr, poté oblaka, poté voda až nakonec
země, kameny a až z toho vznikají ostatní věci. Opačným
procesem je pak zřeďování, kdy se vzduch stává ohněm.
Proměny všeho jsoucího jsou tak vlastně jen proměny jedné
a téže látky – vzduchu.
Pýthágorás (580 - 500)
a pýthagorovci
•Pocházel z ostrova Samos, znám též jako
Pýthágorás ze Samu
•Filosof, matematik a astronom
•Z politických příčin opustil vlast a hodně cestoval:
Babylónie, Egypt, usadil se v Itálii (Krotón), kde
založil filosofickou školu
•Jeho známé životopisy jsou vždy víceméně legendami, jeho žáci i pozdější
stoupenci jej považovali za božstvo, a proto mu připisovali nereálné
vlastnosti a schopnosti, pozdravila jej řeka, měl stehno ze zlata, objevil se v
týž okamžik na dvou různých místech
•Pýthagorás o sobě prý tvrdil, že si pamatuje všechny události ze všech
svých vtělení, což byl dar bohů (jedním vtělením byl Euforbos, který zabil v
trójské válce Patrokla). Prý také sestoupil do podsvětí a opět se vrátil, což se
podařilo jen nemnoha mythickým hrdinům
Pýthágorás (580 - 500)
a pýthagorovci




Jako první se systematicky zabýval matematickými
vědami a všiml si, že mnoho věcí i přírodních jevů
lze vyjádřit číselnými poměry.
Nejprve zřejmě odhalil číselné poměry v hudbě závislost výšek tónů bušících kladiv na jejich
hmotnosti, výšek tónů strun na jejich délkách.
Číslem lze vyjádřit i mnohé jevy na nebi - roky,
měsíce, dny...
Pro řecké myšlení obecně číslo není abstrakcí a
výsledkem naší rozumové činnosti, nýbrž je
skutečnou věcí, dokonce nejskutečnější věcí ze všech,
a proto může být počátkem jiných věcí.
Eleaté

Filosofická škola z italského města Elea

Xenofanés z Kolofónu (565 - 470)
Parmenidés z Eleje (540 - 460)
Zénón z Eleje (490 - 430)
Melissos ze Samu



Xenofanés z Kolofónu (565 - 470)






Byl spíše teologem než filosofem
Většinu života prožil jako potulný pěvec a básník
podmínkou života, avšak látkou pro těla živočichů je země
z počáteční směsi země a moře postupně oddělila země.
Důkazem toho jsou mušle a zkamenělé otisky mořských
živočichů v horách nebo v místech vzdálených od moře. Život
vznikl v prapůvodním blátě. Země bude opět zaplavena vodou a
lidé zahynou, ale pak opět začne vznikat a tak se to děje se všemi
světy
jeho myšlení ale hlavně směřovalo proti tradičním náboženským
představám Řeků
Ve skutečnosti je Bůh totožný se světem, s jeho jednotou
panteismus
Parmenidés z Eleje (540 - 460)

základ všeho tvoří jediné a nehybné bytí

Tvrdil, že může být jen to, co je. Co není, tak
jednoduše není a hotovo, nemůže být ani myšleno.
Mohu myslet jedině to, co je.

Jsoucno je to, co vyplňuje veškerý prostor, prázdný
prostor neexistuje, to znamená není. Proto neexistuje
pohyb, který předpokládá nějaký prázdný prostor,
kam by se něco mohlo přemístit. Neexistuje ani
pohyb ani dění.
Zénón z Eleje (490 - 430)

Byl žákem Parmenidovým, který jej prý přijal za vlastního syna.
Platón se o něm zmiňuje jako o muži krásné postavy a
Aristotelés jej označuje za vynálezce dialektiky.

Účastnil se aktivně politického života ve své obci, snažil se totiž
svrhnout tyrana. Byl však zajat a vyslýchán. Při výslechu se
choval velmi statečně - když se jej ptali na jeho společníky ve
spiknutí, jmenoval všechny tyranovy přátele. Potom se prý
tyranovi zakousl do ucha a nepustil, dokud nebyl ubodán.

Podle jiného podání se Zénón za své neuctivé jednání vůči
tyranovi dočkal hrůznější smrti - byl roztlučen v moždíři.
Zénón z Eleje (490 - 430)
Filosoficky následoval věrně Parmenida a
svou dialektikou se snažil vyvracet názory
Parmenidových odpůrců. Na rozdíl od něj se
však nezaměřoval na protiklad bytí - nebytí,
nýbrž na protiklad jedno - mnohost.
 Dokazoval nemožnost:

– mnohosti (je pouze Jedno),
– prázdného prostoru
– a především pohybu.

Vycházel vždy z předpokladu, který chtěl
vyvrátit - používal tedy důkaz sporem.
Zénón z Eleje (490 - 430)

Zénónovy paradoxy (aporie) proti pohybu:
– Achilleus a želva.
– Letící šíp
– stadion

Zénón se těmito důkazy snažil ukázat
nespolehlivost smyslového vnímání, které
vnímá mnohost a pohyb. Rozum však takové
domněnky odvrhává jako klamné.