Transcript 4. přednáška

4. přednáška
Získávání dat v pedagogickém
výzkumu
Vzorkování, pozorování,
škálování
Kvantitativní výzkum
Přehled
výsledků
Vytvoření
teorie
Hypotézy
Vědecká
metoda
Design
Diskuse
Sběr a
analýza
dat
Výzkumné metody
Testování hypotéz = rozhodnutí, zda není v rozporu s
empirickými daty
V kvantitativním výzkumu: sběr dat, třídění, zpracování,
vyhodnocení
Data získáváme empirickými metodami:
•
•
•
•
•
•
•
•
pedagogické pozorování
dotazník
škály
rozhovor
testy
sociometrie
sémantický diferenciál
experiment
Někdy si výzkum vynutí využití více výzkumných metod.
Výběr prvků
Základní soubor (všichni lidé, o kterých chceme
něco zjistit; žáci v základních školách v roce
2013/2014 - 833 200), výsledky, které zjistíme,
platí jen pro tento základní soubor
Výběr (nedostatek času, peněz, …) – určitá část
prvků, které základní soubor reprezentují
Výběr prvků
Základní soubor (všichni lidé, o kterých chceme
něco zjistit; žáci v základních školách v roce
2013/2014 - 833 200), výsledky, které zjistíme,
platí jen pro tento základní soubor
Výběr (nedostatek času, peněz, …) – určitá část
prvků, které základní
reprezentují
V Tatráchsoubor
jdou Matematik,
Fyzik a Astronom. Jdou,
jdou a jdou, když vtom uvidí černého kamzíka.
První se vzpamatuje Astronom a říká: "V Tatrách žijí
černí kamzíci."
Fyzik dodá: "Vážení kolegové, jediné co můžeme
tvrdit je, že v Tatrách žije JEDEN černý kamzík."
Ozve se Matematik: "Kolegové, kolegové, jediné co
můžeme s určitostí tvrdit je, že v Tatrách žije JEDEN
kamzík, který je z jedné strany černý!"
Reprezentativnost
• Velikost vzorku – čím větší vzorek, tím větší
pravděpodobnost, že bude reprezentovat
populaci
• Metody výběru vzorku
– homogennější populace – menší vzorek
reprezentativní
– podrobné informace o zkoumané populaci
Druhý výběrů
Uplatnění náhody – objektivita při výběru
- prostý náhodný výběr – provádí se ze
stále stejného základního souboru
- losování
- náhodná čísla (pořadí prvků)
obtížné, někdy výběr skupin (školních tříd)
- skupinový výběr – z každé skupiny
reprezentativní výber
Druhý výběrů
- kontrolovaný výběr (proporcionální
stratifikovaný) – v určitých
charakteristikách zmenšený model
základního souboru (např. rozdělení podle
pohlaví žáků při zkoumání volnočasových
aktivit)
- vícenásobný výběr – začínáme výběrem
skupin vyšších řádů (kraj – školy – žáci)
Druhý výběrů
- Záměrný výběr – úsudek výzkumníka,
nebo zkoumané osoby
- anketní výběr
- výběr „průměrných jednotek“ – méně
věrohodné výsledky
- kvótní výběr – kontrolní znaky
- panel – opakované použití, když se nemění
základní soubor
Příklad – předvolební výzkum
Respondenty vybíráme tzv. stratifikovaným náhodným adresním
výběrem (tazatel v něm nevybírá respondenty sám na základě kvótního
předpisu, ale jsou mu přiděleny náhodně vylosované oblasti a adresy,
na kterých má dotazovat.
Tato metoda (používaná v nejprestižnějších sociologických šetřeních)
mimo jiné redukuje vliv tazatelů na výběr respondentů, který jinak může
vést k vychýlení výsledků výzkumu.
Náš vzorek je reprezentativní (odpovídá struktuře populace) nejen z
hlediska základních sociodemografií (věk, pohlaví, kraj, vzdělání,
velikost obce), ale i podle dalších socioekonomických ukazatelů
výrazně ovlivňujících volební preference.
1083 respondentů, 100 tazatelů, 70 okresů
voličů v prezidentských volbách 8 424 235
0,012%
Rozsah výběru
- Vzorce pro výpočet, závislé na úvaze výzkumníka –
pravidla:
• Pokusme se získat co největší vzorek
• Jestliže je v základním souboru 100 prvků a méně,
vezměme je všechny
• Porovnejme s jinými výzkumy.
• For an exact number, just look at Figure 7.5 which
shows recommended sample sizes.
• There are many sample size calculators on the web but
they generally require you to learn a little bit of statistics
first. Here is one click here. I’ll list more when we get to
the chapter on statistics.
Sběr dat
• Pilotáž - pokud jdeme do neznámého terénu,
nutné zjistit, jak daný terén vypadá.
• Předvýzkum – testuji vybraný nástroj – upravuji.
Příklad: Záměrem studenta je zjistit rozdíly v přístupu
učitele ve výkladu nového učiva v matematice na 1. a 2.
stupni ZŠ. Při pilotáži zjistí, že je to obtížné až nemožné,
protože výklad se v matematice na prvním stupni
obvykle uskuteční v rámci řešení úlohy a od procesu
řešení ho není možné odlišit.
