Transcript 03b Nemoc jako fenomén sociální práce

NEMOC jako fenomén sociální práce
Duševní nemoc – somatická nemoc
nemoc mění funkce organizmu a mění kvalitu
života
má svůj sociální význam změnou role a sociální
pozice
chronické onemocnění představuje trvalé
znevýhodnění, stává se součástí identity člověka
nemoc mění aktuální prožívání a mění vlastnosti
člověka
Je psychosociální závislost / závislost mezi
psychikou a somatikou, z hlediska závažnosti
onemocnění
Každou nemoc posuzujeme ze tří hledisek
Somatický aspekt onemocnění (je vymezený
typickými symptomy/specifické aktuální potíže/
konkrétní omezení/představa závažnosti a
prognózy nemoci vyvolávaní psychické reakce).
Psychický aspekt (souhrn emočních prožitků
vyvolaných změnami způsobenými nemocí/
rozumové hodnocení / změny chování/psychická
reakce je ryze individuální).
Sociální aspekt (společenské hodnocení nemoci/
postoje a chování laické veřejnosti/ v závislosti na
věku a premorbidním sociálním postavením).
Subjektivní obraz nemoci
Somatické symptomy a jejich subjektivní význam
– zhoršená kvalita života, osobního komfortu,
omezená soběstačnost, pokud dojde k selhání
orgánové funkce často dojde ke specifické změně
vnímání těla – k symbolickému oddělení somatiky
a psychiky. Při závažných nemocích se člověk
může přestat identifikovat s vlastním tělem.
Bolest –ovlivňují 4 složky: vnímání bolesti
subjektivní citlivost k bolesti, emoční prožitek
bolesti, rozumové hodnocení bolesti, paměť pro
bolest.
Postoj k vlastní nemoci zahrnuje emoční
prožívání, rozumové hodnocení a chování
Vlivem nemoci (jež má převážně negativní sociální
význam) se mění sebepojetí nemocného, snižuje se
sebehodnocení, snižuje sebeúcta.
Postoj k nemoci může vést ke změně identity nemocného.
Změna emočního ladění vede k celkovému zhoršení
kvality života (strach, úzkost,smutek, truchlení, hněv,
vztek, bezmoc, beznaděj, apatie, rezignace, suicidální
tendence)
Nemoc sama o sobě je komplexní stresová situace.
Nekritické uvažování, tendence k magickému uvažování.
Zvládání zátěže onemocnění/strategie coping (zaměřený
na řešení problému, ochranu vlastních pocitů, paliativní
coping).
Změna základních psychických potřeb a hodnot
Potřeba stimulace a nových zkušeností se v závislosti na
potížích a vyčerpanosti zpravidla snižuje. Rizikem je
podnětová deprivace.
Potřeba se ve své situaci orientovat.
Potřeba citové jistoty a bezpečí se pod vlivem nemoci
zvyšuje – zvyšuje se fixace na blízké osoby. Nejistota a
úzkost narůstají při odloučení.
Potřeba sociálního kontaktu – obtížněji uskutečňována,
člověk bývá více izolován, setkává se s omezenou skupinou
osob.
Potřeba seberealizace se mění vlivem nemoci, dochází ke
změně osobních hodnot, mnohdy ale stoupá motivace
dokončit životní dílo.
Potřeba otevřené budoucnosti – pozitivní prognózy.
Zhoršení kvality života jako důsledek nemoci
Míra soběstačnosti a nezávislosti na pomoci
jiného člověka.
Míra generalizovaného omezení možností,
zvýšená unavitelnost a vyčerpání – ztráta
práceschopnosti, zájmových aktivit.
Míra schopnosti sociálního kontaktu – zachovaná
komunikace a časoprostorová orientovanost je
základem sdílení času a aktivit s jinými osobami.
Úroveň zachovaného celkového pocitu pohody jež
závisí na tělesném a duševním stavu nemocného.
Role a postavení nemocného
Nemocný bývá považován za viníka nežádoucího stavu,
nepředpokládá se že by si dokázal sám pomoct.
