Transcript Výškový otok mozku

Výšková nemoc
Co je to výšková nemoc a proč
vzniká?
• Patologické stavy organismu, které
vznikají v souvislosti s hypobarickou
hypoxií, tedy nižší dostupností kyslíku pro
organizmus z důvodu poklesu parciálního
tlaku vzduchu se vzestupem nadmořské
výšky.
Hlavním fyziologickým problémem ve vysokých výškách je
snížení barometrického tlaku (složení vzduchu se nemění do
výšky 20km), což má za následek zřídnutí vzduchu a tím i
méně kyslíku v litru vzduchu (stav nedostatku kyslíku ve
zvduchu se nazývá hypoxie).
tlak je v 5000m poloviční
tlak je v 8000m pouze třetinový
Také záleží na fyzické kondici každého jedince, protože to
ovlivňuje výkonnost transportního systému kyslíku z plic do
svalů.
Vliv nadmořské výšky na organismus
Výška do 1000m : V této v nulové výšce je vliv zanedbatelný, u moře pak
žádný.
Výška 2000m : Stálý vliv nízkého tlaku je patrný při námaze.
Výška 4000m : Lze očekávat příznaky AHN, bolest hlavy, těžké dýchání, tlak
na prsou.
Výška 5000m : Vliv nízkého tlaku je patrný i při odpočinku (člověk není
stvořen pro trvalý život nad 5000m). Zvyšuje se riziko dehydratace a tím i
AHN (otok plic nebo otok mozku).
Výška 7500m : Zde začíná zóna smrti, aklimatizace již není možná, tělo již
nedokáže regenerovat, délka pobytu max 2-3 dny. V této výšce je stálý
život nemožný.
Výška 8000m : Třetinový tlak, čtvrtina kyslíku, délka pobytu max 12-20
hodin.
Jak se vyvarovat výškové
nemoci?
• AKLIMATIZOVAT SE
Aklimatizace - je běžný proces, kdy se tělo
přizpůsobuje nižšímu parciálnímu tlaku vzduchu
a překonává změny chemických procesů, které
vyvolává výška. Je to proces stupňovitý, velmi
individuální a není nekonečný.
Doba potřebná k aklimatizaci závisí
•
•
•
•
Rychlosti výstupu
Dosažené absolutní výšce
Překonaném relativním výškovém rozdílu
Zdravotním stavu jedince, nikoliv však na jeho
fyzické zdatnosti
Orientačně platí
• Na výšku 3000m je potřeba aklimatizovat 2-3 dny.
• Na výšku 4000m je potřeba aklimatizovat 3-6 dní.
• Na výšku 5000m je potřeba aklimatizovat 2-3 týdny.
• Na výšku nad 5300-5500m se již přizpůsobit nelze.
Nad touto hranicí dochází i při odpočinku k
degradaci, zhoršování zdravotního stavu a poklesu
výkonnosti.
Formy výškové nemoci
1. Akutní horská nemoc
(Acute mountain sickness, AMS)
2. Výškový otok plic
(High altitude pulmonary oedema, HAPE)
3. Výškový otok mozku
(High altitude cerebral oedema, HACE)
4. * Chronická výšková nemoc
(Chronic mountain sickness, CMS)
Akutní horská nemoc
Je důsledkem nepřizpůsobení organizmu hypoxickému
prostředí v dané výšce.
• Nejčastější forma výškové nemoci
• Obvykle následkem rychlého výstupu do výšek nad
2500 m a pobytu v nich.
• Soubor příznaků, které se objevují postupně, typicky 6
až 12 hodin po výstupu do vyšších nadmořských výšek.
• Obvykle do jednoho až třech dní stav vymizí, pokud ve
výstupu osoba nepokračuje.
Akutní horskou nemoc může dostat každý, bez
ohledu na věk, pohlaví, fyzickou kondici a
předchozí zkušenosti s výškou !!!
příčiny
Rychlost výstupu : Denní převýšení by mělo být 500 až 600m.
Fyzická zátěž : Přecenění svých fyzických schopností.
Chlad : Nedostatečná výstroj.
Tekutiny : Nedostatek denního přísunu tekutin (čím výše, tím
více tekutin).
Spánek : Nedostatek spánku.