Pozorování
= sledování činnosti lidí, záznam (registrace
nebo popis) této činnosti, její analýza a
vyhodnocení
• krátkodobé (třeba jen jednu vyučovací
hodinu)  dlouhodobé
• sebepozorování  pozorování jiných
• vlastní přímé pozorování  pozorování
zprostředkované
• standardizované  nestandardizované
Pozorování
•
•
•
•
•
záměrné – plánovité – systematické - řízené
Co se má pozorovat?
– precizně vymezit, rozčlenit na elementy jevů
Co je třeba zjistit?
– vymezit cíl a objekt pozorování, který souvisí
s účelem, použitím metody v celém výzkumu
Jak toho dosáhnout?
– organizace
Jak to zachytit?
– přesný záznam, který má průhlednou strukturu,
nejjednodušší způsob registrace pozorovaných jevů,
pozorovací arch
Co budeme s daty dále dělat?
– existuje jasně vymezený postup analýzy a zpracování
získaných dat
Co pozorujeme?
Pozorované jevy:
• kognitivního charakteru (učitel vyzývá k reprodukci faktů)
• afektivního charakteru (rodič chválí dítě, učitel obviňuje
žáka)
• psychomotorického charakteru (učitel chodí mezi
lavicemi)
Z hlediska obtížnosti určování kategorií
• s nízkým stupněm vyvozování (low-inference) – vnější
stránka pozorovaného jevu „co dělá učitel, když se
pohybuje mezi lavicemi“
• s vysokým stupně vyvozování (high-inference
categories) - vyžadují odhad, hlubší dešifrování
souvislostí „žák dává pozor“
Pozorovací systémy
= nástroje, které jsou připraveny na práci pozorovatele.
Nácvik v používání pozorovacího nástroje.
Subjektivní faktory působící při pozorování:
– haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého
dojmu
– logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u
pozorovaných osob jisté vlastnosti
– předsudky – např. děti z určitých společenských
vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti
– stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými
projevy se např. domníváme, že má stejné
vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické
Pozorovací systémy
Subjektivní faktory působící při pozorování:
– tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a
vážná tvář znamená inteligenci
– figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám
sympatickými a hodnotíme kladně
– aktuální psychický stav
– tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost
nebo nedostatečná erudice pozorovatele
– kontrast – tendence podhodnocovat ty vlastnosti
žáka, o nichž se pozorovatel domnívám, že v nich
on sám vyniká
– shovívavost pozorovatele – celkově mírnější
pozorování
Validita pozorování – pozorujeme to, co pozorovat
máme (nebezpečí, že budeme pozorovat něco,
co není pro zkoumaný jev podstatné)
Reliabilita pozorování – koeficient reliability.
• shoda mezi dvěma/více pozorovateli
(vycvičenými) - % shody
• vnitřní konzistence – vztah mezi jednotlivými
pozorovanými kategoriemi – výpočet koeficientů
Techniky standardizovaného
pozorování
Cílem pozorování je jev zachytit, popsat, ale také odhalit a vysvětlit
příčiny jeho vzniku a vývoje.
Zaznamenáváme:
•
výskyt kategorií (intervalové kódování, přirozené kódování)
•
trvání kategorií (Studiocode)
Techniky standardizovaného
pozorování
Technika A.A. Bellacka – zachycení kategorií
Každá ped. aktivita je popisována z hlediska osmi
základních kategorií
• mluvčí nebo subjekt jednání
• typ pedagogické aktivity
• učivo a jeho charakteristika
• logické operace s tímto učivem
• počet řádků záznamu v bodě 3 a 4
• způsob výuky
• logické operace, které se na tom podílejí
• počet řádků záznamu v bodě 6 a 7
Ukazuje jeden z možných přístupů k minimalizaci chyb
ped. pozorování – princip může být využit pro vytvoření
nástrojů pro pozorování i jiných stránek edukační reality.
Technika frekvenční
a sekvenční analýzy
= popis pomocí předem stanovených kategorií. Často se používá
deskriptivně analytický systém N. A. Flanderse. Dění ve třídě lze
přiřadit k jedné z následujících 10 kategorií:
Řeč učitele:
1. Akceptuje žákovy city
2. Chválí a povzbuzuje
3. Akceptuje žákovy myšlenky nebo je rozvíjí
4. Klade otázky
5. Vykládá, vysvětluje, poskytuje informace.
6. Dává pokyny nebo příkazy
7. Kritizuje nebo prosazuje vlastní autoritu
Řeč žáka
8. Odpovídá
9. Hovoří spontánně
10. Ticho. Pauzy. Zmatek. Nesrozumitelná komunikace.
Příklad
Nerudova CZ2 L8 21:20-24:31
T1:Cesta od Adama k Evě je dlouhá 5 km. (5) Adam si s Evou dojednal
schůzku (5) a vyrazil za ní rychlostí 6 km/h. (5) Eva v ten samý
okamžik vyšla (5) Adamovi naproti rychlostí 4 km/h.  (5) Za jak dlouho
se potkají  (4) a kolik km ujde Adam k místu  (4) setkání? Co sis, Jirko,
z toho, (4) co jsem četla, zapamatoval? (4)
Jirka1: Že tam je Adam a Eva(8), že jdou proti sobě. (8)
T2:Že jdou tentokrát z různých mist (3) proti sobě. Takže si zkusíme tuto
úlohu nějakým(6) způsobem zakreslit. Představím si situaci(6): tady je
Adam, (5) tady je Eva (učitelka kreslí na tabuli úsečku se šipkami z
krajních bodů) (5).
