Transcript Poměr nemocného k nemoci - Střední Zdravotnická Škola Písek

Střední zdravotnická škola, Národní svobody 420
397 11 Písek, příspěvková organizace
Registrační číslo projektu:
CZ.1.07/1.5.00/34.0580
Číslo DUM:
VY_32_INOVACE_JIROCHOVA _20
Tematická oblast:
Psychologie
Cílová skupina
žáci školy
Téma:
Poměr nemocného k nemoci
Anotace:
Seznámení studentů s individuálními způsoby
vyrovnávání se s nemocí
Autor:
Mgr. Eva Jirochová
Datum vytvoření:
15.02.2013
POMĚR NEMOCNÉHO
K NEMOCI
•
Vybrané psychologické problémy nemoci
POMĚR NEMOCNÉHO K NEMOCI



= individuální způsob vyrovnání se s náročnou životní situací,
záleží na osobnosti pacienta, naučeném chování z minula, na
současných konkrétních okolnostech
- existuje řada obranných mechanismů, každý má svou logiku
a domněle či skutečně pacienta brání, většinou jsou použity
nevědomě
většina nemocných na svou chorobu reaguje přiměřeně,
přijímá diagnózu, doporučení lékaře, spolupracuje ve snaze
uzdravit se
1)
bagatelizace - pokud nemocný nemoc bagatelizuje
závažnost podceňuje, neléčí se, nedodržuje doporučení,
důvodem je často přeceňování svých schopností
a možností, podceňování zdraví, někdy je za tímto postojem
schovaný strach (z operace, bolesti, ztráty osobní prestiže…)
2) simulace – záměrné předstírání nemoci aby bylo dosaženo
nějakých výhod emoci, př. školní omluvenka, často jsou
předstírány krátkodobé nemoci
3) disimulace - nemocný záměrně zkresluje či
popírá svoje potíže, neinformuje zdravotníka
správně, motivem bývá brzký návrat do práce
(financ, nepostradatelnost) či domů,
nemožnost výkonu povolání při průkazu vady
4) repudiace (zapuzení) – je nevědomou disimulací, kdy pacient
nejde vůbec se svými příznaky k lékaři e nebere nemoc na
vědomí
5) agravace – nemocný nadměrně zveličuje své potíže, reaguje
přehnaně bolestivě, může být tato reakce záměrná
(prodloužení pobytu v nemocnici, delší prac. neschopnost,
nebo se nemocný domnívá že jinak by mu nikdo jeho
chorobu neuvěřil) či tak reaguje nevědomě, někdy takto
chce pacient upoutat pozornost (osamělý člověk nemajíce
se komu svěřit)
6) nozofóbní přístup – nepřiměřeně se nemoci
obává, je si vcelku vědom, že jeho obavy jsou
přehnané ale opakovaně se mu vnucují
a nedovede se jim bránit, př.karcinofóbie
7) nosofilní vztah – lehká krátkodobá nemoc je
vítána, neboť je spojena s příjemnými zážitky
(odpočinek od školy či práce a možnost se věnovat
domácím koníčkům), tento vztah k nemoci může
být vystupňován až v účelovou reakci
8)
účelová reakce - jde o únik do nemoci před nepříjemnými
situacemi (př. osvobození od vojny, upoutání na sebe
a řešení mezilidských vztahů, nemoc místo zkoušení)
9) hypochondrie – nadměrný a nepřiměřený zájem o vlastní
zdraví, kdy i drobné potíže jsou přisuzovány závažným
onemocněním, domnívá se že trpí nemocí ale na rozdíl od
nozofobie s ní nebojuje, může být součástí závažných
duševních chorob
10) ambivalentní vztah k nemoci – př. nemocné dítě
sice se nemůže hrát venku ale zase nemusí ani
zítra do školy, nemoc je pro něj výhodou
i nevýhodou

Úkolem sestry je odhalit nepřiměřený postoj
k nemoci ( při anamnestickém nebo jiném
rozhovoru – získat důvěru, vhodně klást otázky,
od návštěv, z pozorovaného chování), usměrnit
chování rozhovorem, event. informovat lékaře,
nabídnout pomoc lékaře či odborníků
ZDROJE

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha:
Grada, 2002, ISBN 80-247-0179-0.
DĚKUJI ZA POZORNOST