Individuální citlivost : Každý člověk reaguje jinak na výšku.
Příznaky akutní horské nemoci
Dechové potíže : obtížné nebo rychlé dýchání, bolest při dýchání, kašel.
Srdeční potíže : nepravidelná srdeční činnost, bolesti na hrudi.
Neurologické potíže : bolest hlavy, závratě a ztráta rovnováhy, spavost,
neschopnost koncentrace, ztráta paměti, úzkost, předrážděnost, noční
nespavost, hluchota, podceňování nebezpečí.
Trávicí potíže : bolesti žaludku, zvedání žaludku, zvracení, průjmy, zácpy.
Všeobecné příznaky : horečky, chvění, třes, zrakové potíže, krvácení z nosu,
nízké močení, otoky rukou, nohou nebo obličeje a očních víček.
Patero zlatých pravidel
• I. Dostat výškovou nemoc je v pořádku. Není v
pořádku na ni zemřít.
• II. Každé onemocnění ve vyšší výšce se
považuje za výškovou nemoc, dokud se
neprokáže něco jiného.
• III. S příznaky akutní horské nemoci nikdy
nepokračujte ve výstupu.
• IV. Pokud se Vám dělá hůře, okamžitě sestupte.
• V. Nikdy nenechávejte osobu s akutní horskou
nemocí o samotě.
Chronická výšková nemoc
Jde o abnormalitu v počtu červených krvinek u
obyvatel žijících dlouhodobě ve vysoké nadmořské
výšce.
Množství erytrocytů je vyšší než by mělo být na
příslušnou nadmořskou výšku.
Lidé čínské národnosti na Tibetské náhorní plošině, lidé v
horách Jižní Ameriky
Příznaky: neuropsychické, kožní, slizniční vymizí při
sestupu do nižší nadmořské výšky
Výškový otok mozku
• Vzácná ale život ohrožující forma výškové
nemoci.
• Nemocní mají obvykle současně příznaky
akutní horské nemoci (AHN).
• Proto lze výškový edém mozku považovat za
nejzávažnější formu AHN !!!
• Vzniká na podkladě poruchy bariéry mezi krví
a mozkovou tkání = závažná porucha
nervových funkcí
• Průběh pozvolný a nebo naopak velmi rychlý
– během noci !!! (do 12 hod)
• Obvykle se vyskytuje ve výškách nad 3500 m,
ale byly popsány i případy z výšek okolo 2500
m.
• Výskyt je v rozmezí 1 – 5 % ze všech
dokumentovaných případů výškové nemoci.
příznaky
Výškový edém mozku definován jako stav, při
kterém má postižená osoba příznaky akutní
horské nemoci a duševní změny nebo poruchy
rovnováhy a nebo u ní pozorujeme duševní
změny a poruchu rovnováhy a příznaky akutní
horské nemoci u ní nejsou patrné.
Musí být splněna podmínka pohybu do vyšší
nadmořské výšky u takto nemocné osoby.
Obvykle příznaky
Změny chování a myšlení:
– Zmatené až iracionální jednání
– Halucinace
– Desorientovanost a jistá otupělost
– Osoba bývá neobvykle tichá nebo naopak velmi hlučná
– Neohrabané nebo nejisté pohyby rukou
– Spavost až upadání do bezvědomí
Porucha rovnováhy: Chůze je vrávoravá, podobná opilému člověku,
až nemožná (test chůze po rovné čáře)
– Nejistý postoj
– Ztráta koordinace
– Porucha rovnováhy (ataxie)
První pomoc – léčba
• Sestup, evakuace
• Kyslík (2–4 l/min)
• Přetlaková komora
Výškový otok plic
• Závažná forma výškové nemoci
• Není tak úzce spojená s akutní horskou
nemocí jako výškový otok mozku
• Velmi často se totiž vyskytuje samostatně
Akutní nedostatek kyslíku v krvi > porucha plicní
cirkulace > prosakování tekutiny do plicních
sklípků > plíce otékají > porucha jejich funkce >
klesá množství kyslíku v krvi se všemi dalšími
závažnými důsledky.