Záznam 5, 5, 5, 5, 5, 4, 4, 4, 8, 8, 3, 6, 6, 5, 5
Řeč učitele:
1.
Akceptuje žákovy city
2.
Chválí a povzbuzuje
3.
Akceptuje žákovy myšlenky nebo je rozvíjí
4.
Klade otázky
5.
Vykládá, vysvětluje, poskytuje informace.
6.
Dává pokyny nebo příkazy
7.
Kritizuje nebo prosazuje vlastní autoritu
Řeč žáka
8.
Odpovídá
9.
Hovoří spontánně
10. Ticho. Pauzy. Zmatek. Nesrozumitelná komunikace.
Technika frekvenční
a sekvenční analýzy
• frekvenční analýza - četnost výskytu každé
kategorie za zkoumanou pozorovanou jednotku
– určuje se frekvence každé kategorie, je možné i
slučování některých kategorií
– vztahy mezi frekvencemi
– výpočet poměrů (indexů)
• sekvenční vyhodnocování – sled výskytu
kategorií; pro každý typ je možné vypočítat
pravděpodobnost.
1
2
3 4
5
6
7 8
9
10
%
1
2
3
1
4
2
5
1
6
1
7,14
3
21,42
6
42,86
2
14,29
1
2
14,29
2
14
1
5
1
1
7
8
1
9
10
1 3
6
2
100
Rating
• techniky a postupy, kterým je společné to,
že určité kvalitě jevu je přiřazována
kvantitativní hodnota na škále
Škálování
Posuzovací škála je nástroj, který umožňuje zjišťovat míru vlastnosti jevu nebo jeho
intenzitu. Posuzovatel vyjadřuje svoje hodnocení určením polohy na škále.
Posuzovat můžeme lidi nebo jiné jevy. Posuzovatel může posuzovat také sebe
sama.
Druhy posuzovacích škál (Kerlinger):
• kategoriální
–
–
•
posuzovateli se předkládá několik uspořádaných kategorií, z nichž má vybrat tu, která
vystihuje pozorovanou skutečnost:
různí posuzovatelé mohou chápat různě
numerické
–
řada čísel, jež odpovídají různým mírám posuzované vlastnosti, někdy doplněná
popisem
velmi x
x
ne x
velmi ne x
1
2
3
4
Škálování
– Počet stupňů ovlivňuje jemnost/citlivost posouzení, přičemž
závisí na cíli posuzování; 4 – 9 stupňové škály
– Počet stupňů bývá lichý, aby byla od středu škály stejná
vzdálenost na obě strany (ale „alibistický“ střed). Používá se
také „neumím se vyjádřit“.
– S přiřazenými číselnými hodnotami se dá matematicky pracovat,
což slouží pro kvantitativní vyhodnocování škál.
– Každý jev může mít nějaké číslo, přičemž i více jevů může mí
stejné ohodnocení.
– Zvláštním typem škály je škála pořadová, kdy jevy uspořádáme
podle pořadí, přičemž dva jevy nesmí zaujmout stejné místo.
– Je-li přechod mezi sledovanými vlastnostmi kontinuální a je jen
kvantifikován rozdělením na celé stupně, pak škálu nazýváme
intervalovou. /např.: stále-velmi často-často-občas-nikdy)
– Druhem škál jsou také bipolární škály. Jejich krajní body – póly tvoří protikladné vlastnosti.
Při škálování
a) používáme na pólech vždy shodný slovní druh
b) druhý výraz ve škále podle možnosti nemá být záporem
prvního ( ne..)
c) téhož výrazu nelze použít ve více škálách
d) ve škálách pečlivě vybíráme protikladný výraz
Likertovy škály se používají na měření postojů a názorů
lidí. Skládají se z výroků a stupnice. Pomocí stupnice se
vyjádří míra souhlasu nebo nesouhlasu s výrokem.
Plně souhlasím - Souhlasím - Nemám vyhraněný názor Nesouhlasím - Zcela nesouhlasím
Často se střídají pozitivní a negativní formulace, aby
posuzovatel neupadl do stereotypu. Poměrně lehce se
konstruují i vyhodnocují.
Vyhodnocování škál
• Hodnocení téže škály více lidmi se sloučí.
Vypočítá se, kolik procent lidí přisoudilo
místo konkrétním polohám škály.
• Jednotlivým hodnotám škály se přisoudí
koeficienty a jejich vynásobením počtem
osob označivších tuto polohu na škále se
vypočítá průměr, medián nebo jiná střední
hodnota.