Má jistá privilegia a současně nemá stejná práva jako
intaktní lidé.
Předpokládá se, že se bude chtít uzdravit, spolupracovat
– jestli ne, ztrácí svá privilegia. Společnost jej přestává
tolerovat, protože nerespektuje pravidla, která mu určila.
Nemocný bývá o mnohé role ochuzen: profesní, pozice v
rodině.
Zvládání zátěže: strategie zaměřena na hledání sociální
opory, rodina nejčastěji umožňuje sociální integraci.
Rodina nemocného
Vyrovnání se s nemocí člena rodiny probíhá v podobných
fázích jako reakce na vlastní nemoc – buď rodinu posílí
nebo vede k rozpadu.
Popírání (ze začátku vyjadřuje potřebu chránit
nemocného), poznání diagnózy a důsledků vyvolává
negativní emoce, navozuje deprese, pocity bezmocnosti
a někdy pocity viny, úzkosti a strach z budoucnosti.
Příbuzní mohou reagovat různě – nadměrnou aktivitou
(může být symbolická), rezignovat, časté je iracionální
jednání. Kontakt s nemocnými je vždy těžký, vynucená
změna životního stylu je zátěž, péče je vyčerpávající,
mění se i sebehodnocení zdravého partnera.
Úkoly sociálního pracovníka
Překonávání společenské izolace a stigmatizace. Stigma
souvisí se stereotypy a předsudky. Pomocí stereotypů
bývají duševní poruchy posuzovány zjednodušeně a
iracionálně – zejména v situacích úzkého
interpersonálního kontaktu. Stigmatizace vyvolává změny
v prožívání i chování nemocného, dochází k
selfstigmatizaci.
 Člověk mění obraz o sobě samém, hledá podporující
důkazy pro svou novou identitu (ukotvuje se), je
redukován na svůj „soubor symptomů“.
 Stigmatizace lidí s DP znamená, že je větší částí
společnosti vnímána jako více méně homogenní skupina,
méněcenná, nebezpečná.
Úkoly sociálního pracovníka
Získání a rozvíjení užitečných sociálních dovedností a
schopností
 Primární důsledky – důsledky nemoci samé
 Sekundární důsledky – důsledky dlouhodobé hospitalizace
 Cílená rehabilitace: socioterapie, režimová opatření, podílet
se na chodu oddělení/skupiny formou terapeutické
komunity, pracovní terapie, ergoterapie. Využití tzv.
„starých řemesel“ umožňujících intenzivněji být samým
sebou – muzikoterapie, arteterapie, biblioterapie, tělesná
cvičení.Navazují služby komunitní péče organizované na
prvcích psychosociální rehabilitace.
Úkoly sociálního pracovníka
Chráněné a podporované bydlení pro osoby s
duševními poruchami.
Domy na půl cesty
Chráněné byty
Podporované bydlení
Sociální byty
Úkoly sociálního pracovníka
Chráněná práce
 Tréninkové resocializační kavárny – smysluplná práce +
psychosociální rehabilitace.
 Přechodné podporované zaměstnávání – na otevřeném
trhu práce + nezbytná míra podpory terapeuta. Klient se
připravuje na vstup do nechráněného zaměstnání.
 Přechodné zaměstnávání – doba podpory omezena na 6
měsíců.
 Podporované zaměstnávání – klient nastupuje do
běžných pracovních podmínek s vědomím, že může
požádat terapeuta o podporu.
Všechny služby jsou zařazeny do fungujících systémů: job klub,
sociální a právní poradenství…
Úkoly sociálního pracovníka
Smysluplné trávení volného času
 Denní stacionáře
Další potřebné služby
 Terénní mobilní týmy – podpora člověka v domácím
prostředí v krizové situaci
 Domácí péče – psychiatrické sestry ji mají v seznamu
výkonů – individuální psychosociální rehabilitace.
 Case management-specifická metoda komunitní prácekoordinace péče pro klienta jedním klíčovým
pracovníkem – Case manager odpovídá za plán péče.