• Často se vyskytuje u osob po rychlém výstupu
do vyšší nadmořské výšky
• Incidence je ve 4000 m kolem 2 %
příznaky
VOP – soubor několika z následujících příznaků 􀃆
• V nedávné minulosti prodělaná AHN
• Extrémní únava a nesnesitelnost fyzické námahy
• Klidová dušnost – osoba nemůže v klidu popadnout
dech (obzvlášť v noci)
• Suchý kašel
• Sevření a tlak na prsou
• Bublavé nebo chrčivé dýchání
• Vykašlávání zpěněného nebo krvavého sputa
• Cyanóza – promodralé rty a nehty
• Rychlejší dechová frekvence
• Rychlejší srdeční frekvence
První pomoc
•
•
•
•
Sestup, evakuace
Poloha v sedě, minimální námaha, teplo
Kyslík (4-6 l/min)
Přetlaková komora
prevence
Podezření na plicní otok - považujeme
raději tuto osobu za takto postiženou a
jednáme podle toho!
Záchrana a případný transport nemocné
osoby je pak daleko složitější!
Oční problematiky ve
vysokohorském prostředí
• Např:
V roce 1988 zahynuli na Mount Everestu
čtyři slovenští horolezci: v posledním
radiovém spojení informovali, že „tři z nich
oslepli a čtvrtý ztrácel zrak“
Výšková retinopatie
Krvácení do sítnice ve velkých výškách.
Postihuje naprostou většinu příchozích do extrémní
výšky. Nad 4000 m se udává výskyt 50–90%, jiní autoři
29% při výpravách na Mount Everest ve výškách 5300 –
8200 m, 56% v 5360 m, ve 4% u 140 trekerů
vyšetřených ve 4243 m (Pheriche).
Není-li krvácení lokalizováno v oblasti makuly („žluté
skvrny“), nijak se neprojeví, jinak má však za
následek i trvalou ztrátu zraku. Většinou se však
krevní výrony vstřebají do 2 až 8 týdnu a zrak se
upraví.
Sněžná slepota – keratitis solaris
Příznaky sněžné slepoty
Po 4 až 12 hodinách od začátku expozice
nechráněné (nebo nedokonale chráněné) oční
rohovky ultrafialovému záření (přesněji UV-B
záření vlnové délky 280–320 nm, jiní udávají
270 nm), často charakteristicky zdánlivě bez
souvislosti se slunečním zářením, se
v nočních hodinách dostaví zpočátku pocit
cizího tělesa v ocích, rychle přecházející do
velmi bolestivého křečového stahu očních
víček s výrazným zarudnutím a slzením.
Ke vzniku poškození postačí na jaře například 4hodinová
túra po ledovci bez brýlí, při sváření kovu daleko kratší
doba.
Bolest a křeč se zhoršuje při každém sebemenším
pohybu víček a dopadu světla (ochranný
mechanismus před dalším účinkem záření a
mechanickým drážděním poškozené rohovky).
Bolest je tak intenzívní, že muže způsobit psychické
příznaky a znemožňuje otevřít oči (odtud označení
„slepota“). Již po 6 – 8 hodinách se obnovují odumřelé
buňky povrchu fotochemicky poškozené rohovky a stav
odezní zpravidla do 24 až 48 hodin, zcela bez
následku. Po těžkém poškození rohovky však
světloplachost a bolesti hlavy mohou přetrvávat týdny až
měsíce.
První pomoc
Principem první pomoci (a léčení) solární
keratitidy („sněžné slepoty“) je
- přerušení bludného kruhu bolesti
- podpora regenerace rohovky
- zábrana sekundární infekci
Podávají se léky proti bolesti
Krátkodobě účinkují studené obklady či koupele
obličeje v chladné vodě.
Okamžitého odstranění bolesti lze dosáhnout
vkápnutím znecitlivujících kapek.
Pro bolestivost je rozevření víček možné velice
často jen násilím, postižený musí ležet.
Prevence
Lepší než léčení je zcela jistě profylaxe, to jest
používání brýlí se 100% nepropustností pro
ultrafialové záření B, chránící očí ze všech
stran, dostatečně pevné a nárazuvzdorné.
Propustnost pro viditelné světlo má být 10, nejvýše
25%. Zkoušíme-li si brýle, nesmíme za skly
rozeznat chráněné oči. Předpokládá se totiž, že
modrá (krátkovlnná) složka viditelného spektra
je odpovědná za poškození sítnice.